Vladimír Bezděk

Pokud bych měl jmenovat nejsilnější moment v oblasti finančních služeb, považuji za něj vývoj v asociaci finančních poradců a zprostředkovatelů – AFIZ.

Nenechejme se mást protesty odborů, opozice či dalších subjektů. Zákon, který leží v Poslanecké sněmovně, nemá s důchodovou reformou nic moc společného.

První poselství zní: „Nebojme se důchodové reformy.“ aneb „Obávejme se toho, kdyby vlády, tváří v tvář stárnutí populace, nic nedělaly.“ Každý přece chápe, že když teče do lodi, tak všichni musí k pumpám.

Riziky souvisejícími s půjčkami jsou ohroženy zejména domácnosti s nižšími příjmy, které pravděpodobně nemají příliš finančních rezerv. Potvrzují to i statistiky exekutorů. Co to znamená pro finanční poradce?

Zvyšující se zaměstnanost rozšíří řady těch spoluobčanů, kteří budou uvažovat o investicích a finančních produktech. Navíc se části obyvatel sníží (a ostatním by neměla vzrůst) přímá daňová zátěž, což může zvýšit poptávku po finančních produktech.

Na rozdíl od Anglie nemáme v Česku spolehlivou statistiku ohledně distribuce úspor mezi obyvatelstvem podle výše jejich příjmů či věku. Musíme tudíž vycházet pouze z agregátních dat. Ta však nejsou nijak příznivá. Míra úspor domácností setrvale klesá. Zatímco v roce 1995 průměrná domácnost šetřila více než 15% ze svých disponibilních příjmů, v roce 2006 to bylo stěží 5%.

Penzijní fond, který slibuje nejvyšší anuitu, dosahuje z hlediska výše akumulovaného kapitálu třetích nejnižších hodnot ze všech deseti penzijních fondů. Odkud se na tak vysokou slibovanou anuitu v tomto fondu asi najdou peníze?

Stát by měl co nejrychleji zrušit meziroční garanci nezáporného zhodnocení vkladů. To umožní penzijním fondům investovat dlouhodoběji a dosahovat tak pro klienta vyššího výnosu. Za úvahu stojí také, v kombinaci s předchozím bodem, uvolnění investičních limitů, které fondy ze zákona musí splňovat. Tuto změnu lze provést velmi rychle. Odborná i politická kapacita v důchodové oblasti se nevyblokuje na „řešení“ penzijních fondů a bude možné ji použít pro reformu státního důchodového systému.

O potřebnosti důchodové reformy není v Česku potřeba rozumně uvažující lidi příliš přesvědčovat. V diskuzích na toto téma kandidujeme po patnácti letech na titul mistr Evropy. Zatímco v Česku mluvíme, v mnoha zemích přikročili k činům a v posledních letech tento vývoj dorazil i k našim nejbližším sousedům.