Jan Majer

Steve Jobs, zakladatel a šéf firmy Apple, má pověst neukázněného novátora. Zvlášť dříve býval tak zaneprázdněný tvorbou dalšího přelomového produktu, že ten předchozí nedokázal obchodně vytěžit. Na Applem uvedených konceptech se pak napakovala konkurence.

Je opravdu každá změna k horšímu, jak říká lidové moudro? Na překvapivý pozitivní vedlejší efekt častých změn narazila ve 20. letech minulého století během poněkud zmateného experimentu společnost Western Electric v Hawthorne Works v Chicagu.

Pro Marianne, časopis pro ženy po třicítce, jsem před časem dodal pár myšlenek k článku o ekonomických aspektech manželství. Pak mi redakce poslala hromadu dalších „finančních“ otázek, na které prý ženy marně hledají odpovědi...

Denně mi chodí kolem 150 mailů. Polovina z nich vyžaduje moji odpověď. Umím reagovat stručně a jasně. Slušně odpálkuji, co řešit nechci, bleskově vyřídím, co musím, příjemně si užívám korespondenci, která mě baví. A čas od času, třebaže se v oblasti komunikace mohu objektivně považovat za odborníka, si pořádně „šlápnu na hrábě“. Mnohdy při komunikaci s lidmi, s nimiž se vlastně vůbec nechci přít.

Pamatujete si na čistotou posedlého psychologa, který ve filmu Knoflíkáři v rámci terapie „ordinoval“ labilním pacientům důsledné opakování základních hygienických rituálů? Výrobce holicích strojků Gillette se rozhodl podobným způsobem léčit krizí zdecimovanou mužskou populaci západního světa. A také vlastní byznys, samozřejmě.

Celých 23 % pražských zákazníků uvádí jako silný impuls ke změně bydlení špatné sousedské vztahy. Uvedla to minulý týden v tiskové zprávě developerská společnost FINEP. A připojila doporučení, co dělat, když problém nastane: Hlavně je potřeba sousedovi hned říci, co konkrétně nám vadí a proč, případně mu opakovaně domluvit. Ha ha. Ha ha ha...

O pitomosti médií by mohl vyprávět britský psycholog Tom Stafford. Začalo to telefonátem z rozhlasové stanice a prosbou, zda by do éteru řekl pár slov o svém výzkumu vlivu požívání kávy na lidskou psychiku.

Všechna náboženství světa podle vědeckého výkladu vznikla na základě přirozené lidské potřeby „mít ve věcech jasno“. Náš mozek zcela přirozeně a neodbytně prahne po vysvětlení, když se nás nějaká situace významněji dotýká a my pro její vyhodnocení nemáme dostatek informací.

Kdo v životě něco stavěl nebo rekonstruoval a nesetkal se při tom se zlodějskými metodami stavebních firem?

Před dvanácti lety natočil James Cameron, tvůrce Terminátora, druhých Vetřelců nebo Propasti, svůj dosud poslední hraný film Titanic. Dostal za něj 11 Oscarů a během jejich předávání pronesl památnou větu „I’m the king of the world!“. A dvanáct let si dal pauzu.

Zatímco květnové číslo časopisu Finmag se na stánkách a ve schránkách předplatitelů objeví až příští týden, redakce už připravuje červnové vydání. Včera jsme s redaktorem Martinem Vlnasem navštívili v humpoleckém pivovaru Stanislava Bernarda.

„Instituce, které nezkrachují jen díky pomoci ze strany státu, ukáží svým klientům, že nejsou připraveny odolávat stresům a krizím na finančních trzích a že v případě nepříznivého vývoje čelí zásadním problémům,“ soudí Kamila Horáčková, investiční ředitelka skupina AXA pro ČR a SR.

Před pár lety touhle dobou jsme šli s manželkou a tehdy šestiletým synem procházkou navštívit na hřbitov prababičku. Cestou jsme sbírali kaštany.

Na konci sedmdesátých let zdobily mnohé dětské pokoje tehdejších kluků plakáty zobrazující šimpanze s lahvovým pivem v ruce, oblečeného do fotbalového dresu a opřeného o fotbalovou branku. Druhá verze plakátu byla tenisová – stejný opičák s dřevěnou raketou na červené antuce.

Umím si spočítat, že těch pár desetikorun měsíčně, které bych mohl ušetřit, kdybych změnil banku, udělá v průběhu let pěkných pár tisíc. Ke konečnému rozhodnutí podstoupit tu nepříjemnou administrativu a převést účty a hypotéku jinam mě ale nakonec nedonutila moje spořivost, ale banka sama.

Je poslední červencová sobota roku 1980. Vyrážíme jako každý rok na dva týdny k moři do východního Německa. Netušíme, že naposledy. Příští rok už dostaneme devizový příslib a pojedeme do Jugoslávie. Studený a kalný Balt s pořádnými vlnami a nekonečnou písčitou pláží ale zůstane ve vzpomínkách jako to pravé moře.

O co v golfu vlastně jde? Na velkou kouli o poloměru 6378 km položíte menší kouli o průměru 4,3 cm. Napřáhnete holí a musíte trefit ten menší objekt. Zkuste to. Jak jednou pěkně odpálíte, velmi pravděpodobně se pro vás golf stane radostí na celý život.

V květnu jsem se po dlouhé době na skok podíval do Londýna. Dva dny a dvě noci hovorů o novinkách v pojišťovnictví jsem proložil krátkou návštěvou pubu v londýnské city, čtvrti plné finančníků.

Minulý týden byly vyhlášeny výsledky soutěže Zlatá koruna. Média následně informovala veřejnost, které finanční produkty považují odborníci za nejlepší. Dvou předních odborníků jsme se zeptali, jak hodnotí letošní výsledky.

Otázku z titulku by si měli položit a jasně zodpovědět všichni finanční poradci, ale také každý, kdo má investiční životní pojištění již uzavřené nebo se k tomuto kroku teprve chystá. Novinář Petr Fejtek a finanční poradce Pavel Hanzl nabízejí hromadu podnětů k zamyšlení. Jeden považuje investiční životní pojištění (IŽP) za „zbraň hromadného ničení“, druhý chápe stejný finanční produkt jako užitečný „motor trhu”. Přečtěte si úryvek z dialogu, který vyjde v plném znění v červnovém vydání časopisu Finanční magazín.

„Jen to potvrdilo můj dojem, že celé pojišťovnictví stojí na jakési tiché dohodě,“ napsal mi před několika lety čtenář časopisu Reflex. „Pojišťovny a pojišťováci vydělávají na tom, že lidi vůbec netuší, za co a kolik platí.“