Diskuze: Kalouskovy dluhopisy: nic není zadarmo

Jan Dvořák|8. 10. 2011 01:18| reakce na tomáš j. kouba - 7. 10. 2011 12:50

Růst sám o sobě nic neřeší. Ekonomiky sice rostou, ale přesto státy hospodaří s deficitem. Pokud nezačnou hospodařit s přebytky (před zohledněním splátek), je jim růst k ničemu.

tomáš j. kouba|7. 10. 2011 12:50| reakce na Jan Dvořák - 6. 10. 2011 14:01

Dobrý den. Vůbec nesouhlasím s neustálým zadlužováním naprosté většiny rozvinutých států. Máte tam ale jednu nepřesnost. Většina rozvinutých ekonomik vykazuje nějaký růst. Tedy váš pan Čech přicházející do banky pro další i když menší peníze je zvýhodněn tím, že jeho příjem každý rok třeba o 2 procenta roste. Tím by teoreticky mohl být schopen za hodně desetiletí svůj dluh splatit. Zatím to ovšem skoro žádný stát nedělá :-)

Tomáš Kocourek|6. 10. 2011 15:34| reakce na Radovan Dell - 6. 10. 2011 08:56

Mě by spíš zajímalo s jakou inflací. Tou vyjadřenou pomocí indexu spotřebitelských cen nebo pomocí zvýšení měnové zásoby?

Dle mého názoru 2% jsou sice lepší než nic, ale reálnou inflaci to nepokryje. Lepší je v takovém případě investovat do něčeho, co už ze své podstaty jde cenou proti inflaci.

Jan Dvořák|6. 10. 2011 14:01

Níže uvedené jsem měl v jedné analýze publikovaně letos v červenci a myslí, že za připomenutí to stojí:

Všude možně se doslechneme, že ta a ta země - samozřejmĚ i ČR - se dohodla na snižování deficitů. Často to je prezentováno s velkou pompou. Je to ale skutečně důvod k oslavě? Není, ani náhodou.

Země vlastně s velkou slávou oznamují, že o něco málo zpomalí další a další půjčování. Představte si, jak by asi reagovala banka, kdyby k ní přišel pan Čech (který je naštěstí výrazně méně zadlužen než jeho vzdálený příbuzný obývající pláže Středozemního moře) s žádostí o další úvěr.

Pan Čech si léta jen půjčuje další a další peníze a ještě nevrátil ani vindru (pouze platí úroky) a řekl: „Milá banko, jak asi víš, můj roční příjem je relativně stabilní a je o něco málo více než 1 milión korun. Vím, že na nezajištěných spotřebitelských úvěrech ti dlužím přibližně 1,5 miliónu Kč. Nějaký majetek mám, ale prodávat ho nechci. Protože vidíme, do jakých problémů se dostali naši vzdálení příbuzní, po dlouhých hádkách s manželkou jsme se rozhodli doma šetřit. Ne že bychom něco splatili, to ne, zas tak moc šetřit nehodláme. Plánujeme, že si příští rok nepůjčím na financování svého života 135 tisíc, jak jsem naplánoval pro letošek, ale jenom 106 tisíc. Z toho více než polovina této částky padne na úroky z dřívějších půjček.“

Banka zajásá, jako odpovědně se p. Čech chová a s radostí mu poskytne další spotřebitelský úvěr, opět bez zajištění. Přesně takhle se ale chovají prakticky všechny vyspělé země a všechny banky a investoři nakupující obligace.


No a naši drobní střadatelé se mohou přetrhnout, aby panu Čechovi půjčili...

Aleš Tůma|6. 10. 2011 13:41| reakce na Libor Husník - 6. 10. 2011 12:06

Myslím, že článek je napsaný vyváženě. Prostě výhody a nevýhody. S fondy a růstem sazeb máte pravdu, proto tam také píšu o "smrtící" kombinaci nízkých výnosů. Na druhou stranu 5 let je dlouhá doba, při troše artistického umění portfoliomanažer nějaký ten výnos vyždíme.
Zkusím tomu někdy věnovat samostatný článek.

Libor Husník|6. 10. 2011 12:06

Nic není zadarmo – to je snad samozřejmé, ne? Když někdo peníze nemá a potřebuje je, tak si je půjčí od někoho, kdo je má a pak za to nějak zaplatí. To je přece princip celého finančnictví od sousedských půjček, přes termínované vklady až po opce na ceny komodit či akcií.
Tón článku je docela negativní (úroky pro občany zaplatí občané na daních), ale občani jsou stát a ten si půjčuje, takže – kde je problém? Že si půjčuje o něco dráž? Ale předpokládaná stabilita věřitelů také není k zahození.
Proč se tedy objevují negativně laděné články typu: „já si to rozhodně nekoupím“? I zde se říká, že jiných možností pro občany moc není (dluhopisy třeba Čezu nejsou moc běžnému občanu dostupné). Tito „odborníci, co to říkali v rádiu“, jak se jimi zaklíná třeba i má maminka, totiž většinou pracují ve finančním zprostředkování. A rovnice je zřejmá. Při daném množství úspor domácností v dané chvíli Kalouskovy dluhopisy nepříjemně ukrajují z koláče, který by jinak mohl být použit v „životkách-investičkách-zajišť ákách“.A když za pár dní přiteklo přes deset miliard? Umíte si představit ty poplatky, které by mohly uvíznout ve všech těch zprostředkovatelských pyramidách? Ty jsou už v řádu stovek milionů. A pro ty už stojí za to si do daného produktu minimálně trochu píchnout.
Tady je zakopán pes. Státní dluhopisy koupené napřímo pro konzervativního investora špatnou volbou nejsou. Rozhodně lepší než dluhopisové fondy (autor nemůže myslet vážně, že dluhopisové fondy by mohly vydělat na možném zvyšování úrokových sazeb. Ano, mohou, ale poté, co se hodnota jejich dluhopisového portfolia sníží, v pětiletém horizontu uvidíme, jak to bude). Velmi nepříjemným produktem jsou však právě pro zprostředkovatele, kteří se tlačí mezi lidi a investice. Ti přijdou zkrátka.
Takže mimo onoho sice malého, ale určitým způsobem jistého výnosu, je velmi cenným výsledkem celé dluhopisové akce i zkušenost, že investovat lze i napřímo. Bez zprostředkovatele. Pokud by takováto lekce proběhla i v přímém investování do akcií, o důchody bychom měli z velké části postaráno.

Dalibor Pešek|6. 10. 2011 10:49| reakce na Radovan Dell - 6. 10. 2011 08:56

Autor spíš myslel, že s rostoucí inflací se snižuje cena dluhopisů (zvedá se riziková prémie) -> stoupne úroková sazba na dluhopisech.
ČNB určuje úrokové sazby na základě cílování inflace, více zde: http://www.cnb.cz/cs/menova_politika/cilovani.html

Radovan Dell|6. 10. 2011 08:56

Jen dotaz k "S inflací stoupnou i úrokové sazby", opravdu? Počítá se to podle nějakého vzorce?

Nebo je to spíše na rozhodnutí ČNB, která může držet úrokové sazby blízko 0 nehledě na rostoucí inflaci?