Jakub Skala

Člověk nemusí mít zkušenost s velkým hladem, aby se ho nedotklo, když se dozví, kolik jídla se vyhazuje. Jídla, o které by tolik jiných stálo. A i kdyby nestálo – leckomu vadí samotné plýtvání. Proto se s velkým ohlasem setkal zákon zakazující supermarketům vyhazovat potraviny. Jenže, tohle nařízené šetření má paradoxní dopad: Bude stát víc, než se ušetří.

Začala uprchlická sezóna. Do Evropy proudí nejen tisíce uprchlíků denně, ale i řada smutných zpráv. Evropská unie totiž imigranty dvakrát nevítá, plavby přes Středozemní moře se proto musí uskutečňovat potají a často končí tragicky.

Je s podivem, že zatímco vědám přírodním i většině věd společenských se postupně daří nechat rozplynout největší mýty ve svých oborech, ekonomie zůstává doménou staletých pověr. Mnoho lidí, politiky a část ekonomů nevyjímaje, věří stejným bludům jako v devatenáctém století. Starý dobrý protekcionismus kvete i v moderní době.

Stav ohrožení! Kalifornie čelí zdrcujícímu suchu. Extrémní sucho by pro místní nemělo být ničím nezvyklým, v minulém století jich prožili několik, často trvala několik let. Přesto byli schopni vylívat miliony kubíků cenné tekutiny na zavlažování rýžových polí. Proč? Neměla pro ně cenu: neexistuje trh, který by ji ocenil.

Skoro každý si občas koupí něco jen tak pro radost. Něco, co nemá hodnotu, co nepřinese zisk, co je prostě jenom pěkné nebo roztomilé. Nic proti tomu. Jenže lidé, kteří nakoupili za biliony dolarů podíly ve společnostech vyvíjejících všechny ty pěkné a roztomilé aplikace, si zřejmě ještě pořád myslí, že se jejich investice nějak zhodnotí a že budou zisky. To bude rána!

Představte si zem s krásným a dlouhým pobřežím. V Karibiku. Sto čtyřicet čtverečných kilometrů národních parků (u nás máme pro srovnání zhruba tisíc km²). Pláže, hory, stepi, deštný prales, ideální podmínky pro zemědělství a spousty, spousty ropy. Tak strašně moc ropy. Peníze tam prakticky tečou ze země. A přece není místním co závidět.

Od třináctého prosince mají tuzemské restaurace za povinnost uvádět, jaké alergeny obsahují jídla na jejich menu. Málokomu prospěje. Kéž by aspoň neškodilo.

Ministr školství Marcel Chládek letos představil svoji vizi pro vzdělávání do roku 2020. Je plná rovnostářství, zpátečnictví, etatismu.

Občas stačí málo a národ se semkne jako jeden muž. Čím větší blbost, tím je semknutí proti nepříteli pevnější.

I kdyby úředníci, kteří sestavují územní plán, ti nejlepší z nás a měli na paměti nakrásně jen naše blaho, stále budou narážet na všechna omezení, která centrální plánování má. Nikdy nedosáhnou efektivity milionu lidí, kteří by novou výstavbu řídili – ať přímo, či nepřímo – svým jednáním.

Kdyby bylo na věčných zakazovačích, těžko byste na Staroměstském náměstí našli unikátní mix stavebních slohů a těžko byste mohli obdivovat sakrální stavby přestavěné Janem Blažejem Santinim.

Jen tak si sedíte doma, Zeman něco plácne v televizi a někde jinde už se chystají vás vybombardovat. Jste přece Češi, ne?

Voda. Na jednu stranu ta nejobyčejnější věc na světě, na druhou stranu vzácná látka, bez které by nemohl vzniknout ani fungovat život. Máme na ni právo, nebo se za má tvrdě platit?

České silnice jsou prý drahé, četli jsme o tom ostatně leckde a mnohokrát. Jenže ve skutečnosti jsou ještě mnohem dražší! Nejde totiž zdaleka jen o to, kolik stojí štěrk a asfalt, provoz bagru a práce stavební firmy. Podstatné je také to, jak se dopravní infrastruktura spravuje a provozuje. Jako každý monopol: neefektivně.

Chcete-li najít příznaky toho, že internetová bublina může s ohlušující ranou prasknout už někdy záhy, nemusíte zvlášť napínat zrak. Prostě se rozhlédněte, jsou očividné.

Na rozdíl od řady internetových vševědů jsem ještě nenapsal nic k dění na Ukrajině respektive na Krymu. V zásadě o tom vůbec nic nevím. Jediné kusé informace jsem získal z novin a takové je třeba řádně filtrovat. Jenže ono i o té nevědomosti se vyplatí psát.

Je to tady znovu? Už zase se kupují za obrovské peníze firmy, které nedokážou nic vydělat. Co se ukáže jako prázdná slupka a co má zdravé jádro? Orientaci ztěžují zásahy centrálních bank.

Ráno jdete do práce a na ulici míjíte další chodce. Jedni mají šedé kabáty od firmy A, druzí bleděmodré od firmy B, třetí hnědé od firmy C. A možná budete mít štěstí na někoho z domácnosti s šicím strojem a šikovnýma rukama… Naštěstí je na světě víc firem než A, B a C. Už jste dnes za barevnější svět poděkovali antimonopolním zákonům?

Před nedávnem Finmag uveřejnil čtyřdílnou sérii článků na téma hospodářské cykly současnosti. V nich Jakub Skala přesvědčivě dokládal, že vedoucí světová ekonomika, totiž Spojené státy, je někde poblíž vrcholu takového ekonomického cyklu. Což znamená jediné: sešup dolů se blíží. A existují prý pádné důvody, proč se domnívat, že v růstové fázi cyklu je i Česko. A že bude následovat krach.

Závěrečný díl miniseriálu o hospodářských cyklech nás opět zavede do Ameriky. popíše tamější „vysokoškolskou bublinu“ a mechanismus, kterým ji pomáhá přifukovat tamější centrální banka.

Americká centrální banka se rozhodla léčit ekonomiku novými penězi. Tato léčba má dva dvě zásadní nevýhody. Za prvé: lék je nebezpečně návykový. Za druhé: zlepšení stavu pacienta je jen dočasné, pak podle teorie hospodářských cyklů přichází opětovné zhoršení. Nyní se nacházíme v růstové části cyklu, nejspíš někde poblíž vrcholu, což si v našem miniseriálu budeme ilustrovat na dvou k prasknutí nafouknutých bublinách, nové internetové bublině a bublině vysokoškolské. Dnes tedy k první jmenované…