Diskuze: „Duchovní“ vyvrženci

jana|20. 1. 2010 14:42| reakce na Monika - 19. 1. 2010 10:14

mrkněte na www.biodoskol.cz

Karel|20. 1. 2010 12:44

.. někdy se pozastavuji nad tím, jak je možné, že někdo, kdo si za život dokázal svým umem vydělat miliony, miliardy pak na sklonku života, nebo i v jeho průběhu nemá nic .. někdy si říkám, že peníze vlastně nejsou ... pokud je utratím hned, nemám je .. a to za co je utratím také později nemám ; pokud si je šetřím, mizí díky ekonomice a pak se stejně utratí, pokud je investuji a neutrácím, jednou odejdu třebas první já a peníze po mě zůstanou. Nebo o investici přijdu a když nepřijdu, nakonec je stejně utratím. Proto pro mě není prioritní mít ony peníze, ale dostat je případně - jako sekundární věc za něco, co dělám rád a neuvědomuji si, že je to pracovní doba, pracovní týden, práce, zaměstnání nebo povolání .. a navíc je utrácím prioritně za to, co je věčné, co mi zůstane a to je zážitek, zkušenost, vzpomínka, dobrý pocit, dobrá nálada, pomoc někomu jinému .. tak cítím článek, že je zbytečné se hnát za hmotným uspokojováním, které pro dotyčného nemá význam, protože danou věc nedokáže beztak vstřebat. Neboli nač mít kabriolet jen kvůli tomu, že ho má soused, nebo že s ním jezdí v seriálu, když mě z větru bolí hlava a mám problémy s Eustachovou trubicí. Ale kdo si dokáže užívat ten pocit když mu vítr čechrá vlasy, proč ne .. neinvestuje totiž do auta, ale do svých pocitů a ty jsou věčné - nebo alespoň - vydrří mi minimalne do smrti

daniel|20. 1. 2010 00:09

nejde neobchodovat, protoze obchodujeme nonstop, kazdou chvili ve svem zivote obchodujeme - resime co obetujeme proto, abychom neco jineho ziskali...zit jen tak z duchovna nejde protoze z podstaty ziti potrebujeme jist, bydlet, vychovavat...je jen jednoduche zvyknout si na to nic nedelani, ale nikam to nevede. Potrebujeme penize, protoze ty nam umoznuji zit a prezit. Ale to je tak vsechno. A ono my asi tech penez az tolik nepotrebujeme, to jen okoli nam rika, ze musime neco znamenat, neco mit, neco porad kupovat.

Daniel Z|19. 1. 2010 23:26

nad timhle premejslim dost casto...nejde vymenit soucasne hodnoty za jine, nejde je zavrhnout jen z principu, ze se tak nebo onak nekde neco rika nebo ze nejsou spravne. Nejde ignorovat svet, protoze pak on lehce ignoruje nas. Jinak receno, nejde se zamerit jen na to vlastni poteseni, protoze pak se clovek uzavre do sebe a casem zjisti, ze svet ho prestane vnimat, protoze to poteseni je jenom jeho. Potrebujeme to vsechno kolem nas. Je treba delat veci, tak abychom nekdo dalsi mohl jit za nami v nasich slapajich. Ukazat lidem ze jde zit ve sfere byznysu a zachovat si tvar. Byt vzorem, ktery se vyplati nasledovat. Ignorovat komercni, nebo chcete-li trzni svet nejde protoze to mame vsichni v sobe. Urcite je ale mozne delat to co ma prinos i pro ostatni, tak aby nas naplnovalo, ze nekoho inspirujeme. Ty hodnoty nejde zmenit jenom z podstaty, ze ja delam neco, co je spravne a vsichni by tak meli zit. To je jen ocekavani.

Joe|19. 1. 2010 15:56

Ta dcera žije ze svého, nebo peněz rodičů, nebo je socka?Četl jsem kdysi oslavnou tirádu na francouzské tuláky (clochard), kteří stráví půl roku v Pařiži a druhý půlrok na Riviéře, jak jsou svobodní a svobodomyslní.Mají neustále volno a mohou dělat co se jim zlíbí (a to nemuseli makat v amway ani den...).Tato životní filosofie je blízká našim Romům, ale jak známo, většinová společnost tomu nefandí.

Jožin z Bažin|19. 1. 2010 15:42

Vida vida. Je to smutné, když člověk dělá jen to, co ho "baví" a pak ho najednou všechno bavit přestane. Navíc bez koruny v kapse a za peníze rodičů. Daleko lepší přístup, který stojí přesně na opačné straně extrému je naučit děti, aby je bavilo to, co dělají. Aby se naučily, že všechny zisky jsou vytvářeny v potu tváře a odměnou je radost, kterou si musíme v sobě naučit rozeznat. Vidím na tvářích svých kolegů, že je práce baví. A jsem rád.

Radovan Kubát|19. 1. 2010 11:49| reakce na Lukáš Vlček - 19. 1. 2010 09:42

Můj komentář měla být reakce na článek, ne na váš komentář (klikl jsem na špatný odkaz).

Radovan Kubát|19. 1. 2010 11:41| reakce na Lukáš Vlček - 19. 1. 2010 09:42

Myslím, že je potřeba zvolit určitý kompromis. Kdybych dělal jen to, co mě baví, byl bych za chvíli bezdomovec a už bych vůbec nemohl dělat to, co mě baví (teď to můžu dělat alespoň občas). Myslím, že zdaleka nejsem sám koho baví jen činnosti za které jim nikdo nezaplatí (ev. zaplatí tak málo, že to nestačí na důstojné žití). Řešením je vybudovat si pasivní příjem. Pokud by měla dívka o které je článek dostečně velký pasivní příjem, mohla by hrát jen doma pro sebe nebo pro přátele a vybodnout se na ten zlý byznys, který se točí kolem hudby..Osobně bych neřešil zda jsem "vyvrhel" nebo ne. Dobří přátalé by to pochopili a ostatní mi mohou vlézt na záda.

Radovan Kubát|19. 1. 2010 11:15| reakce na Monika - 19. 1. 2010 10:14

Celkem chápu že škola nebyla ochotna zajistit BIO potraviny. Nemyslím si, že by mělo mnoho rodičů pochopení pro podstatně dražší oběd. Obědy ve školních jídelnách jsou dotované, výrobní cena oběda je někde kolem 50 Kč. Pokud je dotace na jeden oběd např. 35 Kč a oběd z BIO potravin vyjde na 130 Kč, musel by rodič doplatit 95 Kč místo 15 Kč (těžko se vám povede prosadit vyšší dotace na BIO jídla). A jsem si celkem jistý, že takovýto doplatek by bylo ochotno platit tak málo rodičů že by se vůbec BIO jídla nevylatilo vařit. Sdělil Vám někdo ze školy důvody proč Vám nevyjdou vstříc?

Monika|19. 1. 2010 10:14

Výborné zamysleni. Mám podobnou zkusenost. Mozna to nebude presne k tematu. Podnikame v oblasti ekologickeho zemedelstvi a vime jake jsou rozdily mezi konvencni - komercni a ekologickou potravinou. Navic dceři (4 třída) po změně stravy odpadly migrény a strevní problemy. Apelovala jsem tudíž na školu (vč. podloženách studií), zda není schopna zajistit v určité míře i BIO ekologické výrobky - pro menší děti - nepochodila jsem. Nepochodila jsem ani, když jsem dceři davala nase obědy - potraviny - prý jsem moc vybírává, rozmazluji a já jsem ta horší - já jsem ten vyvrženec - nenormální. Přitom dle mé uvahy je nenormální ten, kdo si bude tím, že bude pojídat vše co se mu nabídne, vč. nízkorozpočtových potravin a tím si bude úmyslně ničit zdraví. Ale holt, zjevně já jsem ta slabá a oni jsou ti silní, kteří všechno můžou, nic jim nevadí a vše "vstřebají" ;:-)

Radim Kacer|19. 1. 2010 10:01

S podobným přístupem mám vlastní zkušenost a nakonec jsem si uvědomil, že tím největším problémem byla moje jednostranost v přístupu k životu. Názor, že peníze jsou něco špatného co kazí lidský charakter a že mě nebaví se hnát za tímto ziskem, byl opravdu omezující pro celkový rozvoj. A pojem "baví mě to" je spíše výplodem současné společnosti a zábavního průmyslu, který apeluje na to, že se musíme v životě bavit a tím se budeme mít dobře. Zábava není naší podstatou. Nedokážu si dobře představit, že naši předkové, lovci mamutů, se potkali před jeskyní u ohně a jeden se ptal druhého "co děláš, jak se živíš?" a on mu na to odpověděl "lovím mamuty s kámošema" a ten první by řekl "aha, tak to mě nabaví, já lovím medvědy". Asi jde o to, že oni si nehráli na lovce, oni byli lovci, bez publika, bez potřeb to někomu dokazovat. Přestaňme si hrát na to, čím by jsme mohli být, ale buďmě hned dneska tím kým opravdu jsme, tohle sice zní velmi otřele, uznávám, ale je to naše podstata být sami sebou. A závěrem. Pokud nás něco baví, tak to může být dobrý ukazatel směru kudy se vydat, jak být sám sebou, ale neměl by se tento směr stát cílem. Je to jen ukazatel, který dává energii krokům na cestě k sám sobě.. :)

Lukáš Vlček|19. 1. 2010 09:42

Honba za vzděláním není falešný cíl, pokud to má správné meze. Je to pro naši společnost naopak velmi potřeba. A co se týká ostatních cílu, tak ať si dcera vašeho kamaráda založí rodinu a pokusí se ty správné hodnoty vtisknout vlastním dětem, tak jako se o to snažil její otec. Se změnou společnosti se dá začít i odspodu - tedy výchovou dalších generazí. Neexistuje na to žádný zaručený návod, ale rozhodně to není jednoduché (určitě je to mnohem větší výzva, než se naučit hrát na basu).