Diskuze: Tři evropské krize a 25 amatérských pyrotechniků III: Co je hlavní proud?

Kanioková J.|28. 3. 2012 02:15| reakce na Tomáš Kloudný - 18. 3. 2012 13:52

A Sedláček není populista? Když ignoruje pragmatickou stránku problému a pořád protlačuje filozofický pohled? Je to idealistický mimoň a nechápu, jak může dělat v bance se svým pohledem na svět. Právě takoví nás vedou do průšvihu, protože svou důvěřivou naivitou podporují ty hlavní gaunery v Bruselu! A v podobně naivních lidech a svých sympatizantech budí nešťastná očekávání a víru, že EU je skvělá věc, jen ti blbí realisti a skeptici to kazí.
Takoví lidi vždycky přihrávají body totalitě, protože to nejsou schopni svou důvěřivostí rozpoznat...

Tomáš Kloudný|18. 3. 2012 13:52| reakce na Tomáš Kloudný - 18. 3. 2012 13:36

Ale jinak chci říct, že naprosto souhlasím s těmito články. A běhá mi mráz po zádech, když čtu dnešní článek Tomáše Sedláčka, nebo když slyším populistu a snad trojského koně soc. dem. Kalouska.

Tomáš Kloudný|18. 3. 2012 13:36| reakce na Jan Altman - 15. 3. 2012 10:26

Může to být klidně do nekonečna. Jen se bude neustále zvyšovat počet obětí. Jsme ve stavu, kdy už dlouho nefunguje volný trh. Myslím, že jsme svědky mnohem závažnější krize, než se píše v článcích.
Myslím, že prapůvodní problém téhle krize je změna principu vzniku peněz. Dnes, aby stát zvýšil objem peněz, tak uměle přes centrální banku zatlačí na komerční banky, aby půjčovaly. A to je to největší pokroucení volného trhu, jaký si já umím představit. Někdo tady totiž vydělá na tom, že špatně půjčí (na volném trhu by to znamenalo opravdu špatné půjčení). A ten co by si nikdy nechtěl půjčit, je k tomu nucený.
Jsme ve stavu, ze kterého neutečeme tím, že začneme splácet dluhy, protože celá dnešní ekonomika stojí na neustálém zvyšování objemu dluhů. Abychom to mohli udělat, museli bychom změnit princip tvorby peněz. A problém je v tom, že málokdo ví, jak to s těmi penězi je. Když se zeptáte obyčejného člověka, jakými dvěmi způsoby dnes vznikají peníze, tak neví vůbec nic o multiplikačním efektu a ti lepší ví, že už nejsou peníze kryté zlatem, ale spravidla si myslí, že jsou kryté dluhem.
Takže odpověď na vaši otázku Kdy to praskne? je: už to praská. Otázka by měla znít: Kdy to přestane praskat? A na ní neumí odpovědět nikdo.
Směr je jasný, větší sociální rozdíly a konflikty, ve volbách vítězí populisti ať ze strany na levo nebo na pravo. Rozkol společnosti. Větší až neúnosný vliv státu na trhy, umělé udržování trhu netrhu. Velké státní podniky s ještě silnějšími odbory. Poražení na všech stranách. A chtěl bych si strašně moc myslet, že je to jen problém EU.
Dokud neopustíme jednoduché myšlenky typu dlužník je viník, podnikatelé jsou zloději, za všechno můžou banky. A nepochopíme, že opravdu jen volný trh nepokroucený ani pro jednu ani pro druhou skupinu, je nejlepší pro všechny. A že stát má na volném trhu své povinosti, a tou největší kterou dnes pošlapává jako slon, je práce s penězi. A že pracujeme proto, abychom měli blahobyt a sociální jistoty, tak bude hůř.

Radek Tomšů|16. 3. 2012 00:55

Mě by zajímalo proč všichni sveřepě přehlížejí vliv cen energiií na současnou situaci. Dle mého je to jedna z hlavních pokud ne vůbec nejhlavnější příčina současných problémů některých států EU. Není asi náhoda, že Řecko, Itálie a Španělsko mají největší spotřebu ropy v EU a stejné státy mají největší problémy. Ropa je v eurech aktuálně nejdražší v historii, dokonce je dražší než v roce 2008. Pokud tady někdo nevidí problém, tak já ho tedy vidím. Ropa se přes ceny pohonných hmot promítá do běžného života všech lidí, podnikatelů, ve Středozemí se projevuje na ceně námořní dopravy. Jestliže ještě v roce 2004 přišel barel na nějakých trapných 20 euro a dneska stojí skoro 100 euro, tak se to ve výsledku musí nápadně projevit v peněženkách lidí. Všechny tyhle peníze, které mohly zůstat v evropské ekonomice, odtekly státům produkujícím ropu. A kolik to je? Když vezmeme ten rozdíl vůči prům. ceně posledních letech tzn. 20 euro (2003) vůči 60 euro (posledních 5-6 let), tak ročně je to minimálně 40 euro/barel, aktuálně samozřejmě mnohem víc. Spotřeba v Evropě je necelých 20 mil barelů denně * 365 * 40 euro = 300 mld euro ročně odteklo za poslední roky navíc oproti době třeba před 10 lety. Aktuálně se ta roční částka, která se v evropských nákladech na pohonné hmoty následně posílá těžařům ropy, pohybuje kolem 500 mld euro. Ještě před 10 lety by stačilo 100 mld euro.! Tady vidím jasnou příčinu současné krize. Neříkám, že jedinou, ale je to jedna z důležitých příčin, proč ke zadlužení dochází a bude docházet i nadále, pokud ropa výrazně nezlevní nebo pokud se neobjeví rychle levnější zdroj na pohon.

Jan Dvořák|15. 3. 2012 21:08

Světová finanční válka eskaluje. Íránské banky jsou od zíátřkazbaveny SWIFT kódu.
http://proinvestory.c z/financni-valka-eskaluje-iran ske-banky-opravdu-prisly-o-swi ft

Libor Šindelka|15. 3. 2012 11:18| reakce na Jan Altman - 15. 3. 2012 10:26

No to je informace za milión :) Trajektorie je dle mého soudu jasná, děsivá je snaha šlapat na plyn místo na brzdu a o přeřazení na zpátečku se ani neuvažuje. Inflace aznehodnocování zlatých mincí v Římě trvalo desítky let, než došlo ke kolapsu. Francouzi to pod taktovkou Johna Lawa na konci 18.st. zmákli cca za 5 let. Jelikož se vše zrychluje, dávám tomu od počátku masivního tisku EUR max. 3 roky. Podobně končily i greenbacks a konfederály v Americe. Výsledek byl vždy podobný. Ožebračení národa, za viníky zdražování byli označeni obchodníci a spekulanti, snaha zákonem stanovit maximální ceny, krach živností a firem, neboť nikoho nebavilo produkovat se ztrátou, ještě větší bída, úprk od fiat měny k osvědčeným platidlům a bartrovému obchodu, revoluce či válka. Zatím jsou ze špatného hospodářského vývoje obviňovány ratingové agentury, až dojde na zákony o cenách, kupuji pistoli.

Jan Altman|15. 3. 2012 10:26

No dobře. Ale opět se zkusme podívat kousek dál. Toto je jen shrnutí, popis současné situace, který zná každy, kdo sleduje relevantni zdroje.

Problém 1 a 2 (veřejný dluh a bankovní krizi) již EU "řeší" pomocí QE/LTRO. Zatím nějak nefunguje ten mechanismus, který by peníze přenesl do reálné ekonomiky či je dokonce multiplikoval pomocí poskytování úvěrů komerčními bankami. A tak (zatím?) máme jen oficiální 3% a reálnou dejme tomu 6% inflaci, tzn. pomocí inflačního zdanění se sanují problémy 1 a 2. Otázka je, zda inflace vydrží takto nízká, zda je reálné v případě rozjezdu úvěrového kolotoče tyto peníze zpět stáhnout. A ještě větší otázka je, v jakém časovém horizontu se situace začne měnit. Také podle mne je otázka, jak dlouho lze na trhu udávat státní dluhopisy s výnosem menším, než relná inflace.

No a pak je tu problém 3 - obchodní bilance. Autor říká, že ani vnitřní, ani skutečná devalvace nepřipadají v úvahu. Autor nevěří, že věc lze řešit politicky (zdaněním Němců a transferem do Francie). A autor se ani nepokouší odhadnout, jak dlouho tato neřešená situace ještě může existovat, než se stane neúnosnou. ALE TO JE KLÍČOVÁ INFORMACE! A docela bych rád znal alespoň soukromý odhad. 3 roky, nebo 30?
Jde o to, že se asi shodneme v tom, že řešení nepřijde: devalvace nebude, politika to nevyřeší a liberalizace v EU nehrozí, spíš další regulace, centralizace a socializace. Takže se slušnou pravděpodobností víme, jakým směrem vývoj půjde a že ten směr je neudržitelný.

Víme tedy, že EU půjde nadále nedobrým směrem. Ekonomové neradi dávají prognózy, ale pro mne to je to jediné, o co stojím, protože o směru vývoje nemám pochyb a nemá ho nikdo soudný. Jediný expertní názor, který bych tedy chtěl slyšet je ten, jak dlouho řádově toto ještě může trvat. Cca jak dlouho půjde strunu ještě napínat. Kdy praskne a jak to bude mít průběh, jakou podobu. Jsou to spekulace, ale ty jsou pro mne zajímavější, než sumarizace známých faktů.
Samozřejmě uznávám, že zde mohou být události vně EU, které na prasknutí eurostruny mohou mít vliv - válka s Iránem, krize v Číně, dluhový kolaps Japonska, atd... Ale ty nyní neuvažujme, zajímá mne pouze dynamika samotné EU...