Lukáš Kovanda

Inflace dále citelně roste, v říjnu vykázala meziroční úroveň 5,8 procenta. Česká národní banka přitom ve své aktuální prognóze předpokládala inflaci 5,5 procenta. Spotřebitelské ceny rostly tedy v říjnu nejrychleji za uplynulých třináct let, neboť naposledy byla inflace výraznější v říjnu 2008.

Nedávný skon Bernarda Madoffa, strůjce největšího „letadla“ dějin, připomněl mnohé. I to, jak moc se od pádu tohoto „letadla“ finanční svět změnil. Dnes by se možná na jeho kolosální podvody vůbec nepřišlo.

Česká vláda čelí jednomu z nejvyšších úročení svého dluhu mezi všemi zeměmi EU. Za to, aby poskytli desetiletou půjčku, žádají mezinárodní investoři vyšší úrok už jen od vlády maďarské a rumunské.

Není otázkou zda, ale kdy. Centrální banka musí začít kvantitativně uvolňovat, jinak na to Česko mezi dopujícími ekonomikami doplatí, píše v komentáři pro Finmag ekonom Lukáš Kovanda.

Před sedmi lety začala Česká národní banka bránit koruně v posilování. Její rada předtím několikrát intervence zamítla. Stačilo, aby názor změnil jediný radní. Paradoxně ještě den před rozhodujícím hlasováním používal vyjádření, od jakých se pak centrální banka při obraně intervencí silně distancovala.

Trumpa volili lidé, co mají rádi zbraně, a také ti, kteří jsou proti potratům. A věřící,“ říká Dan Ariely, jeden z nejproslulejších ekonomů dneška. Ve svém díle, jak odborném, tak popularizačním, mísí ekonomii s psychologií, takže umí poradit třeba i jak být v životě opravdu šťastný – a to levně.

Karlu Marxovi odhalili v rodném Trevíru pomník a z mohutných oslav výročí jeho narození se může zdát, že marxismus společensky výrazně posiluje. Ale je to tak opravdu? Vždyť je v tom tolik momentů, které jsou s myslitelovým učením v tak hrubém rozporu, že se z toho Marx v hrobě bez ustání otáčí o sto sedm.

Trh práce se přehřívá. Výroba přitom stále vykazuje nízkou přidanou hodnotu. Ve světle mezinárodního výzkumu lze tvrdit, že se silnější korunou by se ekonomika posunula o „vývojový stupeň“ výš.

Česká národní banka, respektive někteří její představitelé podnikají v poslední době mediální ofenzivu. Cíl: přesvědčit veřejnost, že intervence skončily – a že skončily vcelku úspěšně. Rozhodně tedy mnohem úspěšněji, než kritici prorokovali. Omyl.

Čeští odboráři můžou být spokojeni: čeští učitelé mají přislíbeno patnáctiprocentní zvýšení platů. Potud v pořádku, učitelé si zvýšení platů zaslouží. Vláda by ale nikdy neměla odborům ustupovat bezhlavě – ať ze slabosti, ekonomické neznalosti, nebo prostě proto, že máme volby na krku.

První vlna globalizace na začátku dvacátého století, kdy svět rázem zmenšily železnice a telegraf, měla své poražené. Z jejich frustrací se zrodily světové války. Dnešní hyperglobalizace má také poražené. Ekonomické elity hledají na jejich frustrace lék, ale možná by stačilo jediné – nechat věci být.

Ministerstvo průmyslu se rozhodlo připravit zemi na důsledky čtvrté průmyslové revoluce. Žádný převrat se ale nekoná, jako celý Západ přešlapujeme na místě, nerosteme.

Pokaždé, když bitcoin trhne nový rekord, z mnoha stran zní, že bublina musí co nevidět prasknout. Jenže takhle jednohlasně se slovutné ekonomstvo zrovna poměrně nedávno už fatálně mýlilo...

Kvalita státní správy se v zemích jižní Evropy od druhé poloviny 90. let povážlivě zhoršila. Důvodem je jednotná měna – euro. Země jako Řecko nebo Itálie na ni nebyly připravené. Příliv levných peněz rozleptal tamní právní řád, kvalitu veřejných služeb, potírání korupce. Neefektivita řecké či italské státní správy zhoršuje i průběh migrační krize.

Vinit Trumpa z toho, že jenom snižuje daně svým miliardářským kamarádům, je laciné.

Zemřel Kenneth Arrow, nositel takzvané Nobelovy ceny za ekonomii. Jeden z ekonomů, kteří stáli za pokusem o „zexaktnění“ ekonomie v druhé polovině dvacátého století a za její „matematizací“.

Italové v referendu odmítli reformy, které měly zvýšit akceschopnost italské země. Premiér odstupuje a finanční trhy se s výsledky hlasování vyrovnávají po svém.

Před třemi lety provedli naši centrální bankéři svůj úvodní „výstřel“ ve světové měnové válce. Prudce oslabili korunu a rozhodli se bránit jejímu posilování. Vzorně se zařadili. Takzvané kompetitivní devalvace – nafukování zisků exportérů prostřednictvím uměle oslabované měny – prováděla tou dobou již celá řada zemí.

Do Bílého domu míří Donald Trump. A trhy dnes čeká „brexit na steroidech“. Vítězství republikánského kandidáta je dokonale zaskočilo. V Trumpovi spatřují „neřízenou střelu“: nevědí, co teď čekat.

Ekonomice se daří, vládní politici tedy mají dostatek prostředků na to, aby vytvářeli nová pracovní místa. Počítají s tím, že ti, kterými ta místa obsadí, si na to u volební urny patřičně vzpomenou. Za peníze nás všech si tedy politici kupují hlasy, a ještě se přitom bijí v prsa, jak vytvářejí nová pracovní místa. Hezky vymyšleno.

Dílo letošních ekonomických nobelistů má na rozdíl od prací mnoha jejich předchůdců široký praktický přesah.