Diskuze: Pavel Kohout: Valtr Komárek měl pravdu

Petr Kocur|22. 5. 2013 12:19| reakce na Radovan Dell - 22. 5. 2013 07:37

Abych to dovysvětlil:
Pokud budu charitou optimalizovat náklady, získám vyšší finanční zisk. Pokud získám vyšší fin. zisk, dojdu k uspokojení (kladné emoci). Někomu udělá větší radost ta optimalizace a proto optimalizuje, jinému nezištné jednání (bez optimalizace). Ale to není sobeckého jednání, protože všichni se tak chováme. Jestliže někomu něco dám, chci za to poděkování, uznání, satisfakci... Platí to obecně i v oblastech, které s penězmi nemají nic společného, např: Jestliže jsem fešák, vyberu si hezkou manželku a ne starou, nemocnou šeredu, atd.
Zároveň platí i zákon akce a reakce: Pokud vynaložím málo energie na výchovu dětí, sklidím i malou kladnou, případně zápornou emocionální reakci. Budu-li se víc věnovat dětem při učení, získám z toho uspokojení. Čím víc péče, tím bude emoce silnější. Svět jde a maximalizací slasti. Ať už ji přivodí spol. postavení, peníze, ánanda (radost z duchovního poznání)...
Problém vidím v tom, že lidé se neustále snaží s minimem nebo odepření nějakého úsilí (práce přece bolí) získat maximální prospěch, uspokojení (kladnou výslednou emoci). Proto např. příjemci sociálních podpor jsou věčně nespokojeni a žádají stále víc v domění, že vyšší státní dávka (bez vynaložení užitečné práce = záporné emoce) jim poskytne i vyšší slast. To však nelze, pokud se nedostaneme do transcendentální oblasti (ale i tam se dostaneme jen předchozím vynaložením značné duchovní práce).

Radovan Dell|22. 5. 2013 07:37| reakce na Radovan Dell - 22. 5. 2013 07:33

Chovani rizene rozumem je, kdyz poslete deti do skoly a vecer s nima budete spolecne delat domaci ukoly. Sobecke jednani bude, kdyz je nechate hrat hry na pocitaci, abyste si s minimalni namahou koupili nejvice jejich lasky a svuj klid.

Radovan Dell|22. 5. 2013 07:33| reakce na Jan Krejčí - 21. 5. 2013 23:19

Zacnu tedy od konce, kdy clovek rozda majetek na charitu, protoze mu to prinasi nejvetsi uspokojeni. Toto je neco jako droga, nebo podivam-li se jinam, vira v boha, konani dobra. Proste vam to prinasi uspokojeni, nejedna se ale o rozhodnuti rizene rozumem - analyticky na zaklade faktu a analyzy rizik, ale ciste emocionalne.

Tedy rozdani majetku pro ziskani pocitu uspokojeni neni rizeno analyticky rozumem, ale emocionalne. Rozdil nastane, kdyz si spocitam, ze darovanim casti svych prijmu na charitu si snizim danovy zaklad a koupim si dobrou "image" pro firmu, cimz navysim sve prijmy. Takove rozhodnuti je pak rizeno rozumem, na zaklade nejakych faktu (vypocet danove ulevy, marketingovy pruzkum na zlepseni image firmy). A zde je ta dulezita cast, analyza muze ukazat, ze dar na charitu pro me neni financne vyhodny a tak se, pri pouziti rozumu, rozhodnu penize nedarovat a budu hledat jiny zpusob danove optimalizace. Bude-li me rozhodnuti rizeno emocionalne, pak penize daruji navzdory vsem faktum, jen pro svuj pocit stesti.

Jan Krejčí|21. 5. 2013 23:19| reakce na Radovan Dell - 21. 5. 2013 17:07

Můžete dát prosím nějaký příklad, který by tyto dvě kategorie odlišil? Pokud by tento příklad nějak souvisel s poslední větou pana Kocura, bylo by to ideální. Mě nic nenapadá.

Jan Petter|21. 5. 2013 19:02| reakce na Petr Kocur - 21. 5. 2013 14:37

V Evropě vůbec nevládne zdravý rozum, ale egoistická (nebo i egoická) mysl, zjednodušeně řečeno reprezentovaná politiky, kmotry a "jejich" institucemi... Tato "ego" reprezentace má zájem vést národ k nevědomí a získávat nad nimi neomezenou kontrolu a moc na jejich úkor získávat pomíjivé hmotné statky, uznání atd. Z uvedeného nelze věřit slibům politiků a nelze věřit jejich prognózám (např., že v druhém pololetí už HDP opravdu poroste). S "vládci" je o ekonomice zbytečné se bavit, protože si ji překroutí ve svůj osobní prospěch. Proto pane Kocure nelze s Vámi souhlasit a podporuji výstižnou reakci pana Radovana Della na Váš komentář... Pro doplnění lze jen uvést, že postižení egoickou myslí je duševní choroba, která vede k (i extrémnímu) šílenství.

Radovan Dell|21. 5. 2013 17:07| reakce na Petr Kocur - 21. 5. 2013 14:37

Dle meho jste popsal sobecke jednani jednotlivce, popripade skupiny jednotlivcu se spolecnymi zajmy, nikoli vsak zdravy rozum.

Petr Kocur|21. 5. 2013 14:37| reakce na Petr Síla - 21. 5. 2013 13:41

Vážený pane Sílo, jste na omylu. Zdravý rozum vládne i v Evropě. Zdravý rozum velí dosahovat s minimem investic maximálního efektu (zisku). Vždyť takto funguje celý podnikatelský sektor, ale i ostatní. I politici slibují hory doly, protože vědí, že jen tak budou znovu voleni. Všichni ti ochránci přírody to nedělají proto, aby chránili přírodu, ale aby s minimem vynaloženého úsilí získali největší rentu. Neziskovky.... Mohl bych pokračovat. Obecně jde o získání max. kladných emocí s co nejmenší námahou (záporných emocí). Podle zákona nejefektivnější emoční bilance se řídí každý. I člověk, co na charitu rozdá svůj majetek, to udělá proto, že mu to přináší největší uspokojení.

Petr Síla|21. 5. 2013 13:41| reakce na Mario Vápeník - 21. 5. 2013 12:22

Když se podíváte po Evropě, tak selský rozum tady nevládne.

Mario Vápeník|21. 5. 2013 12:22

Aniž bych chtěl polemizovat s článkem nebo snižovat význam Komárka, nešlo by na tyto věci přijít snadno a selským rozumem tak, že si uvědomím, že vlastní ekonomika není zdravá a že nemá cenu vymýšlet fantasmagorie ale prostě se jen pořádně dívat někam, kde to dělají lépe (tj. mají lepší výsledky) a dělat to podobně? A to prostě on dělal. Jen neřekl natvrdo - zrušme socialismus, kapitalismus je lepší.