Diskuze: Sluníčkem zeď neprorazíš

Martin|20. 11. 2015 00:28

Argumentácia zbytočná, rešpektujem názor ale nesúhlasím. Zbytočná negativita, tvrdenie "som hater a som na to hrdý" degraduje názor na obyčajnú nenávisť a odpor k Hajzlerovi a k slobodnému prístupu. Vediem firmu týmto sposobom. Nie je to vobec ideálne, je to megaťažké-mám za sebou úspešný korporát, bolo by to určite jednoduchšie klasickým sposobom - ale je to pre mňa rovnako tá správna cesta. Rešpekt k ľuďom, samostatnosť a zodpovednosť - verím tomu, baví ma to takto a darí sa nám.

Míša|23. 8. 2015 16:56

Autor má naprostou pravdu! Lidé potřebují pít, jíst, bydlet, mít doktora a odvezené odpadky. Teprve až budou mít toto, budou se shánět po nadstandardu podomácku a s láskou vytvořeného nepotřebného nesmyslu!

Myslím si, že naopak skutečně rádi svou práci mají právě lidé zajišťující základní potřeby, protože vědí, že dělají něco užitečného. Přesto nebo právě proto, že se u toho nadřou!

Standa Novák|1. 8. 2014 15:16

Otázka: Je člověk, který je ve své práci šťastný (šťastný v práci zahrnuje samozřejmě i spokojený s platem), skutečně "vykořisťován"? A je opravdu důležité, kdo má prospěch z mojí práce, pokud jsem šťastný? Zbytečně negativní článek - navíc, pokud někdo nemá na trhu práce co nabídnout, tak je to v dnešní době výhradně jeho chyba. V době, kdy pořídit kvalitní učebnici jazyků stojí 400 Kč a vycestovat na 3 měsíce do zahraničí přes agenturu je to nejjednodušší, co může být, neberu informaci typu: "nemám na trhu práce co nabídnout" jako ukazatel o trhu, ale o daném člověku.

Petr Novák|6. 5. 2014 07:53

Jeden příklad z praxe - pracuji ve výrobní firmě: Sice se tu papírově razí motivační slogany a "pěstuje" láska k práci, ale v reálu, pokud se pobavíte s lidmi u strojů, tak se hodí spíše všeříkající heslo "Arbeit macht frei".
Důvod?
1. Z důvodů struktury našeho školství jsou výrobní manažeři nejčastěji lidé, kteří několik let pracovali na nejnižších pozicích.
2. Vyšší management vzešel z "nižšího" managementu.
3. Vyšší management oceňuje pouze okamžité výsledky - tzn. Autoritativní přístup a represivní chování managementu. Prakticky se tedy uplatňuje pouze strhávání prémií ...firma tím ušetří=pozitivní v očích managementu.

Bohužel takto funguje většina firem. Takže shrnuto, razit hesla typu "zmrd free company" je sice hezké, ale může to fungovat jen jako inspirativní čtení při kávě a ne v reálu celé ekonomiky. Pokud někdo víte o firmě, která pracuje s lidmi a nabízí nadprůměrné platy, dejte vědět.

Martin Brezina|26. 4. 2014 11:27| reakce na Petr Molik - 26. 4. 2014 06:58

Jste si jist, že když autor píše, že heslo "Dělej, co miluješ" má šanci rozumně fungovat stěží pro pár procent populace, tak že tím to samotné heslo odmítá? Nechcete si přečíst ještě jednou poslední odstavec?

Petr Molik|26. 4. 2014 06:58

Autor nadhodil některé zajímavé myšlenky, ale spolu s odmítnutím hesla "Dělej co miluješ" šmahem odhodil všechny nepeněžní motivace k práci. Já osobně si ze školy pamatuji čtyři základní kategorie:

Peníze: Plat, bonusy, firemní auto atd.

Moc a kontrola nad jinými: To většina freelancerů nezná, nebo právě před tím utekli z velkých firem, ale stačí se podívat třeba do škol, kde má ředitel jen o pár tisíc víc než učitelé, ale chová se jako feudál nebo mladý teamleader, který šéfuje pěti lidem v openspace a vidí se jako nový Steve Jobs. Viz také politika.

Respekt: Vnější uznání od okolí nebo seberespekt, že děláte užitečné věci a necítíte se u toho jako šmejd co odrbává kavky. Typické třeba u doktorů, ale třeba i to být stážista u prestižní firmy za směšné peníze což Vám vynese respekt v určité komunitě.

Intelektuální zajímavost: Ano sem patří všechna ta sluníčková kreativita, zajímavost atd.

Redukovat všechny typu práce na jednorozměrnou osu Peníze - Láska k práci je fakt velké zjednodušování. K výše uvedenému vsupuje ještě spousta dalších faktorů - časová náročnost, oddělení práce a soukromí, flexibilita atd. Je lepší méně placené freelancerství z domova s volnými výkendy, nebo super placená práce s hodinovou dojezdovou vzdáleností a výskytem pracovních víkendů? Tady vám rozdělení Peníze - Láska k práci fakt nepomůže.

Dalším protipříkladem je třeba pokřivený pracovní trh za normalizace, kdy měl vyučený mechanik v 18ti letech větší nástupní plat než doktor po šesti letech VŠ studia plus atestace. Přesto se na tu medicínu bůhví proč pořád někteří hlásili. Generaci studující v sedmdesátých letech jistě nebudete podezírat, že si v undergroundu cyklostilovali motivační články o kreativitě a inspirativní projevy Steva Jobse o lásce k práci.