Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopis 

Covid jednou skončí, ale dluhy už nikdo nezaplatí

Pavel Jégl
Pavel Jégl | 8. 3. 2021 | 90 komentářů | 15 376
Alena SchillerováAndrej Babišcoviddluhová brzdanázorstátní dluh

Při svém boji s covidem vystříhli politici do rozpočtu díru, kterou se nikomu nebude chtít lepit. Natož šetřit nebo platit dluhy. Ve volebním roce se ještě poveselíme – a pak se uvidí. Takové je ostatně heslo dne v zemi, kde se neplánuje a nikdo se nechce zamýšlet, ani co by mohlo přijít za 14 dní.

Covid jednou skončí, ale dluhy už nikdo nezaplatí

Zdroj: Shutterstock

Z Česka, země covidu zaslíbené, to tak nevypadá, ale koronavirová kalvárie se za pár měsíců nachýlí k závěru. Zatím to připomíná katastrofický film, ale data ukazují, že vakcíny zabírají, a očkovacích látek bude v létě dostatek.

Není čas začít se dívat dál, ven z dlouhého a temného tunelu, a chystat návrat do normálu?

My si to přece můžeme dovolit

Mnohé evropské vlády to už dělají. Chystají – nebo mají hotové – plány na stabilizaci financí po koroně. V Česku zatím řešíme jen covid. „Přímo a hned“. Třeba tak, že se pošle esemeska „máte tam vakcíny, koukejte je hned proočkovat“. A k tomu vládní experti řeší veledůležité aktuální věci jako například to, jestli můžou myslivci lovit po deváté večer, jestli při tom mají mít respirátory a jestli smějí překročit hranici okresu.

Vláda neví, co bude za dva týdny, nemá jasno v tom, co s maturitami. A nějaký plán na stabilizaci financí je patrně to poslední, čeho se od ní můžeme nadít.

Dluhy nasekané v časech korony, ale i před ní, bude ovšem potřeba splatit. Neobejde se to bez úspor a patrně ani bez vyšších, případně nových daní, což ke zděšení spolustraníků uznal i Miloš Vystrčil, šéf Senátu a seniorní politik ODS – strany, pro kterou jsou nízké daně posvátné.

Korek
Zdroj: Shutterstock

Vystrčil džina z lahve

PO ROZHAZOVÁNÍ PŘIJDOU SOLIDÁRNÍ DANĚ

Dnes poněkud úsměvné návrhy předsedy Vystrčila se v nové situaci můžou stát základem jednání o potřebných nástrojích, jak snížit schodky a rychle odstranit sociální a finanční následky pandemie. A bude-li u moci ODS, jak si jistě představuje i Miloš Vystrčil, bude to mít velmi pikantní nádech.

Premiér ani ministryně financí si takové chmury nepřipouštějí. Zadlužování si můžeme dovolit, opakuje Alena Schillerová ve Sněmovně, kdykoli se projednává rozpočet. Jenže nejsou dluhy jako dluhy.

Je pochopitelné, když vláda směřuje peníze do odvětví zasažených epidemií nebo uzávěrami (byť je smutné, že tam mnohdy nedorazí). Stěží obhajitelné je ale snížení daně z příjmu nebo minimálně to, že nebylo vyvážené kompenzacemi na straně výdajů, ba ani jejich perspektivou. Tento devadesátimiliardový výpadek není jednorázový, není časově omezen a bude každoročně prohlubovat deficit i poté, co epidemie odezní.

Ratingové agentury zatím ponechávají Česku příznivé úvěrové hodnocení. Moody’s při potvrzení českého ratingu na úrovni Aa3 však jako podmínku jeho pokračování zmínil, že je nutné, aby vláda přijala strategii, která dá výdaje do souladu s příjmy. 

Bezstarostná jízda

Dluhová křivka strmě stoupá. Ministerstvo financí odhaduje, že se koncem roku vyšplhá dluh na 45 procent HDP.

Pravda – ve srovnání s jinými státy, třeba Německem, nevypadá český dluh špatně. Německo je na 80 procentech HDP, tedy tam, kde bylo po finanční krizi. Takovou míru zadlužení ale Česko sotva může ustát.

Němci si už stabilizaci financí naplánovali. Od příštího roku chtějí zadlužení snižovat tak, aby do roku 2024 bylo na úrovní před nástupem koronaviru, tedy na 60 procentech.

Dezinformace, koronavirus

Kdy se tedy začneme zabývat tím, jak dluh dostat na udržitelnou trajektorii? Vyčkáme, až nám věřitelé naúčtují vysokou rizikovou přirážku?

Babiš i Schillerová dali najevo, že stabilizace rozpočtu bude úkolem příští vlády. Jenže rozpočet na příští rok bude sestavovat jejich vláda. Musí být předložen v září, volby budou v říjnu a nová koalice se neurodí dřív než na přelomu roku. Systémové změny, které by v příštím roce vedly ke stabilizaci rozpočtu, od ní čekat samozřejmě nemůžeme.

Že by na nich ale začala pracovat tahle vláda a v tomhle roce, to je už úplně nepředstavitelné. Jednoduše proto, že je letošek rok volební. Žádné větší úspory, škrty ve státní správě nebo dotacích, nebudou se rušit slevy kompenzované státem, neomezí dávky nemocenské, nezpoplatní služby, které stát dosud poskytoval zdarma, nezavede se solidární daň.

Tahle vláda dokončí svou bezstarostnou jízdu s vírou nebo spíš snem, že budoucí ekonomický růst dokáže utáhnout přebujelou státní správu a k tomu nahradit výpadek z nižších daní.

Zabrzdíme, nebo odbrzdíme?

To je klíčová otázka. Národní rozpočtová rada ve své nejnovější zprávě varuje, že do tří let můžeme narazit na dluhovou brzdu. Podle zákona se spustí, když dluh dosáhne 55 procent HDP. Vláda bude v takovém případě povinna předložit vyrovnaný nebo přebytkový rozpočet, aby stabilizovala finance. Skutečně to udělá?

Dá se předpokládat, že v takové chvíli si mnozí členové vlády, poslanci i senátoři položí otázku, jestli musíme brzdit právě při 55procentním zadlužení a budou v pokušení odpovědět si na ni záporně.

Proč nebrzdit třeba při šedesáti procentech, anebo při pětašedesáti? Vždyť stačí změnit jedinou číslici v jediném paragrafu jedinoho zákona (§ 14 zákona o rozpočtové odpovědnosti).

Loni vláda prosadila v zákonu změnu, která povolila zvýšit strukturální deficit (deficit veřejných financí očištěný o vliv hospodářského cyklu) na čtyřnásobek – z jednoho na čtyři procenta HDP.  V dalších letech se má podle novely snižovat o pouhého půl procentního bodu ročně. Kabinet se tak vlastně ve výdajích nemusí příliš omezovat, dálnici k vyšším dluhům má otevřenou.

Varianta odbrzdíme-uvidíme je proto reálná.

Ledaže bychom si nadělili rozpočtově odpovědnou vládu. Ovšem kde brát?

Zbrusu nový Finmag

Finmag prosinec 2021Zdroj: Finmag

Kdo čte, nekrade. „Ta firma stála a padala na Harrym Potterovi,“ vzpomínají Silke a Jaroslav Horákovi, jak kupovali nakladatelství dětské knihy Albatros. Pak z něj udělali miliardový nakladatelský dům.

FIN. Fake it till you make it. Jak lžou startupeři na lovu investic • Zuri. Žádný rozjezd: letadlo Michala Illicha letí přímo vzhůru • Viceguvernér ČNB Marek Mora o evropské bankovní unii a bankovní suverenitě • Koupit místo iPoda akcie Applu, jste v balíku. Jenže…

MAG. Jakub Žofčák píše, jak Alexej Pažitnov nevydělal na Tetrisu. Programoval totiž v pracovní době • Markéta Hronová s Ondřejem Štefflem o čtvrtisícileté školní setrvačnosti • Constantin Kinský z investičního bankéře hospodářem, který sází duby

Autor článku

Pavel Jégl

Pavel Jégl

Před listopadem 1989 vystudoval automatizaci a robotiku na ČVUT. Psal do samizdatu a do šuplíku. Po volbách v roce 1990 zastupoval ve Federálním shromáždění Občanské fórum. Poté absolvoval stáž v USA a dvě desítky let pracoval v médiích – v Zemských novinách, centrální redakci regionálních deníků a v Hospodářských novinách. Zasedal v redakční radě Vojenských rozhledů. Kromě psaní se nyní věnuje finančnímu poradenství ve struktuře Partners (pracuje ve VIP kanceláři v Praze-Vinohradech) a svému psovi.