Arsen Lazarevič

Po ekonomických reformách premiéra Dzurindy jsme si zvykli na to, že se Slovensko pravidelně umisťovalo ve světové Top Ten hospodářského růstu. Byl to prostě hit; v posledním čtvrtletí roku 2007 se Slovensko s růstem 14,3 % stalo dokonce celosvětovou jedničkou. Mohl za to nebývale úspěšný rok (a údajně také obchodníci, kteří se před očekávaným zvýšením cen cigaret horečně zásobovali tabákovými výrobky).

Každá země občas prochází složitým obdobím. Krize jsou často kruté, a proto je třeba takovým zemím pomoci. „Nejlepší“ strategií je zavázat si místního vládce. Právě takový postup prosazoval a stále prosazuje Mezinárodní měnový fond (MMF). Mnoho zemí tak přivedl na pokraj krachu.

Moderní historie Hong Kongu se začala psát v 19 století. Zásadní roli v ní shodou okolností sehrál jeden unikátní obchodní artikl. Velká Británie totiž právě tehdy objevila komerční potenciál opia pěstovaného v Bengálsku a Biháru.

Finmag nedávno uveřejnil velmi zajímavý článek, ve kterém nás Pavel Kohout seznamuje s několika prognózami letošního vývoje světové ekonomiky. Já jsem si zase dovolil vytvořit šest předpovědí na rok 2012. Vyhlídky jsou to spíše pesimistické, skoro až mayské.

V roce 1995 začaly akciové trhy na celém světě nezdravě růst. Většina investorů uvěřila v růžovou budoucnost, představovanou nízkou inflací, prudkým růstem HDP, výhodnými sazbami a vidinou snadného zbohatnutí na akciových trzích.

Jedním z často diskutovaných témat je dětská práce. Stále častěji se přitom objevují názory, že by bylo potřeba se státy, které ji tolerují, zakázat veškeré obchodní styky. Je to ale skutečně řešení?

Jednou z nejhorších nespravedlností, které se dopouštěly nebo dopouštějí mnohé kultury, je útlak žen. Ten mívá v tradiční podobě s většími či menšími obměnami následující podobu: Otec má právo provdat svou dceru. Jakmile se tak stane, přebírá po něm možnost rozhodovat o dívčině osobním a případně i profesním životě manžel.

Mezi lety 1997 do 1999 se Českou republikou prohnala krize. Odhalila nám skutečnou tvář bank, které se musely potýkat s miliardami špatných úvěru. Když se k tomu přidal i spekulativní útok na korunu, bylo zle.

„Paul Samuelson proměnil vše, čeho se dotkl: teoretické základy oboru, způsob, jakým se ekonomie vyučuje po světě, étos a postavení svého oddělení, investiční činnost Massachusetts Institute of Technology (MIT) a životy svých kolegů a studentů,“ napsala ve svém prohlášení Susan Hockfieldová, současná šéfka institutu, který o jeho smrti informoval jako první.

Pro své potřeby jsem se rozhodl založit si podnikatelské účty u nejvýznamnějších bank. V tomto článku se vám pokusím předat své dojmy a zkušenosti. Vynechávám při tom hodnocení jednotlivých zaměstnanců bank, které by mohlo být příliš subjektivní. Obecně však můžu říci, že všichni pracovníci se chovali velmi mile a vše do detailů vysvětlili. Ve svém hodnocení tak zohledňuji pouze podmínky spojené se založením podnikatelského účtu, jeho náročnost, poplatky a administrativu.

Každý člověk se čas od času potřebuje od srdce zasmát. Legrace na vás přitom nečíhá jen na „obvyklých“ místech, ale i v na první pohled konzervativních (čti nudných) institucích jako jsou banky, nebo firmy poskytující spotřebitelské úvěry.

Jedna má kamarádka se před nedávnem ucházela o místo ve známé zahraniční společnosti. Má letitou praxi, je komunikativní a velmi schopná. Byl tu však jeden malý problém. Vystudovala totiž ekonomii na Západočeské univerzitě v Plzni.

O dotacích toho bylo na serveru Finmag napsáno skutečně hodně. Rozhodl jsem se proto vytvořit žebříček jejich absurdity. Při jeho tvorbě jsem nezohledňoval pouze míru pokřivení trhu ale i chování privilegovaných skupin, které mohou tyto dotace dostávat.

Když jsem byl ještě na střední škole, dostali jsme jednou jako „téma k zamyšlení“ problematiku kouření. Už si přesně nepamatuji, o čem jsem do slohu psal, každopádně mě velmi zaujala poslední věta mého spolusedícího nekuřáka, který na závěr práce napsal: „Kuřáci, to jsou vlastně chudáci.“

„Jsem liberál, zastánce pragmatismu, svobody a zdravého rozumu,“ říká o sobě Jan Havel, spoluvlastník reklamní agentry Actum a odborný asistent na VŠE a CEVRO Institutu. „Ze srdce se mi protiví centrální bankovnictví a státní zásahy,“ dodává v rozhovoru pro FINMAG.

Pavel Kohout spatřuje v rozhodnutích čínské vlády praktiky, které by zemi jednou mohly přivést na pokraj kolapsu. Může Čína současnou úvěrovou expanzi zvládnout, nebo se jedná o značně nebezpečné počínaní? Je současný ekonomický růst Číny dlouhodobě udržitelný?

Hlavní motivem kampaně České republiky propagující naše předsedání Evropské unii byl cukr. Negativní ohlasy na ni nezachránila ani řada známých osobností, které v ní účinkovaly. Český cukr totiž právě kvůli zemědělské politice Evropské unie téměř zanikl.

Pokud neproběhnou strukturální reformy založené na úsporách a posilování zodpovědnosti, hrozí nám, že povolený tříprocentní deficit nedodržíme ani po roce 2010. To by mohlo vést až k omezení práva čerpat prostředky z Evropských fondů.

„Krizi nebylo možné předpovědět,“ zní ze všech stran od ekonomů. Proč? Jedním z možných vysvětlení je chybná měnová politika centrálních bank.

Vlády po celém světě občanům namlouvají, že v obtížných časech by se v žádném případě nemělo šetřit. Fiskální stimuly jsou údajně nutné, protože pomáhají oživit skomírající ekonomiku.

Obrovský státní deficit, nepříznivý stav platební bilance a třísměnný provoz ve státní tiskárně cenin. Právě tak lze shrnout hlavní neduhy trápící ekonomiku Spojených států. Americký dolar čekají krušné časy. Pravděpodobně se během nich otřese i celý finanční systém.