Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Fakta o klimatu: Nemusí se všichni na všem shodnout, aby se věci hýbaly dopředu

Jakub Jetmar | 23. 12. 2020 | Vstoupit do diskuze – 3 komentáře

Mění stohy dat na přehledné grafiky, které využívají i ti, kteří obyčejně jen složitě nacházejí společnou řeč: novináři, energetické společnosti i aktivisté. Fakta o klimatu nabízejí základy sdíleného jazyka a mění tak tuzemskou klimatickou debatu.

Fakta o klimatu: Nemusí se všichni na všem shodnout, aby se věci hýbaly dopředu

Zdroj: koláž z grafů Fakt o klimatu

„Jestliže se má stát nějaká změna tak rychle, jak v klimatu potřebujeme, potřebujeme propojovat mnoho aktérů. Nemusíme se snažit dosáhnout hodnotové jednoty, abychom mohli dělat kroky kupředu,“ říká Ondráš Přibyla, šéf týmu Fakt o klimatu, se kterým dostal Ceny za komunikaci globální změny klimatu udílenou OSN a Učenou společností České republiky.

Teprve rok a půl starý projekt přetavuje komplexní problémy do přehledných grafik, nad kterými „se dá bavit“. Co to znamená, vysvětluje vystudovaný teoretický fyzik a lektor nenásilné komunikace Přibyla v první části rozhovoru.

V té druhé řešíme plány ve vzdělávání, silné stránky kapitalismu nebo důležitost vizuální komunikace na příkladu globální pandemie.

Ondráš Přibyla

Ondráš PřibylaFoto archiv Ondráše P.

Zakladatel projektu Fakta o klimatu a laureát ceny za komunikaci globální změny klimatu za rok 2020. Ondráš vystudoval teoretickou fyziku, kolem roku 2006 ale přehodil výhybku a místo vědecké kariéry se začal věnovat komunikaci. Nejdřív působil jako popularizátor a lektor (učil mimo jiné předmět změny klimatu na Masarykově univerzitě v Brně), později rozšířil svou doménu o metodiku nenásilné komunikace, mediaci konfliktů a práci s komunikační kulturou v organizacích. V projektu Fakta o klimatu spolu se svým týmem vytvářejí vizualizace dostupných dat o změně klimatu a možných řešení a snaží se tak přispět ke kvalitě celospolečenské diskuze.

Na jedné straně hovoříš o studentské organizaci Fridays for Future, na druhé jsem poslouchal tvůj rozhovor pro podcast od společnosti Sev.en, které v Česku patří hnědouhelné doly nebo elektrárny. To jsou dvě organizace, které se asi nemají úplně rády. Máte vyjasněné hranice, co byste nedělali?

Diskutujeme to otevřeně v týmu, snažíme se o pragmatický přístup. Nemusím se s lidmi shodnout, abych s nimi byl ochoten mluvit. Jestliže se má stát nějaká změna tak rychle, jak v klimatu potřebujeme, potřebujeme propojovat mnoho aktérů. Přes své rozdíly musí hrát stejným směrem. Bez určité inkluzivity to nepůjde.

Hranicí je pro nás pravdivost informací, věrná reprezentace světa. Když různí aktéři budou používat naše grafiky a budou k nim dodávat svoje důrazy, to je v pořádku.

A co peníze? Ty jsi říkal, že pracuješ pro Fakta skoro na plný úvazek, potřebujete proto jistě rozpočet. Už vám ExxonMobile něco nabízel?

Všichni jsme začínali jako profesionálové, kteří mají svou práci ve svých oborech, pro Fakta jsme dělali dobrovolně. Ale je pravda, že to už není udržitelné. Potřebujeme Fakta postupně profesionalizovat.

Plánujeme provoz z darů a grantů. Ty vybíráme podle toho, jestli nám sedí – nebudeme vymýšlet témata jen proto, abychom se vešli do grantové výzvy. Exxon nám zatím nic neposlal, takže nevím, co bychom dělali, ale myslím, že některé dárce bychom asi dokázali odmítnout. Nedávno jsme vydali Atlas klimatické změny a plánujeme druhý díl, který chceme zaměřit na možnosti transformace energetiky. Až budu hledat partnery, myslím, že obejdu české energetické firmy jako E.on, ČEZ, Nano Energies… Jednak bych od nich rád fact-checking, jestli jsou například naše data o poptávce po elektřině reprezentativní, jednak bych se rád pobavil, jestli Atlas není věc, na kterou by chtěli přispět.

Jaká máte plány ve vzdělávání? Na webu máte kolonku Učitelé.

Na otázku „jak vytvořit vzdělávání o klimatické změně“ zatím nikdo nemá jasnou odpověď. Klima není předmět a do stávajících předmětů, třeba do zeměpisu nebo fyziky, nezapadá. Učitelé sami nevědí, jak o něm učit, a pedagogické fakulty je k tomu zatím nepřipraví, Ministerstvo školství nemá jasno v tom, jak klima zařadit do osnov. Vzdělávání na školách tak pro nás je další komplexní systém. My do toho systému můžeme začít šťouchat a dělat experimenty, které ukážou, co dalšího je potřeba. Náš Atlas klimatické změny je jeden takový experiment. Je určený primárně pro učitele, ale reagovalo už na něj Ministerstvo životního prostředí, kde vzniká policy paper o vzdělávání o změně klimatu.

Taky hledáme synergie v systému. Víme například, že v Česku existuje Síť středisek ekologické výchovy, která chtějí s Atlasem pracovat. Když taková síť funguje, proč bychom měli budovat další síť učitelů ještě my? My budeme dobře naplňovat svoji roli, ostatní taky svoji a dohromady to dá celek. Případně to může pomoci v tom, že svoje role lépe pochopíme.

Fakta o Faktech o klimatu

Říkají si Fakta o klimatu a nenápadně mění tuzemskou debatu o klimatické změně. Parta vědců a ajťáků totiž umí přetavit složitá data o vývoji emisí nebo scénářích energetické transformace do přehledných grafik, které potom využívá kdekdo. Tým vedený teoretickým fyzikem Ondrášem Přibylou za to ocenila i OSN.

Tým Fakt o klimatuZdroj: Fakta o klimatu

Tým Fakt o klimatu

Odkud jsou lidé v týmu:

výzkum v IT bezpečnosti, 2× výzkum v oblasti vizualizace dat, vesmírný inženýr, expert v oblasti elektroenergetiky, analytik dat v oblasti algorithmic trading, 3× programátor, business data analyst, catastrophe and risk analyst (v pojišťovnictví), středoškolský učitel

Co spolupráce s vědeckými pracovišti?

Probíhaly hlavně ad hoc snahy o ověření dat, o kontrolu naší práce. Nějak o sobě víme, postupně se buduje vztah a důvěra, že data reprezentujeme vhodně. Jako každé budování důvěry to není za chvíli. Rádi bychom spolupracovali třeba s lidmi z CzechGlobe, protože mají dobře zpracované předpovědi vývoje klimatu pro Česko. Spíš než s institucemi ale spolupracujeme s konkrétními vědci.

Když se jako novinář podívám na různé vědecké instituce, měl bych tendenci kritizovat, že málo komunikují. Proč myslíš, že to je?

Vědci nešli dělat vědu proto, aby komunikovali s veřejností. Vědci bádají a usilují o co nejhlubší porozumění. Ne, aby pomáhali lidem orientovat se ve složitém světě. Pokud měl někdo takové ambice, pravděpodobně se stal učitelem. Tím nechci říct, že mezi vědci nejsou dobří komunikátoři. Není to ale jejich primární činnost, za kterou jsou hodnocení. Proto se na instituce nezlobím, že jejich komunikace není ve stavu, jaký bych si přál. Myslím si, že se jim na to těžko hledá čas a prostředky.

Proč ty ses nedal na vědu, když k ní máš očividně blízko? Co tě vedlo k tomu, aby ses stal lektorem nenásilné komunikace a potom začal dělat Fakta?

Mě vždycky moc bavilo vzdělávat, mám radost, když můžu být u toho, když někdo něco pochopí a ještě větší, když vidím, že to nějak aplikuje. Tak vzniklo hodně mých projektů, byl jsem třeba principál Úžasného divadla fyziky. Hodně jsem pracoval s talentovanými středoškoláky kolem matematických a fyzikálních olympiád, a pak i s budoucími středoškolskými i univerzitními učiteli, protože ti mohou dál inspirovat svoje studenty. Pořád to bylo na rozmezí vědy a učení. A pak se přidala nenásilná komunikace, kde jde hlavně o osobní prožívání, emoce a mezilidské vztahy, ale pro mě osobně souvisí s klimatickou změnou naprosto hluboce. Na první kurz nenásilné komunikace jsem jel s otázkou, jak zacházet s emocemi studentů, když přednáším o klimatu…

Jak? Už máme docela zavedený pojem enviromentální žal… Proč se směješ?

Protože myslím, že jsme v mezistadiu, kdy už je možné mluvit o enviromentálním žalu, ale zatím nejsme schopní mluvit o enviromentálním hněvu. Vztek nebo hněv bývají reakce na bezmoc. Ve změně klimatu se potýkáme s bezmocí. Začínáme si uvědomovat, že svět pro naše děti bude ve stavu, který nebude příjemný. Že už nezažijí smrkové lesy a korálové útesy… To vyvolává existenciální bezmoc. Hněv aktivistů je reakce. Žal nezpochybňuju, ale myslím, že v souvislosti s klimatem vyplavou na povrch i další emoce a vývoj bude ve společnosti košatější.

Jak tedy vidíš budoucí vývoj ve společnosti? Bude to hněv?

Myslím, že důležitější než emoce bude, jak s těmi emocemi lidé naloží. Jeden směr může být politický. Na jaře jsme třeba viděli vzedmutí lidí kolem IT a technologií, kteří se už nemohli dívat na to, jak státní správa nedokáže reagovat, a uspořádali hackathon, podíleli se na vývoji eRoušky… v podstatě se zapojili do fungování státu. Druhý zajímavý směr jde jakoby dovnitř, souvisí s rozeznáváním, které věci nebo činnosti nás opravdu vyživují, a kdy jen máme iluzi nasycení, ale ve skutečnosti zůstává jakýsi pocit hladu. Často bývá vyživující zpomalit, přestože nám k tomu technologie nepomáhají, a nejezdit autem do posilovny a tam běhat dvě hodiny na pásu, ale projít se po okolí, chvíli postát a jen koukat na řeku…

V tvojí prezentaci při předávání ceny mě zaujalo, že jsi říkal, ať přemýšlíme, co nás dělá šťastnými. Jak to souvisí s klimatem?

Ta myšlenka hodně vychází od Colina Beavena, který v New Yorku zkoušel žít s nulovým impactem. Hlavní zjištění z experimentu měl, že je mnohem šťastnější a zdravější. Když žije způsobem dobrým pro klima, je víc se svou rodinou, užívají si víc srandy… Říkal: pojďme si uvědomovat, co nás vyživuje. To souvisí i s tím, že žijeme ve společnosti, kde se nás spousta impulzů snaží přesvědčit, abychom si koupili něco, co ne vždy potřebujeme, co pro nás není vždy výživné…

Jak to teda máš s kapitalismem?

Nic vyhroceného. Přijde mně, že směna a obchod jsou úžasné věci. Stejně tak přemýšlení nad efektivitou investic, v čemž je kapitalismus fakt dobrej. Zároveň snad jako v ničem nejsem dogmatický a ptám se po omezeních, kde to nefunguje. Ano, volný trh nedokáže optimalizovat všechno a víme to velmi dobře.

V otázkách klimatu se často řeší technooptimismus. Nezajímá mě ani tak, jestli jsi sám technooptimista, spíš jestli bys dokázal lidem vysvětlit, proč nepřemýšlet v protikladech ano / ne.

Proč nepřemýšlet v protikladech? No protože scénáře „všechny technooptimisty přesvědčíme, že to nedává smysl“ nebo naopak „zachrání nás technologie zachycující oxid uhličitý“ pro mě nejsou plausible. Realističtější scénář je takový, kdy techno-optimisti budou hlásat svoje sny a vize. Ti lidé mají svou roli, nemá smysl je zastavovat a říkat jim, nedělejte to. Stejně tak nemá smysl přesvědčovat techno-skeptiky. Znovu se dotýkáme toho, že společnost není a nebude jednonázorová a je v pořádku, když funguje s vnitřními napětími.

Co považuju za zajímavé na přemýšlení, je to, jak dosahovat rozhodnutí, i když máme různé pohledy. Technooptimista i skeptik se neshodnou na pohledu na svět, ale můžou se shodnout, že jim oběma dává smysl zavřít hnědouhelné elektrárny. Nemusíme se snažit dosáhnout hodnotové nebo názorové jednoty, abychom mohli dělat kroky kupředu.

Finmag v novém!

Finmag předplatnéZdroj: Finmag

Kasaštyk. „V pondělí to vymyslíme, v úterý a ve středu se na tom dělá a ve čtvrtek to můžeme spustit. Jinde se do čtvrtka nesejde vedení.“ Tak vaří bří Kasové Pilulku.

Stříbrná. Téma čísla stáří. Pavel Jégl o nemilém průvodním jevu dlouhého života: dlouhém stáří. Jirka Hovorka spočte domovy pro seniory, pečovateláky a pečovatele. Co to stojí? Robert Vlach ví, proč volnonožci vydělávají do osmdesáti.

FIN.Finanční část magazínu poví, koho sledit na Twitteru, jak zbohatnout sběrem kamení či psích h., jak neřídit automobilku a na co mají majitelé bitcoinů pět let, jestli se o ně nechtějí bát.

S mate- a dramatikem Reném Levínským mluvil Michal Kašpárek. I o tom, že na covid nestačí opsat německé recepty. Nejsme Němci.


Máme tady druhou vlnu pandemie, nezdá se, že by ji instituce právě zvládaly. Co ti vývoj pandemie říká jako člověku, který se profesně zabývá komunikací?

Například mně to potvrzuje sílu vizuální komunikace. Jak novináři sledují historický průběh, počty případů od březnu do teď, pozornost směřujeme tomu, co bylo. Aby si někdo představil budoucí průběh, a to je důvod, proč se zavádějí opatření, potřebuje provést docela náročnou mentální operaci – protáhnout si časovou osu i vertikální osu počtu případů a na základě svého mentálního modelu epidemie si představit, jak bude vypadat růst případů, kdy se exponenciála zlomí a jakou roli hraje zpoždění v testování. Jinak řečeno, tohle lidé běžně nezvládají a když koukají na graf historického počtu případů, tak možná vidí, že jich v létě bylo málo, ale ne jaký vývoj hrozí. Pokud ale zobrazíme různé budoucí scénáře, začnou je lidi přirozeně porovnávat a pozornost se přesune k otázce, co musíme udělat, aby byl průběh co nejpříznivější a jaké budou ekonomické dopady takových opatření. Vizualizace budoucích scénářů má obrovský dopad na to, jak lidé přemýšlí a jak se rozhodují. 

Taky se dost zamýšlím nad tím, co Jan Kulveit nazval epistemická krize. První vlnu jsme vlastně moc nezažili, lidi proto říkají, že ten jev neexistuje, protože se s ním nepotkali. Podobné věci rozhodně přináší poučení, nejsem si ale jistý, že by z toho bylo užitečné vytahovat pravidla, principy…

Nejsi kvůli tomu skeptičtější vůči debatě o klimatu, jehož změny jsou vidět na první pohled ještě méně?

Já bych řekl, že ne. Souvisí to s tím, co jsem říkal před chvílí: já nevidím jako plausible scénář, že se nám povede přesvědčit celou společnost. Tím pádem to není něco, o co by mělo smysl hrát. Potřebujeme hru postavit tak, že i přes nepochopení lidí nebo lobbying fosilního průmyslu budeme schopní jednat. U covidu vidíme velkou slabinu v systému na vládní úrovni, kde chybí modely, nezveřejňují se data… Na druhé straně nemocnice fungují a hledají kapacity nezávisle na lidech, kteří tvrdí, že covid neexistuje. Prostě není potřeba přesvědčit všechny na to, aby nemocnice fungovaly.

Vzhledem k dynamice pandemie bych si přesto dokázal představit ambice přesvědčovat co největší počet lidí.

No o to se možná mnozí snaží a myslí si, že když budou dostatečně silně přesvědčovat, tak nakonec přesvědčí všechny. Víš, k čemu to vede? Zažil jsi někdy situaci, že někoho zkoušíš přesvědčit a ten člověk ti po půl hodině řekne: „Tak jo, uznávám, že jsem se mýlil, měním názor?“

Nojo, já vím. Ne.

Neměli bychom spoléhat pouze na přesvědčování. Příliš silná snaha vytváří konflikt, který stahuje energii. Můžeme se hodiny hádat o tom, jestli máš být vegan, ale to není dobré využití energie. Pojďme dávat energii tam, kde ji můžeme využít i přes neshody.

Dezinformace, koronavirus
Jakub Jetmar

Jakub Jetmar

Zajímá se o média, o kterých píše hlavně pro Médiář. Obtýden rozesílá Nedělní přílohu internetu.  Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 3 komentáře v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Petr Novák | 25. 12. 2020 11:29

Díval jsem se nato a na první pohled s tím mám několik problémů:

Tak zaprvé, teplota je intenzivní termodynamická veličina a nedá se jen tak průměrovat z různých míst v ČR. Tedy dá seprůměrovat, ale nemá to moc fyzikáln význam. Pan zakladatel vystudoval teoretickou fyziku a myslím, že by bylo vhodné toto zmínit a zároveň úvést důvod, proč se to tedy takto používá.

U zjišťování teploty v minulosti nestačí odchylka teploty 0,2 °C a 0,3 °C (2?), ale měla by být určena o neurčitost doby, ve které daná teplota byla.

U srovnání teplot v ČR mez lety 1961 - 2010 jsou započteny všechny meterologické stanice na území ČR. Např. v Plzeňském kraji jsou 4 ze čtrnácti přímo v Plzni a další (např. v Ejpovicách nejsou daleko od dálnice, která tam v roce 1961 nebyla). Neměl by v takovém případě být započítán vliv tepelného ostrova, nebo stanice, které jsou ve městěch být vyřazeny? Rezodíli teplot jsou v řádech stupnů a prezentovaný nárůst teploty se do nich snadno vejde.

Mám zato, že se tam uvádí teplota povrchu Země, přestože se jedná o teplotu atmosféry ve výšce 2m nad zemí, ale teď si nejsem jistý, že to byla na tomhle webu.

+6
+
-

Doporučujeme