Diskuze: Dramata a frašky ekonomie: Falešný pocit penzijní jistoty

Otakar Hokynář|10. 5. 2011 11:44| reakce na Radovan Dell - 10. 5. 2011 11:01

Jasně, v tomhle směru jsou české návyky nepříliš dobré, důvody viz výše. Já jen píšu z pohledu praktického života čtyřicátníka. Sám sice penzijní spoření mám, ale výnosy českých penzijních fondů jsou žalostné, tak na úrovni lehce nad inflací, a to i když do jejich výnosů započtu daňové úlevy atd. U vkladových produktů je úročení hluboko pod inflací. Jiné investiční produkty rpo drobné klienty spolknou na poplatcích tolik, že klienta oškubou skoro o celý výnos. Navíc někdy konstrukci produktu nerozumím (a nedělám si iluze, že to pochopí víc jak 10% lidí). To není zrovna prostředí motivující ke spoření.

František Pašingr|10. 5. 2011 11:36| reakce na Miroslav Piták - 10. 5. 2011 10:39

Myslet na budoucnost podle hesla: Optimista se učí anglicky, pesimista čínsky a realista střílet?

Radovan Dell|10. 5. 2011 11:01| reakce na Otakar Hokynář - 10. 5. 2011 08:59

Samozřejmě, že se hodně lidí snaží přiblížit západním domácnostem, což je naprosto v pořádku a dá se to očekávat a je to přesně to, co píšu. Lidi si kupují televize, mobily, auta a značkové oblečení, ale nespoří si na důchod (narozdíl od západu), protože jim už nezůstanou peníze. Místo toho, aby si spořili o 1500 kč více, tak ty peníze použijí na splátky spotřebitelského úvěru. Mezi západními domácnostmi a českem je stále propastný rozdíl (jako západ beru Německo, Holandsko, atd...) a to právě v tom, že si západ naspoří i na důchod, aby pak ve stáří lidé létali na Floridu. Dokonce i angličané, jejichž měna klesla vůči Euru snad o polovinu, si stále žijí v důchodu velmi dobře a to i když jejich životní úroveň přirovnám k pracujícímu českému třicátníkovi (tedy průměrný britský důchodce si žije jako průměrný pracující čech). Jde ale o to, že právě třeba angličané jsou zvyklí spořit si na důchod. Takže si odloží z platu peníze na hypotéku, na důchod a až co zůstane jde na televizi. V ČR je to spíše naopak, nejdříve na televizi a pak na důchod. To je pravděpodobně dáno tím, co píše autor, že lidé spoléhají na stát. Jinak si nedovedu představit, že někdo splácí 5000 měsíčně spotřebitelské úvěry a dává si jen 500 kč na penzi.

Miroslav Piták|10. 5. 2011 10:39| reakce na František Pašingr - 9. 5. 2011 12:05

Myslet na budoucnost je velmi důležité v každé době. Jen je nutné se přizpůsobit extérním podmínkám. Tzn. v našem prostředí určitě neshromaždovat peníze, které rychle ztrácejí na hodnotě, ale kumulovat finanční majetek.

Otakar Hokynář|10. 5. 2011 08:59| reakce na Radovan Dell - 9. 5. 2011 12:44

No, nevím. Jak to vidím okolo sebe, tak se hodně lidí snaží přiblížit domácnosti standardům západní Evropy, což už většinou je naplněno nebo téměř naplněno. Hodně lidí taky splácí bydlení, což většinou kolem padesátky budou mít za sebou. Ve světle inflačních rizik (a zkušeností s 90. roky, viz jiný můj komentář) vidím investici do vlastního bydleníjako velmi racionální. Svým způsobem jde také o formu úspory na stáří- sám jsem majitelem bytu a režii bych zvládl i z důchodu, ale nájem nikoliv. Je ale fakt, že aktuální finanční zátěž odnáší porodnost, respektive se přesunuje do vyšších věkových kategorií- podobně jako ve Francii, kde prvorodičkám je často víc než 35 let. Což není z medicínského hlediska zrovna moc dobrý trend. Zatím bych tedy nechal účet "Husákových dětí" otevřený.

PavelB|9. 5. 2011 16:33| reakce na Otakar Hokynář - 9. 5. 2011 11:23

Pane Pašingr, pane Hokynář, Už jsem se těšil po Vaších příspěvcích, že lidé chápou oč tu běží. Ale jak čtu komentáře níže, nechápou nic.
Pánové Pašingr a Hokynář máte naprostou pravdu. Už jasem to taky v jiné komentáři psal. Všudy přítomná inflace sežere jakékoliv úspory v papírkách zvané peníze.
Přesto nejsem nešetrnej ale papírky zvané peníze mají jen hodnotu, dokud jim lidé věří. Pokud lidé přestanou věřit papírkům ( penězům) poputujou do spaloven.
Asi tak Pavel Beťák

Libor Kosour|9. 5. 2011 14:36| reakce na Radovan Dell - 9. 5. 2011 08:06

Otazka je, kolik jim za tu praci take nabizi. Ono se najde dost zamestnavatelu, kteri by chteli odbornika v nejakem oboru s 20 roky praxe nejlepe za minimalni mzdu.

Radovan Dell|9. 5. 2011 12:44| reakce na Grym Vojtěch - 9. 5. 2011 11:05

S autorem článku souhlasím v tom, že si lidé na důchod nespoří a vlastně ani nemusí, protože se čeká, že se stát o nás postará, což vede k efektu jako u hlaviček léků. Ale není to jen daňovou zátěží, protože já třeba platím daleko vyšší daně, než jsem platil v ČR a stejně si na důchod spořím (a mí kolegové také). Jde o priority. Čech chce život jako západní evropan, takže když ušetří 15 tisíc, tak si je nedá na důchod, ale koupí si LED TV. Já si ji koupím taky, ale pro mě je daleko snažší ušetřit 500 liber na TV a ještě mi zůstane na hypotéku, dovolenou a penzijní spoření.

Osobně si myslím, že kdyby se daně snížily, tak by lidé na důchod nespořili o nic více než dnes. Prostě by si koupili větší TV, dražší mobil a nebo jeli na dovolenou. Změnu priorit krásně ukazuje zmínka o dětech. Lidé mají peníze na děti, jen je nechtějí za děti utratit. Lidé mají peníze na to, aby si spořili na důchod, jen si místo poklidného stáří kupují spotřební zboží.

František Pašingr|9. 5. 2011 12:05

V zemi, kde skoro každých 20 let dojde k nějakému průšvihu, je téměř zbytečné myslet na budoucnost.

Otakar Hokynář|9. 5. 2011 11:32| reakce na Grym Vojtěch - 9. 5. 2011 11:05

No, docela bych s tím "na okraj" souhlasil s panem Dellem, slyšel jsem - byť z druhé ruky - něco podobného. Aleje třeba se ptát, jestli u nezaměstnanýchve Španělsku není nějaká byrokratická překážka v sezónní krátkodobé práci... Papír je zbraň hromadného ničení třídy neutronové bomby a bl.bci vybavení razítkem jsou větší teroristi než Bin Ládin s ansámblem dohromady. :-)

Otakar Hokynář|9. 5. 2011 11:23

Pan Kohout dobře popisuje situaci, její příčiny a následky, ale, k čertu, jak z toho ven? Akorát podle mneopomenul fakt, že inflace 90. let z celoživotních úspor mých předků (a určitě předků řady dalších, včetně jiných zemí) učinila rezervu na 3 měsíce, přitom uložené peníze odpovídaly tak 3 letům skromného života.Tato zkušenost je z hlediska drobných střadatelů docela demotivující- zejména pro lidi, kteří nejsou schopni vydělat tolik, aby mohli skutečně investovat. Souhlasím, že největší průšvih je nízká porodnost, ale řešení je na dlouho a bude asi pěkně drahé. Můžeme jen doufat, že Husákovy děti se ještě pochlapí, určitý pozitivní trend tady je patrný- souvisí přeci jen s ekonomickou stabilizací rodin, podobně jako ve Francii.Mimochodem, sám rodinu zakládám až po čtyřicítce...

Grym Vojtěch|9. 5. 2011 11:05| reakce na Radovan Dell - 9. 5. 2011 08:06

Máte pravdu v tom, že problém nezabezpečených domácností není jen ve vysokém zdanění (ač jde podle mého názoru a vliv zásadní). Pavel v článku dobře Pavlovi vysvětlil vliv daní na motivaci lidí k práci, rodině,..tohle je věc, co se ze stolu jen tak smést nedá.

On kdyby se Pavel ptal Pavla dál, asi by došel i k té tradici a návykům, které popisujete Vy. Většina ekonomicky aktivních lidí v ČR stále příliš dobře pamatuje dobu, kdy bylo všechno všech a proto si lidé zkrátka úspory dobrovolně vytvářet neumí. V tom máte jistě pravdu.

A jen tak na okraj. Argumenty typu jedna paní povídala, že tam to dělaj takhle a maj se pak takhle...to se přece moc vážně brát nedá, že?

Radovan Dell|9. 5. 2011 08:06

Osobně bych problém nezabezpečených českých lidí viděl jinde než ve vysokém zdanění. Jsou země, kde je zdanění daleko vyšší než to v ČR a přesto jsou tam obyvatele velmi dobře zabezpečeni na stáří ze svých vlastních úspor. Pobírají i státní důchod, ale to je jen jeden pilíř a navíc poměrně malý. Zbytek je z úspor.

Jen tak naokraj. Jeden španěl mi říkal, že má farmu a že nemůže sehnat pracovníky. Španělsko má vysokou nezaměstnanost a tak by člověk čekal, že lidi šáhnou po každé práci. Sbírat ovoce? Na to tam jezdí Češi, Slováci a Poláci. A španělé? Korida, Siesta a peníze z EU.

Karel Procházka|9. 5. 2011 02:13

Ctihodný pan Bismarck tvořil svou pojistnou solidaritu v dobách, kdy se toho moc nevědělo o pojistné matematice. Na počtech pravděpodobnosti a pojistné matematice se začalo výrazněji pracovat v 30. letech 20. století. Dnes již dokonce máme od 70. let minulého století výkonné počítače. Neměli bychom být pohodlní. Řada faktorů zdravotních a věkových lze dobře doložit počtem pravděpodobnosti. Ani stát by něměl být líný a i průběžný nárokový systém by si něměl vymýšlet politická hasnumera. Vedle velkých systémů skutečně postavených na počtu pravděpodobnosti by měl zůstal poměrně menší systém, který se týká zdravotních záležitostí, jenž nelze nikdy pojistit. Například cystická fibroza či downuv syndrom jsou zjistitelné při narození. Asi si moderní společnost nebude počínat jako antičtí Sparťané a nepojistitelné snad bude rituálně shazovat se skály. Něco podobného nepojistitelného se týká celoživotních nezaměstnaných. Těch 20 % průměru důchodu by snad měli v důchodovém věku dostat všichni, jinak nepojištěné musíme nechat pojít někde na schodech u zdravodnického zařízení. Tyto extrémní případy nepojistitelnosti by neměly snad být placeny z nákladů na zaměstnance v závislé činnosti.