Svaté obrázky na virus nezabírají. Přesto je mexický prezident pořád oblíbený

„Takové kroky ukazují autoritářské tendence vlád a úřadů, které se pro ně rozhodnou,“ prohlásil AMLO na pravidelné tiskové konferenci. „Zákazy vycházení neukazují důvěru v občany, naopak nad ně vyzdvihují úřady, které s obyvateli jednají jako s nerozumnými dětmi. Evropa opatření tohoto typu nezaváděla ani v nejhorších okamžicích svojí historie.“

Vyjádření mexického prezidenta na adresu evropských vlád je samozřejmě možné číst jako obranu proti připomínkám, kterým sám čelí doma: Mexiko v druhé půlce listopadu dosáhlo na dva smutné rekordy, když překonalo hranici milionu nakažených koronavirem a stovky tisíc zemřelých. Odráží ale také specifickou ideologii, kterou se v přístupu k pandemii AMLO řídí bez ohledu na počet obětí nebo na protesty vlastních zdravotníků.

Foto Octavio Hoyos / Shutterstock

Andrés Manuel López Obrador

Proškrtat se krizí

Jako většinu států světa zasáhla Mexiko první vlna koronaviru zoufale nepřipravené – a to jak po materiální stránce, tak po stránce politické. Mexická vláda pod vedením prezidenta Lópeze Obradora má sice od drtivého volebního vítězství v roce 2018 na rozdíl od mnoha jejích protějšků mimořádně silný mandát, zároveň se ale už před nástupem koronaviru potýkala s bezpečnostními a hospodářskými obtížemi.

AMLO se jako levicový lídr poněkud paradoxně soustředil hlavně na škrtání rozpočtových výdajů, které zasáhly všechny oblasti státní správy včetně dlouhodobě podfinancovaného zdravotnictví a mnohdy takřka krachujících regionů. Zatímco jiné státy v kritické chvíli reagovaly zvyšováním výdajů, López Obrador se rozhodl, že bude rozpočet držet na uzdě.

Důsledkem byl například nedostatek zdravotních materiálů a ochranných pomůcek, který vedl k rekordním počtům úmrtí mezi zdravotníky – v Mexiku jich podle údajů Amnesty International na koronavirus zemřelo nejvíc na světě. Podobně mizerných výsledků dosáhla mexická vláda v počtu testů, kterých je i v regionálním srovnání málo a velká část z nich se navíc koncentruje v hlavním městě Ciudad de México. Na to připadá celých 40 procent všech testů, přestože ve městě žije pouhých osm procent obyvatel.

Vláda také měnila názor v klíčových otázkách pro zpomalení šíření epidemie. Nošení roušek nejprve náměstek ministra zdravotnictví a hlavní tvář boje proti koronaviru, epidemiolog Hugo López-Gatell Ramírez, vůbec nedoporučoval. Ačkoli později otočil, sám AMLO se dosud na veřejnosti objevuje zpravidla bez roušky, zpochybňuje jejich efektivitu a odmítá zavést povinné nošení na federální úrovni.

Smrtící optimismus

Mexický prezident místo toho ve strategii na boj s koronavirem vsadil na „osobní zodpovědnost“, a především na nehynoucí optimismus, který jeho vláda šíří na každodenních ranních brífincích. Diváci se v jednom z nich na konci října například mohli dozvědět, že se zdravotní situace v zemi neustále zlepšuje – shodou okolností ve stejnou dobu, kdy začal v Mexiku znovu prudce růst počet hospitalizací i úmrtí.

Hlavní město muselo kvůli šíření nákazy o dva týdny později opět zavřít všechny bary a restaurace a některé regiony bijí na poplach, že jim dochází kapacita jednotek intenzivní péče. Prezident se přesto na další konferenci 20. listopadu nechal slyšet, že na zvolené strategii se nic měnit nebude, a naopak poukázal na to, že v bohatším Španělsku umírá na počet obyvatel víc lidí.

„Nemám rád srovnání, zvlášť v tak nešťastné situaci,“ prohlásil. „Naši kritici ale nechtějí vidět, jak jsou na tom ostatní země. Mexiko má na americkém kontinentu jeden z nejmenších poměrů mrtvých na počet obyvatel. Ani nemluvím o Španělsku, kde na počet obyvatel zemřelo mnohem víc lidí než u nás.“

Zmínění kritici by samozřejmě namítli, že skutečný počet obětí koronaviru je vzhledem k nedostatečnému testování mnohem vyšší než oficiálních sto tisíc. Dokazují to ostatně statistiky úmrtnosti, podle kterých v Mexiku od začátku roku do 26. září (tedy do doby před rekordním podzimním růstem) zemřelo o 193 tisíc lidí víc než bylo obvyklé v předchozích letech. Koronavirus má kromě toho v Mexiku jednu z nejvyšších smrtností na světě, což odborníci rovněž považují za další důkaz malého počtu testů.

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

---

Koupit Finmag

Prezident-kazatel

Kvůli zpochybňování závažnosti pandemie koronaviru bývá López Obrador přirovnáván k Donaldu Trumpovi nebo brazilskému prezidentovi Jairu Bolsonarovi. Všichni tři státníci se bezpochyby podobají ve zdůrazňování osobních svobod a obav z hospodářských dopadů příliš striktních opatření. Mexického prezidenta ale od druhých dvou odlišuje moralizující apel na vlastní občany.

Jako by se AMLO uprostřed koronakrize proměnil v pastora, který vidí pandemii jako „příležitost ke společenské transformaci“ a svoje mexické ovečky poučuje o zodpovědném způsobu života. „Musíte mít čisté svědomí, nesmíte lhát, nesmíte krást a podvádět,“ nabádal kupříkladu prezident v létě při návštěvě státu Chiapas. „Velmi to pomáhá zabránit šíření koronaviru.“

Součástí prezidentových receptů je neustále opakování základních hygienických návyků, ale i důraz na pravidelné cvičení nebo zdravou stravu. V „desateru“, který vydala mexická vláda pro „překonání koronaviru a pro přípravu na novou realitu“, doporučuje hlavně konzumaci kukuřice, fazolí a zeleniny. A samozřejmě nemůže chybět ani náboženství – López Obrador proti koronaviru občanům poradil třeba nosit u sebe amulety svatých a obrázek Nejsvětějšího srdce Ježíšova.

„Ať už jsi věřící, nebo nikoli, hledej pro sebe spirituální cestu, ideál, utopii, sen nebo smysl života,“ píše se mimo jiné v koronavirovém desateru. „Najdi něco, co tě vnitřně posílí a udělá aktivním, zapáleným, šťastným, zápasícím, pracujícím a milujícím své blízké.“

Záhadná obliba

Po zdravotní stránce není reakce mexické vlády na koronavirus efektivní a zdravotníci už od jara bijí na poplach (a někdy přímo vycházejí protestovat do ulic), že nezvládají opakující se nápory nemocných. Řada lidí se přitom do nemocnice vůbec nedostane kvůli velkým vzdálenostem a nedostatku státních zdravotních zařízení – ti pak stonají a případně umírají doma, jak to ostatně občanům alespoň zpočátku AMLO doporučoval.

Zářné výsledky zvolená strategie nemá, ani co se týče ekonomiky. Přestože se od léta znovu zavíralo jedině na lokální úrovni, mexické hospodářství se pod úpěnlivě šetřícím prezidentem propadá nesrovnatelně rychleji než srovnatelná Brazílie, jejíž prezident se rozhodl na krizi nešetřit, a jedenácti milionům lidem hrozí, že se po letech pomalého zlepšování životní úrovně propadnou zpátky do extrémní chudoby. AMLO jim místo řešení nabízí zejména rady na způsob života oproštěný od konzumu a moderních vymožeností.

Prezidentovi se mimochodem také nepodařilo snížit rekordní počet vražd spojený s válkami drogových gangů a Mexičané se tak uprostřed koronakrize musí dál potýkat s nekončící epidemií násilí, která si loni vyžádala bezprecedentních 36 tisíc životů. O to víc je zarážející, že si López Obrador nadále udržuje přízeň nadpoloviční většiny obyvatel – například v říjnovém průzkumu deníku El Financiero ho kladně hodnotilo 59 procent respondentů.

Někteří novináři proto mexickou hlavu státu podobně jako Trumpa překřtili na „teflonového prezidenta“, s jehož oblibou by s nadsázkou nepohnula ani vražda za bílého dne. Vysvětlení tohoto trendu zřejmě spočívá v mimořádně strohém způsobu života, který AMLO nejen káže ostatním, ale zároveň ho praktikuje sám na sobě a potažmo na státní administrativě, kterou „zeštíhluje“ rozsáhlými škrty na platech, náhradách i na samotném počtu zaměstnanců.

Prezident kromě toho úspěšně odvádí pozornost křížovou výpravou proti korupci na všech frontách, od úředníků, až po konkurenční politiky a vlastní předchůdce v úřadu hlavy státu, které se dokonce chystá nechat „soudit“ lidovým hlasováním. Na příští rok se totiž plánuje hojně diskutované referendum, v němž budou občané dotazování, jestli má stát začít trestně stíhat bývalé mexické prezidenty. Ne náhodou se bude konat ve stejnou dobu jako parlamentní volby, kde bude vládní strana obhajovat svou většinu v Kongresu.