Peter Bednár

Minimálně v hlavním městě bude jedním z hlavních témat podzimních komunálních voleb. Strany se poperou, kdo dostaví městský okruh. Tentokrát by bylo výjimečně nejlepší, kdyby to dopadlo jako vždycky. Že by se to zas nepovedlo. Pojďme si ještě před otevřením volebních místností říct, proč.

Z bytové krize nás družstevní výstavba nevyvede. Ale může nám aspoň pomoct z urbanistické nudy.

Cesta k městům, ve kterých se bude dobře žít, je zabetonovaná dobrými úmysly. Které zplodily obludné předpisy.

Jak císař Hadrián předurčil podobu našich dovolených, o přehlížených pozitivech Airbnb a Instagramu a o tom, proč se Železná Ruda nestane Zermattem.

Jak mají vypadat města, která by vyhovovala skutečně každému? Kniha architekta Osamu Okamury i přes svůj název zrovna na tuhle otázku neodpovídá, přesto je nezvykle krásná. A to díky modelu, který je tu vlastně mnohem důležitější než slova.

K prosperitě, zdravému životnímu prostředí a dostupnému bydlení se dá dostat různými způsoby. Nejlepší z nich je dobře stavět, píše v aktuálním čísle tištěného Finmagu urbanista Peter Bednár. Zpřístupňujeme i v onlinu.

Možná jste byli v šoku při sledování zpráv o dobývání Kapitolu. Amerika je ale velká země a přes oceán z ní vidíme jen kousek, nutně zkreslený. Syrový pohled na jednu méně známou část Ameriky nabídl loni TV seriál Pán tygrů. O lidech, kteří místo amerického snu žijou americké noční můry, ale jsou na to hrdí, psal Peter Bednár v loňském třetím Finmagu. Odemykáme.

Úkol pro snesitelný život v příštích desetiletích je jasný: udržet vodu v krajině. Některé recepty známe, a dokonce podle nich občas stavíme. Některé jdou ale proti naší intuici a ustálené představě toho, co znamená žít v souladu s přírodou.

Řídce zastavěné periferie plní sen o bydlení všem příjmovým skupinám. Život v nich je ale závislý na skrytých dotacích a levných energiích. Když zdraží, přijde šok.

Na papíře mají ve Spojených státech všichni stejná práva. Realita je jiná. Nerovný přístup k různým rasám je v realitě vepsaný i do architektury amerických měst. Architekt Peter Bednár poukazuje na to, jak urbanistika minulých století stvrzovala rozdělení americké společnosti. Respektive, že to rozdělení není jen v hlavách lidí, ale že je fyzickou součástí každodenního života.