Andrej Rády

Hříchy a poklesky provázejí lidstvo od jeho počátků. Pokud jste zastánci sociálně zodpovědného investování, bude pro vás zřejmě sázka na lidské prohřešky složitá, nebo dokonce nemožná. Ostatní však mohou bez obav spoléhat na to špatné v každém z nás. Jsou totiž firmy, které na lidských slabostech zakládají svůj byznys. A čím horší jsou to poklesky, tím vyšší jsou příjmy těchto společností. Pro investory velké lákadlo….

Pád Lehman Brothers v září 2008 a následná globální finanční krize zahalily svět jako křídla černé labutě. Tato ptačí metafora je konceptem filozofa, esejisty, univerzitního profesora a makléře Nassima Nicholase Taleba. Ten svými přesnými odhady krize roku 2008 podpořil své již tak velice silné slovo ve finančním světě. A ani dnes nešetří kritikou na adresu jeho hlav.

Warren Buffett a Bill Gates mají hodně společného. Kromě pevného místa mezi desítkou nejbohatších lidí světa sdílejí také vášeň k odpadkům, lépe řečeno k investování do nich. A je jedno, jestli jde o starý papír, recyklovatelné obaly nebo skládky.

Na grafu vidíme statistiku objemů zobchodovaných akcií z pátku 19. února. Den poté, kdy šéf Fedu se svými kolegy zvýšil diskontní sazbu o 0,25 procentního bodu, si investoři vzali během obchodování „oddechový čas“.

Nezaměstnanost v USA se v prosinci udržela na 10 procentech. Ovšem není to proto, že by se snad blýskalo na lepší časy. Naopak – přes 660 tisíc Američanů vzdalo hledání nové práce, čímž vypadli ze statistik. Od začátku krize v roce 2007 ve Spojených státech ubylo celkem 8,6 milionu pracovních míst.

Nizozemsko mezi velké producenty ropy nepatří. Přesto jsou poblíž hranic s Německem v oblasti Schoonebeek ložiska ukrývající odhadem miliardu barelů této suroviny. Během propadu ceny ropy v 90. letech se Shellu a Exxonu nevyplatilo tato hůře dostupná ložiska vytěžovat, a tak je uzavřely, ačkoli bylo vyčerpáno jen zhruba 25 procent ložiska.

Rok 2009 vejde do dějin jako rok, ve kterém došlo k největšímu hospodářskému propadu od 2. světové války, jako Velká recese. Stejný rok lze však vnímat také jako rok, kdy se podařilo výjimečným způsobem odvrátit ještě větší katastrofu, jako rok Velké stabilizace.

Článků na téma finanční krize, recese a medvědího trhu jsou plná média. Zkusme se tentokrát soustředit na to, co si ze současného stavu mohou pro příště pamatovat býci. Každý pokles totiž jednou skončí, nebo se trhy alespoň krátkodobě pokusí nekonečný pesimismus setřást.

Letos na jaře se britský premiér Gordon Brown a americký prezident Barrack Obama zkusili zavést „celosvětový Nový úděl“ (New Deal). Pokusili se přesvědčit další vyspělé země, především v rámci Evropské unie, aby společně zahájily podpůrný program založený na vysoké stimulované spotřebě. Proti nim se postavila německá kancléřka Angela Merkelová. „Nebudu od nikoho poslouchat, že máme začít víc utrácet,“ uvedla doslova na konci března. Francouzský prezident Nicolas Sarkozy se k ní brzy připojil.

Je to šest měsíců, co začala nejstrmější rally na akciových trzích za posledních 75 let. Při pohledu na její začátek se mohou poučit všichni – jak ti, kterým se podařilo do ní naskočit, tak ti, kteří ten nejvýnosnější okamžik prováhali