Fotbal přichází o formu i miliardy, koronavirus svlékl kluby do naha

Než se ale dostaneme k finanční stránce věci, je třeba se podívat na tu zdravotní. Vlivem oslabené imunity v důsledku zvýšené fyzické zátěže totiž není covid-19 pro sportovce jen něco, co se dá prostě vyležet.

„Hrozně rychle jsem se unavil. Chtěl jsem trénovat, ale po pěti minutách jsem byl bez dechu. Když mi došlo, že je něco špatně, dostal jsem pozitivní výsledky testu,“ vykládal loni v březnu pro argentinská média útočník Juventusu Paulo Dybala. Ten patřil mezi jedny z prvních nakažených fotbalistů.

Přechod zpátky do tréninkového režimu po prodělání nemoci navíc často trvá několik dní, možná i týdnů. Příkladem z české ligy může být Vachtang Čanturišvili ze Zlína, který chytil covid-19 přes Vánoce a měl dost těžký průběh. Takže nehrál ještě ani koncem února.

„V USA nedávno vyšel průzkum, v rámci něhož důkladně otestovali 789 profi sportovců, kteří prodělali covid-19. U 0,6 procenta z nich zanechal virus vedlejší účinky v podobě zánětlivých srdečních chorob. Je to malý počet, ale pro toho konkrétního jedince to může být velký zásah do kariéry,“ vysvětluje David Pávek, editor a redaktor deníku Sport.

Krátká zimní a letní příprava způsobila, že většina hráčů vlastně na zápasy vůbec není připravená...

Například záložník francouzského Montpellieru Junior Sambia (24 let) skončil loni v dubnu kvůli nákaze koronavirem na jednotce intenzivní péče a několik dní byl v umělém spánku. Všechno naštěstí dobře dopadlo a dnes opět pravidelně hraje Ligue 1.

​Nenahraditelný pohyb

V případě profesionálních fotbalistů ovšem nejde jen o zdravotní dopady, ale také narušení jinak pečlivě naplánovaného tréninkového procesu či zkrácení přípravy. V české lize byla ve čtrnáctidenní karanténě už polovina týmů – naposledy trojlístek Sparta, Slovácko, Plzeň.

„Krátká zimní a letní příprava způsobila, že většina hráčů vlastně na zápasy vůbec není připravená, je daleko větší počet zranění (vyšší desítky procent) kvůli krátké rehabilitační fázi a není zde moc prostor na cokoli navíc, protože se jde vyloženě od zápasu k zápasu,“ vysvětluje datový analytik Jiří Lisner.

„Je to dobře vidět na datech hráčů z amatérských soutěží. I přesto, že mají nějaké plány, které mají plnit, a i přes to, že jsou některá cvičení s míčem (když mají možnost být někde na hřišti), tak ta data jsou úplně odlišná. Krásný příklad byly Karlovy Vary v poháru proti Slavii, za mě by za normálních okolností, tedy kdyby hráli každý víkend, deset gólů nedostali,“ upozorňuje Lisner.

„Na některých bylo vidět, jak jsou zavaření. To jim ale nejde vyčíst, protože i kdyby se doma strhli, chodili běhat, tak ten specifický pohyb, co při fotbale mají, nelze nahradit. Týmový trénink je nenahraditelná záležitost,“ dodává.

Česká fotbalová liga přitom slouží jako vzor, jak k pandemii přistupovat. Jako jediná profi soutěž v Česku nepoužívá antigenní testy, ale PCR – které jsou násobně nákladnější, ale také přesnější. I díky tomu jsou odložené jen jednotky zápasů a liga funguje.

​Kouzlo finančních toků

To na finančních dopadech celé pandemie už najdeme jen málo světlých případů. Ostatně profi sportovci byli po zavedení lockdownů napříč Evropou jedni z prvních, kdo si dobrovolně snížil platy na dlouhé měsíce o desítky procent.

Naštěstí fotbalové kluby dnes už nežijí jen z lístků. Třeba generální ředitel pražské Sparty František Čupr loni, ještě před úderem viru, v rozhovoru pro Seznam Zprávy prozradil, že pražský velkoklub získává z lístků „pouhých“ pět procent rozpočtu. Sponzoři pak tvoří dle jeho slov 40 procent. Ve skutečnosti je však tohle rozvrstvení příjmů o poznání složitější.

Týmy z top soutěží si nebudou moci dovolit dávat za hráče tak vysoké částky a zároveň nedokážou udržet své největší hvězdy.

Čím větší klub jste, tím menší je vaše závislost na příjmu z lístků. Můžete se naopak spolehnout na sponzory, prodej hráčů do zahraničí, televizní práva, prodej suvenýrů... Pandemie tak ještě víc rozevřela nůžky mezi chudými a bohatými kluby a slavná značka je důležitější než kdy jindy. Real Madrid s prázdným stadionem Santiago Bernabéu nějaký ten měsíc žít dokáže, taková Líšeň těžko.

„U týmů hrajících top soutěže to znamená spíš to, že si nebudou moci dovolit dávat za hráče tak vysoké částky a zároveň nedokážou udržet své největší hvězdy, které se stanou dostupnější pro kluby se silným majitelem,“ vysvětluje fotbalový influencer Josef Javůrek, známý pod přezdívkou Bielsista.

„Ve Francii je aktuální situace ještě o to horší, protože na konci roku 2020 ztroskotala dohoda s hlavním držitelem televizních práv, společností Mediapro, která měla Ligue 1 přinést stovky milionů eur jednotky, nejvýše nízké desítky miliard Kč, pozn. red.]. Kluby počítaly s přísunem velkých peněz, a i ty menší utrácely nad poměry. V létě bychom se tak, pokud se nepodaří situaci vyřešit a ztrátu zalepit, mohli dočkat velkého exodu talentovaných hráčů ze země posledních mistrů světa do finančně stabilnějších celků,“ dodává.

​Specifická Anglie

A pak je tu Anglie, tak trochu speciální případ. Napříč anglickým fotbalem přijdou týmy kvůli chybějícím fanouškům na tribunách každý měsíc o sto milionů liber (přes tři miliardy Kč). Tottenham a Arsenal si musely vzít dokonce půjčku a na přestupovém trhu nebyly příliš aktivní.

Lednové přestupové okno bylo navíc první od roku 2012, kdy anglické kluby utratily dohromady za hráče méně než sto milionů liber. Pokles transferové aktivity je způsobený také tím, že je v současné situaci těžké prodat zbytné hráče, což byl kritický zdroj příjmů nutný pro nákup nových posil.

Kromě pandemie však Británii tíží další problém – brexit. Nová imigrační pravidla spojená s odchodem Spojeného království z EU mají za následek, že je mnohem těžší dostat pracovní víza, která potřebujete k tomu, abyste si fotbal na ostrovech zahráli.

„Všichni zahraniční hráči musí zapadat do nového bodového systému, který je založený na faktorech jako je to, jak často hráli v nejlepších evropských ligách, či to, zda nastupovali za reprezentaci. Zároveň platí nová pravidla pro omezení počtu hráčů do 21 let, které kluby mohou podepsat,“ popsal situaci web Financial Times.

Mnozí vrcholní činitelé anglických fotbalových klubů si tak stěžují na to, že nová pravidla mají za následek fakt, že malé a chudší anglické kluby budou mít mnohem menší šanci najít v kontinentálních ligách ukryté a levné diamanty. Jako se to Leicesteru povedlo s duem z francouzské Ligue 1 Riyad Mahrez a N'Golo Kanté. Ty pak lze v Premier League vybrousit a prodat s mnohonásobných ziskem.

​Jasné trendy

Přes to všechno nejsou globální trendy od Anglie zas tak odlišné. Byť byl v nejbohatší fotbalové lize světa útlum přestupové aktivity nejmenší, jelikož třeba londýnská Chelsea (vlastněná ruským oligarchou Romanem Abramovičem) vysázela v létě za posily víc než čtvrt miliardy eur (přes 6,5 miliardy korun).

Švýcarská fotbalová laboratoř CIES ve své zprávě načrtla ne zas tak překvapivé trendy – pokles aktivity na trhu byl největší ve Španělsku (-75 % celkové utracené částky), nejmenší pak v Anglii (-10 %). Týmy začaly mnohem častěji také angažovat volné hráče a narostlo procento hráčů vyslaných na hostování. Kvůli koronaviru kluby také začaly jiným způsobem strukturovat přestupové částky – mnohem častější je podíl z dalšího přestupu hráče, či platby podmíněné splněním určité podmínky (například počet startů).

Podle společnosti KPMG pak 20 nejbohatších klubů Evropy přišlo dohromady o více než jednu miliardu eur (přes 26 miliard Kč) a hráči ztratili v průměru deset procent své tržní hodnoty. Nejhůře zasaženým týmem kontinentu je pak na prodej hráčů orientované Portugalské FC Porto, které přišlo o 50 % svého obratu. Nejhodnotnější kádr má pak nadále Liverpool a nejcennějším hráčem je Francouz Kylian Mbappé, jehož tržní hodnota je 200 milionů eur (přes 5,2 miliardy).

Z koronavirové bídy ale i tak vyčnívají především dva poražení – italský Juventus a Katalánci z Barcelony. Podle analytiků ze společnosti Deloitte nebyl žádný elitní evropský velkoklub zasažen více hraním za zavřenými tribunami než právě Italové, kterým poklesl příjem z jednoho hracího dne o 36 %. Starou dámu navíc tíží vysoká gáže jejich hráčů – stárnoucí tým vyjde Italy ročně na platech na 236 milionů eur (asi 6,2 miliardy Kč), přičemž jen Portugalec Cristiano Ronaldo spolkne 31 milionů eur (811 milionů Kč).

Kataláncům se pak za sezonu 2019/20 propadly příjmy o 15 %. Na čísla za aktuální ročník se zatím pochopitelně čeká, ale ztráta půjde do stovek milionů eur, tedy jednotek miliard korun. Klub navíc tíží obrovské dluhy a zbytečně vysoké mzdy hráčů. Aktuálně slavná Barca dluží 1,17 miliardy eur (asi 31 miliard Kč), přičemž víc než 700 milionů (asi 19 miliard Kč) z této částky jsou krátkodobé závazky.

Už v létě se navíc hlasitě mluvilo o tom, že klub chce opustit srdce a duše Barcelony – Lionel Messi. Situaci má pro Katalánce zachránit staronový prezident klubu Joan Laporta, ale ani muž, který kdysi dosadil na lavičku Pepa Guardiolu, nedokáže vyčarovat chybějící příjmy v době globální krize.

Současný trenér Ronald Koeman už v létě nedostal kýžené posily, když z důvodu chybějících financí krachly v létě přestupy Memphise Depaye a Erica Garcíi. Pokud by se k finanční tísni pak přidal letní odchod Lionela Messiho, Barcelona ve světě španělského a evropského fotbalu ustoupí minimálně na několik let do pozadí.

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Je medicína byznys? Jak pro koho. „Frustraci mladých lékařů chápu. Nemají ani na chůvu, aby jim pohlídala děti, když pracují,“ říká přednosta chirurgické kliniky Robert Lischke.

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

Koupit Finmag