Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopis

V zajetí technostresu. Hranice mezi prací a soukromím nesmazává jen pandemie

Petr Fischer
Petr Fischer | 22. 4. 2021 | 16 komentářů | 8 092
koronavirusnázorprácesoukromítrh práce

Práce bez hranic dování řadu lidí doslova k šílenství. Jenže ani striktní hranice moc nepomůžou. Člověk si nevybere. Lidstvo se ocitlo v zajetí technostresu.

V zajetí technostresu. Hranice mezi prací a soukromím nesmazává jen pandemie

Zdroj: Shutterstock

Jsi doma, nebo v práci? Otázka, která v pandemické době přestává mít smysl. Záleží na tom, o čem se budeme bavit, odpovídám někdy, přičemž mi dochází, že je to naprosto irelevantní. Jsem v práci jako doma.

Hranice mezi prací a osobním životem, dříve přesně vymezená a dokonce časově i prostorově oddělená (do práce se musí jít, nebo jet), už nemá žádný význam. Novým životním standardem je permanentní schizofrenie. A to mentálnímu zdraví nemusí úplně prospívat.

Podle Evropského institutu veřejné správy (EIPA) přinesla rozšířenější práce z domova velká pozitiva: lidé jsou výkonnější, udělají rychleji více práce, jenže jim chybí tvůrčí interaktivita. Frustrující je i nedostatek osobního společenského kontaktu.

A co vadí opravdu nejvíc, je prolínání rodinných provozních a osobních starostí do pracovního života.

Koronavirová nákaza, která zahnala lidi domů pracovat, jen umocnila sílu trendu, který se vyvíjí už delší dobu.

Umocnění trendu

Na první pohled je fajn si v „pracovní době“ odskočit na brusle nebo si jít zaběhat. Co už moc fajn není, je, když na trati musíte vyřídit dvě zakázky a přemýšlet o tom, že za patnáct minut máte další zásadní poradu, kde se po vás chtějí nápady a pružná mysl. Relaxační efekt sportu se tím prudce snižuje, jakkoliv by se mohlo zdát, že fyzická práce na tvarování těla a na vyplavování hormonů štěstí běží paralelně k lepšímu psychickému životu.

Mazání hranice mezi osobním a pracovním, mezi soukromým a veřejným, nepřinesla až pandemická krize. Koronavirová nákaza, která zahnala lidi domů pracovat, jen umocnila sílu trendu, který se vyvíjí už delší dobu.

Kulišák jménem technostres

Nevíte, co je to technostres? Nevadí, od čeho máme internetovou encyklopedii. Tak mrkejte: Technostres definoval v roce 1984 americký psychoterapeut Craig Brod jako moderní nemoc způsobenou neschopností jedince vyrovnat se s novými informačními a komunikačními technologiemi psychicky zdravým nebo pozitivním způsobem. Tedy, jinými slovy, moc notebooků, tabletů, mobilů a jiných udělátek. Existenci technostresu potvrdila řada studií a bylo prokázáno, že jeho míra je závislá nejen na věku, pohlaví a vzdělání, ale třeba i úrovně počítačové gramotnosti. Wikipedie

Intenzita a vysoká míra práce z domova, k nimž se přidal i pobyt dětí v domácích učebnách distančního vzdělávání, starý problém výrazně zvětšil. Rodin s ponorkovou nemocí přibylo. Lidí, které rozmazaná hranice mezi prací a běžným domácím životem a starostí o děti přivádí k šílenství, je stále víc. Přitom důraz na multi-taskingovou výkonnost, kdy jsme schopni přepínat z jednoho úkolu do druhého a fakticky ve vteřině měnit svou identitu z velmi soukromého do mimořádně oficiálního modu, není vůbec nic nového.

Člověk je mnohovrstevnatá bytost někdy připomínající matrjošku. Protože v každém já je mnoho dalších jiných já. Ale příliš rychlé přepínání z jednoho do druhého a znovu do dalšího, přičemž se vyžaduje, aby celek pořád nějak držel pohromadě, je tak energeticky, manažersky a psychologicky náročné, že je skoro nemožné držet a nerozpadnout se. A to se ještě žádá virtuální sdílení, opět v mnoha různých modech a hlavně – neustále.

Prostupující šílenství

Asi nikoho neudiví, že v tak prudce rostoucím tlaku se počet lidí s psychickými problémy podle statistik během pandemie zvětšil až o třetinu. Česko v tom není žádnou výjimkou. Větší netolerovanou psychickou zátěž hlásí i obě sousední německy mluvící země.

Jednou z příčin tohoto nárůstu je právě rozmazaná hranice mezi domovem a světem tam venku. Mezi prací a volným časem, který si lze určovat jen velmi iluzorně. Aktivní utváření vlastní identity v prostředí, které v každé vteřině tlačí na identitární štěpení, je stále obtížnější.

V takto psychicky narušované a nafetované společnosti musí dříve nebo později dojít k vážnému masovému kolapsu.

Není tak divu, že se naše civilizace výkonu, které se říká meritokracie, pohybuje v koridoru lemovaném dvěma druhy podpůrných látek. Na jedné straně stimulanty, které dokážou nabudit organismus schopný pak udržet vysokou výkonnost celé dny, na straně druhé tlumícími a klidnícími preparáty, rozmazávajícími deprese a úzkostné stavy.

Ty vyvolává právě onen permanentní identitární stres umocňovaný v čase pandemických uzávěr, ale i zvýšený technostres. Technostres, tvrdí studie, které shromáždila EIPA, je momentálně tím nejčastějším spouštěčem osobních i rodinných krizí.

Místo drobných radostí deprese a úzkosti

Vědci z Národního ústavu duševního zdraví (NÚDZ) v únoru informovali, že podle jejich průzkumu (ext, PDF) v Česku v souvislosti s pandemií covid-19 a souvisejícími restriktivními opatřeními rapidně roste výskyt duševních onemocnění u dospělé populace. Srovnávali čísla z května 2020 a listopadu 2020, z nichž zjistili, že oproti první vlně pandemie covid-19 došlo v poslední době ještě k mírnému nárůstu a duševní onemocnění nyní prožívá každý třetí dospělý. Zvláště vysoký výskyt duševních onemocnění je u mladých dospělých a u lidí, kteří na tom jsou hůř ekonomicky (například přišli o práci, museli si zkrátit úvazek, mají minimální příjem atd.). Podle dat NÚDZ stoupl oproti předpandemickému období výskyt deprese a rizika sebevražednosti třikrát a výskyt úzkostných poruch dvakrát.

Ale i tady platí, že dnes je pouze víc vidět to, co už se dávno rozběhlo. A že společnosti pozdní moderny lze také charakterizovat jako společnosti na práškách, v nichž závislost na medikamentech umožňují funkční přetrvávání drolících se identit.

Funkčnost ale není totéž, co psychosomatické zdraví, proto je třeba rostoucí duševní napětí ve společnosti během zdlouhavé pandemické uzávěry brát i jako vážné varování. Varování, že tu tiká časovaná bomba, protože v takto psychicky narušované a nafetované společnosti musí dřív nebo později dojít k vážnému masovému kolapsu.

S radostí do práce

Ale zpět k práci doma, která ulehčuje i stresuje zároveň. Život na rozmazané hranici mezi prací a soukromým životem a volným časem přináší i humorné momenty, ať už jsou to různá faux pas před kamerou, intimita, kterou kolegové a šéfové nikdy neměli vidět nebo více či méně roztomilá bezprostřednost, s jakou děti narušují porady i školní vyučování.

Pozoruhodné je i převrácení hodnotového vnímání, k němuž během nuceného pobytu v domácích třídách a kancelářích dochází. Odchod do práce, jindy chápaný jako nepříjemná povinnost a stereotyp, se tak mnohdy velmi překvapivě stává radostným uvolněním z pout domácího vězení. Už dlouho se tolik lidí netěšilo do práce jako na smilování…

Anketa

Práce doma...

Nové způsoby práce (New Way of Working), které umožňuje digitalizace a virtualizace práce obecně, se budou dál rozvíjet i po konci pandemie. Tedy pokud nějaký konec vůbec nastane a hranice normality nezůstane dál rozmazaná. Jejich možnosti a dynamika ještě nebyly úplně využity, zkušenost pandemického home officu ale už dnes jasně radí: udržovat místo, virtuální i fyzické, kam práce nikdy nesmí, je první cesta z pracovní závislosti, k níž pracovně-osobní multi tasking bez hranic vede.

Provokativně, až nedějinně řečeno: Nejsme tím, co děláme, ale tím, kým jsme, když nepracujeme a na první pohled neděláme nic. Hlavní je přece vydržet sami se sebou. A tady žádné prášky nepomůžou.

Jarní Finmag

Finmag srpen 2020Zdroj: Finmag

Až nám technologie rozvážou ruce. Popularizátorka umělé inteligence Sara Polak o revolučních dobách, ve kterých žijeme.

Dobrou! Téma čísla – spaní. Pavel Jégl zkoumá, jak spali předkové. Lifehacker Tomáš Baránek líčí, jak zkoumá, jak spí on sám. Fyzioložka Zdeňka Bendová o biorytmech a světle.

Učit se, učit se atd. Tematický blok o vzdělávání a kariéře. Česko rekvalifikuje, i když o tom úřady práce, nevědí, píše Jiří Hovorka. Nevyužili jsme historickou šanci zničit maturity, lituje Vojtěch Dobeš. Robert Vlach o údělu celoživotního vzdělávání u volnonožců.

FIN. Ve finanční části magazínu Dominik Stroukal a investeens. Petr Kučera sleduje bankovní novinky. Balík textů o realitách a realitních fondech.

Autor článku

Petr Fischer

Petr Fischer

Český novinář, scenárista, moderátor a filozof. Po absolvování Filozofické fakulty Univerzity Karlovy pracoval v řadě redakcí, mimo jiné v Lidových novinách, Hospodářských novinách, BBC či České televizi. Byl šéfredaktorem Českého rozhlasu – Vltava. Za svou práci byl oceněn Cenou Rudolfa Medka a Cenou Ferdinanda Peroutky.