Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Diskuze k článku: Čert ekonomice nepomůže

Lukáš Kovanda | 19. 3. 2014 | Celkem 6 komentářů v diskuzi

Vložit komentář

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

František Cecvárek | 19. 3. 2014 10:01

Uvedený příklad v závěru kulhá na obě nohy. Autor nějak nerozumí pojmu reálná veličina. Nedává smysl tvrzení, že životní úroveň roste i při stagnaci reálných příjmů, to je nesmysl, za který by vyhodili v prváku na druhořadé ekonomice z fleku od zkoušky přeci.
Pokud roste kvalita zboží, tak přeci reálný příjem roste, protože jednotka kvality je dostupná za nižší cenu. Uvedený příklad je potom pouze znázorněním klasické situace rostoucí produktivity, tedy rostoucího reálného důchodu vlivem kvanatitativního růstu. Kvalitativní i kvantitativní změny jsou v HDP zachyceny (předpokládejme, že dostatečně přesně odhadnuty), takže pokud reálná mzda deflovaná deflátorem spotřeby domácností neroste, tak prostě ani kvalitativní pokrok není.

-1
+
-

Všech 6 komentářů v diskuzi.

Jan Altman | 19. 3. 2014 10:26

No já bych to rozevírání nůžek tak nepopíral.

Zjednodušeně řečeno: ve zlatých padesátých a šedesátých příslušník střední třídy (bílý límeček, ale i kvalifikovaný modrý) v USA uživil celou rodinu, žena mohla být doma a starat se o domácnost a hromadu dětí, mužův příjem stačil na hypotéku, zdravotní pojištění celé rodiny i na vzdělání dětí.
Dnes pracuje i manželka, sotva to stačí a na vzdělání se jejich děti musí zadlužit tak, že značná část z nich to nikdy nesplatí. Možná trochu zjednodušený pohled, ale když si k tomu přidáte, jak od těch padesátých let vzrostla efektivita práce, jakou dnes máme techniku a technologie (o kterých tehdy nepsali ani autoři scifi), tak se můžeme zcela po právu ptát, kde jsou ty plody pokroku a proč se dnes příslušník střední třídy nemá řádově lépe, než tehdy.

A tu nastoupí Kellerové, kolegové spoludiskutující pánové Březinové, různé ty Švihlíkové a Engelsové-Tominové a obviní trh, kapitalismus a svobodu.

Jenže opak je pravdou. Řádově lépe (přes všechen ten vědeckotechnický pokrok) se nemáme proto, že produktivní činností se zabývá stále méně lidí a stále více lidí se zabývá činnostmi (v lepším případě) neproduktivními. Produktivnímu dnes stát musí sebrat snad až 70% příjmů (přímé a nepřímé daně, "pojištění", různé poplatky a další režije spojená s byrokratickým erárem). K tomu mu erár a banda neproduktivních aktivistů (eko, gender, lidskoprávní, multikulti, ...) hází stále jen klacky pod nohy, takže těch 70% odvádí z příjmu, který by bez nich mohl být ve skutečnosti daleko větší.
Produktivní střední a nižší střední třída je tedy uměle srážena k zemi.

Na druhou stranu zde máme třídu bohatých (která je obvykle velmi zadobře s třídou politiků a byrokratů), která dále bohatne. Díky frakčnímu bankovnictví, státnímu monopolu na padělání peněz a centrálnímu plánování úrokových měr si tito boháči berou nestandardně netržně levné úvěry. Komerční banky nemusí půjčovat pouze ty peníze, které si střední a nižší vrstvy uspořily a uložily (jako tomu bylo dříve), ale mohou si "vytisknout" vlastní. Nemusí se tak nižším vrstvám podbízet zajímavými úroky z vkladů, naopak je odbudou mizerným úrokem pod hranicí (státem generované) inflace, protože o jejich vklady nestojí - centrální banka jim dodá peněz, kolik si řeknou.
Bohatí tak dále bohatnou. Díky uměle levným úvěrům na jejich podnikatelské projekty. Mnozí díky dotacím (babišové, solárníci, místní mafiáni stavějící penziony za eurodotace, ...). Mnozí díky velkoryse dimenzovaným státním zakázkám - stát přerozděluje polovinu HDP a státní zakázky získávají opět jen velké a bohaté firmy, protože s menšími se stát nebaví a ani nemají tak štědré korupční zdroje k ovlivnění decisionmakerů.

Příčinou rozevírajících nůžek tak není svoboda a kapitalismus, ale nesvoboda, etatismus, intervencionismus, byrokratismus, socialismus.

Ale vzhledem k tomu, že média jsou součástí systému a vzdělávání jakbysmet, to průměrný jedinec stěží prokoukne. Navíc by musel přemýšlet o motivacích, ekonomických zákonech, atd... kdežto uvěřit, že stačí za kormidlo dosadit/zvolit konečně ty pravé, je tak lákavě jednoduché...

Nahlásit

0
+
-

Tomas Hruby | 19. 3. 2014 14:24 | reakce na Jan Altman - 19. 3. 2014 10:26

Ten váš argument o uživení rodiny ve "zlatých padesátých letech" je hodně problematický. Opomíjíte totiž to, že v té době byl standard prakticky všeho výrazně nižší než dnes - v podstatě není velkou nadsázkou tvrdit, že dnes má mnohý nezaměstnaný na dávkách domácnost vybavenou víc, než člověk, který v roce 1960 patřil spíše mezi "lepší lidi", to samé se týká třeba možností rekreace atd..

Mimochodem, pokud by někdo na toto reagoval otázkou, jestli je tento vývoj "zdravý", a zda náhodou nebyl leckdo v té době vlastně daleko šťastnější než dnes, tak mu odporovat nebudu, také si podobné otázky kladu (a popravdě závěry nebývají až tak potěšitelné). Upozorňuji pouze na to, že porovnání situace v roce 1930, 1955, 1980 a dnes není zdaleka tak jednoduché, jak by se mohlo zdát...

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Jan Altman | 19. 3. 2014 14:40 | reakce na Tomas Hruby - 19. 3. 2014 14:24

Neříkám, že to porovnání je jednoduché.
Jenže to, že plochá TV dnes stoji 10tis, před pár lety stála 100tis, před dalšíma pár lety neexistovala a před ještě delší dobou byla standardem černobílá CRT televize, to je sice fakt, ale je otázka, co nám říká. Třeba to, že trh (a ne stát, spíše trh navzdory všem daním a regulacím) nám přináší stále lepší výrobky za stále nižší ceny - a to poměrně výrazným tempem. Ale růst celkové životní úrovně tomu neodpovídá, protože stát přerozděluje stále více HDP a stále více reguluje. Stále větší procento lidí pracuje pro stát a to zbývající procento pracující v soukromé produktivní sféře je stále více regulováno a daněno.
Pokud dnes pracovník ROPu, neziskovky, státního výzkumáku, úřadu pro rovné příležitosti, atd... má plochou televizi, má jí z peněz někoho v soukromé sféře - tedy ten mohl mít dvě, resp. stačila by mu jedna, ale mohl mít lepší bydlení, auto, dovolenou, atd... Ale nemá ji, jeho životní úroveň při nejlepším stagnuje, přestože jeho produktivita za posledních 50let významně vzrostla. Mohl mít televizí 5, ale místo toho má jednu, druhou má nějaký solárník, třetí má Babiš přes řepku, čtvrtou má sociálně nepřizpůsobivý a pátou někdo z Gender studies.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

František Cecvárek | 19. 3. 2014 10:01

Uvedený příklad v závěru kulhá na obě nohy. Autor nějak nerozumí pojmu reálná veličina. Nedává smysl tvrzení, že životní úroveň roste i při stagnaci reálných příjmů, to je nesmysl, za který by vyhodili v prváku na druhořadé ekonomice z fleku od zkoušky přeci.
Pokud roste kvalita zboží, tak přeci reálný příjem roste, protože jednotka kvality je dostupná za nižší cenu. Uvedený příklad je potom pouze znázorněním klasické situace rostoucí produktivity, tedy rostoucího reálného důchodu vlivem kvanatitativního růstu. Kvalitativní i kvantitativní změny jsou v HDP zachyceny (předpokládejme, že dostatečně přesně odhadnuty), takže pokud reálná mzda deflovaná deflátorem spotřeby domácností neroste, tak prostě ani kvalitativní pokrok není.

Nahlásit

-1
+
-

Martin Brezina | 19. 3. 2014 07:23

Ano, škarohlídi typu Středuly a Kellera způsobují, že naše domácnosti syslí úspory na účtech, zatímco by měli spotřebou roztáčet kola ekonomiky. Škoda, že jste, pane Kovando, zapomněl na ty miliony exekucí v posledních letech. Nebo na strašení penzijních fondů a jimi najatého vládního PR, že si musejí šetřit na stáří, jinak půjdou na stará kolena žebrotou. To jaksi spotřebnímu optimismu nepřidá, tohle zaznamenal asi každý, na rozdíl od Kellerových knížek a článků, které čte zanedbatelných pár procent populace.
.

Nahlásit

0
+
-

Jan Altman | 19. 3. 2014 10:30 | reakce na Martin Brezina - 19. 3. 2014 07:23

Ano, v tomto s vámi souhlasím.

Stát lže o hrozbě deflace, přitom jen potraviny za poslední rok zdražily velmi významně.
Stát zároveň připouští (protože už mu nic jiného nezbývá), že nebude mít na penze a proto by si lidé měli naspořit.

A pak se stát splaší, že lidé moc škudlí a začne je k utrácení motivovat - např. devalvací koruny, tedy znehodnocením úspor lidí, ale i znehodnocením fixních příjmů (např. penzí). A pak se diví, že lidé utrácejí ještě méně.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK