Dani Rodrik

Sílí volání po hlubší integraci Evropy a především eurozóny. Daňové a politické. Podle některých ekonomů by ale problémy států s eurem docela dobře vyřešilo jediné: oddělit veřejné a soukromé finance, přetrhat spojení mezi vládami a bankami. Dá se ale gordický uzel tak snadno rozseknout?

Nepůjde to bez porážení posvátných krav, říká Dani Rodrik.

Některé z nejchudších zemí zažívají rychlý hospodářský růst. Není to růst založený na zvýšené poptávce po surovinách, ale růst podpořený strukturálními změnami ekonomiky. Vypadá to ale jinak, než jsme zvyklí. Jako by tyhle země vynechávaly jednu vývojovou fázi, tu, ve které by základem jejich hospodářství byla průmyslová výroba.

Francouzský zákoník práce se dá co do počtu slov srovnávat s leckterým Jiráskovým historickým románem. Emmanuel Macron mu vyhlásil válku, neboť má za to, že je to právě rigidní pracovní právo, co brzdí francouzskou ekonomiku. Není první prezident na válečné stezce proti zákoníku, mohl by ale být první, kdo uspěje. Otevřená otázka je, jestli to opravdu pomůže.

Reformy uskutečňované po sérii krizí v devadesátých letech se Mexiku částečně vyplatily. To nejdůležitější a nejočekávanější, totiž ekonomický růst, ale nepřinesly.

Je příliš jednoduché říct, že selhává globální spolupráce v tom či onom. V mnoha případech ale nejde o selhání globalismu, ale o chyby konkrétních vlád konkrétních zemí. Tak je to například s růstem obchodních bariér.

Když to v devadesátých letech vypadalo, že od žádné argentinské vlády už si nikdo nikdy dluhopis nekoupí, rozhodli se tam pro radikální krok a navázali peso na dolar. Už na nic nesaháme, přepínáme na autopilota. Brazílie dnes v krizi důvěry sahá po podobném řešení: zavedla strop pro rozpočtové výdaje. Nevěříte nám? My si taky nevěříme, tak nás to automaticky stopne.

Vítězství Emmanuela Macrona nad Marine Le Penovou bylo velmi potřebnou dobrou zprávou pro všechny, kdo dávají přednost otevřeným a liberálním demokratickým společnostem před nativistickými a xenofobními alternativami. Boj proti pravicovému populismu ale ještě zdaleka není vyhraný.

Zdá se, že v řadách světových podnikatelských a politických elit poslední dobou zapouští kořeny nový konsenzus v otázce, jak se postavit k odporu proti globalizaci, který tak dovedně využívají populisté typu Donalda Trumpa.

Evropský jednotný trh slaví zítra šedesát let od podpisu smlouvy, která ho stvořila. Hospodářská integrace Evropy byla vždycky pár kroků před jejím politickým sjednocováním. Až do devadesátých let, kdy zapnula turbo a nechala politickou integraci daleko za sebou. A k té už, jak píše Dani Rodrik, teď už možná nikdy nebude moci dojít.

Britská premiérka Theresa Mayová přivodila loni v říjnu leckomu šok, když znevážila myšlenku globálního občanství. „Jestli se domníváte, že jste občanem světa,“ řekla, „jste občanem ničeho.“