Vojtěch Pišl

Neurověda zkoumá myší i lidské objekty svého zájmu ve dne i v noci. Neustálý přísun nových objevů stimuluje nabídku i poptávku a sektor utěšeně roste. Z pohledu zdravotnictví a zdraví je ale situace složitější a neurotechnologie odsávají zdroje, které by se daly efektivněji využít jinde.

Jsou statistiky, jistě pravdivé, že ženy mají v průměru nižší mzdy. Ale jsou i statistiky o jiných příjmových nerovnostech. Děti vzdělaných jsou vzdělanější, děti bohatších bohatší. Například. Proč protežujeme genderovou příjmovou nerovnost před ostatními nerovnostmi, možná problematičtějšími?

Kdyby existovalo ocenění za největší podvod s neurotechnologiemi, mezi finalisty by se zařadil spin-off univerzity ve finském Oulu. Firma Valkee prodává baterii a pár diod, které mají zlepšovat náladu, mírnit deprese, zvyšovat pozornost a podobně. Nezlepšuje, nemírní, nezvyšuje. Ani nemůže. Že jsou teorie, na kterých je postavený, mylné, se ostatně ví dávno.

Vzali jsme za vědecky ověřené, že ve zdraví nás k vysokému věku může dovést pět (ne)činností: nekouřit, zdravě jíst, hýbat se, pít nejvýš střídmě a udržovat se štíhlý. Vědci ale stále častěji mluví i o dalších faktorech: únosné míře stresu a mezilidských vztazích. To společnost, která po každodenním posezení na rotopedu popíjí dietní kolu, setrvale ignoruje. Proč?

V Evropě pijeme rádi a hodně – a v Česku ještě víc. Vytrénovali jsme si za generace konzumování geny, takže nás ohnivá voda neničí jako indiány z westernů. Přesto se průměrný Čech zálibou v alkoholu každý den připraví o aktivum v hodnotě vyšších desetikorun: pětadvacet minut svého života.

Pouhý pobyt venku, v exteriérech, zřejmě prospívá našemu zdraví a pocitu spokojenosti. Než se začnete týrat ve fitku a vážit si sacharidy a tuky na lékárnických vahách, zkuste možná čas od času třeba jenom posedět na lavičce nebo se jen tak projít.

Do her kolem dotačního skandálu českého premiéra se v osobě doktorky Dity Protopopové z Národního ústavu duševního zdraví připletla česká psychiatrie. Její doyen a šéf Ústavu dělá svému oboru medvědí službu, když obvinění vůči své zaměstnankyni bagatelizuje.

Než půjdete se svými problémy k psychologovi nebo psychiatrovi, můžete si na webu udělat test. Odhalí příčinu vašich problémů, dokonce vám i nabídne diagnózu a doporučí program, který vám pomůže s jejich řešením. Zní to jako šarlatánství? Taky to šarlatánství je. Jenže člověk, který se topí v problémech, se toho stébla ještě rád chytne.

Že referování o válce často připomíná spíš zpravodajství z fotbalového zápasu, kde fandíme jedné straně a moc neřešíme fauly a zranění, je vedlejším produktem principu fungování médií. To se zase odvíjí od principů lidské pozornosti – a k vysvětlení jejich působení nepotřebujeme žádné konspirační teorie.

Lze štěstí koupit za peníze? Odpověď je dvousečná: bohatství sice ke štěstí nevede, ale chudoba vede k neštěstí. Co dalšího může psychologie říct o penězích?

„Šéfe, nemohli bychom jim to odpustit? Nás to nebude nic stát – a bylo by to správné.“ Z práce ve finančnictví mi zůstaly pochybnosti, jestli právo aspoň umožňuje, když ne vymáhá, etické jednání.

Stavíme bezbariérové vchody a kanceláře a možná nastal čas začít odstraňovat i méně zjevné bariéry, které brání v práci lidem, jejichž omezení není v pohybu, ale v emocích, vztazích, neurotransmiterech.

Philip Zimbardo ve své knize Luciferův efekt obhajuje jednoho z vojáků, kteří mučili vězně v Abú Ghrajbu, rotného Ivana Fredericka. Volá po větším zohlednění situačních faktorů, které podle něj k týrání a mučení přispívají zásadněji než osobní přispění konkrétních vojáků.

Populární výzkum editovaný Danielem Kahnemanem a publikovaný americkou akademií věd je chybný. Svět se neboří, někdy se utne i mistr tesař a behaviorální ekonomie nestojí na jediné studii. Jedná se ale o dobrou příležitost k zopakování, že byste na jediné studii neměli ani vy stavět svá rozhodnutí a názory.