Diskuze: Pavel Kohout: Až všechny pokusy selžou...

Petr Svoboda|10. 8. 2012 09:30| reakce na Jan Altman - 6. 8. 2012 16:43

Řekl bych, že jsou dva druhy optimistů: optimisté peóni a optimisté profesionálové.

První skupina je 90% lidí a věří, že se to nějak upytlíkuje, protože tak to přece vždycky bylo. V zásadě je to zdravý životní postoj a můžem jim být za něj vděčni, jelikož jejich prohlédnutí by ničemu nepomohlo - část by panikařila, většina by se dožadovala (anti)řešení - více státu.

Optimisté profesionálové jsou experti, které vídáme v médiích a jsou to obvykle ekonomové z finančního prostředí. Status quo jim vyhovuje a jejich existence závisí na tom, aby v trvání status quo věřila většina občanů. Podle toho mluví a píší.

Tomáš Kocourek|8. 8. 2012 12:41| reakce na Jan Altman - 6. 8. 2012 16:43

Diskuze na Novinkách čtu, protože mě zajímají názory, jak já říkám: "prostých občanů" a celkově myšlení lidí. Někdy tam dám i kontroverzní příspěvek, který ale reflektuje realitu a sleduji reakce. Dost často se jen ale divím a nevěřícně kroutím hlavou, jak masa uvažuje. Pak se není čemu divit, že je vše, tak jak je...

Luděk Zdražil|8. 8. 2012 05:33

Kdysi se pan Kohout vyjadřoval v tom smyslu, že se bude zabývatvýhradně ekonomickými, nikoli politickými tématy a bránil se přijmout politický rozměra konsekvenci svých komentářů.
Přestože je hranice mezi politikou a ekonomikou poněkud rozostřena, domnívám se, že se pan Kohout opakovaně dopouští chyby, když propodstatu politických problémů navrhuje ekonomická řešení. Pro přijetí ekonomických řešení (správných nebo chybných/ na úrovni státu, je nutné nejdříve vytvořit tomu odpovídajícípolitické klima, jinak se pohybujeme v oblasti akademické debaty a mimo realitu.

Takže např. pro správná ekonomická řešenízmíněných problémů v článku je třeba nalézt (vytvořit) nejdříve politickou stranu, která je bude schopna přijmout, politicky vysvětlit a zejména prosadit u voličů. Souhlasná vyjádření blogerů jsou, svým důsledkem, jen folklorem komentářů. Tedy leckdy bohužel, nutno dodat.

Miroslav Hnilička|7. 8. 2012 20:17| reakce na Jan Altman - 6. 8. 2012 16:43

Předem varuji - nenaznačím. I když snad ve všech ostatních oblastech patřím k optimistům.
Asi od 2008, díky internetu, se zajímám o to "jak bude". Stále to probíhá jen tak, že si udělám nějaký svůj odhad, a pak jsem překvapen tím, jak to jde mnohem víc a také mnohem rychlej k horšímu. Někdy až nevycházím z úžasu co je ještě možné. Mezi blízkými postupně získávám pověst jakožto "poděs".
Neřešitelný problém bych neviděl ani tak v sebevětších dluzích, jako spíš v nemožnosti včasné téměř totální výměny vládnoucích elit, nebo jinak, domluvy nás ostatních na potřebné aktivitě, když je nás těch 500 milionů, a ještě se máme relativně dobře.
Takže, díky Vám za perfektní pojmenování (našeho) problému, a zdravím vespolek.

Petr Toman|7. 8. 2012 08:30

Kromě reforem na úrovni státu je nutné, aby se změnil bankovní systém. Naštěstí se o tom začíná pomalu diskutovat: http://www.justbanking.org.uk/video/

Jan Altman|6. 8. 2012 16:43

Já bych se rád zastavil u toho závěrečného„optimismu“.
1. Jepotřeba si říct, co si vůbec představujeme pod pojmem „pozitivní vývoj“. Kdo o jakém vývoji prohlásíme, že „to dobře dopadlo“?Podle mne už u tohoto bodu narazíme na plejádu poměrně velmi rozdílných názorů na to, co je tím kýženým vývojem.

2. No a zadruhé je třeba se realisticky zamyslet, jestli to takto kýženě může dopadnout, jaké jsou varianty vývoje, jaké mají pravděpodobnosti, atd…

Zcela upřímně musím říct, že nevím, čemu by p.Kohout říkal „nakonec to dobře dopadlo“. Já mám nějakou soukromou představu kýženého vývoje, stejně jako asi každý.
Existují však obecné otázky, na které se můžeme pokusit odpovědět bez ohledu na to, co kdo považuje za kýžený vývoj:

- Je realistické, aby dluhy jihu (od GR přes SP a IT až po FR) byly splaceny?

- Pokud řekneme „teoreticky ano“, je to možné v rámci současného systému (EU a EZ), který tomuto vývoji evidentně nepřeje (viz opatření nového FR prezidenta)?

- A nakonec – je realistické, aby byly splaceny dluhy severu? Vždyť Německo má dluh vyšší, než Španělsko, zároveň ručí za dluhy jihu a v případě jeho bankrotu dluh DE skokově vzroste. Pokud jih odejde z EZ a DE zavede DM, odpadne i konkurenční výhoda slabé měny.

- Přesto: je zde řešení, ke kterému se mnozí upínají. CTRL+P, zřejmě ve formě bankovní licence pro ESM, který tím získá v podstatě neomezenou kapacitu. Uklidní to trhy? Nebo neomezený ESM naopak zcela odstraní veškeré zábrany v rozhazovačnosti politiků? A kam to povede? Jak moc destruktivní takto generovaná inflace bude pro ekonomiku? A co se stane, až se inflační očekávání promítnou do úrokových sazeb?

- A co bude s penzisty a penzijními systémy? Demografický vývoj se hned tak zvrátit nepodaří, pracovat do 80ti nebude moci každý. Penzisté přijdou o úspory: buď díky státním bankrotům ztratí hodnotu dluhopisy v penzijních fondech, nebo úspory zničí inflace (ta bude muset být citelně vyšší než úroky/výnosy, jinak by státu se zadlužením nepomohla)

- Vedle EU jsou tikající bomby i v USA, JP a Číně. I kdyby se problémy EU nějakým zázrakem podařilo problémy utišit, v propojeném světě může přijít zdrcující rána odkudkoli.

- Od počátku krize před 5ti lety se žádná z příčin nevyřešila, TBTF banky jsou dnes ještě větší, státy ještě zadluženější, úrokové sazby ještě níže.

Docela by mne zajímal zdroj optimismu optimistů. Zcela upřímně, protože já se také zdráhám věřit, že už jsme došli na konec cesty. Jen si nějak nejsem realisticky schopen vysvětlit, jaký pozitivní vývoj, jaký obrat v myšlení a přístupu elit, jaká pozitivní změna v myslích „prostých lidí“ (čtete někdo diskuse na novinky.cz?) by mohla reálně nastat.

Prosím, aspoň naznačte!

Petr Hampl|6. 8. 2012 13:30

Opět jsem si přečetl s chutí. Protože to jsou texty, které nenadávají na poměry, ani nepřičítají problémy vadám charakteru konkrétních jednotlivců, ale snaží se analyzovat problémy v pozadí.

Jen bych rád upozornil na klišé o mizerně placených učitelích. To platilo někdy kolem roku 2000. Dnes jsou učitelé základních škol placeni skvěle. Venkovský učitel vydělává víc než ředitel místní fabriky, a na každé učitelské místo je víc než 100 zájemců. Osobně znám jednu plně kvalifikovanou učitelku z východních Čech, která šla po mateřské dovolené do banky, protože pro ni nebylo místo ve školství. Za přepážkou vydělává podstatně méně, než kolik dostávala ve škole. Když k tomu připočteme téměř tři měsíce dovolené, a v podstatě definitivu. Není divu, že bylo zapotřebí zavést deváté třídy, které jsou naprosto zbytečné. Jinak by nebylo dost učitelských míst.