Diskuze: Společnost zpupná a nepokorná?

Jan Benecký|11. 8. 2011 10:57

Rovněž zastávám názor, že dilema, zda ovlivňuje společnost jedince nebo jedinec společnost, nemá jednoznačnou odpověď a pravda je uprostřed - jedinec jedná sice podle svých vnitřních norem, ale tyto normy jsou dány společností, k níž se jedinec vztahuje. Autor přiznává, že společnost existuje a dokonce připouští možnost, že tvoří nějaké normy a že tyto normy mohou být špatné. Je-li společenská norma nějaké pravidlo, kterým se řídí většina společnosti, tak autor právě připustil vliv společnosti na indviduální jednání. Jedna věc je odpovědnost vůči sobě sama (pocit, že jsem jednal správně) a druhá věc je odpovědnost společenská (jednal jsem správně z hlediska společenských norem), přičemž ke svobodnému rozhodování musí být obě v souladu. Jedinec je plně svobodný pouze pokud jeho vnitřní normy souzní s normami společenskými. Zmíněný Breivik je sám se sebou spokojen, podle sebe jednal správně, problém je, že se vztáhl ke špatné společnosti, která jeho činy odsuzuje (společností nacistického Německa by byl jeho čin jistě oceněn), tak je místo svobody ve vězení. A naopak, jedinec, který odvozuje svou mravní identitu jen od aktuálních vnějších norem bez ohledu na svůj vnitřní kodex (kam vítr, tam plášť), je ovce bez vlastní vůle a tedy rovněž nesvobodný.

František Marčík|9. 8. 2011 23:59

Podpisuji, pane Hokynáři. Takto to dopadá, když se jedno pravidlo (princip vyloučeného třetího) jednoho umělého jazyka (výrokové a predikátové logiky) vydává za pravidlo světadění. Navíc bych se s klasičkou ostrovního konzervativismu železnou lady Thatcherovou optal, co pisatel míní onou společností, když nic takového přeci vůbec neexistuje? Existuje přeci toliko jedinec, rodina a stát!

Otakar Hokynář|9. 8. 2011 12:43| reakce na Bohumil Šourek - 9. 8. 2011 12:35

Souhlasím s jak s panem Máchou, tak s panem Šourkem. Věci nelze vidět černobíle.
Ještě bych doplnil o jeden aspekt z oblasti psychologie: vývoj v čase. Něco jiného je snášet krátkodobou krizi a něco jiného je snášet dlouhodobou deprivaci. Z hlediska devastace mravních zásad (a nevratných psychických změn) bývá dlouhá deprivace výrazně horší. Mimochodem: podobné jevy se vyskytují i v toleranci bolesti.
Jak nemusím Klause, tak jsem tentokrát se s jeho vyjádřením téměř ztotožnil.

Bohumil Šourek|9. 8. 2011 12:35

Na Klausově výroku neshledávám nic nepřijatelného. Pokusím se o příklad: Řidič, který havaruje v důsledku třeba snížené pozornosti na D1, je nepochybně vinen. Stav dálnice má ovšem na nehodu také vliv a je možné, že kdyby byl náležitý, k nehodě by nedošlo nebo by následky byly nižší. Za stav dálnice řidič neodpovídá. Nikterak to nesnižuje jeho vinu, leč možno konstatovat, že ve výsledku je nutno vidět všechny faktory, které se na havárii podílely. Jinak by obraz nebyl úplný a náprava možná.
Konstatuje-li tedy prezident, že v činu vidí i "důsledek dnešní postmoderní, nekonzistentní či nekoherentní, příliš zpupné a nepokorné, příliš permisivní společnosti", pak prostě vidí celou záležitost vcelku.
Souhlasím tedy s p. Máchou. K jeho zmínce o Lotovi bych jen dodal, že lidé na mravní výši jsou v každé společnosti v hluboké menšině, přesto je jejich počet ovlivňován i celkovým stavem společnosti. Buď jsou mravy podporovány nebo podtínány. V tom druhém např. sociálním inžerstvím.

Ferdinand Mácha|9. 8. 2011 10:22

A proč jsou podle vás ty 2 věci výlučné, buďto jenom společnost formuje, nebo jenom lidská přirozenost formuje. Nemůže lidské jednání záviset na obou zároveň? A pak by bylo lidské jednání výsledkem složení obou vlivů, osobnostní přirozenosti a okolí?

Někdo se holt narodí jako slaboch a navíc mu říkají, že je hloupý kdo dává a hloupější, kdo nebere. A tak chodí přesvědčovat neznalé a naivní důchodce, že oni potřebují skvělý tarif s neomezeným voláním za 1Kč.

Lot měl štěstí, že jeho vlastnosti mu dovolovaly být mravně navýši i přes bahno okolo. Ale to, že byl sám, ukazuje, že byl vyjímka, že to není normální vlastnost. A ten, kdo není dostatečně silný, je stažen okolím do bahna, do ghetta, do politických šarvátek o ničem...