Karolína Kašparová

Britská ekonomka Kate Raworthová ve své knize Ekonomie koblihy přichází s malou revolucí v ekonomickém smýšlení. Posedlost růstem HDP má nahradit kobliha.

Radikální levice vás ukřičí, oligarchové zruinují v soudních přích. Svoboda slova je podle novináře Nicka Cohena na Západě ohrožovaná zleva i zprava. Důrazně ale upozorňuje všechny relativisty, že ohrožená svoboda je pořád lepší než žádná svoboda.

Covid jste prodělali před pár týdny, měli byste být zdraví. Nejste. „Dlouhému covidu“ se nevěnuje skoro žádná pozornost. Stejně jako chorobným úzkostem, které mají podobné příznaky. Postižení se snaží hledat pomoc na internetu – často tam ale najdou jen prohloubení úzkostí.

Co s tím, když někdo obviní jednoho z nejvýznamnějších světových spisovatelů, navíc známého bojovníka proti kolonialismu, že je rasista? Zkusit ho přečíst jeho očima. I když to samozřejmě nejde.

Tak trochu bizarní úkaz, jaký se mohl objevit jen v šedesátkách. A hodně tragická postava, kterou děsivá traumata dovedla k nenávisti. Dívat se na okraje radikálního feminismu je riskantní, nabíjíte hejtrům feministek. Jenže neprozkoumat fascinující, temný a občas taky hloupě a nebezpečně černobílý pohled Valerie Solanasové na svět by bylo škoda.

Zemědělství kolabuje, letecká neštěstí jsou stále častější, sledují vás na každém kroku, věda upadá, volby se falšují a nechtějte vědět, co vaše děti najdou na YouTube. To všechno na nás James Bridle valí v knize Temné zítřky: Technologie a konec budoucnosti. Sýčkuje, nebo naopak nabízí přesný vhled do technologizované současnosti a budoucnosti?

Román Disgrace (1999) Johna M. Coetzeeho odhaluje ty nejperverznější a nejtemnější myšlenky stárnoucího muže – ať už jde o sex, nebo rasismus. Svou otevřeností i kritikou společenských a ekonomických poměrů může oslovit čtenáře Michela Houellebecqa, Coetzeeův hrdina se však i přes některé odporné činy snaží do světa vracet důstojnost – grace.

Allan Bloom je jedním z otců kritiky politické korektnosti na amerických univerzitách – byť jeho dnes proslulá kniha o úpadku vysokoškolského vzdělávání tenhle výraz ještě nezná.

Kniha Zápisky z apokalypsy zkoumá nejrůznější komunity, které se chystají na konec světa (jak ho známe). Od prepperů, kteří debatují nad nejlepší značkou termosky, po miliardáře, kteří čekají na zhroucení demokracie jako na okamžik, který z nich udělá vůdce lidstva zmítajícího se v temnotách.

Historička Lenka Krátká mluvila s lidmi, kteří po roce 1989 dostali šanci v nově příchozích korporátech. Porovnání s dobou před listopadem přináší nehezká zjištění: pořád pro svůj prospěch předstíráme, jak věříme úderným heslům.

Dokumentární fotka by měla být pravdivá. Ale každý fotograf ze své přirozenosti usiluje i o to, aby byla krásná. Ostatně kdyby nebyla, neprodala by se a fotograf by se neuživil ani po svatbách.

Řeči o tom, že máme dnešní situaci využít ve svůj prospěch, brát ji jako výzvu, nový kariérní impulz a podobně, se úplně míjejí s realitou života většiny z nás.

... lepší by bylo ulevit minimálně veřejnému prostoru od reklam obecně.

Hájí menšiny, ale jejich problémy a život neznají. Mají plnou pusu identit, ale ve skutečnosti jim jde jen o jedinou: o tu vlastní. Identitu toho, kdo se postavil na správnou stranu. Historik David Swift popisuje sestup britské levice a viní z něj – levičáky, kteří si z politiky a postoje udělali koníčka.

Najít si kvalifikovanou práci v Londýně může trvat stovky hodin. Frustraci zvyšuje pocit, že většina toho času – který vám samozřejmě nikdo nezaplatí – je ztracená jen kvůli zbytečné byrokracii ve firmách.

Blíží se čas, kdy obránci tradičních hodnot začnou požadovat kvóty na bílé herce v hollywoodských trhácích?

Pozvání Germaine Greerové, kontroverzní intelektuálky a feministky, na Festival spisovatelů Praha si vysloužilo kritiku některých feministických kruhů. Vznikla i petice, aby organizátoři účast „transfobičky“ Greerové odvolali. Česko se potkává s fenoménem, který je běžný ve Spojených státech nebo Velké Británii – no platformingem.

Na vedoucích pozicích ve firmách je míň žen než mužů. Tomas Chamorro-Premuzic tvrdí, že je to problém. Problém těch firem. Kdyby si uměly vybírat dobré šéfy, pak by mezi nimi bylo víc žen. To je ale pro Chamorra-Premuzice podružný efekt. Efekt hlavní: lepší byznys.

Pokud někdo tvrdí, že kvůli svému pohlaví, barvě kůže, původu nebo těžkému dětství nevydržíte kritiku svých názorů nebo urážku, měli byste se urazit, naznačuje ve své knize Stefan Collini. Je to jasný příznak toho, že vás nebere za sobě rovného.

„Odmítám multikulturalismus ne proto, že bych se bál migrace, nenáviděl muslimy nebo chtěl omezit rozmanitost, ale naopak protože migraci nakloněn jsem, protože mi vadí rostoucí nenávist vůči muslimům a protože rozmanitost vítám,“ píše britský vědec a spisovatel Kenan Malik.

Že se jak na běžícím pásu objevují další a další případy vysokoškolského plagiátorství, není jen důsledek toho, jak snadné je v elektronickém věku jejich odhalování. Svůj podíl má i samotný systém výuky a tvorby odborných textů na vysokých školách, který k takovému jednání nepřímo motivuje.