Reporting, jehož zkratka pochází z anglického Environmental, Social a Governance, tedy z okruhů zahrnujících životní prostředí, sociální oblast a řízení firmy, je celosvětovým tématem. Odráží rostoucí zájem finančních institucí, zejména bank a investičních skupin, o reálný dopad jejich investic
Koncept jednotného hodnocení udržitelnosti a sociální odpovědnosti firem tak postupně „probublává“ do celého obchodního světa. Pro velké firmy působící na českém trhu, které dosud nereportovaly, začne platit povinnost zveřejňovat informace dle související směrnice CSRD od roku 2026 (data za rok 2025). Půjde o stejný typ zákonného závazku, jako je tomu v současnosti u zveřejňování finančních výkazů.
Týkat se to bude firem, které splní minimálně dvě z následujících tří podmínek – počet zaměstnanců vyšší než 250, roční čistý obrat přesahující 40 milionů eur (asi 985 milionů Kč) či bilanční suma roční rozvahy víc než 20 milionů eur (asi 492 miliony Kč). ESG reporting se bude týkat také veřejně obchodovatelných společnosti s výjimkou mikropodniků. Menších firem se reporting začne týkat až v roce 2027 (reportovat budou data za rok 2026).
Co obsahuje ESG reporting
Je zřejmé, že malé a střední firmy mají zcela jiné možnosti (kapacitní, finanční, administrativní...) než firmy velké, které často už dnes vytvářejí oddělení ESG a najímají na tyto pozice nové zaměstnance. Report za malou firmu může mít mnohem menší rozsah než v případě nadnárodní korporace.
„Jsme Češi, očuráme všechno.“ Firmy marně strkají před ESG hlavu do písku
Co je to ESG? Ještě nedávno to byla volba. Firma se zkrátka mohla etablovat jako „zelená“ a udržitelná, a jít tak vstříc určitému typu zákazníků, nebo jí to mohlo být jedno. Možnost volby ale pomalu končí. „Část podnikatelů před tím strká hlavu do písku, což je chyba,“ varuje Ondřej Vaněk ze společnosti PKV.
Měl by zohlednit klíčové dopady firmy na udržitelnost, a naopak může pominout ty části reportingu, které nejsou pro firmu relevantní. Vynechaní některých oblastí ovšem bude nutné dobře zdůvodnit, aby firma nečelila kritice z greenwashingu („lakování nazeleno“) či podobných praktik.
Můžeme uvést příklad velkého maloobchodního řetězce, který nakupuje produkty od stovek či tisíců dodavatelů. Ten bude v první fázi reportovat svoji vlastní udržitelnost, postupem času bude základní informace vyžadovat od svých dodavatelů a dalších partnerů v hodnotovém řetězci.
Například menší potravinářský podnik, dodávající produkty do tohoto řetězce, by proto měl být připraven v horizontu tří až čtyř let reportovat základní informace o svém dopadu na životní prostředí (například uhlíkovou stopu, podíl obnovitelné energie na své spotřebě, produkci odpadů, dopad na biodiverzitu ve své lokalitě...), stejně tak základní informace o svém sociálním dopadu a řízení (governance).
Jen pro představu komplexnosti reportovaných údajů – konkrétně v oblasti uhlíkové stopy je nutné reportovat nejen vlastní činnost (například spotřebu energie a paliv ve služebních vozidlech), ale také nepřímé vlivy firmy (takzvaní Scope 3), jako jsou nákupy surovin a služeb, kapitálové výdaje, služební cesty, produkce odpadů či leasovaný majetek.
ESG reporting: Jaké sankce hrozí
Pokud menší firmy definované výše nebudou chtít data reportovat, v nejbližší budoucnosti jim žádné sankce hrozit nebudou. Zatím tato data po malých a středních firmách nikdo nemůže zákonně vyžadovat. Řadě menších firem už ale udržitelnost ve svém každodenním fungování není lhostejná a na dobrovolné bázi tyto kroky činí.
Na mrtvé planetě nejsou zákazníci
„Lidé už nezpochybňují roli člověka ve změně klimatu, liší se ale ve svém přístupu, jak jsou ochotni se omezit a něco s tím dělat,“ říká Helena Továrková, ředitelka Nadace Veronica a předsedkyně soutěže SME EnterPRIZE. Ta třetím rokem oceňuje podniky, které šetří životní prostředí. Celý rozhovor si přečtěte zde.
Postupem času pak bude narůstat tlak na ty firmy, které dosud dané otázky z různých důvodů neřešily a soustředily se primárně na své finanční ukazatele. Tyto firmy s laxním vztahem k udržitelnosti budou riskovat reputační riziko.
Zejména mladší generace spotřebitelů a manažerů či investorů je k ESG aspektům stále citlivější. Zmíněné společnosti tak budou čelit možné ztrátě významného klienta či odběratele, poklesu konkurenceschopnosti, vysokým výdajům za fosilní energie či nezvládnutému řešení dopadů klimatické krize.
Jak na ESG reporting
Na trhu se objevuje řada nástrojů, které mají ESG reporting usnadnit, digitalizovat a automatizovat. Naší zkušeností z dlouhodobé působnosti v oblasti udržitelnosti a reportingu uhlíkové stopy je, že zcela automatický tento proces být nemůže a vyžaduje kus „ruční práce“ v podniku. Přinejmenším na začátku celého procesu.
Ve větších firmách vyžaduje ESG reporting zapojení lidí z více oddělní (například HR, facility manager, nákup, energetika, logistika...). Tito klíčoví lidé musí pochopit smysl ESG reportingu a zejména upravit některé interní procesy ve firmě.
Digitální nástroje pak mohou celou oblast usnadnit. Například v povinné oblasti reportingu „změna klimatu“ je nově pro české menší firmy k dispozici nástroj CarbonFix, který pomůže s výpočtem uhlíkové stopy a automaticky vytvoří potřebnou zprávu. Základní varianta je zcela zdarma, rozšířené verze nepředstavují pro menší firmy velkou finanční zátěž.
ESG jako příležitost, ne zátěž
Důležité je nebrat celou oblast od samého začátku jako další nepříjemnou a zatěžující administrativní povinnost. Firma, která nedokáže dobře reagovat a přizpůsobit své fungování rostoucím požadavkům na udržitelnost, může snadno čelit výše zmíněný problémům, jako je ztráta trhu či významného klienta. Doporučuji proto k celé problematice přistupovat otevřeně a transparentně.
Neměli bychom pominout hlavní smysl celého ESG cvičení. Může se stát, že první report nepřinese pro firmu příliš lichotivý obrázek. Zopakujme, že nejde o marketing ani dobré PR, ale reálný vliv firmy včetně hodnotového řetězce na životní prostředí, sociální oblast a řízení firmy.
Majitelé a vedoucí pracovníci by neměli tyto informace jen tak ignorovat. Žádoucím závěrem by naopak bylo, kdyby se zamysleli nad svým byznys modelem a třeba ho časem upravili nejen ve světle rostoucích tržeb, ale i rostoucí společenské odpovědnosti.
Finmag.czKam dál? Podnikavé Česko na Finmagu:
- Neměl jsem na loď, tak jsem si ji postavil, líčí start podnikání jachtař Koláček
- Furch Guitars vyrážejí do světa. Po Česku plánují rozbrnkat i USA
- Vedl firmu, svařil ponorku. Špona v oku? Horší jsou kuličky, říká osobitý svářeč
- Obsazuje seriály i filmy. Casting je víc než jen výběr herců, říká podnikatelka
- Klapkové impérium pohádkově roste. ABO valve vyhlíží svou první miliardu
FINMAG V NOVÉM DESIGNU JE TADY. CO SE V NĚM DOČTETE?
„Všechny ty kecy o bohémství jsou na nic. Musíte makat!“ Martin Krajc ve svém vinohradském ateliéru vysvětlil Ireně Jirků, proč s partou výtvarníků založil FIRMU.
Zdroj: FinmagUMĚNÍ JE BYZNYS • „Toho Picassa jsem neměl prodávat,“ říká Patrik Šimon, majitel 20 tisíc artefaktů • Proč jde cena uměleckých děl nahoru? Jaké padají rekordy v aukcích • Dokáže AI malovat jako Monet nebo Mucha?
BYZNYS JE UMĚNÍ • Mléko jako od babičky vyrábí Radim Hrůza z Vysočiny • Pivní sen, ze kterého se zatím neprobudila spolumajitelka Rodinného pivovaru Švihov Anna van der Weerden
STYL JE HRA • Dům architekta Petra Stolína jako způsob poznání • Cestovní kancelář Ježíš Kristus funguje úspěšně už stovky let • Elegie za spalovací motor
HRY, SNY, RADOSTI • „Čekala jsem to horší,“ říká třetí Češka, která vystoupala na Mount Everest • Dunajská delta je zase planetou ptáků • Proč si Martin Vajda, spolumajitel vinařství Sonberk, čte knihy feministek?
