Diskuze: Za tragédii trajektu Sewol může neoliberalismus

Josef Fraj|13. 6. 2014 21:03

Bůh je vždy dobrý, neoliberalista je vždy špatný. Vzhledem k tomu, že ani jednoho nikdo neviděl, je možné o nich napsat cokoliv. Ale i jako ideologický pokřik je to čajíček. To Chomski je jiný kalibr :-) Uniká mně, proč tu ten text vůbec je.

Tomas Hruby|13. 6. 2014 10:17| reakce na Jiří Suchý - 11. 6. 2014 15:10

Jenže v roce 1912 byla námořní přeprava ve smyslu převozu osob objem proti dnešku v mnoha ohledech rozsahem srovnatelná či dokonce větší! Extrémem je samozřejmě dálková doprava, která dnes přešla na letadla fakticky na 100%, ale ono i trajektů a převozů bylo hodně, sice cestovalo lidí méně, ale zase bylo méně alternativ (letadla, ale třeba i leckde vznikly časem mosty či tunely, zatímco dříve byly lodě jedinou možností). Asi jediná oblast, kde je dnes jednoznačný nárůst, jsou různé výletní plavby ve stylu známé Concordie, ale jinak se setkáme často spíš s poklesem.

Osobně vidím rozdíl hlavně v tom, že v roce 1912 (a v podstatě to platilo i v roce 1950 a možná i 1970) kapitán skutečně musel být "námořník", schopný navigace, posouzení počasí a x dalších věcí, jinak prostě nepřežil anebo minimálně nebyl úspěšný. Jenže s postupným rozvojem techniky počínaje lepší radiokomunikací a posléze využitím družic se toto začalo rozmělňovat - pozici určil nejprve Loran, později už úplně triviálně GPS, o počasí se vše ukázalo na výstupu z meteofaxu (mimochodem toto fungovalo a částečně dodnes funguje i defakto analogově na krátkých vlnách, není to novinka "kosmického a počítačového věku"). Tyhle novinky byly dlouho jasným přínosem - když zkušený kapitán, který se řemeslo naučil před jejich nástupem, dostal jako "bonus" ještě navíc tyto novinky, tak mu to velice pomohlo. Jenže když se začali dostávat do čela lidé, kteří už jiné věci nikdy nezažili, tak to začalo být daleko spornější a z hlediska reakce v krizi možná až nebezpečné. Je ale otázkou, zda má tato situace nějaké řešení...

Martin Brezina|12. 6. 2014 11:44| reakce na Josef Tětek - 12. 6. 2014 10:16

Neoliberalismus je docela seriozní myšlenková tendence, která sahá někam do 30. let 20. století. A přímo byla pod označením "neoliberalismus" tak rozvíjena. Takže bych neřekl, že se nikdo takto neoznačoval. Otázka spíš je, proč se za to někdo stydí dnes, že je neoliberál.

Potíž je v tom, že po 2. světové válce se dvě větve neoliberálů rozešly. Jedna, řekněme německá, byla součástí ekonomických a společenských proudů, které utvářely Západní Německo. Druhá, pro zjednodušení ji nazvěme americká, byli lidé jako Hayek nebo Mises, později třeba Friedman.
Ostatně, jednoduchý výklad toho, co je neoliberalismus, najdete i na wikipedii. http://en.wikipedia.org/wiki/Neoliberalism

Josef Tětek|12. 6. 2014 10:16| reakce na Petr Hampl - 11. 6. 2014 17:36

Určitě, ono i jméno překladatele, který jinak překládá Petera Schiffa, dává lecos tušit :-).
Každopádně nějak z článku nechápu, co vlastně je onen neoliberalismus, který je dnes tak populární. Osobně jsem ještě nikoho, kdo by se označil za neoliberála, nepotkal. Zřejmě se jedná o něco jako anglický crony capitalism, tj. symbióza státu a korporací, odsávajících životní sílu společnosti - tedy opak liberalismu klasického. Jak ostatně píše pan Han - "Prezident I, který zemi vedl mezi lety 2008 a 2013 ale – v rámci svých opatření „vstřícných k byznysu“ – lhůtu prodloužil na třicet roků."
Zajímavé je, že obdobní autoři sice víceméně dokáží identifikovat problém, ale pro nápravu volají po posílení příčin, které problém v prvé řadě způsobily. Asi předpokládají, že budou mezi těmi, kdo politická opatření formují, než že jimi budou sami formováni.

Robert Antonio|12. 6. 2014 09:33

Ale vždyť má pravdu ten pán. Nahrazování osobní důvěry státním dozorem je opravdu fenomén dnešní doby. Stejně tak jako transparentnost, kdy se podnikatel musí zodpovídat vrchnosti z každého uprdnutí (ačkoliv opačným směrem se to kupodivu neděje). Mohu jen podtrhnout příspěvek Tomáše Hrubého o kapitánských pravomocích dříve a dnes. Jinak např. na amerických železnicích v 19. století bylo běžné, že strojvůdci překračovali povolenou rychlost, pokud potřebovali nahnat zpoždění a brali to za osobní čest, pokud ze zpožděným vlakem nakonec dojeli včas*. U osobních vlaků tedy ne, ale u nákladů a pošty to železniční společnosti obecně tolerovaly. Dnes by si Drážní inspekce takovou společnost podala k snídani a humanitní intoši by ze strojvůdce udělali ubohou oběť výkonové společnosti a neregulovaného kapitalismu :-)
Jediné, čemu nerozumím, proč autor z toho všeho viní neoliberalismus.

* vzpomenete-li si na americké železniční balady (Wabash Cannonball, Casey Jones, Wreck of Old 97...), tak všechny jsou založeny na skutečných událostech :-)

Martin Brezina|12. 6. 2014 08:23| reakce na Petr Hampl - 11. 6. 2014 17:36

No, článek je samozřejmě přehnaný, ale s jednou pasáží bych souhlasil. Podle mých zkušeností, flexibilizované úvazky skutečně oslabují vztah lidí ke své práci a k firmě, ve které pracují. Myslím, že kdo si toho nevšiml v praxi, tak je buď slepý nebo moc mezi zaměstnanci nepobyl.

Ono není divu, pokud vím, že v dané firmě budu pracovat jen rok a pak si mohu hledat jinde, tak se rozhodně nebudu práci věnovat s nějakým velkým zaujetím, spíš se budu koukat, kde je jinde něco lepšího.

Prostě, doba, kdy se lidé hluboce identifikovali se svou profesí a dokonce i s firmou, v níž působili, je pryč. Lidi musejí být připraveni, že můžou za pár měsíců dělat někde jinde a něco zcela jiného. To má své výhody, ale i celkem zřetelné nevýhody.

Gabriel Pleska|11. 6. 2014 19:08| reakce na Petr Hampl - 11. 6. 2014 17:36

:)

Petr Hampl|11. 6. 2014 17:36

Myslím, že tenhle článek vydala redakce FinMagu jen proto, aby rozpoutala diskuzi. Vzít největší možnou nehoráznost a pošťouchnout lidi.

Jiří Suchý|11. 6. 2014 15:10

Jednak tady funguje takový ten vzpomínkový optimismus, jak dřív bylo vše lepší, lidi morálnější, nebe modřejší atd.
Další věc je, kolik lodí plulo tenkrát a kolik jich pluje dnes a kolik takových kapitánů potřebujeme dnes a kolik jich bylo potřeba tenkrát a jaké byly podmínky pro to, aby se člověk mohl stát kapitánem. Kapitáni, kteří řídí tyto trajekty asi nebudou žádný výkvět námořnictva.
Finanční tlak je vidět ve všech profesích, je otázkou, jestli to dříve bylo lepší. Opravdu zkušený mořský vlk, který ví, jakou zodpovědnost na sebe jako kapitán bere, bude drahý a bude takových lidí málo. Toho si najmete na něco důležitého, kde riskujete velké škody. A takových lodí byla dříve většina. Na vození lidí kolem pobřeží, stačí někdo , kdo udělá zkoušky, potřebuje práci a tak to na sebe vezme za mizerný plat, aniž by tušil, co vlastně. Je to smutné, možná skandální, ale je to tak. Takový člověk má normální pracovní smlouvu na řízení lodě, asi minimum zkušeností z nějakých krizových situací atd. Když mu jde o život, tak myslí na sebe, stejně jako většina lidí. To, jestli myslí na ostatní je dané jeho povahou, ničím jiným, protože prostě nic podobného nikdy nezažil a má strach.
Je otázka, jak by to vypadalo, kdyby třeba v roce 1912 měla lodní přeprava stejný objem jako dnes. Jestli by to bylo stejné jako dnes nebo by kapitáni byli skutečně lepší díky výchově. Já bych na to moc nevsázel a tipnul bych si, že procento těch "správných" by bylo podobné.

Tomas Hruby|11. 6. 2014 13:08

Na jednu stranu je pravdivé tvrzení, že s námořními kapitány je to dnes bídné a případy, jako byl kapitán Concordie a nyní ten Korejec, kteří jako první utečou, by se opravdu dříve hledaly hůře.

Jenže argument s úsporami už je daleko spornější. Málokdo si to uvědomuje, ale v době Titanicu byly platy většiny námořníků vyloženě směšné, jejich sociální zajištění prakticky nulové. Kupodivu ale přesto většina posádek a kapitánů v krizi fungovala lépe.
Takže v tom to asi nebude.

Osobně si myslím, že velkou roli hraje řada regulací a omezení. Ve zmíněném roce 1912 byl kapitán Smith na Titanicu opravdu nesporným pánem, který s lodí mohl dělat prakticky cokoli, s cestujícími také (například pokud by při ztroskotání na místě zastřelil člověka, který dělal paniku, patrně by mu to prošlo bez problémů). Ovšem také měl plnou zodpovědnost a při selhání (nemyslím teď nutně jen fatální v podobě potopení) měl velký problém. Dneska je kapitán z velké části vykonavatel předpisů, který v podstatě při běžném provozu rozhodnost a iniciativu nejen nepotřebuje, ale dokonce je místy až nežádoucí. Jenže když se pak stane mimořádná událost, tak se občas nestačíme divit, jak je ten do té doby vážený kapitán naprosto neschopný...
Jen mi nějak uniká, jak to souvisí s neoliberalismem :-)

Michal Weinfurtner|11. 6. 2014 08:19

„Každý dnes hledí jen na vlastní prospěch“

1) jakoby to kdy v minulosti bylo jinak. Za socialismu to bylo nejhorší v tomto ohledu. Lidi pro vidinu vlastního prospěchu posílali svoje sousedy do vězení ( udávali, obviňovali, žalovali - samozřejmě ne všichni )

2) zcela jistě ne každý - ani v Jižní Korei ne

3) tohle je obecná formulka etatistů v argumentaci za svůj vlastní prospěch.