Co dělají jinak? Kořeny portugalského „očkovacího zázraku“

Česká republika a Portugalsko. V rámci Evropské unie srovnatelně velké a bohaté, desetimilionové státy, které spojuje nedávná zkušenost s diktaturou. A dokonce i kontakty mezi někdejšími disidentskými vůdci: Václav Havel udržoval blízké vztahy s prvním portugalským demokratickým premiérem a posléze i dvojnásobným prezidentem Máriem Soaresem.

Také s pandemií koronaviru si alespoň v prvním roce obě země poradily podobně: na samém začátku reagovaly včasným a efektivním lockdownem, u dalších vln už ale tak úspěšné nebyly. Do zatím nejhorší situace se Česko i Portugalsko shodně dostaly na začátku letošního roku, kdy rozšíření nakažlivější „britské“ varianty (později označované „alfa“) vedlo k tomu, že pacienti s koronavirem v obou zemích zcela zahltili nemocnice.

Portugalsko v tomto období zažívalo dokonce vůbec největší množství úmrtí na počet obyvatel v Evropské unii a lékaři otevřeně hovořili o nutnosti vybírat mezi pacienty, kterým poskytnou léčbu.

Od té doby ale uplynulo několik měsíců a výchozí situace čelem k další zimní vlně koronaviru se v obou zemích dramaticky liší. Zatímco v Česku se počet plně naočkovaných delší dobu pohybuje kolem šedesátiprocentní hranice, v Portugalsku dostalo nejméně dvě dávky vakcíny už bezmála 88 procent obyvatel. Stalo se tak nejproočkovanějším státem Evropské unie. Tamní vláda přitom nepřistoupila k povinnému očkování, které plánuje Rakousko a které de facto zavedla například i Francie nebo Itálie.

Co za tím mimořádným úspěchem stojí?

Od Portugalska nikdo neočekával zázraky – už jen kvůli tomu, že mu podobně jako v Česku vládla menšinová vláda opřená o krajně levicové strany.

Tah admirálem

Portugalská očkovací kampaň ve skutečnosti neměla o moc lepší začátek než ta česká, přestože nás v počtu objednaných dávek Portugalci významně předběhli. Mimo jiné proto, že tamní vláda od počátku myslela i na další portugalsky mluvící země, kterým by část vakcín mohla věnovat. To Češi si naopak původně zamluvili o třetinu méně vakcín, než na kolik měli v rámci společných eurounijních nákupů nárok.

Evropské dodávky ovšem zpočátku ve srovnání se Spojenými státy nebo Velkou Británií vázly a důvěru v portugalskou očkovací kampaň navíc vážně narušil skandál jejího prvního národního koordinátora, bývalého ministra zdravotnictví Francisca Ramose, který musel po necelých třech měsících na funkci rezignovat.

Od Portugalska v tu chvíli nikdo neočekával zázraky – už jen kvůli tomu, že mu podobně jako v Česku vládla menšinová vláda opřená o krajně levicové strany, ke které neměla část společnosti na opačné straně politického spektra zrovna nejlepší vztah. V tu chvíli ale socialistického premiéra Antónia Costu napadl geniální tah, když Ramose ve vedení očkovací kampaně nahradil viceadmirálem námořnictva, Henriquem Gouveia e Melo.

Jmenování nepolitického koordinátora pro očkování by bylo v polarizovaném Portugalsku samo o sobě dobrou volbou. Brzy se ale ukázalo, že skoro dvoumetrový viceadmirál má i další silné stránky. Především se mohl opřít o instituci armády, které v Portugalsku důvěřuje drtivá většina společnosti: například podle průzkumu z počátku letošního roku jí „velkou“ nebo „naprostou“ důvěru vyjádřily skoro tři čtvrtiny respondentů.

Gouveia e Melo dobré pověsti armády využil i při komunikaci s veřejností, kterou vedl zpravidla oblečený v uniformě a za použití vojenského slovníku mobilizujícího občany ve „válce“ proti koronaviru. „Existují pouze dvě strany,“ apeloval na portugalské občany. „A my si musíme vybrat, jestli chceme být na straně viru a pomáhat mu, protože se nechceme nechat očkovat. Nebo chceme být na straně naší komunity a nás všech.“

Zatímco česká vláda se utápěla v neustálých změnách opatření, za něž navíc nikdo nechtěl nést plnou odpovědnost, Portugalsko získalo jasný, jednotný a naléhavý hlas. Ten zároveň nebyl diskreditovaný spojením s nepopulární vládou nebo přestřelkami mezi jednotlivými politickými stranami.

Češi projevili v průzkumu o očkování podstatně menší nadšení, i když mu byli pořád nakloněni víc než obzvláště skeptičtí Slováci nebo Bulhaři.

Sjednocená společnost

„Očkovací admirál“, jak začali Portugalci Henriqueho Gouveia e Melo přezdívat, se stal v rodné zemi bez přehánění celebritou a jeho osobnost zcela zaujala i řadu zahraničních médií. Přisuzovat portugalský očkovací „zázrak“ výhradně jemu by však znamenalo opomenout další neméně důležité faktory. Zajímavé bylo například pozorovat přístup hlavních médií, která se v Portugalsku – na rozdíl od Česka – neuchýlila k senzacechtivým titulkům o vedlejších účincích vakcín a názory očkovacích „skeptiků“ vždycky vyvažovala poukazem na většinové postoje odborné veřejnosti.

Portugalská mainstreamová média se také intenzivně věnovala vyvracení covidových dezinformací. Třeba v rámci nejčtenějšího zpravodajského serveru Sapo.pt vznikla celá stránka nazvaná Polygraf zaměřená na vyvracení „fake news“ kolujících po internetu i ve veřejném prostoru. To si například u velikostně srovnatelných českých médií lze jen těžko představit.

Nejdůležitější roli v úspěchu portugalské kampaně ale zřejmě hrálo dlouhodobé nastavení tamní veřejnosti vůči očkování: Portugalci jsou totiž jeho vůbec největšími příznivci v celé Evropské unii. Dokládají to například data z projektu Vaccine Confidence Project z roku 2016 (tedy ještě před příchodem nového typu koronaviru i vakcín proti němu), ve kterém označili téměř všichni portugalští respondenti očkování za „bezpečné“ (95,1 %), „efektivní“ (96,6 %) a „důležité pro děti“ (98 %).

Češi projevili ve stejném průzkumu pro očkování podstatně menší nadšení, i když mu byli pořád nakloněni víc než obzvláště skeptičtí Slováci nebo Bulhaři.

Obrovskou důvěru v účinnost a důležitost očkování se v Portugalsku podařilo přenést i na vakcíny proti koronaviru, ke kterým mají jeho obyvatelé nejkladnější vztah v Evropské unii. Průzkum z přelomu prosince a letošního ledna vyčíslil ochotu nechat se naočkovat proti covidu na 91 % Portugalců a v celoevropském srovnání z konce srpna označilo 87 % z nich očkování proti této nemoci za „občanskou povinnost“. Stejný názor sdílela v identickém průzkumu pouze polovina Čechů.

Výsledkem takového naladění společnosti je i to, že takzvaná „antivaxerská“ scéna je v Portugalsku opravdu malinká: největších demonstrací proti očkovacím průkazům a dalším protipandemickým opatřením se v létě letošního roku účastnily stovky lidí, těch podzimních už desítky. Na politické scéně se pak boj proti očkování pokouší využít jen několik jedinců, ani ne celých politických formací jako třeba v Rakousku, kde se k neočkovaným přihlásila Svobodná strana (FPÖ).

Nejvýznamnější z takových politiků je předseda krajně pravicové strany Chega a její jediný poslanec, André Ventura. Ten se dosud kvůli údajnému „nedostatku dat“ nenechal očkovat a v parlamentu brojí proti návratu nových opatření. Zároveň ale přiznává, že jeho vlastní strana je v otázce očkování rozdělená a velmi se brání nálepce „odmítače“ vakcín. V posledních dnech ostatně právě Ventura neváhal navrhnout, aby se vstup do země omezil pouze na očkované cestovatele.

V obyvatelích vzbuzovala hrůzu dětská obrna, díky celostátní očkovací kampani ale během jediného roku prakticky vymizela.

Živá paměť

Pro obecné pochopení v evropském srovnání neobvyklého portugalského nadšení pro očkování pak odborníci nabízejí několik vysvětlení. Jedním z nich je dlouhodobá důvěra obyvatel v bezplatný a univerzální státní zdravotní systém známý pod zkratkou SNS, který vznikl v roce 1979 a je jedním z výdobytků demokratické transformace. Předtím totiž salazarovský režim zajišťoval pouze zdravotní péči pro nejchudší část obyvatel, v odlehlejších regionech navíc jen sporadicky.

„Portugalci svému zdravotnictví opravdu věří,“ říká antropoložka Cristiana Bastosová z Lisabonské univerzity. „Tato důvěra se přenáší i na národní očkovací komisi a její doporučení.“ Potvrzují to i výzkumy, které SNS pravidelně po boku armády a veřejného školství umisťují mezi nejdůvěryhodnější instituce v zemi.

Shutterstock

Proč je Česko zase v loji? Best in covid nekončí

Téměř jako přes kopírák: Česko se řítí do další covidové plískanice a dohaduje se, co s tím. Komentář Pavla Jégla, který sedne jak prd.. na hrnec.

Nemalá část portugalských obyvatel má kromě toho dosud v živé paměti, jak vypadal život před masovými očkovacími kampaněmi spuštěnými v roce 1965, kdy vznikl Národní vakcinační plán zaměřený nejprve na vymýcení dětské obrny. „Mnoho lidí tehdy umíralo na nemoci, proti kterým již existovaly vakcíny,“ připomíná Maria da Graça de Freitasová, šéfka Generálního ředitelství pro zdravotnictví (DGS).

V obyvatelích podle ní vzbuzovala hrůzu právě ona dětská obrna, protože kromě smrti mohla způsobit i celoživotní paralýzu. Díky celostátní očkovací kampani ale během jediného roku prakticky vymizela, přestože poslední případ zaznamenalo Portugalsko až v roce 1986. Československo pro srovnání dokázalo dětskou obrnu vymýtit po čtyřletém úsilí jako vůbec první země na světě už o čtvrt století dřív.

Portugalsko dlouho sužovaly i další nemoci – například epidemie obzvlášť vražedné cholery se na chudých lisabonských předměstích objevovaly ještě v 70. letech a spalničky postihovaly tisíce lidí do začátku let devadesátých. Očkování s nimi ale postupně skoncovalo. „Lidé na vlastní oči viděli, jak nemoci mizí, a zároveň se u nich nikdy neprosadil strach z vakcín,“ popisuje Freitasová a upozorňuje i na propracovanou logistiku očkovacích kampaní nebo na pečlivé vysvětlování občanům ze strany úřadů a místních lékařů.

Nebudeme váhat, stejně jako jsme neváhali v minulosti, a přijmeme nezbytná opatření na ochranu zdraví a životů Portugalců.

Další výzvy

Obrovský úspěch portugalského očkování proti koronaviru přirozeně neznamená, že má země v boji se zákeřnou nemocí již zcela vyhráno. Stejně jako jinde v Evropě roste i v Portugalsku s nastupující zimou poměrně prudce počet pozitivních případů, i když se stále nedá srovnávat s méně proočkovanými zeměmi. Třeba oproti Česku je portugalský sedmidenní průměr nových případů vzhledem k počtu obyvatel stále víc než pětkrát nižší.

Ještě pozoruhodnější je srovnání covidových pacientů v nemocnicích. Zatímco v portugalských zdravotních zařízeních leželo ve čtvrtek 916 pacientů, z toho 128 v těžkém stavu, v Česku to bylo přes 6600 osob a v těžkém stavu jich byla víc než tisícovka. Diametrálně se liší také počty denních úmrtí, které se v Portugalsku pohybují mezi deseti až dvaceti, naopak v Česku každý den umírá kolem stovky pacientů.

Za situace, kdy v zemi zcela převládla mnohem nakažlivější varianta delta, panují obavy ohledně šíření nové varianty omikron a zároveň se u starších pacientů po několika měsících postupně snižuje účinnost očkování, se portugalská vláda zaměřuje zejména na vakcinaci nejohroženějších skupin třetí dávkou a na přeočkování jeden a půl milionu lidí, kteří dostali nejméně efektivní vakcínu od společnosti Janssen. Zároveň nezanedbává ani očkování proti sezonní chřipce, které je i za obvyklých okolností mezi portugalskými seniory zhruba třikrát rozšířenější než mezi těmi českými.

V obou případech se opět poměrně daří: do čtvrtka zvládlo Portugalsko podat na 1,3 milionů „posilovacích“ dávek proticovidové vakcíny, tedy o tři sta tisíc víc než v Česku, a dva miliony dávek očkování proti chřipce. Portugalská vláda přitom třetí dávku v tuto chvíli vyhradila pouze pro občany starší 65 let, kteří jsou stejně jako na začátku očkovací kampaně ve středu jejího zájmu. Zkrátila také minimální interval mezi druhou a třetí dávkou ze šesti na pět měsíců. Na 90 procent cílové skupiny se už podařilo přeočkovat.

Pro zpomalení nárůstu nových případů ovšem došlo i ke znovuzavedení některých opatření, která byla díky rozšíření očkování na podzim zrušena. Jde například o povinnost nosit roušku ve všech uzavřených prostorách nebo nutnost se prokazovat očkovacím certifikátem při vstupu do restaurací, kaváren a posiloven. Zpřísnila se také pravidla vstupu do nočních klubů a na velké sportovní či kulturní akce, který je nyní stejně jako vstup do země i pro očkované možný pouze s negativním testem.

„Nebudeme váhat, stejně jako jsme neváhali v minulosti, a přijmeme nezbytná opatření na ochranu zdraví a životů Portugalců,“ obhajoval svůj návrh premiér Costa, jehož vláda byla po dvou měsících nucena znovu vyhlásit stav nouze. Proti částečným nebo úplným lockdownům, ke kterým se kvůli kolabujícímu zdravotnictví už muselo uchýlit několik evropských států, ale portugalské zpřísnění stále působí velmi docela krotce.

Už ve čtvrtek nový Finmag. S roboty

Zdroj: Shutterstock

Pavel Jégl představí všechny typy dnešních robotů: koboty, bojoboty, choroboty, roboty domácí i roboty domácí mazlíčky • Vojta Dobeš tvrdí, že roboauto, co řídí samo, jen tak nebude, ať se Elon třeba utvítá • Michael Durčák zná české robotické startupy • Ondra Tůma krátce o robotických investičních poradcích • Kateřina Horáková o základních filmech, kde svádí lidstvo zápasy s robotstvem

Americká polepšovna

Jakub Žofčák o průmyslu brutálního polepšování amerických nezvedených teeangerů samotkami, ponižováním a fyzickými tresty. Včetně převychovávání homosexuální mládeže modlitbou

FIN

Dominik Stroukal o háčcích zodpovědného investování • Petr Němec o tom, ke komu milostivé léto nebude milostivé • Zdeněk Mihalco z Nadace Via o rostoucí chuti firem i lidí dávat na charitu • Top 5 světových filantropů

Kupte hned. Předplatné!