Zachránce v červeném svetru, či vlastizrádce? Hamáček hraje vabank

Covid-19 zachytil českou vládu (a nejen ji) nepřipravenou. Marketingové řízení pandemie prostřednictvím zmatených a zdlouhavých tiskových konferencí občany rozčilovalo, než aby je to v uzávěře kritického stavu uklidňovalo.

Jeden z klidnějších a srozumitelnějších hlasů tu ale tehdy byl. Patřil ministru vnitra Janu Hamáčkovi, kterého premiér Babiš ze strachu z rostoucí popularity nechtěl pustit do čela krizového štábu

Hamáček nakonec prosadil své exekutivně dané právo řídit a koordinovat pandemická opatření a z první vlny nakonec vcelku elegantně vybruslil posílen.

A jeho červený svetr se stal symbolem covidového politického úspěchu, což se rychle odrazilo i v posílení preferencí ČSSD a důvěry v Hamáčka.

Z výsluní do kaše

Druhá vlna, v níž se Hamáček nemocí také nakazil a úspěšně ji překonal, už byla spíše zklamáním. Počet nemocných prudce rostl a na vládě bylo vidět, že neví, jak dál. A že se jednoduše bojí cokoliv udělat.

Heslem bylo nenaštvat lidi, ne zajistit zdraví a bezpečí. Hamáček přišel o výsadní postavení nejrozumnějšího a nejrozhodnějšího člena vlády, a propadl se do zahlcující kaše vládních nařízení a nekonečných vysvětlování.

Pandemie se najednou ukazovala jako velká příležitost, jak vydělat na státu. A Hamáček byl tím, kdo to všechno pustil...

Křehký covidový kredit ministr ztratil i kvůli informacím o podivných nákupech v časech první vlny pandemie. Nešlo jen o oficiální nákupy od Číňanů, které byly drahé a mediálně se prodávaly opět přes onlinovou veřejnou službu ČT24. Jednalo se i o předražené dodávky od českých překupníků či neschopnost udělat výběrové řízení pro domácí výrobce, kteří nabízeli rychlou pomoc, přesto měli smůlu.

Pandemie se najednou ukazovala jako velká příležitost, jak vydělat na státu. A Hamáček byl tím, kdo to všechno pustil, když už si lidé rovnou nemyslí, že někomu k zakázkám pomáhal. Propad preferencí na sebe nenechal dlouho čekat.

Červená? Spíš rudá...

Svůj pád na dno politické důvěryhodnosti – to už po červeném svetru není památky – dokonal Jan Hamáček podivnou hrou o vakcíny. Zda skutečně chtěl Rusům nabízet summit Biden-Putin v Praze a vakcíny Sputnik V za politické mlčení o kauze Vrbětice, se asi už nikdy přesně nedozvíme. Vyjednávání o Sputniku ale zjevně v Hamáčkově světě nějakou roli hrálo, jak plyne z jeho veřejných vystoupení, která pak sám označil za taktické zakrývání Vrbětic.

Vicepremiér se tím dobrovolně stával koněm prezidenta Zemana, který v odmítání Sputniku V viděl ohrožování zdraví lidu a přímo příčinu smrti tisíců lidí. Odvolání ministra Petříčka mělo sice jasnou stranickou logiku, protože Petříček prohrál boj o vedení strany, ale vzhledem k otevřené prezidentově objednávce na jeho odvolání se už nelze zbavit dojmu hry pro prezidentův Sputnik.

Hamáček se chytá elektorátu Miloše Zemana. Proto ta podivná hra s prezidentem a jeho Sputnikem V, která nemá zdravotní ani mezinárodně-politický podklad.

Hamáček zřejmě podlehl mámení lidí z minulosti, kteří vždy tvrdili, že ČSSD rovná se Zeman. A dnes vidí předvolební záchranu sociální demokracie především v napojení na staré voličské proudy Miloše Zemana. O tom, že mohou být silné a vlivné, svědčí to, že prezidentovo mediální rozmlžení výsledků šetření výbuchů ve Vrběticích, na kterých se podle všech bezpečnostních složek státu podíleli ruští agenti, zabralo i v dotčených Vrběticích.

Tonoucí se stébla chytá, Jan Hamáček se chytá elektorátu Miloše Zemana. Proto ta podivná hra s prezidentem a jeho Sputnikem V, která nemá zdravotní ani mezinárodně-politický podklad. A je ryze vnitropolitická.

Šéf ČSSD přece ví, že Sputniku V chybí informační otevřenost. Že nemá povolení od Evropské agentury pro léčivé přípravky (EMA) ani od Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL), který si navíc stěžoval, že neobdržel dost informací ani na provedení jakékoliv ověřovací studie. Tu mimo jiné , požadovala hlava státu a podporuje ji i současný ministr zdravotnictví Petr Arenberger.

Hamáček zná problémy vakcíny v Brazílii, která Sputnik V nepustila do země, protože složením neodpovídala výrobním dokladům. Je si jako člověk zběhlý v mezinárodním dění vědom i toho, že Rusové distribuci své vakcíny chápou jako politický lobbing; zdravotní pomoc je pro ně vedlejší, nikoli hlavní produkt. Přesto se do této hry Hamáček nechal zatáhnout, což se mu nyní vrací v podobě skandálu o výměně Vrbětic za Sputnik.

Hraje vabank

Celá kauza stojí na křehkých, veřejně zatím anonymních tvrzeních, která získali reportéři Seznamu, Hamáčkův aktuální prudký protiútok na novináře a žaloba za deset milionů korun ovšem svědčí víc o ministrově nervozitě než o sebejistotě v této velmi nepříznivé kauze, podle vlastních ministrových slov „nejhorší v životě“.

Covid nepřináší jen hrůzu nemoci a smrt, je také příležitostí ke změně myšlení a chování,

Hamáček hraje vabank, na ostří nože, a snaží se udržet něco, co se už dost dobře udržet nedá. A při tom všem ještě doufá, že celá věc u soudu proběhne už dávno po volbách.

Covid nepřináší jen hrůzu nemoci a smrt, je také příležitostí ke změně myšlení a chování, k níž ale musí ještě dojít. Tomu zatím bohužel nic nenasvědčuje, protože jediné, co víme, je to, že se chceme rychle vrátit do starého „normálu“.

Covid je ale, jak dokazuje podivná proměna Jana Hamáčka, také prostředkem důležitých odhalení o schopnostech a limitech politiků a o konkrétní (ne)organizaci politické moci, které ještě stále říkáme demokratická. Covid naštěstí snad kdekoho probudil z politického spánku, což se před volbami může docela dobře hodit.