Diskuze: Další krize?

Michal Jeřábek|15. 8. 2011 13:00| reakce na Radek Tomšů - 13. 8. 2011 01:12

Chcete říct, že dokud nevznikl sociální stát, tak bylo lidstvo nemorální? Pomoc např. postiženým je určitě správné a morální, ale jen pokud to člověk dělá dobrovolně ze svého vlastního rozhodnutí. Když vás ale k tomu musí donutit stát, tím že vás okrade daněmi a pak ty peníze dá, ani nevíte komu, tak to rozhodně nemá s morálkou nic společného a už vůbec ne se solidaritou nebo sociálním chováním.

Otakar Hokynář|15. 8. 2011 11:13| reakce na Radek Tomšů - 13. 8. 2011 01:12

Určitě, stát nějaká pozitiva má, ale problém současného státu je ten, že se -s prominutím- s..e do všeho. Místo regulátorské role si stále víc přivlastňuje svou podstatnou roli v hospodářství. Míra přerozdělování je taky přepálená, ale ta vyplývá z doktríny mírné inflace, která neumožňuje řadě lidí si spořit na špatné časy.
Je taky příliš velký: i pro něj platí to, co pro velké banky či firmy- too big to fail. A s tím je spojená vazba politiků a nejbohatší vrstvy, kterým umetá ne cestičku, ale přímo dálnici. Sám mám těžkou hlavu z několika připravovaných prokorupčních zákonů.
Ještě poslední odstavec: zdravotní pojištění odvádí zaměstnavatel a k pojištění zaměstnance přihlašuje. Ergo tady by měla nastoupit regulační úloha státu tím, že zaměstanvatele, který tyto rozumné předpisy poruší, diskvalifikuje.

Jan Benecký|13. 8. 2011 17:43

Současná krize sociálního státu má mnoho příčin, redukovat je na rostoucí populismus politiků od druhé světové války je hrubé zjednodušení. S doporučením, že je nutné sociální stát vrátit do kolejí z 60 let. už Pavel Kohout buď záměrně klame, nebo je v této věci naprostý diletant.
Po válce byly v Evropě naprosto jedinečné sociální podmínky - ekonomika byla poháněná průmyslem s vysokou produktivitou práce, na trhu práce byly slabé válečné ročníky a rodinu zvládnul uživit zpravidla jeden člověk s plnohodnotným zaměstnáním a vidinou celoživotní kariéry, byla tudíž minimální nezaměstnanost. S příchodem terciární ekonomiky v 70. letech všechny tyto podmínky příznivivé pro sociální stát přestaly platit. Ekonomika služeb měla nižší produktivitu práce než průmysl (nižší příjmy), na trhu práce se začaly mnohem více uplatňovat ženy (ve službách se mohly uplatnit více, než v průmyslu) a silné poválečné ročníky, což výrazně zvýšilo tlak na zaměstnanost. Není divu, že v takovém kontextu se ani Tchatcherová nedostala k redukci sociálních výdajů, když jí pod okny z tlup mladých nezaměstnaných začalo vznikat punkové hnutí. Vrátit sociální stát do období 60. let by chtěli všichni. Podrobně k tomu kniha zdejšího oblíbence Jane Kellera - Soumrak sociálního státu. Komu by se to nechtělo číst, tak k poslechu cestou do práce zde: http://hledani.rozhlas.cz/iradio/?defaultNavigation=&query=keller&from=&to=&porad=1016x_Politick%C3%A1+literatura+na+%C4%8Desk%C3%BDch+pultech

Radek Tomšů|13. 8. 2011 01:12| reakce na Jan Altman - 11. 8. 2011 18:19

V řadě věcí máte pravdu, ale vypsal jste jen negativa státu, negativní roli sociálních výdajů, atd. Značně zjednodušujete, tak jak se hodí vaší myšlence. Pozitiva demokratického státu jistě jsou. Například fakt, že minimalizují nebo usměrňují vliv extrémních názorů. Samozřejmě ne vždy. Jedinec sám o sobě může být značnou komplikací celé společnosti. Stejně tak nedotknutelnost vlastnických práv má svoje minimálně morální hranice. Pokud by například taková nedotknutelnost měla nepřímo způsobit ztráty na lidských životech? To je dle vás správné? A z jiného soudku. Nezaměstnanost je problém a byl by problém i ve vaší teoretické společnosti jednotlivců, kde se každý stará sám o sebe. Právě ti nezaměstnaní se "postarají" ;pak sami o sebe podobně jako rabující lidé v Londýně.

Více než miliarda lidí se dnes dostala na životní úroveň ještě před 100 lety naprosto nemyslitelnou a možná i dlouhodobě neudržitelnou, ale vaše představy jsou ryze teoretické a prakticky v dnešní globální a propojené společnosti víceméně neaplikovatelné, protože kolikrát nejsou dva tři vlastníci se schopni dohodnout na sporné věci, jak by se pak mohly dohodbnout tisíce či statisíce vlastníků? Váš názor, že ochrana, příspěvky a pomoc státu postiženým zhoršuje jejich postavení, je už vůbec poněkud zvláštní. Jak by asi žili bez pomoci státu? Nebo byste je snad nechal umřít, protože jsou pro systém málo efektivní?

A ještě poznámka: Odměňování nepracování vs. trestání pracování. Pardon, ale ten, kdo pracuje se má obvykle významně lépe než ten, kdo nepracuje. Lidé, kteří, žijí z dávek se mají výrazně hůř, než lidé, kteří pracují. Jistěže existují případy, kdy to tak není, ale tyhle nekonečné stížnosti často od poměrně dobře vydělávajících, jak je stát trestá za pracovitost, už mi přijdou trochu trapné.

Z toho vašeho informačního systému kapitalismu nějak vypadla důležitá veličina: MORÁLKA, ta by měla být důležitou vlastností systému, sám mluvíte o amorálnosti na současném systému, ale ve vašem by měla být jedinou veličinou cena? To už je snad dávno překonaný model, protože výsledkem tohoto nebudou lepší, ale horší podmínky třeba pro ty horníky. Sorry, proč bych měl zaměstnant někoho za drahé pojištění, když mezi nezaměstnanými je x lidí bez pojištění atd...

Pavel L|12. 8. 2011 08:50

Nesmyslný příspěvek bez jakéhokoliv čísla.
Pokud by v příspěvku byly rozebrány dluhy jednotlivých členských států EU nebo celé EU a procentní rozdělení dle příčin vzniku a poté ke každé části dluhu komentář měl by článek informační hodnotu jinak se jedná o příspěvek, který je spíše snahou autora zalíbit se stávající vládní garnituře.
Napříkladu ČR můžeme vidět, že dluh není způsoben nárokovou mentalitou (i když u části spoluobčanů o tom můžeme pochybovat), ale také:
1. Socializací ztrát bank
2. Budováním infrastruktury ČR za přemrštěné ceny
3. Financováním povodňových škod
4. Snižováním daňové povinnosti přijmově silnějších, živnostníků a podniků
5. Realizováním vládních zakázek spřízněnými firmami (armádní zakázky a mnoho jiných)

Pavel Kucera|11. 8. 2011 23:05

Použijme článek pro praxi. Například věta: "Nic nerozpouští dluhy tak účinně jako inflace." Věříte výdělku a koupíte si případně České dluhopisy (pokud na ně dojde) s avizovanou úrokovou mírou kolem 2,ř až 3 % na p.a. na 6 let?

Jan Altman|11. 8. 2011 18:37| reakce na Stanislav Brabec - 11. 8. 2011 15:47

Centralizovaná demokracie je velmi náchylná k takovým excesům. Nejen ke zvolení diktátora, ale třeba i ke slabosti v obraně. Hitlerovi v podstatě stačilo zastrašit jediného muže (Beneše) a schrábnul ČSR bez boje, přestože nejen národ chtěl bojovat, ale bylo zde i plno příslušníků elity, kteří by se do čela boje postavily (vzpomeňme na slavné generály, pozdější hrdiny odboje).

To je problém centralizovaných systémů. Proto byl internet navržen decentralizovaně, aby ho nevyřadila bomba schozená na centrum. Proto se nikdo nikdy nehrnul do války se Švýcarskem, protože tam je obrana decentralizovaná a lidi maj zbraně doma. Za každým rohem by útočníka čekal odpor a bombardování sídla vlády by nic moc nevyřešilo.

To, co potřebujeme, je tedy decentralizace. Jak z pohledu svobody tak z důvodu ekonomické stability a adaptability.
Každý se ohání právy menšin, ale na práva té nejmenší menšiny (jednotlivce) se kašle.
Decentrlizace by měla jít právě až na úroveň jednotlivce, jen jednotlivec má rozum, vůli, morálku, svědomí. A svéprávní jednotlivci by si pak sami měli určit, v jakých otázkách, jakým způsobem a za jakým účelem se dál budou sdružovat a jakým způsobem se v daných sdruženích bude rozhodovat.
Za sebe si však nedovedu představit, že bych dobrovolně vstoupil do sdružení, které by v pravidlech mělo, že mi může nabízet služby libovolné kvality a rozsahu a bude mi za to účtovat cenu, jakou si usmyslí. Právě jsem popřel tzv. "společenskou smlouvu" a legitimitu státu (teritoriálního monopolu na porušování vlastnických práv).

Jan Altman|11. 8. 2011 18:27| reakce na Radovan Dell - 11. 8. 2011 15:48

No tak předně bych nezaměňoval svobodu s demokracií. Skoro bych řekl, že kapitalismus+svoboda se s demokracií vylučují, protože jedna věc jsou nedotknutelná osobní a vlastnická práva a druhá věc je, když vám váš život a majetek může prostřednictvím voleb ovlivňovat někdo úplně cizí. Svobodý kapitalismus znamená, že rozhoduje vlastník. Demokracie znamená, že rozhodují všichni. Co mám vyrábět, kolik si za to účtovat, co dělat se ziskem, koho zaměstnat a koho ne, ... Jsou to protiklady! V principu nemohou dlouhodobě koexistovat.

To zaprvé. A zadruhé: demokracie vede k socialismu. Nutně a neodvratně, ze své podstaty. A to proto, že možnost legálně si přisvojit cizí majetek (nepracovat, ale chtít z cizího podporu) je příliž lákavá. A je lákavé i pro demokratické politiky toto lidem nabízet a dělat na tom politickou kariéru. A jak více lidí místo produktivní práce chce získat cizí peníze, tím méně lidí chce pracovat, demokratický stát je musí o to více zdanit (produktivních méně, po rentě křičících více) a tak dochází AUTOMATICKY k pozitivní zpětné vazbě směrem k socialismu, protože práce je stále více trestána.

Rozhodně bych tedy neuvažoval tak, že buď budeme mít svobodu a demokracii, nebo diktaturu. To je schéma, které nám už od školních lavic vtlouká demokratický stát, abychom neviděli alternativy.

Jan Altman|11. 8. 2011 18:19| reakce na Otakar Hokynář - 11. 8. 2011 16:26

Ano, ono totiž docela platí, že tzv. "sociální stát" nejvíce postihuje ty, kterými se nejvíc zašťituje. A způsobuje bohatnutí finančních elit (už proto, že dává soukromým bankám právo tisknout si nové peníze, už proto, že pojišťovnám nahání klienty tím, že některá pojištění jsou povinná, atd...). Navíc ty "elity" mají prostředky politiky korumpovat a tak vznikná legislativní smršť generující nenápadné výhody a monopolistické výsady pro různé zájmové skupiny.
Plus je-li někdo státem chráněn (matky na mateřské, postižení, příslušníci menšin, ...), stává se dražším a rizikovějším na zaměstnávání a tak ochrana působí vyšší nezaměstnanost těchto skupin. A tak by se dalo pokračovat...

Otakar Hokynář|11. 8. 2011 16:26| reakce na Jan Altman - 11. 8. 2011 10:02

Jene, bingo! Hodněpřesně popsané, dodal bych k tomu, že lidé nejen neplánují, ale ani NEMOHOU plánovat budoucnost. Znehodnocování úspor lidi vhání do všeobjímající náruče států a laskavé péče ziskuchtivých politiků.
A moc se mi líbí ten poslední odstavec. Když uzavřu kruh úvah, tak zdravotní pojišťovny reálně dotují uhlobarony z peněz jiných, méně rizikových profesí. Podotýkám, že tato deformace podrývá ve finále ekonomické postavení horníků! (jsem líný už psát, bo mě bolí na ruce šlachy)

Radovan Dell|11. 8. 2011 15:48| reakce na Jan Altman - 11. 8. 2011 09:19

V podstatě souhlasím, ale to není problém demokracie, ale socialistických benefitů. Až Evropa padne, kvůli dluhové zátěži, tak to neznamená, že musí nastoupit nějaký totalitní režim. Lidé můžou stále mít demokracii, ale bez socialismu, protože na socialismus už nám nikdo nepůjčí. A když nikdo nepůjčí, tak ani politik neslíbí, protože nebude z čeho dávat.

Stanislav Brabec|11. 8. 2011 15:47| reakce na Michal Jeřábek - 11. 8. 2011 10:54

Omezení demokracie a zrušení státu není jedno a totéž.

V posledním století to byla často právě demokracie, která umetla diktátorům přímou cestu k moci. Třeba Hitler zvítězil v demokratických volbách, o něco později zase Gottwald. Je velmi pravděpodobné, že v jiném systému by se ani jeden z nich k moci nedostal.

Díky současnému propojení politiky a médií, a monopolizaci médií, dává demokracie dnešním kandidátům na diktátory nepoměrně větší možnosti, jak ovlivňovat veřejné mínění, a tím i šance na své zvolení. Stačí jedna menší krize spojená s všeobecnou nespokojeností, a masy lidí začnou přitakávat politikům s jednoduchými řešeními a s prstem ukazujícím na „viníka“. Abychom se jednou nedivili, a pozdě bycha nehonili…

Michal Jeřábek|11. 8. 2011 10:54| reakce na Jan Altman - 11. 8. 2011 09:39

Máte pravdu, ale myslím, že v nejbližších desetiletích stát zrušen nebude. Takže demokracie je podle mě jediná možnost, jak udržet stát, aby se nezvrhnul v diktaturu. Nebo máte jiné zázračné řešení?

Jan Altman|11. 8. 2011 10:02| reakce na Radek Tomšů - 11. 8. 2011 06:38

Negativní efekt sociálních výdajů není jen v tom, kolik stojí peněz.
Je i v tom, že odměňujete nepracování a trestáte pracování, samostatnost. Výsledkem je, že máte stále více a více toho prvního a méně toho druhého. A je to nekonečný a stále se stupňující proces - a nejde jen o nezaměstnanost - stačí se podívat např. na nedávné pruzkumy mezi francouzskými studenty. Jejich snem již dávno není udělat po škole kariéru v soukromé nadnárodní firmě, ale získat teplé a pohodlné místo ve státní správě. Což je v podstatě to samé, jako stát se nezaměstnaným, až na to, že byrokrat stojí více a ještě k tomu škodí.

Důležité je i to, že tím demonstrujete amorálnost systému. Řikáte, že vlastnická práva neplatí a že jedni mají "nárok" na peníze druhých i když ti druzí s tim nesouhlasí. Postaru se tomu říká legalizovat krádež. To negativně působí na moráku celé společnosti a výsledkem je, že i jiné dříve amorální skutky se stávají v mysli lidí tolerovatelnými (korupce, podvody, atd..).

Dále to vede ke krátkozrakosti. Lidé neplánují, neřeší budoucnost. Stát se o ně pak přeci postará a nyní můžeme žít lehce, nerozvážně, nezodpovědně a na dluh. Přitom veškerý pokrok ale byl založen naopak na prozíravosti a zodpovědném pohledu do budoucna.

No a zavádění socialismu má i obecně zničující dopady na ekonomiku. V prostředí socialismu není možné provádět racionální ekonomickou kalkulaci, což ekonomiku uvádí v chaos a stagnaci. Příklad: například NEVÍME, kolik REÁLNĚ stojí uhlí, protože v jeho ceně (mimo jiné, například) nejsou zahrnuty veškeré náklady práce horníků. A to proto, že horníci neplatí tržní zdravotní pojištění, které by bylo díky rizikovosti jejich práce jistě daleko vyšší, než zdravotní pojištění například analytika (díky perverzi systému analytik platí naopak zdr. pojištění vyšší). Stejně tak v ceně práce horníka není započten jeho dřívější odchod do penze, atd... Systém tedy dostává MYLNÉ a CHYBNÉ informace (ceny jsou jediným informačním systéměm kapitalismu).

Jan Altman|11. 8. 2011 09:49| reakce na Petr Nowak - 10. 8. 2011 18:38

Já panu Kohoutovi nic nechci upírat a kladně hodnotím jak prozřel ohledně politiky, EU, atd...

Nicméně z NERVu pokud vím odešel proto, že vláda NERV používala jen jako vějičku pro voliče a jeho radami se neřídila. A ne proto, že by principiálně odmítal centrální plánování a moc politiků zasahovat do cizích životů a majetku.

Kdyby vláda centrálně plánovala podle rad NERVu, býval by asi neodešel.

Tedy jeho prozření je v CZ kontextu vítané, posun od dob kdy dělal poradce Bohoušovi Sobotkovi z ČSSD (!) asi zřetelné, ale o vystoupení ze stínu systémové konformity a etatismu asi ještě nelze mluvit. Nebo ano? A to je názor, který jsem si dovolil vyjádřit a který vy "odborně" klasifikujete jako "blábolení nesmyslů".

Jan Altman|11. 8. 2011 09:39| reakce na Michal Jeřábek - 10. 8. 2011 17:41

Jóo to Švýcarsko.

Takže: svou roli hraje tradice a vyspělost obyvatel (a tudíž i politiků). Výchozí úroveň morálky. Ta sice díky demokracii všude klesá, ale pokud sestupujete z dostatečné výšky, stále budete pro ostatní vypadat jako nedostižný vzor. To je stejné jako s USA. Ty byly a asi stále jsou pro celý svět vzorem co do svobodnosti svého kapitalismu. Ale všichni víme, že USA zavádějí postupně stále více socialismu (regulací, přerozdělování, byrokracie). A přesto je tam stále více volného trhu, než v EU. Proč? No protože USA vycházely z bodu téměř úplně svobodného kapitalismu, kdežto v Evropě nikdy nic takového nebylo, zde demokracie po monarchiích v podstatě beze změny přebrala právní řád, regulace, byrokracii a v podstatě ji dál zvyšovala. Z pohledu míry ekonomické svobody prostě USA padají z větší výšky. Z pohledu morálky zase Švýcarsko (ale třeba i Británie) padají z větší výšky, než Itálie, Rumunsko, Česko. Ale ve všech těch zemí je trend (působený demokracií) stejný, jen se liší východí pozice. A pohybovat se v opačném směru: tzn v rámci současného systému tady (či v Rumunsku, Itálii, Francii) zavést morálku na úrovni Británie či Švýcarska, realističnosti toho snad nemůže věřit ani největší naiva.

No a za druhé: není pravda, že Švýcarský stát je nějak dramaticky efektivnější (za danou míru zdanění poskytující lepší služby), než srovnatelné jiné státy. Musíme si uvědomit, že Švýcarsko jednak bylo a částečně stále ještě je bankou světa - tedy díky např. bankovnímu tajemství, které se v jiných státech Evropy dávno nedodržuje, se peníze (i tzv. "černé") stahují právě tam. A to Švýcarsku velmi pomáhá. Samozřejmě nemluvě o počátečním vkladu v podobě nikdy nevybraného "nacistického&q uot;zlata.

No a další věc, o které se moc nemluví: Švýcarsko je daňový ráj. Ne pro svoje běžné občany, ti platí v evropském kontextu běžné daně. Ale pro světové megakorporace. Mám osobní zkušenost z jednoho opravdu bohatého nadnárodního koncernu, který využil možnosti "smluvní daňové sazby" a daní své celosvětové příjmy právě tam a to méně než pěti procenty! Nicméně v absolutní částce to je pro tak malou zemi dost peněz a takových koncernů je tam mnoho (pro4 asi, kdy6 je tam jinak tak draho?). Je to samozřejmě ze strany Švýcarska velmi chytré a rozhodně to nijak neodsuzuji (naopak). Ale jednak takovou výhodu nelze zreplikovat ve více státech (koncernů je dané množství) a jednak tím vzniká mylný dojem, jak nadstandardní služby švýcarský stát svým občanům za evropsky průměrné daně nabízí. Jaksi se zapomíná na ty dodatečné příjmy v jejichž světle ta efektivita státu už tak růžová nebude.

No a pokud jste zastáncem přímé demokracie, tak se koukněte jak, velká míra referend "pomohla" třeba takové Kalifornii!
Chcete levnou energii? ANO!
Chcete stavět nové elektrárny? NE!

Jan Altman|11. 8. 2011 09:19| reakce na Radovan Dell - 10. 8. 2011 19:16

Lidi odmítají pracovat jen a pouze proto, že jim to systém umožňuje, dokonce je k tomu motivuje (a ty pracovité naopak trestá).

Dokud budou mít lidi možnost místo práce křičet, že chtějí bezpracně dostat cizí peníze, pracovat nebudou.

Jakmile tato možnost padne (hlasovat o rozdělování cizích peněz), padne i motivace nepracovat.

Jakmile začne platit "bez práce nejsou koláče" a člověk nebude volit místo práce (15 hrubého minus náklady na dopravu a další) nepráci (o něco nižší příjem v dávkách, ale menší náklady a námaha plus možnost černého přivýdělku plus více volného času), jakmile alternativou k pracování bude smrt hladem, do práce se poženou všichni a budou ochotni pracovat za tržní cenu své práce.

Na druhou stranu víme, že při tržní ceně práce bez cenových prahů bude nedobrovolná nezaměstnanost víceméně nulová: práce je jako zboží a v kapitalismu neexistuje neprodejné zboží, nabídku a poptávku srovnává cena.

Radek Tomšů|11. 8. 2011 06:38| reakce na Miloš Kebrdle - 10. 8. 2011 15:50

Přesně tak, autor článku problém zjednodušil jedním směrem a to velice nepatřičně. Rozsáhlé sociální výdaje jsou sice jednou z příčin dluhů, ale ani zdaleka ne jedinou. Další zmínil pan Kebrdle a další zmíním já. Celý ekonomický systém je od minulého století značně navyklý na nízké ceny komodit. Tyto ceny však v posledním desetiletí začaly prudce růst a stouply tak náklady na udržitelnost současného stavu společnosti. Jestliže ropa ještě před deseti lety stála necelých 20 dolarů a dnes stojí 100 dolarů, výdaje systému navyklého na nízkou cenu této komodity musí logicky náležitě tomu stoupat. A protože se zdá, že růst cen komodit bude v nejbližším desetiletí spíše pokračovat, naívc lidí bude za 10 let skoro 8 miliard a poptávka neustane, bude se i přes škrty v sociální oblasti krotit zadlužení i nadále velmi špatně.

Radovan Dell|10. 8. 2011 19:16| reakce na Michal Jeřábek - 10. 8. 2011 17:41

Problém není demokracie, ale lenost a neochota nést zodpovědnost a to prostě změnou režimu nevyřešíte. Pokud odmítám pracovat, tak budu odmítat pracovat za jakéhokoli režimu. Jedině, že by nademnou někdo stál se zbraní, ale jakou práci takhle můžete vykonávat, možná tak lámat kameny?

Problémem je tedy lenost a tu nevyřešíte jiným režimem. Proto taky západní civilazace padne a bude začínat odznova. Prostě budeme mít zase dobu temna, než se z toho vyhrabem.

Petr Nowak|10. 8. 2011 18:38

pane Altmane, vas prispevek vypada jako fundovany a k veci. Tento dojem ovsem dostava zasadni ranu vasim "Také by asi bylo moc chtít po někom, kdo je prostřednictvím různých NERVů a dalších pojítek napojen na establishment, aby...". Pokud jste to netsihl zaznamenat, tak p.Kouhout uz pred nejakou dobou z NERVu odesel a vicemene se o tom a o establishmentu vyjadroval docela negativne. Tak neblabolte nesmysly !!!!

Libor Kosour|10. 8. 2011 18:34| reakce na Miloš Kebrdle - 10. 8. 2011 15:50

No prave, kyz oberete par milionu chudych, neudelaji Vam nic. Pokud sahnete na majetek bohatym, v lepsim pripade odejdou jinam, v horsim budete financne, medialne nebo i fyzicky zlikvidovan.

Michal Jeřábek|10. 8. 2011 17:41| reakce na Jan Altman - 10. 8. 2011 13:17

Pane Altmane, Vy se tady stále oháníte knihou "Demokracie: Bůh, který selhal", já jsem jí teda nečetl (ale název mluví za vše), ale jak do toho zapadá třeba Švýcarsko, jakožto země s největší měrou demokracie na světě? (Řekl bych, že řešením může být právě více demokracie, té přímé (a decentralizované), protože tam už člověk získává určitou zodpovědnost.)

Miloš Kebrdle|10. 8. 2011 15:50

Velmi zjednodušené vidění světa: za všechny současné problémy může neschopnost politiků seškrtat sociální výdaje. Ani zmínka o daňových rájích, neschopnosti státu vybrat zákonem stanovené daně, korupci při správě státních a komunálních prostředků, o nezodpovědných bankách (že by v irských bankách seděli zaké "soudruzi" ?),o privatizaci zisků a zestátňování ztrát, o vedení nesmyslných válek na dluh a bez zjevného cíle, atd.
Ano, jak píše pan Altman, příčiny je třeba hledat v systému, který již vyčerpal své možnosti a nemá potenciál zdravého vývoje. Pro další informace doporučujiG.W.Hegela a jeho zákon negace negace.

Jan Altman|10. 8. 2011 15:29

PS: Správně řečeno bylo, že ani někdo formátu Thatcherové nebyl schopen ani vzdáleně systém vrátit zpět na "udržitelnou&qu ot;úroveň. A nyní je situace jednak horší a jednak v unijním kontextu naprosto nehrozí, aby se někdo jako Thatcherová dostal k moci, udržel se u ní po potřebnou dobu a prosadil potřebné změny - natož na centrální úrovni (jako že by místo maoisty Barosa byla nějaká "Thatcherová na druhou" a nutila by národní vlády k liberalismu, Unii by z byrokratického molocha změnila v zónu volného obchodu a zrušila monopol ECB na tisk barevných papírků).

To asi opravdu nehrozí neb by to šlo proti zabudovaným tendencím systému (byrokracie má tendenci narůstat a demokracie má tendenci k socialismu a nekryté papírky tendují k hyperinflačnímu kolapsu).

Jan Altman|10. 8. 2011 13:17

Moc hezký článek.
Už by asi bylo moc troufalé, chtít po mainstreamovém (a v zásadě režimně konformním) ekonomovi, aby šel více do hloubky a rozkryl, že tento negativní vývoj není náhodný, ale že plyne ze samé podstaty současného režimu, z principu morálního hazardu rodícího se v systému, kde všichni mohou hlasovat/rozhodovat o všem, zejména o cizím životě a majetku - a to bez jakékoli zodpovědnosti. Prostě proces decivilizace, jak ho popisuje prof.H.H.Hoppe v knize Demokracie: Bůh, který selhal.

Také by asi bylo moc chtít po někom, kdo je prostřednictvím různých NERVů a dalších pojítek napojen na establishment, aby jasně identifikoval škodlivost centrálního plánování v monetární oblasti, aby jasně demaskoval pravý účel státního monopolu na emisi nekrytých=falešných "peněz". Centrální banky USA a EU se jen vracejí k tomu, kvůli čemu byly zřízeny. Pomoci vládnoucí elitě skrytě zdaňovat lidi pomocí inflace.

Dvojnásob asi není možné očekávat, že by autor demaskoval vlastní "teritoriální monopol na porušování vlastnických práv", tedy silně protispolečenskou mafii zvanou stát.

Nicméně i tak je prima, že i do mainstreamu se dostávají názory, které by ještě před pár lety byly považovány za extremistické.
Je to první krok ke změně. Napřed změně doskurzu, uvažování a lálad lidí a následně i změně režimu.

Ještě okořenit trochou daňové neposlušnosti (http://www.libinst.cz/clanky. php?id=963),přidat ztrátu důvěry v státní systémy (např důvěry v to, že i naše generace dostane od státu penzi, že se lze u státně monopolních soudů dovolat spravedlnosti, že nás státně monopolní policie ochrání třeba před rabujícím davem, ...), ztrátu důvěry v perspektivu státních papírů (měna, dluhopisy), masivní příklon veřejnosti k pravým penězům nezávislým na státu (Au, Ag) a další "plyšák" se začne rýsovat.