Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopis 

Diskuze: Kam se poděl kapitalismus?

Přihlášení do diskuze

Příspěvek, který se vám nejvíc nelíbí

Jo, dobrý!
Jen je třeba si uvědomit, že zmutování demokracie do byrokratického socialismu není náhoda, ale zákonitý a nezvratný proces.
Bankrot současného systému samozřejmě dříve či později nastane, zkolabují penzijní a sociální systémy, dojde k hyperinflačnímu kolapsu nekryté měny a systému částečných rezerv, atd...
Ale:

1) Jsme ochotni diskutovat o odstranění vlastní příčiny, tedy demokracie, systému rovného práva pro každého, který umožňuje jedněm hlasovat o životě a majetku druhých, resp. úplně o čemkoli a komukoli? Nebo je domokracie stále posvátnou krávou? Mým obavy, že například průměrný američan při vyslovení slova "demokracie&quo t;stále těžko zadržuje slzy dojetí a průměrný evropan si demokracii stále zcela mylně spojuje (zaměňuje) se svobodou, jako by reálně nešlo o opaky (stejně jako jsou opakem právo a legislativa, což také vnímá tak procento obyvatelstva).

2) Současný režim má stále mnoho prostředků jak kolaps oddalovat a agónii protahovat.Jsem si skoro jist, že je hodlá beze zbytku využít, neb jde o moc a prebendy představitelů režimu. Moje představivost je omezená a realita nakonec překoná i tu nejbujnější. Ale některé prostředky oddalování kolapsu si představit přeci jen dovedu: růst daní včetně majetkových, inflační daň, daně z finančních transakcí, omezení (od)toku kapitálu z EU, znárodnění penzijních fondů, vyvlastnění zlata (či zavedení daně z jeho držby) a dalších forem majetku odolávajících inflaci (stačí prohlásit, že když hodnota daného majektu nominálně rostě, měl by majitel platit daň ze zisku - a to vysokou, neb jde o zisk bezpracný). Atd, atd...

Nahlásit
-1
+
-

Regulátoři vznikli na základě požadavku ochrany společnosti (nějakého přesněji nedefinovatelného celku) před negativními jevy.
"Jetřebaquot;mít možnost říct, že daný podnikavec podvedl tolik a tolik lidí, a přesto na trh vstupuje se stejným lživým produktem znova, takže je pravděpodobné, že zákazníci budou opět podvedeni. Není vhodné, aby regulátor kvůli neschopnosti zabránit opakovanému podvodnému jednání jednotlivce, bránil pohybu nově příchozím.

"J etřeba"určit regulátorům přesný účel a jejich hranice, pokud i ostatní mí spoluobčané souhlasí s názorem, že "jetřeba" mít nějaké regulátory.
:-)

NahlásitZobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

1/ Ano souhlas s p.Kohoutem. Jehobyť stručná, ale pravdiváúvahaurčitě přežije, až se třeba za sto let budou ekonomové učit o hlavním destruktivním faktoru této vývojové etapy kapitalismu.

2/ Ano souhlas s p. Altmanem (komentář 4.1.2012).
Tím hlavním destruktivním faktorem je určitěobludný nárůst státní moci, přesnějinárůst regulátorů, a hospodářský model vygenerovaný na tomto základě se musel (jak říká p.Kohout) vyčerpat.
Avšak správnou (a nejspíš důležitější) otázkou je, co způsobilo nárůst regulátorů, co vygenerovalo současný sebe-destruktivní hospodářský model, tedy co je příčinou jeho vzniku?????Zde souhlasím s p. Altmanem v tom smyslu, že příčina ležív politické oblasti, protože zde se především rozhoduje o „regulátorech“.
Takže určitě je na místědiskuse o tom, zda se skutečně (tzn. z definice, ze své podstaty) vyčerpaldosavadní praktikovaný liberálně demokratický způsob vlády, a proč ?? Nebo zda došlo k destrukci jeho znaků a principů – kterých a proč??
Taková diskuse už běží, nikoli však mezi aktivními politiky, což je pochopitelné. Nicméně bez odpovědi na tyto triviální otázky nebude řešení, zůstane jen u nenaplněných výkřiků (jetřebismů typu „je třeba omezit statní přerozdělování, regulativy…..apod.“)a kapitalismus jak říká p. Kohout zůstane nadále falešně obviněn, přestože nebyl na místě činu.

Nahlásit

0
+
-

V článku Pavla Kohouta najdeme obhajobu kapitalizmu. Na druhé straně vidíme velké problémy v kapitalistickém světě. Něco zde tedy nehraje. Dle mého názoru, se na kapitalizmusnedá dívat izolovaně, nýbrž v kontextu s úrovní demokracie, ve které se kapitalizmus provozuje. Demokracie byla ve svém poslání natolik oslabena a kapitalizmus byl natolik agresivní, že prostředí, které vzniklo a ve kterém dnes „bojujeme“ s našimi krizemi,bych nazval nedemokratickým finančním kapitalizmem.

V nedemokratickém finančním kapitalizmu se politická moc a její držba stala nedílnou a podmiňující součástí finančního kapitalizmu samotného. Tedy viníme-li nebo obhajujeme-li kapitalizmus, je třeba říct jaký kapitalizmus, protože ten současně provozovanýbychom mohli nazvat možnálépe Politicky nedemokratický finanční kapitalizmus.

Ten původní, konzervativní kapitalizmus (a jeho principy, kdy dva výrobky soutěžily o své zákazníky na svobodném demokratickém trhu ve stejných podmínkách) má jistě mnoho pozitiv. No ale dnes tuto původní soutěž vidíme již jen málokde. Celý systém politickya subjektivně úřednicky řízených dotací, obrovský objem volného finančního a spekulativního kapitálu, vliv státních struktur na tržní prostředí a role státu jako významného zákazníka v mnoha zbytečných oblastech, deklasovalpůvodní kapitalistickou soutěž mezivýrobkem A a výrobkem B na znalostní podnikatelskouekvilibristiku, která s původní snahou vyrobit dobrý výrobek již moc společného nemá.Finanční kapitalizmus ovládl demokracii a přizpůsobil ji svým vlastním zájmům, nastavilnová pravidla hry a o úspěchu již nerozhodujítržní konzervativní parametry výrobku, ale rozhodnutí, ochota a zájem finančního kapitálu na úspěchu toho či onoho produktu, resp. ochota produktu podřídit se pravidlům finančního kapitálu, jeho zájmům, a jeho reprezentantům v politicko-finančních kruzích a kroužcích světové, národní či lokálně obecní oligarchie.Finanční kapitalizmus vygeneroval nová schémata uvažování, nová kriteria úspěchu, nové normy morálky a nové vzorce podnikání a bohužel a to je nejhorší – nové vzory pro chování a vzdělání našich dětí.

Finanční kapitalizmus je tak konglomerátem tří věcí:

1. obrovského finančního kapitálu (který byl vygenerován mimo reálnou ekonomickou produktivitu společnosti)
2. rozhodujícího vlivu na politickou moc na všech úrovních působení politiky
3. faktického ovládnutí demokracie (např. i za pomoci mediálních prostředků), vedoucího k rezignaci a hledání nedemokratických alternativ prosazování vůle voličů

Jistěže zjednodušeně řečeno bychom mohli svalit vinu na politiky a jistěže kus viny, té primární, na nich je, avšak to je jen vina odvozená od viny nás voličů a naší pohodlnosti a neschopnosti demokraticky kontrolovat moc před nebezpečím jejího zneužití – např. finančním kapitalizmem (ten příběh vidíme dnesa denně stále v přímém přenosu na úrovni EU i USA).

Ne dost na tom, že náš kapitalizmus (ať už ten konzervativní či finanční) má co dělat s kapitalizmem nedemokraticky-autoritářským (čínským), kterému musí čelit hendicapován neefektivní a dnes již i nefunkční demokracií.

Nahlásit

0
+
-

Mozna je to ne/podvedome, lec nepleťme kapitalismus s Wall Streetem. Brutalni objem volneho kapitalu vygenerovaneho z niceho je jedna z pricin zadluzeni statu.

Takze occupybrussels.org klidne zaregistrovat. Ale s jasnym vymezenim, ze to neni stranka mirena proti occupywallstreet.

Nahlásit

0
+
-

Článek p.Kohouta i komentář, který po něm následuje, jsou přesnými vyjádřeními i mých názorů i obav zde vyjádřených. Myslím si též, že dotčení viníci se dobrovolně svého nevzdají. Jednou k tomu ale dojde a myslím, že by bylo třeba potom s nimi udělat něco na styl Norimberského procesu, lidský život je v objektivním měřítku krátký a oni nás vlastně připravují o jeho velkou část. Doufám alespoň, že nám sociální sítě a podobné vymoženosti umožní se lépe spolu domluvit, postavit se jim a pokusit se nastolit konečně normální kapitalismus.

Nahlásit

0
+
-

Jo, dobrý!
Jen je třeba si uvědomit, že zmutování demokracie do byrokratického socialismu není náhoda, ale zákonitý a nezvratný proces.
Bankrot současného systému samozřejmě dříve či později nastane, zkolabují penzijní a sociální systémy, dojde k hyperinflačnímu kolapsu nekryté měny a systému částečných rezerv, atd...
Ale:

1) Jsme ochotni diskutovat o odstranění vlastní příčiny, tedy demokracie, systému rovného práva pro každého, který umožňuje jedněm hlasovat o životě a majetku druhých, resp. úplně o čemkoli a komukoli? Nebo je domokracie stále posvátnou krávou? Mým obavy, že například průměrný američan při vyslovení slova "demokracie&quo t;stále těžko zadržuje slzy dojetí a průměrný evropan si demokracii stále zcela mylně spojuje (zaměňuje) se svobodou, jako by reálně nešlo o opaky (stejně jako jsou opakem právo a legislativa, což také vnímá tak procento obyvatelstva).

2) Současný režim má stále mnoho prostředků jak kolaps oddalovat a agónii protahovat.Jsem si skoro jist, že je hodlá beze zbytku využít, neb jde o moc a prebendy představitelů režimu. Moje představivost je omezená a realita nakonec překoná i tu nejbujnější. Ale některé prostředky oddalování kolapsu si představit přeci jen dovedu: růst daní včetně majetkových, inflační daň, daně z finančních transakcí, omezení (od)toku kapitálu z EU, znárodnění penzijních fondů, vyvlastnění zlata (či zavedení daně z jeho držby) a dalších forem majetku odolávajících inflaci (stačí prohlásit, že když hodnota daného majektu nominálně rostě, měl by majitel platit daň ze zisku - a to vysokou, neb jde o zisk bezpracný). Atd, atd...

Nahlásit

-1
+
-