Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Diskuze k článku: Evropská krize: Jak to všechno začalo?

Pavel Kohout | 21. 6. 2011 | Celkem 12 komentářů v diskuzi

Vložit komentář

Všech 12 komentářů v diskuzi.

Otakar Hokynář | 21. 6. 2011 19:10

Když se nad tím zamyslím ( a do úvahy zahrnu i USA a Island), takzdaleka nejčastější příčinou potíží je nezdravá úvěrová expanze, kterou umožňují nekryté peníze, vytvořené z ničeho. "Obyčejný člověk-obyvatel-občan&quo t;tenhlemejdan zaplatí bankám několikrát. Poprvé, když potřebuje bydleta díky dostupnosti hypoték (a neskutečné stavební byrokracii) jsou nemovitosti nehorázně předražené, takže se stává otrokem banky. Podruhé, když inflace mu postupně ujídá z úspor. Potřetí, na daních-když praskne bublina a banky se sanují ze státní kasy.
Ve světle článku (a i dalších) pokládám nekryté "fiat"pení zeza zbraň hromadného ničení. A každý nechť si odpoví na klíčovou otázku kriminalistiky: Cui bono?

Nahlásit

0
+
-

Richard Votava | 21. 6. 2011 16:26

Bezvadný článek, analýzu příčin a důsledků bychom měli,horší bude jak z té šlamastyky vybruslit. V dnešních HN jsem si přečetl zase scénáře řešení krize, včetně odchodu Řecka z eurozóny. Ty dluhy by ale přece zůstaly v eurech, které by po vykopnutí slabších ještě posilovalo, takže problém by to vůbec neřešilo.
Myslím, že nejlepším řešením by bylo, kdyby euro opustili ne ti, co jsou na tom špatně, ale ti co jsou na tom dobře ! Pokud by z eurozóny odešli Němci, Nizozemci, Fini, Slováci, Slovinci, Rakušani (zapomněl jsem na někoho ?), tak bytahle měna devalvovala rychlostí blesku a bylo by po problému...
Nikde jsem se ovšem nedočetl, že by tohle někdo navrhoval. Mohl byste mi tento nápad někdo oponovat ? Mně to totiž přijde jako jediná rozumná možnost jak z toho ven.. Lidi nemají proti čemu protestovat, protože plat mají stejný, ekonomice těchto zemí by to pomohlo ke konkurenceschopnosti, kterou většina z nich zoufale potřebuje, dluh by splaskl a bylo by to velice rychlé. Investoři mimo tuto zónu by ostrouhali av případě masivních problémů bank by došlo na státní záruky a vyplacení pojištěných vkladů. Kdo měl na účtě víc, má holt smůlu. Takový je kapitalizmus a je to tak dobře.To co vidím je přece socializace ztrát, vyhnívání problémů a jejich přesun na další generaci a morální hazard neuvěřitelného rozsahu. (Řecký dluh se převádí na eurozónu a její občany včetně těch, kteří nic neinvestovali).
Ještě bych chtěl dodat, že stejně jako je přízrak smrti klíčovým pro rozhodování v našich životech, tak možnost bankrotu je klíčovým faktorem pro zodpovědný kapitalizmus. A pokud si bankrot nějaké banky nemůžeme dovolit, pak nemá být privátní nebo tak velká.

Nahlásit

0
+
-

Luděk Zdražil | 23. 6. 2011 05:18 | reakce na Richard Votava - 21. 6. 2011 16:26

Opuštění několika zemí eurozóny není trvalým a systémovým řešením, nýbrž pouze časově omezenou optimalizací aktuálního problému.
Jak známo projekt EU (Eura, eurozóny) je projekt bezohledně politický. Nebudu zde již opakovat známý argument o neslučitelnosti měnové unie s národními rozpočty.
Zmíním jiný problém, o kterém se domnívám, že bude sehrávat konečnou, důslednou a definitivní zúčtovací roli v projektu EU. Nesoulad měnové unie a neexistence rozpočtové unie přinese pnutí. Především pnutí politické. Již dnes"proevropštíquot;politici postrádají legitimitu pro svou proevropskou politiku. Obcházení referend, porušování ujednání Lisabonské smlouvy a pod. svědčí o ztrátě politické legitimity praktickým krokům v projektu EU. Ovšem politici si budou muset pro onu legitimitu ke svým voličům opětovně a opakovaně chodit, pokud bude Evropa stát na systému demokracie. A oni tu legitimitu nedostanou resp. dostanou ji ti, kteří nabídnou voličům to, co oni budou chtít. A právě v důsledku logického pnutí (sever/jih, rozpočtová disciplína, sociální politika, dluhy) bude sílit demokratická poptávka po politice dezintegrace EU. A té bude vyhověno - dříve nebo později, dramaticky nebo pozvolně.
Tady nejde o ekonomický či politický fundament, tady jde o fundament systémový. Prostě ta konstrukce EU byla od počátku systémově špatná. Takže nejde ani tak o politický či ekonomický názor zda EU ANO nebo NE, ale o názor, že rozhodně NE takto.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Robert Antonio | 22. 6. 2011 16:32 | reakce na Richard Votava - 21. 6. 2011 16:26

Jen pro upřesnění, socializací ztrát je i ta neustále vzývaná devalvace drachmy. Jelikož tím všichni držitelé aktiv denominovaných v drachmách dotují řecké exportéry a drachmové dlužníky (tj. zejména řecký stát).

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Vlad Ender | 21. 6. 2011 20:23 | reakce na Richard Votava - 21. 6. 2011 16:26

re dluhy v EUR - casti opusteni EURa by byla samozrejme redenominace dluhu v nove drachme, ktera by vzapeti silne devalvovala. Technicky by potom Recko nemuselo (mozna) vubec dluhy odepsat, neb o potrebnou ulevu (=ztraty investoru) by se postarala devalvace.

re problem bank: problem bank neni v tom, ze by nevyplatili deposity - to je jen ten nejviditelnejsi pro vetsinu lidi. Velky problem je, kdyz vetsina bank zkrachuje, tak firmy prijdou o provozni uvery (a deposity), takze nemuzou platit dodavatele, zamestnance (kteri nemuzou platit jejich dodavatele atd..), dle toho v ktere jste zemi tak klekne take system mezibankovnich plateb - takze i pokud jste u banky co zrovna nezkrachovala, penize na uctu nikam neposlete (takze dodavatele zase nezaplatite, presto ze ty penize i mate) atd...
Takze problemy jsou minimalne tri:

- platebni infrastruktura (mezibankovni platby, elektronicke platby obchodniku, hotovost obchodniku - kteri ji moc pres noc drzet nechteji, pokud maji vetsi trzby);
- urokova infrastruktura, specialne kratke provozni uvery - vedouci k druhotne platebni neschopnosti zpusobene nedostatkem likvidity;
- ztrata depositu - a pokud jich o ne prijde hodne bankovnich klientu, vyrizeni by chvili trvalo, takze potencialne take druhotna platebni neschopnost zpusobena nedostatkem likvidity;

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Richard Votava | 21. 6. 2011 21:24 | reakce na Vlad Ender - 21. 6. 2011 20:23

Nevím, školy na to nemám, ale kdybych měl dluhopis řecké vlády, že mi má v roce 2013 vyplatit x euro, tak bych drachmu fakt nechtěl. Pokud by ta měna (euro) už neexistovala, no tak dobře, ale pokud existuje, tak nevím, co by mohlo přinutit věřitele nechat si to vyplatit v drachmách...
Ty ostatní problémy s bankami (likvidita podniků a provozní úvěry), by mohli být vážné, pokud by ta krize byla opravdu rozsáhlá. Ovšem domnívám se, že by došlo především ke ztrátám v investičním finančnictví. Bylo tomu tak i před třemi roky apokud tehdy začali centrální banky levně půjčovat peníze finančním institucím, tak ty je používali především na sanaci svých škod a záchranu svýchspekulativních pozic bez přiměřené rezervy než na zlevňování provozního úvěrování běžných podniků či hypoték. Tento problém by podle mého názoru vyřešilo striktní odlišení běžného bankovnictví (za které platíme poplatky) od toho investičního (kde riskujeme volné peněžní prostředky, spekulujeme, vyděláváme, tratíme a víme o tom).

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Radovan Dell | 22. 6. 2011 00:02 | reakce na Richard Votava - 21. 6. 2011 21:24

A o tom je bankrot, dluhopis, který máte bude jen kus papíru, neboť země vyhlásí bankrot. Pak dojde k restrukturalizaci dluhu a ten bude v Drachmě. Můžete to odmítnout a dostat nic a nebo dostanete zpátky alespoň něco.

Řecko nevystoupí z EU bez bankrotu, taková kombinace nejde, neboť země nemůže dostat svým závazkům. Ona v podstatě už technicky zbankrotovala dávno, neboť poslední rok za ní platí dluhy jiní. Tedy vystoupení z EU, bankrot a restruturalizace části dluhu v nové měně.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Vlad Ender | 21. 6. 2011 22:45 | reakce na Richard Votava - 21. 6. 2011 21:24

Co by vas k tomu mohlo prinutit? Spise bych se zeptal cim by jste vy jako investor prinutil Reky... (v anglictine je na to krasne spojeni "you and whose army?" - a Wehrmacht si myslim ted zrovna smerem k Recku nepochoduje). Veritele sice vetsinou tvrdi neco ve smyslu "Ale to vam potom uz nepujcime". Historie, uz od dob spanelskeho krale Filipa 2. (ktery bankrotoval v prumeru jednou za dekadu, a podarilo se mu to celkem ctyrikrat - presto mu Benatcane, kteri nemuseli, radi vzdy pujcili), ukazuje ze to pravda neni, a naopak cerstve zbankrotovanemu statu vetsinou vsichni radi znovu pujci.

Re druhy paragraf - pozor pozor. Investicni bankovnictvi v klasickem smyslu je financni poradenstvi pro M&A, vydavani dluhopisu, akcii atd. Dulezitym rozpoznavacim faktorem je, ze na to nepotrebujete v podstate zadny financni kapital . Tohle je, ve soucasene dobe, relativne mala cast "wholesale" ;bankovnicvti (budu mu rikat WB, cesky termin me nenapada, velkoobchodni bankovnictvi mi prijde jako nic moc preklad). Krize opravdove investicni bankovnictvi zasahla jen neprimo. Zbytek WB jsou v podstate pujcovani (mezibankovni a firemni), trzni operace na vlastni ucet (jak operace OTC tak na burzach), brokerage, pripadne OTC derivatove obchody s klienty (coz je v podstate specialni pripad brokerage).
Obecne recno, vsechny tyhlety operace potrebuji kapital, neb transakce jsou vetsinou dlouhodobe, a je moznost ze je protistrana castecne nebo uplne nezaplati (ztraty z cehoz pokryje vas kapital). Duvodem proc Goldmani, Lehmani a jini sli na burzu bylo prave ziskat kapital aby se mohli prehoupnout z investicniho bankovnictvi do WB.

Potom mate "retail" bankovnictvi, aneb male klienty (vetsinou mezi tim je jeste nejake bankovnictvi pro male firmy, coz je v podstate jen jinak zabaleno retail bankovnictvi). To samozrejme take potrebuje kapital.
Bankam se hodilo delat oboje, neb ciste retailove bankovnictvi neni v praxi nic jineho nez hezky zabalena komodita - stejne jako elektrarny, plynararny, vodarny a dalsi utilties (akorat ty to nebali tak hezky). A komodity, jak znamo, moc nenesou.

Oddeleni bank by mozna pomohlo. Rikam mozna, protoze je to opravdu tezke. Naprikad, pokud dovolite retailovym bankam jenom brat deposity a poskytovat pujcky, tak jsou vystaveny riziku pohybu urokovych mer (kdyz jdou uroky nahoru, musi platit moc na urocich, ale maji pujcky ktere plati jim jen maly urok). Na to dojely tzv. Savings & Loans firmy v USA v 90. letech. Dnes se na odstraneni urokoveho rizika pouziva financni derivat - urokovy swap. Kdyz jim ale povolite delat urokove swapy, tak k spekulaci (na vzestup ci pad urokovych sazeb) je jen krucek - a zadny regulator vam nerekne jestli je ten ktery specificky obchod ok (odstranuje nechtene urokove riziko) anebo spekulativni.

Nemluve o tom, jak se daji pouzivat ruzne legalni struktury atd.

Lepsi by dle me bylo pozadovat po financnich institucich aby meli legalni formu nelimitovaneho partnerstvi (unlimited parnership, nevim jestli ceske pravo zna stejnou korporatni formu), s tim, ze v pripade bankrotu se jde ne jen po penezich partnera ale po penezich cele rodiny do tretiho kolena, a vsechny prijmy (ci vyhody) jsou zabaveny a dotycny dostane jen zivotni minimum :). Proste vymenit soucasnou situaci, kde ma manazer banky moznost na vysoky vydelek ale nulovou zodpovednost kdyz to krachen, na situaci kde sice muze vydelat moc, ale kdyz to krachne tak prijde o vsechno do konce zivota.

Vice uz nenapisu, neb to by bylo spise na clanek... :)

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Radovan Dell | 21. 6. 2011 12:43

Máme zde USA, kde levné peníze způsobily bankovní krizi a máme zde Evropu, kde levné peníze způsobily bankovní krizi. Za poslední 3 roky se vůbec nic nezměnilo a vlády a centrální banky se snaží vše vyléčit pumpováním levných peněz do ekonomiky. To nemůže dopadnout dobře.

V případě Irska by mě zajímalo, jak by to bylo, kdyby se stát za banky nezaručil a nechal je padnout.

Nahlásit

0
+
-

Vlad Ender | 21. 6. 2011 15:46 | reakce na Radovan Dell - 21. 6. 2011 12:43

Re levne penize. Spise nez levne penize bych rekl pocit levnych penez. Jednak z dlouhodobeho hlediska to muzou byt pekne drahe penize, druhak i kdyz mate urokove sazby rekneme 6-8% ale predpokladane vynosy jsou 25% (s pocitem maleho rizika, napriklad proto, ze "nemovitosti nikdy neklesaji na cene, ne?"), tak jsou to levne penize.

Absolutne levne penize (ve smyslu napr. negativni realny vynos) vedou k tomu, ze investori budou zurive hledat neco co jim da vetsi vynos - coz muze vest k dobrym vecem (prijmuti ze vetsi vynos = vetsi riziko a investice do opravdovych veci) ale, diky lidske povaze, spise k vecem horsim (vetsi vynos komplikovanymi transakcemi se skrytymi riziky, resp. klapy na ocich).

Re Irsko: dobre pro Iry (resp. lepe nez ted). Jestli by vypadli z EUR nebo ne se neda rici s takovou jistotou jako u Recka (tam je problem pres vladni dluhopisy u vsech bank, kdyby Irove prestali podporovat banky tak vladni dluh je v podode).

Problem by ale meli Nemci, resp. nemecke banky, ktere velice rady otvirali v Irsku pobocky (pro vetsi vynosy a mensi dane). Pokud si vsimnete, tak politika Nemcu je schizofrenni - pro ecko, kde maji vetsi problem Francouzi, chteji aby take soukromi investori nesli cast nakladu. Pro Irsko, kde "soukromi investori" znamena hlavne Nemecka a Britske banky, uz ale o haircutu pro soukrome investory nechteji ani slyset.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Otakar Hokynář | 21. 6. 2011 18:55 | reakce na Vlad Ender - 21. 6. 2011 15:46

Ten konec mě pobavil. V normální společnosti bych to nazval vyčůraností, ale protože jde o vysokou politiku, je to pragmatické pojetí.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

František Marčík | 21. 6. 2011 06:18

Neodpustím si poznamenat, neb jsem na toto citlivý, že je škoda, že i PK si plete skepsi či skepticism s pesimism. Toť prosím dosti zásadní rozdíl. Že se tato dvě slova zaměňují si vysvětluji tak - možná povrchně a nenáležitě -, že jsme tu měli příliš optimistů a všichni ti, co se opovažovali vůbec jen pochybovat, byli šmahem za pesimisty, ale přitom šlo o projev pouhé skepse, tedy nejistoty ohledně úsudku o budoucím. Prostě jsme s těmi zářnými zítřky srostli natolik, že nám skepse a pesimism splynuly v jedno, a přitom se dá být i krásně skeptický vůči pesimismu... Takto čtu perex a podotýkám, že Pavlu Kohoutovi nejsou známí největší tzv. skeptici (tedy pesimisti), tedy ti relativně rozumní. Mayský kalendář (který je navíc v tradici Mayů optimistický!) a podobně vynechávám. Případně obeznámím.

Nahlásit

0
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK