Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Velká data, velký problém. Pandemie není olympiáda, abychom se poměřovali

Petr Fischer | 7. 4. 2021 | Vstoupit do diskuze – 17 komentářů

Ještě nikdy v dějinách se lidé tolik nespoléhali na data jako v dnešní covidové době. Ještě nikdy se zároveň tak jasně neukazovalo, že data sama o sobě nemoc neporazí a nic nezlepší, když jim chybí rámec. Big data – big problem.

Velká data, velký problém. Pandemie není olympiáda, abychom se poměřovali

Zdroj: Shutterstock

„Ukažte data, která dokazují, že…“ Věta, která se během pandemie nemoci covid-19 objevuje denně. A to nesčetněkrát.

Data chtějí vědci, aby věděli, jak zabírají nové léky a vakcíny. Data žádají informatici a sociologové, aby mohli ukázat dopady pandemie a projektovat chování lidí v nejbližší budoucnosti. Data o nákaze a místech jejího šíření vyžadují majitelé restaurací i drobných obchodů, kterým vláda kvůli ochraně populace před šířením viru více méně zavřela živnost. Ukažte data, že opatření fungují, volá opozice pokaždé, když vláda dorazí do parlamentu a žádá prodloužení nouzového stavu.

Dat je najednou všude nadbytek, takže je těžké se v nich vyznat. Jen málokdo také ví, která data a jak si vzít, jak data vykládat, abychom je nepřekrucovali či neposouvali do souvislostí, v nichž mluvit nemají. Data jsou najednou tvrdá i měkká, důvěryhodná i zavádějící.

Covidových dat je nadbytek a většině lidí chybí kritické nástroje, jak s tímto nadbytkem relevantně pracovat.

Hledá se autorita

I vědci se přou o to, co data znamenají. Covid-19 není výjimkou. Běžný vědecký spor o to, co vlastně konkrétní data říkají a co z nich lze vyvodit, který je kvůli porozumění sevřen rámcem vědecky uznaných postupů a metodologických pravidel, se v covidové realitě proměňuje ve válku politicky zabarvených intepretací. A to nejen ve smyslu stranickém, ale rovnou obecně politickém.

Anketa

Data jsou...

Společnosti potřebují nejen data, ale především jejich smysluplný výklad. Pokud možno jediný správný. Ale ten věda z principu není schopna dodat. Spor o interpretace, tak tvůrčí a inspirativní ve vědeckém prostředí, je najednou skoro destruktivní ve společnostech, které hledají cestu z pandemie.

Covidových dat je nadbytek a většině lidí chybí kritické nástroje, jak s tímto nadbytkem relevantně pracovat. Je to podobné jako s nadbytkem informací: informační přemíra je zahlcující, lidsky zcela nezvladatelná. Musíme proto volit, co si vezmeme, a co ne, přičemž jsme zvyklí spoléhat se na nějakou autoritu – vědeckou, mediální, politickou, osobní.

Umělý svět

Mezi autoritu patří už i strojově pracující automaty „umělých inteligencí“. Ty dokážou nejen shromáždit a porovnat miliony či miliardy ukazatelů, ale umí je na zadání také relevantně vyhodnotit. Plní tak roli filtru, který převádí složitou skutečnost do souboru logicky provázaných dat.

Finmag v novém!

Finmag předplatnéZdroj: Finmag

Kasaštyk. „V pondělí to vymyslíme, v úterý a ve středu se na tom dělá a ve čtvrtek to můžeme spustit. Jinde se do čtvrtka nesejde vedení.“ Tak vaří bří Kasové Pilulku.

Stříbrná. Téma čísla stáří. Pavel Jégl o nemilém průvodním jevu dlouhého života: dlouhém stáří. Jirka Hovorka spočte domovy pro seniory, pečovateláky a pečovatele. Co to stojí? Robert Vlach ví, proč volnonožci vydělávají do osmdesáti.

FIN.Finanční část magazínu poví, koho sledit na Twitteru, jak zbohatnout sběrem kamení či psích h., jak neřídit automobilku a na co mají majitelé bitcoinů pět let, jestli se o ně nechtějí bát.

S mate- a dramatikem Reném Levínským mluvil Michal Kašpárek. I o tom, že na covid nestačí opsat německé recepty. Nejsme Němci.


Stávají se něčím jako předběžnou psychoterapií či sémiotickým rozborem. Tak jako například ve Freudově psychoanalýze či v běžném jazyce, který používáme, je nadbytek významu běžnou zkušeností. Životu pak pomáhá významová redukce, která je nejen jedinou obranou před šílenstvím, ale která také umožňuje pochopení. Třeba i na základě principu hry.

S nadbytkem významů a smyslu lidé neumějí dlouhodobě nakládat. Komplexita, ve které dnes žijeme, proto není prožívána jako osvobozující otevírání možností prožívání světa, ale jako dusivá a úzkostná zkušenost. Na vině je mimo jiných souvislostí až religiózní vztah k datům, což znovu potvrdila covidová pandemie, reprezentující postmoderní posedlost detailní péčí o tělesné zdraví.

Včetně mezinárodního srovnávání a poměřování, jako by pandemie byla nějaká olympiáda v počtu nakažených, mrtvých a podobně.

Zrodil se dataismus

Jenže jak se ukazuje, všechno se do dat zachytit a vyprojektovat do budoucna nedá. O šíření viru vyšla už řada studii. Zhruba víme, jak se chová ve školních třídách, jak v restauracích, na koncertě, v tanečním klubu. Vědci lidem pak sdělili tu nejhroznější pravdu: že nejčastěji se nakazíme doma!

Dá se ale podle takových dat nastavovat epidemiologická opatření ve společnosti? Nejlepší obranou před šířením viru by v takovém případě byla totální izolace jednoho každého z nás. Čili život přísně oddělených jedinců. To by ale nikdo jistě vážně nežádal. Přesto se na základě podobně relevantních důvěryhodných dat spousta lidí dovolává otevření restaurací, kin, tělocvičen a tak dále.

Dataismus, tedy posedlost mocí dat, které vytvářejí více či méně dokonalou projekci reality, se velmi často mění v dadaismus. Veselou hříčku, která v konkrétním osobním či skupinovém zájmu vylučuje reálný svět.

Detailní data o přesném chování viru buď neexistují, anebo když už nějaké náznaky dat jsou, aplikace jejich potenciální doslovnosti by vedla k absurdním krokům.

Epidemiologové, podobně jako naprostá většina lidí ve svém pseudovědecky řízeném životě, dnes jednají v modu přibližnosti, protože k žádné vědecky podložené doslovnosti dojít nelze. Navrhují proto omezovat sociální kontakty a pohyb obecně, protože detailní data o přesném chování viru v mikroprostředích buď neexistují (a nikdy ani existovat nebudou), anebo když už nějaké náznaky dat jsou, aplikace jejich potenciální doslovnosti by vedla k absurdním krokům.

Neumíme být ve všem jako virus…

Svázaná čísla

Data potřebují teoretický a interpretační rámec, sama o sobě užitečná být neumějí. Jestli covidová pandemie přinesla něco pozitivního, pak právě prozření, že ani do budoucnosti se demokratická politická společenství nesmějí jen tak spoléhat na datově-analytické automaty. Že potřebují možná více než kdy jindy rozumné a empatické politické představy a vize.

Je to hezky vidět na politickém vývoji v Americe. Donald Trump ztratil volby kvůli své katastrofální anticovidové politice, vyrůstající z antivědecké tuposti; Joe Biden by zase rád dělal politiku jako vědecky řízený výrobní program předpřipravených progresivních polotovarů.

Živá společenství by asi nejšťastněji pobývala někde mezi, na střední vlně krajních extrémů (což není totéž co uprostřed). Covid taková „ideální“ strategie asi definitivně nevyžene, ale umožní lidem a společnosti žít i přežít.

I když – data na to ještě nejsou.

Dezinformace, koronavirus
Petr Fischer

Petr Fischer

Český novinář, scenárista, moderátor a filozof. Po absolvování Filozofické fakulty Univerzity Karlovy pracoval v řadě redakcí, mimo jiné v Lidových novinách, Hospodářských novinách, BBC či České televizi. Byl šéfredaktorem... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 17 komentářů v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

R. S. | 7. 4. 2021 14:53

Současné coronavirové šílenství velmi dobře ukazuje, že vládě v podstatě nepatří žádná data do ruky.

Schválně - pomohlo nějak, že data ukázala zanedbatelné riziko plynoucí z otevření škol? Zato pro uzavření lyžařských vleků se patrně data našla. Nebo jak je to vlastně s rouškami? Původně WHO tvrdilo že nepomáhají, pak pomáhali, a teď už u nás zase nepomáhají - prý vše na základě dat. A právě probíhá další velký sběr dat - sčítání lidu. Pamatuje si snad někdo příklad, k čemu pomohla data z toho předchozího?

Není to náhodou tak, že si vláda vždy vybere data, která se jí hodí, a zbytek ignoruje? A pokud žádná data nemá, rozhodne se stejně i bez nich - ostatně ještě jsem snad neviděl důvodovou zprávu, která by se obtěžovala dopady návrhu vyčíslovat nějakým přezkoumatelným způsobem. Teoreticky by takové zákony měl Ústavní soud rušit jako na běžícím pásu, v praxi je to všem jedno.

Data vládní politiku neurčují. Jaký je dopad respirátorů na šíření viru nikdy nebude tak podstatná informace, jako kolik se dá na jejich nákupu prostřednictvím karibské firmy vydělat. Nevidím žádný podstatný rozdíl v tom, jestli vláda pro svá kontraproduktivní opatření má nebo nemá fíkový list v podobě vhodně vybraných dat. Naopak vidím značné riziko, že v záplavě dat nějaký vládní úředníček najde korelaci třeba mezi chovy andulek a černými skládkami, načež na nebohé chovatele stát zaklekne.

Kdepak, to ať je vláda raději slepá a pokud možno nedělá nic.

+12
+
-

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

Petr Vorlíček | 8. 4. 2021 23:06

Kdybyste to upravil na "statistika je nástroj často zneužívaný k manipulaci dat", tak bych plně souhlasil...
Ale nezlobte se, není to nástroj na subjektivní interpretaci, právě naopsk, je to nástroj na objektivní interpretaci.
Pitici interpretují účelově, a statistikou to jen zastírají...Jenže nesmyslnou statistikou.

-1
+
-

Doporučujeme