Tréninkem mozku ke zdraví i úspěchu. Bývalá mluvčí rozjela netradiční byznys

Sedíme s Evou Fruhwirtovou proti sobě, každá má na hlavě čelenku se speciálními snímači. Mezi námi se na hrací ploše pomalu posouvá nevelká kulička. Přetlačujeme se, kdo ji dostane dřív do soupeřova kruhu. Ruce i nohy však máme v klidu, kuličkou hýbe to, co se odehrává v našich mozcích.

„Není to žádná magie – čelenka funguje jako přístroje měřící EEG v nemocnicích. Snímá aktivitu mozku. Snímače v kombinaci se softwarem vědí, jak moc se člověk v dané chvíli soustředí,“ vysvětluje krátkovlasá bruneta princip hry Mind Ball, která dominuje výbavě její Mozkoherny.

Eva Fruhwirtová

Petra Tajovský Pospěchová

Narodila se ve Znojmě a vychodila katolické gymnázium v Třebíči. Na pomezí Jižní Moravy a Vysočiny je rozkročena dodnes, žije v Rouchovanech. Po maturitě šla na pedagogickou fakultu Jihočeské univerzity obor čeština a historie. Klasickou kantořinou se nikdy neživila, pracovala jako novinářka pro rozhlas či tisk, pustila se také do marketingu. Mozkohernu založila v roce 2016 a dnes jí věnuje zhruba polovinu svého pracovního času. Ten zbylý nechává pro novinařinu, moderování a marketing. Ve volném čase chodí s Klubem českých turistů na výlety.

„Může se soustředit na kuličku na hracím poli, ale klidně i na něco jiného. Přístroj vidí jen soustředění a je mu jedno, k čemu se upíná. Čím větší soustředění se člověku povede vyvinout, tím víc tlačí na kuličku,“ dodává.

Švédský přístroj Mind Ball, stejně jako další mozkohračky, pomáhají trénovat soustředění. Právě kvůli problémům s koncentrací do Mozkoherny přichází nejvíc lidí.

„Řada dospělých je přehlcená. Jejich mozek jede pořád naplno, nedokáže vypnout a odpočinout si. Zapomněli prožívat přítomný okamžik: prostě opustili zásadní princip ‚kde je tělo, má být hlava‘. Když se člověk nesoustředí na přítomné, většinou následují problémy s pamětí. Mozek je vždy o krok napřed, a tak nezvládá ukládat to, co se zrovna děje,“ vysvětluje Fruhwirtová.

Spousta věcí, co tu vidíte, vypadá jako dětské hračky, ale stačí je vzít do ruky a člověk vidí, že můžou být pořádnou výzvou.

Barevný kód

K fascinaci mozkem a hraní s ním to usměvavou třicátnici podvědomě táhlo už na střední škole. „Na Katolickém gymnáziu v Třebíči jsme měli takový studentský klub, jezdili jsme na víkendovky i na tábory a pořádali různé akce pro děti i dospělé. Některé z aktivit a pomůcek z tehdejší doby používám dodnes v Mozkoherně,“ říká.

Mozkoherna

Se souhlasem Evy Fruhwirtové

Třebíčská Mozkoherna je jediným podnikem svého druhu u nás. Vstupné stojí od 690 do 1290 Kč podle toho, zda chcete přijít na pětačtyřicet minut nebo trénovat mozek celé dvě hodiny. Nejvíc návštěvníků sem přichází o víkendech, obvykle jsou to rodiny s dětmi. V týdnu pak tým Mozkoherny vyráží do škol a firem, kde stoupá zájem i o přednášky na téma Poznej svůj mozek. Loňský obrat Mozkoherny byl šest set tisíc korun, největší zájem o mozkové hry a trénink je na jaře a na podzim. Oblíbené jsou taky předvánoční nebo novoroční akce šité na míru.

A hned bere do ruky krabičku s nápisem Barevný kód. Vytahuje z ní průhledné plastové destičky s různými tvary, z nichž je třeba vytvořit obrázek podle zadání. Zdánlivě snadný úkol v základní úrovni se v té expertní mění na zapeklitý.

„Tuhle hru vysvětlíte během pár sekund, dá se hrát o samotě i ve dvojici. Je skvělým tréninkem prostorové orientace,“ popisuje přednosti Barevného kódu Fruhwirtová.

Další na první pohled prostinkou pomůckou je Nekonečná osmička. Hráč obloukovými pohyby rukou zavírá a otvírá dvě plastové části hry tak, aby se jimi mohl kutálet míček a zároveň nespadl na podlahu. Chce to slušnou dávku koncentrace a dobrých reflexů, aby míček aspoň minutu obíhal, jak má.

„Spousta věcí, co tu vidíte, vypadá jako dětské hračky, ale stačí je vzít do ruky a člověk vidí, že můžou být pořádnou výzvou,“ pozoruje Fruhwirtová moje pokusy udržet míček v dráze, která funguje, jen když stihnu pohyblivé díly správně přiklapnout k sobě v ten pravý moment.

Nahlédněte do Mozkoherny v galerii

Se souhlasem Evy Fruhwirtové

Se souhlasem Evy Fruhwirtové

Další obrázky v galerii (11)

Podobně nekomplikovaně na první pohled vypadají i dva netradiční druhy pexesa: zvukové a hmotnostní. Trefit dvojice stejně vážících a nebo stejně znějících krychliček, to opravdu chce vypnout roztěkanost a mít mozek namířený jen tímhle směrem.

Pomoc někdy bývá jednodušší, než se zdá. Řada dětí není ani tak obětí nějaké diagnózy, jako spíš nemá vhodné prostředí na učení.

Čistý prostor

Mozkohernu v třebíčské židovské čtvrti založila Eva Fruhwirtová v roce 2016. Tou dobou za sebou měla několik let novinářského psaní, práci tiskové mluvčí pro českého europoslance Tomáše Zdechovského a věnovala se taky výuce komunikace a moderování akcí.

„Postupně jsem se vracela zpět sem do svého regionu a v roce 2016 přišel čas zálibu v mozkohračkách proměnit v něco většího. Ze začátku jsem pořád dokola vysvětlovala, co to vlastně Mozkoherna a mozkohračky jsou. Vysvětluji to samozřejmě někdy i dneska, ale mám pocit, že lidé už mnohem víc tuší, že něco podobného mohou potřebovat, méně se ptají a jdou hned zkoušet,“ ohlíží se zpět.

Přemýšlíte o podnikání? Otestujte se, na co se hodíte!

Shutterstock

Podnikavé Česko, to nejsou jen zajímavé byznysové příběhy a rozhovory s podnikateli. Je to taky zábava. A vhled do toho, co takový podnikatel vlastně všechno musí řešit: byrokracie, daně, ESG/CSR, personalistika, technologie... Ono je toho víc, ale ne všechno lze tak snadno zaškatulkovat.

Pokud navíc sami přemýšlíte, do čeho se vrhnout, máme pro vás jedno milé překvapení: zkuste náš test osobnosti. Stačí vyplnit dvacet otázek a okamžitě zjistíte, jaký obor by vám sedl nejvíc. . Tak směle do toho!

Ten skuteční zlom podle ní přišel s covidem. „Lidé během covidu měli najednou mnohem intenzivnější problémy se soustředěním. Nutnost pracovat doma, skloubit ještě víc věcí než jindy... to byla velká zátěž skoro pro každého. Začalo přicházet víc lidí, kteří tušili, že my jim můžeme nějak pomoct,“ vzpomíná na dobu před třemi lety Fruhwirtová.

Typickým zákazníkem Mozkoherny je mezi dospělými právě někdo přetížený velkým množstvím úkolů. „Může to být špičkový manažer, stejně jako někdo, kdo se souběžně stará o děti, dopisuje dizertaci a ještě k tomu musí vydělávat peníze.“

Repairsys

„Na začátku to byl punk.“ Startup Opravárna vyrostl a expanduje

O změně pracovního směru někdy rozhodne zdánlivá maličkost. V případě Jana Charváta to byl rozbitý displej mobilního telefonu. Místo návštěvy servisu zvládl drahou opravu doma a zrodil se nápad založit Opravárnu. Dnes stojí v čele sebevědomé firmy a plánuje expendovat na nové trhy.

Velkou část klientů Mozkoherny tvoří taky děti a studenti. „Ti přicházejí s trochu jiným problémem a tím bývá neschopnost se soustředit na učení. Často je rodiče přivádějí po tom, co si vyslechli diagnózu v psychologicko-pedagogické poradně, ale už se nedozvěděli, jak s ní pracovat dál,“ popisuje Fruhwirtová.

„Pomoc někdy bývá jednodušší, než se zdá. Řada dětí není ani tak obětí nějaké diagnózy, jako spíš nemá vhodné prostředí na učení. Stůl plný hraček a rozptylujících drobností se dá proměnit ve skutečně pracovní prostředí. Už to někdy pomůže,“ radí.

„Na stejný problém leckdy narážíme i ve třídách, které jsou plné plakátů a různých objektů. Pak se člověk nemůže divit, že děti těkají očima od jednoho k druhému. Naštěstí moderní trendy v architektuře už na tohle myslí. Zrovna nedávno jsem byla ve třídě, kde tohle bylo výborně zohledněné a prostor byl čistý.“

Já sama problémy s pamětí a koncentrací neměla, ale viděla jsem je všude kolem. Chtěla jsem proto přijít na to, jak mozek funguje.

Pravidla mozku

Část problémů, se kterými se lidé stran koncentrace či paměti potýkají, podle Fruhwirtové způsobuje i neznalost neurověd. „Mozek se umí soustředit na jednu věc většinou tak deset minut a pak potřebuje ulevit. A my i po malých dětech chceme, aby se pětačtyřicet minut dokázaly koncentrovat,“ upozorňuje podnikatelka.

„Tím nechci říct, že se soustředění nedá zlepšovat a prodlužovat. Jen je třeba mít na mysli biologické danosti a ty pak rozvíjet. Pak se schopnost soustředění může v čase klidně zdvojnásobit.“

Finmag.cz

Montovna? Průmyslová země? Kdeže, Česko budují hlavně šikovní lidé

Říká se, že Česko je především průmyslová země. Že jsme montovnou Evropy. A že podnikatelé jsou „příživnici“ či dokonce snad „parazité“. I zběžný pohled do základních statistik ovšem odhalí, že je všemu jinak. A že by si politici, kteří se do podnikatelů oněmi nevybíravými slovy navážejí, měli ujasnit, co je pro Česko opravdu důležité: všichni ti činorodí lidé, kteří něco budují a podnikají.

To, jak se daný člověk dokáže soustředit, dobře ukážou právě přístroje v třebíčské Mozkoherně. Zmíněný Mind Ball má krom hrací plochy i monitory, které zobrazují mozkovou aktivitu obou hráčů.

„Křivky zobrazují jednotlivé mozkové vlny, rozeznáváme primárně čtyři druhy. Na vlně Beta se nacházíme většinu dne - třeba při řízení auta nebo debatě s kolegy. Pokud se stane něco výrazného – ať už bouračka, nebo naopak euforické vítězství, přicházejí na nejrychlejší frekvenci vlny Gama. Theta jsou vlny hlubokého spánku a odpočinku a ‚nejzdravější‘ vlny Alfa je stav, kdy jsou tělo i mysl uvolněné a soustředí se na přítomný okamžik,“ vysvětluje.

Fruhwirtová navíc není jen lektorkou mozkohraní, ale i členkou České společnosti pro trénování paměti a mozkový jogging. A taky certifikovanou trenérkou paměti.„Já sama jsem problémy s pamětí a koncentrací nikdy neměla, ale viděla jsem je všude kolem a chtěla jsem proto přijít na kloub tomu, jak mozek funguje,“ říká

„Mně samotné cvičení Mind Ballem a dalšími mozkohračkami pomohlo hlavně ve stresových situacích, kdy se člověk musí sebrat a během pár minut napřít síly jedním směrem,“ líčí Fruhwirtová s tím, že ji právě tahle dovednost výrazně pomohla i v zaměstnání.

Ještě jste nemrkli na galerii? Tady máte poslední šanci

Se souhlasem Evy Fruhwirtové

Se souhlasem Evy Fruhwirtové

Další obrázky v galerii (11)

„Pamatuji si třeba konferenci o jaderné energetice, kde vypadl moderátor a já jsem měla během patnácti minut nastoupit místo něj. Byla jsem zrovna rozhozená z nějakých osobních problémů, měla za sebou hodně nepříjemný telefonát, a teď si mám jít stoupnout před sto padesát lidí z oboru, kde odborníkem nejsem. Před deseti lety bych začala koktat a měla chuť utéct. Takhle jsem si nachystala to praktické, co bylo třeba, a hlavně jsem se během pár minut odpoutala od problémů, co mě trápily. A přepnula pozornost jen k moderování.“

Aby si člověk udržel mozek v kondici, měl by nachodit až pětadvacet kilometrů za den. Už pradávní lidé reagovali na ohrožení útěkem...

Tělo a hlava

Návštěva Mozkoherny a užívání mozkohraček většinou nezpůsobují nějaké dramatické změny v těle – spíš jde o poznání sebe samého a principů, které koncentraci pomáhají. Někomu pomůže třeba vizuální ukotvení.

„Když jsem nedávno učila pětiletou neteř bruslit, pořád koukala všude kolem, nedokázala se soustředit a moc jí to nešlo. Tak jsme vymyslely takové držátko, kterého se chytla rukama i očima a pozornost tím vlastně zafixovala.“

Podobným způsobem můžou fungovat i pomůcky méně viditelné, třeba změna pracovního režimu nebo nastavení přesnějšího denního rytmu. „Tohle lidé hodně řešili během covidu, měla jsem ve svém okolí případ, kdy home office dost výrazně zhoršil psychické problémy jednoho člověka. Ze své praxe vím, jak má mozek rád pravidelnost a tak jsme naordinovali pevně daný režim. Troufám si říct, že mu to opravdu ulevilo od nejhoršího.“

Kromě podobných jednorázových zásahů Eva Fruhwirtová doporučuje i dlouhodobou péči o mozek: a to nejen pomocí mozkohraček, ale třeba i obyčejné chůze. „Aby si člověk udržel mozek v kondici, měl by nachodit až pětadvacet kilometrů za den. Pradávní lidé, když byli v ohrožení, reagovali většinou útěkem a nebo jinou fyzickou akcí. Tím se nahromaděný stres z těla uvolnil. Dneska místo útoku predátorů cítíme ohrožení z deadlinů nebo pracovních porad, ale nestihneme ho fyzicky zpracovat. Možná proto řada lidi podvědomě inklinuje k běhu, při němž stres dostane ven stejně jako naši předkové,“ vysvětluje propojení těla a mozku Fruhwirtová.

„Já sama běžec nejsem, dávám přednost chůzi. Jsem nadšenou členku Klubu českých turistů. Tady v Třebíči ho tvoří hlavně senioři a jsem ráda, že mě vzali mezi sebe. Na nich vidím, jak je takováhle aktivita důležitá. Často ujdeme i třicet kilometrů, já bych se šla domů natáhnout a oni se ještě domlouvají, že se sejdou na partičku Scrabble. Pro svůj mozek dělají přesně to, co tenhle náš klíčový orgán potřebuje.“

Máte tip na podobně zajímavý či neotřelý byznysový příběh? Pošlete nám ho a my se na něj rádi podíváme! A třeba vám ho brzy naservírujeme podobně jako tento.

Finmag.cz

Kam dál? Podnikavé Česko na Finmagu:

• Česká vlna kouše. Chci, aby ta moje hladila, říká zakladatel Ovečkárny
• Vracet knížky jako flašky od piva. Sázka na změnu Knihobotu vyšla
• Fotbal mi dal chuť něco dokázat, říká Gecov. Teď rozjíždí miliardový byznys
• Zvýšení odvodů OSVČ očima expertů. Vážně platí podnikatelé státu málo?
• Delikatesy má v krvi, Česko zásobuje lanýži. Stojí i 180 tisíc za kilo, říká Hrubá

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Je medicína byznys? Jak pro koho. „Frustraci mladých lékařů chápu. Nemají ani na chůvu, aby jim pohlídala děti, když pracují,“ říká přednosta chirurgické kliniky Robert Lischke.

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

Koupit Finmag