Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Druhá vlna pandemie do médií ještě nedorazila

Zuzana Válková | 21. 11. 2020 | Vstoupit do diskuze – 1 komentář

„Během první vlny pandemie, kdy byly počty nakažených i hospitalizovaných minimální, jsme byli denně vystaveni dramatickým obrazům. Nyní, během krize, si média problému všímají výrazně méně,“ říká lingvista Václav Cvrček.

Druhá vlna pandemie do médií ještě nedorazila

Zdroj: Shutterstock

Václav Cvrček pracuje v Ústavu Českého národního korpusu při Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Korpusový lingvista popisuje jazyk na základě dřív nemyslitelně velkých souborů automaticky zpracovaných textů – korpusů. Jak se někdy v mírné nadsázce říká, teprve s výpočetní technikou schopnou pracovat s takovým množstvím dat, jazykovědci nezkoumají, co si myslí, že říkáme, ale co říkáme doopravdy. Skutečnost je ovšem ta, že mnohem víc se zkoumá, co píšeme, protože psané slovo je pro počítačové zpracování přece jenom významně dostupnější. V korpusu Online už jsou dnes miliardy slov. Co z nich tedy odborník dokáže vyčíst?

Korpus ONLINE

Korpus ONLINE je rozsáhlá databáze textů z českého internetu, konkrétně ze zpravodajských portálů (od hlavního proudu přes názorové a analytické weby až po bulvár a antisystémové stránky), diskuzí a některých sociálních sítí (Facebook a Twitter). Korpus poskytuje možnost výzkumu aktuálních témat i právě probíhajícího jazykového vývoje. K 11. listopadu 2020 měl ONLINE 6,6 miliardy slov, ovšem každým narůstá zhruba o 5,5 milionu výrazů. Počet různých slov (lemmat) je v denní dávce zhruba 140 až 150 tisíc.

V nejjednodušším pojetí by se takzvané kulturní války daly vysvětlit jako „virtuální hádky o klíčová slova“. Zprvu to byli uprchlíci, dnes se vedou vášnivé debaty o feminismu, genderu nebo Evropské unii. Dá se z vašeho výzkumu zjistit, oč se Češi v posledních letech přou nejčastěji?

Snažíme se k odpovědi alespoň blížit. Ke zkoumání problému využíváme možností nového korpusu Online. Ten se zaměřuje na celé spektrum médií, obsahových webů a portálů, sbírá data ze sociálních sítí, diskuzí a fór. Osobní mluvenou komunikaci, například rodinnou, sice také analyzujeme, ale jde o pracnou a dlouhodobou záležitost, která nám ve zodpovězení této otázky zatím příliš nepomůže. Data z online zdrojů, kterých ale máme dostatek, vždy dělíme podle druhu publika. Na diskuzním portálu e-mimino se totiž obvykle rozebírají jiná témata než třeba na Parlamentních listech. Jistý překryv čtenářů sice vyloučit nelze, ale obecně se dá říct, že je vyhledávají jiní lidé v jiné životní situaci. Kdybychom vzali informace ze všech zdrojů, které máme k dispozici, hodili je na hromadu a pak je jednoduše zprůměrovali, nezjistíme o ničem nic. Proto postupujeme po obsahových segmentech, přičemž na každém z nich nás zajímá něco trochu jiného.

Věda × média

Josef Šlerka
Foto Daniel Hamerník

„Problém je, jak hrozně oblíbenými se staly rozhovory s experty. Nejenže novinář tlačí toho vědce do jednoznačného vyjádření. Titulkář z něj ještě vytáhne něco, co vlastně ani nezaznělo. Vědec se tak ocitá mimo svoje bezpečné procedury – a začíná žvanit. Právě to způsobuje záplavu dnes už evidentních nesmyslů.“

Rozhovor s Josefem Šlerkou

Jaké dělení médií používáte?

Vycházíme z typologie, s níž přišel kolega ze Studií nových médií při Ústavu informačních studií a knihovnictví FF UK Josef Šlerka – ten stojí za projektem mapamedii.cz. Když to opravdu hodně zjednoduším, pracujeme s clustery – shluky – například mainstreamových, bulvárních a antisystémových médií. Vedle nich zpracováváme data také ze sociálních sítí, zejména z Facebooku. Díky reorganizaci vstupů už můžeme hledat a zkoumat jednotlivá klíčová slova, o kterých jsme se bavili na začátku. Postupujeme přitom po jednotlivých dnech v roce. Jako příklad toho, jak to v reálu děláme, bychom si mohli vzít třeba 28. říjen, což byl státní svátek: k tomuto dni si ještě i zpětně dokáže většina lidí něco vybavit. Udělování státních ocenění, s nimi související debatu a podobně.

Z balíku textů, které ten den vyšly v mainstreamových médiích si vytáhneme nejčastěji zmiňovaná klíčová slova. Ta ale musíme ještě profiltrovat a s něčím je porovnat – je nutné, abychom oddělili události vybraného dne od dlouhodobějších trendů a témat, která se v médiích rozebírají průběžně, například „pandemie“. Klíčová slova pro 28. říjen proto srovnáme se staršími korpusy: vezmeme si třeba jeden, který je starý tři týdny, jeden starší o celý rok, k ruce máme i korpusy pocházející z let 2015 až 2018. Proto ve výsledném seznamu klíčových slov dne nenajdeme „koronavirus“ ani třeba „roušku“ – tato témata jsou sice nesmírně frekventovaná, ale řeší se dlouhodobě.

Dezinformace, koronavirus

Co nám nakonec zbyde?

K 28. říjnu se v mainstreamu – celkem nepřekvapivě – objevují výrazy jako „vyznamenání, vyznamenaný, in memoriam, Vladislavský sál, Heliodor Píka“ nebo třeba „dohašovat“ – toho dne totiž shořel karpatský kostel svatého Michala v zahradách pod pražským Petřínem. Jednotlivá slova můžeme zkoumat ještě detailněji v rámci textů, v nichž se objevila. To, co se řešilo v mainstreamu, pak můžeme srovnat s náměty, jimiž se zrovna zabýval bulvár: ten se shodou okolností také zajímal o vyznamenání, přestože obvykle mívá jinou agendu než hlavní proud, monitoruje hlavně dění kolem celebrit. Z posledních „velkých témat“ bulváru se dají zmínit například dobrodružství zápasníka MMA Karlose Vémoly.

Jaká klíčová slova se v den státního svátku objevovala na antisystémových webech?

Nejfrekventovanějším výrazem byl „teror“. Zajímavé, že? Dalším byla „manifestace“. Antisystém se onoho dne zdaleka nejvíce věnoval „manifestaci za svobodu a pravdu“ na pražském náměstí Republiky. Šlo o protesty proti vládním nařízením – proto ta „manipulace“ a „teror“. I zde jsou k vidění tematické články k 28. říjnu, mají ale národovecký a státotvorný obsah. Nacionální linka je ostatně pro tyto weby typická.

Při zkoumání klíčových slov, jež systém generuje z monitoringu médií a sociálních sítí, je vždycky potřeba, aby se na ně podíval člověk. Výsledná „slova dne“ se na rozdíl od jiných podobně pojmenovaných projektů opírají o skutečná data, nikoliv o to, co se nám zdá aktuální, anebo bychom si to dokonce přáli. Slovem roku 2020 asi nejspíš bude „koronavirus“ nebo „covid“, ale bez této průběžné analýzy bychom mohli ve společnosti něco podstatného přehlédnout.

Všiml jste si během posledního měsíce, kdy klíčová slova sledujete, něčeho důležitého?

Zkoumal jsem například otázku, jestli umíráme „s covidem“, nebo „na covid“. To je poměrně podstatný rozdíl, protože způsob, jakým se o problému bavíme, do značné míry podmiňuje to, jak se k němu stavíme a jaká přijímáme praktická rozhodnutí. A objevil jsem data, která mě zarazila. Vyplývá z nich, že zejména bulvární média v počátku první vlny pandemie, kterou jsme v Česku nejintenzivněji prožívali mezi dubnem a květnem, čtenářům neustále tvrdila, že se „umírá na covid“. V mainstreamu byl tento trend méně výrazný a dřív zde převážila formulace „umírá s covidem“, respektive dnes jsou v mainstreamu obě formulace zhruba rovnocenné. V bulváru nakonec varianta „s covidem“ převážila – kolik lidí to zaznamenalo, nevím.

Zdroj: Václav Cvrček, ÚČNK

Smrt s covidem × smrt na covid. Jak se v průběhu času měnilo umírání v mainstreamových médiích

Zdroj: Václav Cvrček, ÚČNK

Smrt s covidem × smrt na covid. Jak se v průběhu času měnilo umírání v bulvárních médiích

Pak mám ještě jednu pracovní hypotézu: první vlna mezi lidmi proběhla mnohem intenzivněji a vzbudila vyšší ochotu přizpůsobit svůj životní styl nové situaci, protože média se jí také o dost intenzivněji věnovala. S tím samozřejmě souvisejí otázky, zdali jsme dnes jako občané „více, nebo méně zodpovědní“ při řešení krize, jíž čelíme teď.

O vlivu médií na chování lidí v druhé vlně se sice spekuluje, ale častějším terčem kritiky je postup české vlády, která podle mnohých měla zasáhnout proti šíření viru dřív a tvrději. K otázce „občanské zodpovědnosti“ mnoho dat k dispozici není.

My data máme a týkají se právě online médií. Ukážu vám jednoduchý graf, který sleduje výskyt slova „koronavirus“ a „covid“ včetně jejich tvarů a odvozenin – třeba „koronavirový“, „covidový“ –, za posledního tři čtvrtě roku. Jejich výskyt si můžeme prohlédnout detailněji ve třech segmentech: opět na Facebooku, v mainstreamu a v bulváru.

Zdroj: Václav Cvrček, ÚČNK

Virová nálož. Jak se v průběhu roku měnilo množství viru v českých médiích

Na časové ose začínáme prvního ledna, kdy se o koronaviru ještě v podstatě nic neví a objevuje se v Číně. Frekvence informování narůstá postupně, ale skokově se zvýší – zejména v bulváru – až s prvním lockdownem, k němuž došlo 10. března 2020. Bulvár od té doby lidi masíruje a skoro o ničem jiném nepíše. Jenže stejně tak, jak vlna zájmu přijde, s koncem května, kdy se část nejvýraznějších opatření rozvolní, zase opadne. Pak jde křivka dolů a „nic se neděje“, protože máme prázdniny. Zarážející ovšem je, že podle médií se toho příliš neděje ještě ani v září, kdy už řada českých odborníků bije na poplach. Data z korpusu online máme vizualizovaná až do 17. října a jak se můžeme přesvědčit, razantní změna v tomto trendu stále nenastává. Ano, mediální pozornost se trochu zvýší, kdykoliv se třeba vyhlásí nové opatření, ale celkově to není v žádném ohledu srovnatelné se situací na jaře.

Nejtlustší Finmag

Finmag předplatnéZdroj: Finmag

3d král

„Hlavně doufám, že se při každé následující pandemii nebude znovu řešit, jestli Průša tiskne štíty,“ říká podnikatel, jehož 3D tiskárny zná celý svět. A tak jsme se radši ptali, jestli se budou tisknout domy a k čemu je 3D tisk cukrářům. Jenže… Tiskne už Josef Průša štíty?

Vyhnala nás karanténa

Téma: outdoor. Analyzujeme čísla z tuzemské turistiky, probíráme novodobé vychytávky od hodinek po jídlo, co se vaří bez ohýnku, a mrknem na historii vychytávek, které už nám přijdou všední. Kde bychom byli bez přehazovačky? Pod kopcem!

A další

Jakub Jetmar ochutnává v prostějovském pivovaru Axiom.Monika Veselíková slyší krávu růst. Je to japonské plemeno wagjú z farmy v Dolní Sloupnici. Gabriel Pleska se léčí kameny. Martin Vlnas jede Tour de France. Vojta Dobeš popisuje, jak kartou dokoupíte koně pod kapotu auta, ve kterém právě sedíte.


Jak jsou na tom sociální sítě?

Facebook je stran zájmu o koronavirus v celkovém objemu informací střízlivější, i když se to uživateli sociálních sítí nemusí zdát pravděpodobné. Je to proto, že obsah na této síti je různorodější, lidé řeší mnoho témat najednou, osobních i společenských. Změna ve prospěch „pandemie“ se v našem grafu projeví opět po lockdownu a během jarního nouzového stavu: lidé totiž sedí doma, pravděpodobně nemají co dělat, a tak píšou na Facebook. V květnu je to ovšem zase přestane bavit.

Nejlépe je však tento problém patrný na datech z mainstreamu: můžeme v něm sledovat přirozenou oscilaci tématu po týdnech i jednotlivých dnech: o víkendech bývá méně obsahu, v pondělí a v úterý je ho většinou víc… Jakmile začne první vlna pandemie, celý segment poskočí a obsahu výrazně přibude. Jenže na původní úroveň zájmu se s druhou vlnou vůbec nedostaneme. Kdybychom si pod tento graf nakreslili vývoj počtu nakažených, hospitalizovaných a počtu úmrtí, dojdeme k zajímavému paradoxu: na jaře jsme v Česku neměli „nic“, ale mediálně to bylo velké. Dnes máme pohromu, ale noviny jsou relativně v klidu.

Média nějakou sebereflexi projevila, ale jedná se spíš o ukazování prstem na jednotlivé novináře, kteří údajně můžou za to, že problém se mezi lidmi relativizuje.

Také jsem to zaregistroval. Jde o další střípek do mozaiky, který neznám a nevím, jak problém změřit: obecně se předpokládá, že lidé jsou dnes „méně poslušní“ než během první vlny. Nejsem si jistý, že je to pravda. Lidé se pravděpodobně chovají trochu jinak, ale zároveň si nemyslím, že by jejich občanská zodpovědnost vysublimovala. Není v takovém pohledu na věc přání otcem myšlenky? Neříkají to politici proto, že se jim to hodí, aby vysvětlili svá vlastní selhání? Možná jsme tuto tezi jen bezmyšlenkovitě přejali. Objektivní fakt ale je, že se o koronaviru méně informuje, což ale může být také dáno tím, že se téma prostě okoukalo.

V pokračování rozhovoru se zítra dočtete o tom, co jazykovědci dokážou vyčíst z korpusu textů z ruského dezinformačního webu: 

Třetí pád: komu, čemu ubližujeme? Všichni ubližujeme Rusku

Zuzana  Válková

Zuzana Válková

Novinářka na volné noze, někdejší redaktorka páteční přílohy Hospodářských novin, externí spolupracovnice Orientace Lidových novin, Práva, Deníku Referendum, magazínů Harper’s Bazaar či Marie Claire. Rozptyl témat, jimž se... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 1 komentář v diskuzi

Doporučujeme