Postavte se epidemii čelem. Natáhněte bačkory, abyste nenatáhli bačkory

Jsme odstrašující příklad. Takhle s epidemií nezacházejte! CNN nás označuje za ostrůvek zkázy a beznaděje.

Experti České statistické společnosti to popisují výstižně: „Mohli jsme si vybrat mezi nízkým počtem obětí za cenu drastických restrikcí a vysokým počtem obětí za cenu pokračování normálního života. Ve výsledku máme ale vysoký počet obětí při drastických restrikcích.“

Poměřováno počtem obyvatel se Česko s 10,6 miliony ve statistice covidových obětí (k neděli 20 399) dostalo před obdobně lidnaté Švédsko, ale i šedesátimilionovou Itálii. Oba tyto státy dával Andrej Babiš, premiér „best in covid“ republiky, za příklady zemí, jejichž vlády nedokážou své obyvatele před nákazou chránit.

Web Our World in Data připomíná, že Česko má nejvyšší týdenní míru zjištěných nákaz k počtu obyvatel na světě. Tento ukazatel je desetkrát vyšší než v sousedním Německu.

Mohlo to ale v zemi, jejíž premiér podřídil protiepidemická opatření sběru lajků na Facebooku, dopadnout jinak?

Plácáme se v chaosu

Vláda teď pod hrozbou kolapsu nemocnic a tíhou rostoucích covidových čísel na další tři týdny utáhla šrouby. A není jisté, jestli tenhle týden ještě nepřitáhne o několik závitů víc.

Co ale bude následovat po třech týdnech, když se čísla nesníží? Co udělá kabinet, když pořád porostou? Otázky zůstávají bez odpovědi.

Chybí plán. Zmíněná skupina statistiků píše, že vláda se rozhoduje na základě „dojmů, emocí, pocitů a přání“. Co víc, rozhoduje se chaoticky a pozdě.

Opatření proti novým agresivnějším variantám koronaviru, která Němci nebo Rakušané zaváděli před měsícem (například povinné respirátory), se v Česku spouštějí teprve nyní. Epidemická čísla se přitom zhoršují už čtyři týdny– a stále rychlejším tempem.

Vláda hasí požáry, nedokáže jim předcházet, nemocnice jsou na hraně kapacit, pacienti se vozí z místa na místo. Ještě před týdnem přitom kabinet zvažoval, že otevře obchody a školy.

Plácáme se v chaosu a je patrné, že se v něm budeme plácat, dokud podstatná část populace nebude proočkovaná. Situace se dá shrnout do ikonické věty z Pelíšků: Vyděržaj, pioněr!

Do bačkor

Koalice teď bude zvažovat zavření fabrik. ANO je proti, upozorňuje na neúnosné ekonomické ztráty. Sociální demokraté to vidí jinak: Firmy, které nejsou důležité pro chod státu, by neměly fungovat do spuštění povinného testování zaměstnanců, hlásá Jana Maláčová.

Které firmy jsou ale důležité, a které nejsou? Už je předsednictvo sociální demokracie vybralo?

Je každopádně tristní, že vláda žádný přísnější režim pro zpracovatelský průmysl nepřipravila. Povinné testování zase chystá až pět minut po dvanácté. 

Patří se připomenout, že už loni v červnu, krátce poté, co Babiš vyhlásil vítězství nad covidem, se koronavirus rozšířil v ostravských OKD. Vláda tohle varování nechala téměř bez povšimnutí, žádný scénář reakce na promořování fabrik nevypracovala.

V aktuálním lockdownu kabinet ani nenařídil home office tam, kde je možný. Sociolog Daniel Prokop píše, že Británie nebo Portugalsko, které zkrotily zimní epidemii Brigity (britské verze koronaviru, které patrně převážila v Česku), dokázaly omezit přítomnost zaměstnanců na pracovištích o 45 procent pod běžnou úroveň. My jsme ji stáhli pouze o 20 procent. Pravda struktura českého průmyslu je jiná, rozdíl je ale pořád propastný.

Kde je cukr?

Vláda by přitom nemusela jen práskat bičem, připomíná Prokop, ale motivovat firmy třeba tím, že jim za zaměstnance na home office odpustí odvody.

Situace je vážná, do fabrik by lidé neměli chodit bez negativního testu. Problém je v tom, že vláda s testy a s úhradou nákladů na ně firmám dosud nepomohla. Zařizuje to až teď.

Pravda, jsou prosperující firmy, které na vládu nečekaly a testování i covidový režim zvládají samy. Nakoupily si testy, najaly zdravotnice, a dokonce trasují zaměstnance s pozitivním výsledkem.

Dělá to třeba Škoda Auto, anebo Prusa Research. Propracovaný proticovidový plán má firma Malfini. Její majitel Martin Hausenblas poskytuje manuál „jak covid nechat vychcípat“ (#spoluzrusimecovid) a na facebooku vyvěšuje emotivní videa, ve kterých vyzývá šéfy společností, aby nečekali na vládu a vypracovali vlastní protiepidemické strategie.

Podle průzkumu společnosti PwC se do testování zapojilo 41 procent středních a velkých českých firem a velká část firem testování i tak plánovala. Sotva ale na ně můžou pomýšlet malé firmy, které se potýkají s propadem tržeb a zápasí o přežití.

Majitel jihočeské Madety Milan Teplý by na ně pomýšlet mohl. Avšak prohlásil, že testovat prostě nebude, protože si to vymyslel stát, ať si to tedy zařídí.

Země dodů

Připusťme ale, že český průšvih (anebo úspěch) s koronou nezávisí jen na vládě, případně fabrikantech. Upozorňuje na to kulturní psycholožka Michele Gelfandová v zajímavé studii Vztah mezi kulturní přísností – uvolněností: Případy a úmrtí na covid-19 (The relationship between cultural tightness–looseness and COVID-19 cases and deaths).

Gelfandová v článku pro Guardian, ve kterém výsledky své studie hodnotí, přirovnává chování obyvatel zemí s nejhorší bilancí covidu k ptákům dodo (dronte mauricijský). Tito opeřenci, známí taky jako blbouni nejapní, obývali Mauricius. Jako mnoho jiných živočichů, kteří se vyvíjeli na ostrovech bez predátorů, i oni se chovali k lidem bezstarostně. Tato vlastnost spolu s neschopností létat z nich dělala snadnou kořist. A tak byl druh dodo vyhuben.

Také obyvatelé některých západních států se stávají snadnou kořistí koronaviru. Geflandová to vysvětluje tím, že nedokážou změnit své chování, přizpůsobit ho novému ohrožení. Češi ho přizpůsobili, ale jen krátce na jaře.

Z lednového průzkumu Světové zdravotnické organizace vyplynulo, že 46 procent Čechů, kteří pociťují příznaky covidu, nezůstává doma a chodí ven. Z toho je patrné, že dodo je v této zemi hojně zastoupený druh.