Když jde zákazníkům o život. Český Ocún inspiruje konkurenci z celého světa

Noha balancuje na pár milimetrech, celé tělo v tuhle chvíli spoléhá na přilnavost boty, která pomáhá špičku udržet na skále. A když se lezec na tomhle skalním hrotu neudrží, letí dolů, dokud není zachycen lanem a pevně ušitým sedacím úvazkem.

Úvazek, lano i lezecké boty jsou zboží, které může zachránit život či zdraví. Dobrá výbava prostě snižuje riziko úrazů na skalách. A taky zvyšuje výkonnost. Když člověk ví, že se na něj může spolehnout, zkusí jít do těžší cesty, věří si ve složitějším kroku…

Jednou z nejvýraznějších českých firem, které tuhle výbavu vyvíjejí a vyrábějí, je Ocún. Značka, která pochází z Bělé pod Bezdězem, má dneska většinu výroby v severním cípu Vysočiny, v Poličce.

„Majitel Ocúnu Pavel Hendrych si nedaleko odsud, v Bystrém, nechával část svého zboží šít. No a v roce 2005 dosavadního dodavatele koupil i s námi, lidmi,“ vysvětluje vedoucí výroby Alena Hofírková, proč podnikatel z Českého Ráje expandoval zrovna do podhůří Žďárských vrchů.

Z Bystrého do Poličky se provoz přestěhoval v roce 2006, když se našly prostory v někdejší fabrice na boty (vyráběly se zde například lední brusle značky Botas, pozn. red.). Tady se dnes na dvou patrech dělají lezečky a sedáky.

„Provoz jsme díky dotaci EU vybavili vzduchotechnikou, a tak je tu příjemněji zaměstnancům i lidem z okolních domů,“ popisuje Hofírková, jak se jim před deseti lety podařilo téměř vymýtit dřív všudypřítomný odér obuvnického lepidla.

Na naší práci závisí životy lezců. Před pár lety nás všechny, co tady pracujeme, vzal šéf na blízké skály. To abychom si vyzkoušeli, jaké to je...

Stroj po prababičce

Historie Ocúnu se začala psát na konci osmdesátých let, kdy si v časech věčného nedostatku začal Pavel Hendrych šít vlastní horolezecké vybavení. Sedáky vytvářel z vyřazených padákových postrojů. Když ušil pro sebe, vyrobil i něco kamarádům a zjistil, že se takhle dají vydělat peníze na horolezecké výpravy.

Tyhle první modely vznikaly na šicím stroji po prababičce a barvil je v hrnci na plotně. Dneska se o úvazky stará tým obývající skoro celé horní patro poličské fabriky. V řadách tu jsou špičkové stroje, které nejnamáhanější švy šijí automaticky, aby se ještě snížilo riziko chyby. Pevné popruhy se pod jehlou hustými stehy propojují s polstrováním a sponami.

Nahlédněte do Poličky. Ocún obrazem

Ocún

Ocún

Další obrázky v galerii (7)

Hned vedle výroby je zkušební kabina, kterou projde výrobek z každé šarže. Na figurínu se připevní sedák a stroj simuluje náraz při pádu na skále. Speciální počítačový program celou akci řídí a zaznamenává.

„Tady vidíte, že vydrží mnohem víc, než stanovuje norma. Ale necháme to dojet až na maximum, do roztržení, aby bylo jasné, kolik doopravdy zvládne,“ předvádí zasklený pokus Hofírková, dokud se neozve tupá rána a úvazek se nerozletí na tři kusy.

Každý z ušitých sedáků projde i ruční kontrolou, aby bylo jasné, že spony jsou přišité správně, stehy mají správnou sílu a vůbec vše sedí. „Na naší práci závisí životy lezců. Před pár lety nás všechny, co tady pracujeme, vzal šéf na blízké skály. To abychom si vyzkoušeli, jaké to je spolehnout se ve výšce na sedák a lano. Sama nelezu, byla to pro mě zajímavá zkušenost,“ popisuje šéfka výroby.

U kravské kůže člověk musí hlídat, zda daný kousek není někde tenčí. To u syntetiky prostě dostaneme roli standardizovaného materiálu.

Kůže versus syntetika

Kromě sedáků patří k pilířům ocúnovské výroby lezečky – tedy boty uzpůsobené pohybu na skále. Mají speciální přilnavou gumu, aby neklouzaly, a na noze by měly sedět jako druhá kůže. Na stamilionových obratech firmy se jen lezecké boty dlouhodobě podílejí z víc než třetiny.

Finmag.cz

Montovna? Průmyslová země? Kdeže, Česko budují hlavně šikovní lidé

Říká se, že Česko je především průmyslová země. Že jsme montovnou Evropy. A že podnikatelé jsou „příživnici“ či dokonce snad „parazité“. I zběžný pohled do základních statistik ovšem odhalí, že je všemu jinak. A že by si politici, kteří se do podnikatelů oněmi nevybíravými slovy navážejí, měli ujasnit, co je pro Česko opravdu důležité: všichni ti činorodí lidé, kteří něco budují a podnikají.

S botami Hendrych začal v roce 1992, když během výpravy na Sibiř vymýšlel s místními lezci design lezeckých bot. Pojmenovali je po místní skalní oblasti Rock Pillars. Tehdy vznikl první model Feather. Vývoj Hendrychova týmu v mnohém předběhl dobu a dneska některé jeho nápady používají v drobných obměnách skoro všichni z branže.

„Jako odpověď na jednu z používaných lezeckých technik zvanou patování představily Rock Pillars podešev tloušťky čtyři milimetry přetaženou přes patu. Tenhle nápad dodnes používá většina výrobců současných lezeckých bot,“ vysvětluje jednu z vychytávek Lucie Trojanová, která má v Ocúnu na starosti komunikaci. „Podobnou inovací byl o pár let později unikátní způsob fixační konstrukce boty přes obvod prstů.“

Když s Alenou Hofírkovou procházíme výrobními prostorami, kde vznikají lezečky, překvapí mě, že se vlastně všechno dělá ručně. Sekání dílů na tělo boty je prvním krokem, který nachystá materiál pro „svrškárnu“, tedy šití negumových částí lezeček.

„Dřív jsme vyráběli hlavně z pravé kůže, dnes už je ale většina produkce z té syntetické. Je to etičtější a zákazníky tahle stránka věci stále víc zajímá,“ říká Hofírková. A vypichuje i jisté výhody umělého materiálu.

Přemýšlíte o podnikání? Otestujte se, na co se hodíte!

Shutterstock

Podnikavé Česko, to nejsou jen zajímavé byznysové příběhy a rozhovory s podnikateli. Je to taky zábava. A vhled do toho, co takový podnikatel vlastně všechno musí řešit: byrokracie, daně, ESG/CSR, personalistika, technologie... Ono je toho víc, ale ne všechno lze tak snadno zaškatulkovat.

Pokud navíc sami přemýšlíte, do čeho se vrhnout, máme pro vás jedno milé překvapení: zkuste náš test osobnosti. Stačí vyplnit dvacet otázek a okamžitě zjistíte, jaký obor by vám sedl nejvíc. . Tak směle do toho!

„Máme stabilnější základní suroviny. U kravské kůže člověk musí hlídat, zda daný kousek není někde tenčí, počítat s nepravidelnostmi... To u syntetiky prostě dostaneme roli standardizovaného materiálu,“ vysvětluje.

Další pro a proti obou materiálů přidává vývojář Ocúnu Martin Sedlák: „Přírodní kůže je o něco příjemnější na nošení, proto z ní děláme třeba stélky. Syntetická kůže má naproti tomu výhodu tvarové paměti – vytáhne se na noze, ale pak se vrátí do původního tvaru. Celokožené lezky jsou tak sice pohodlné, ale rychleji se vytáhnou a ztratí tvar. V dobrých, trvanlivých lezkách bývají oba materiály vhodně nakombinované.“

Ocún dneska na řadu lezeček dává svoje vlastní gumové směsi. Jejich vývoj se odehrává doma v Česku a na testování se podílí řada skvělých lezců.

Veganské lezečky

Čas od času přijde do dílny požadavek na ušití veganských lezeček. Pár modelů bez obsahu kůže je ve stálé nabídce, jsou ale vhodné spíš pro rekreační lezení. Takhle ale jde na zakázku upravit i výkonnostní modely.

Zakázková výroba může někdy znamenat opravdu nezvyklou práci. „Šili jsme i boty pro lezce, který přišel o prsty na nohou. Bylo na to potřeba vytvořit speciální kopyto,“ vysvětluje Hofírková.

Michal Hron, Finmag.cz

Vindyšova továrna ožila díky patriotům. Chceme být inspirací, říkají podnikatelé

Že je tahle prodejna jiná, si mnozí všimnou už při vstupu. Namísto reklamní tabule se slevami narazí na cedulku vyzývající na vyčkání příchodu obsluhy. Ski a Bike Centrum Radotín na osobním přístupu staví už 35 let. Své úspěchy navíc vrací obci i sportovní komunitě. „Chtěli jsme udělat něco jiného,“ vysvětluje sázku na multifunkční areál spolumajitelka firmy Kateřina Princová.

Kopyta u všech modelů určují výsledný tvar lezeček, takže na nich hodně záleží. Vývoj kopyt ostatně předchází všemu ostatnímu a je v mnohém klíčový. Navrhovat dokonalé kopyto je něco na způsob hledání Svatého grálu – až na to, že když jde o lezečky, jeden nikdy nestačí.

Každé kopyto je jiné – co funguje u začátečnických lezeček, neobstojí u těch výkonnostních. Jiný tvar vyžadují lezečky na malé stupy, jiné jsou pro lezení „na tření“, tedy tam, kde stupy prakticky nejsou a postupuje se rajbasem čili hladkou nakloněnou rovinou.

S kopyty se potkáte v takzvané spodkové dílně, kde jsou budoucí lezečky navlečeny na sériích kopyt v pojízdných regálech. Na „spodkárně“ se ke svršku postupně připevní gumové části lezeček.

„Ocún dneska na řadu lezeček dává svoje vlastní gumové směsi. Jejich vývoj se odehrává doma v Česku a na testování se podílí řada skvělých lezců, kteří ji zkoušejí na všech myslitelných površích – lezou na písku, na vápně, na žule i na umělé stěně. Svoje postřehy si zapisují a sdílejí je s vývojáři,“ vysvětluje Trojanová část lezečkové alchymie.

Dobře namíchaná směs se pozná snadno: lezečka na skále dobře drží.

K vyšším prodejům přispívá rostoucí popularita lezeckého sportu. Důležitým faktorem je fakt, že světová produkce vybavení je stále omezená...

Na každý pád

Třetí grunt ocúnovské produkce tvoří bouldermatky zvané též crashpady. Nelezec si ji může představit jako vyšší žíněnku, do které je možné spadnout při lezení bez lana. Zatímco sedák používají lezci vzlínající vzhůru s lanem, bouldermatka patří do výbavy boulderistů. Tedy těch, co se specializují na menší skalky, kam lano není třeba. Právě jim se říká bouldery.

Ještě jste nemrkli na galerii? Tady máte poslední šanci

Ocún

Ocún

Další obrázky v galerii (7)

Ocún začal vyrábět bouldermatky jako jeden z prvních v roce 1998. Tehdy šlo o výrobek spíš nezvyklý a jeho popularita měla přijít až mnohem později. Dnes mají ocúnovské bouldermatky vlastní výrobní prostory na kraji Poličky, do původní továrny v centru města už se nevešly.

„Bouldermatky se během covidu začaly šít mnohem víc. Zatímco zájem o sedáky klesal, tenhle segment šel hodně nahoru,“ vzpomíná na dva roky pandemie Alena Hofírková.

Celkově však v prodejích stále vedou lezečky. „Lezecká obuv se podílí až čtyřiceti procenty prodejů,“ shrnuje Pavel Horňák, CEO Ocúnu. „A jako jediná skupina našich produktů, tahle stále roste – ovšem s výjimkou covidových let, kdy byly zavřené lezecké stěny,“ vzpomíná na období lockdownů.

„K vyšším prodejům přispívá rostoucí popularita a dostupnost lezeckého sportu. Důležitým faktorem je fakt, že světová produkce vybavení je stále omezená,“ dodává Horňák. Celkový obrat Ocúnu tak dlouhodobě roste, loni se pohyboval kolem třinácti milionů eur (přes 305 milionů Kč).

„Tuzemský trh pro nás dělá necelých 18 procent, export máme nejvyšší do Německa, pak následující další Evropské státy a pak zbytek světa. Naše produkty dodáváme i na některé vzdálenější trhy, třeba do Bahrainu, Spojených arabských emirátů, Chile nebo Vietnamu,“ vypočítává CEO firmy.

Máte tip na podobně zajímavý či neotřelý byznysový příběh? Pošlete nám ho a my se na něj rádi podíváme! A třeba vám ho brzy naservírujeme podobně jako tento.

Finmag.cz

Kam dál? Podnikavé Česko na Finmagu:

• Energetická krize? Průšvih větší než covid, říká obchodní ředitel skláren
• Legendární Botasky mají šanci přežít. Mám zájem, hlásí možný spasitel
• Česká vlna kouše. Chci, aby ta moje hladila, říká zakladatel Ovečkárny
• Vracet knížky jako flašky od piva. Sázka na změnu Knihobotu vyšla
• Fotbal mi dal chuť něco dokázat, říká Gecov. Teď rozjíždí miliardový byznys

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Je medicína byznys? Jak pro koho. „Frustraci mladých lékařů chápu. Nemají ani na chůvu, aby jim pohlídala děti, když pracují,“ říká přednosta chirurgické kliniky Robert Lischke.

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

Koupit Finmag