Stávka v Žatci jako memento. Proč další montovny typu Nexen nejsou řešením

Ondřej Stratilík
Ondřej Stratilík
2. 2. 2023
 71 311

Vyostřená situace v pneumatikárně Nexen Tire u Žatce dokresluje to, s čím se počítalo hned od vzniku průmyslových zón. Pokud budou plné jednoduchých montoven stojících jen na manuální práci a levné síle, dlouhodobý přínos pro českou ekonomiku a společnost nemají.

Stávka v Žatci jako memento. Proč další montovny typu Nexen nejsou řešením
Česká republika se stejně jako ostatní okolní země bez průmyslových zón typu Nexen Tire v Žatci (na fotografii) neobejde. Je ovšem třeba počítat s tím, že jde jen o časově omezené řešení. / Zdroj: Nexen

Ústecký kraj dlouhodobě sází na svou blízkost k německým hranicím. Právě jeho poloha na česko-saském pomezí byla dlouho tím, co mělo dát oblasti zdevastované povrchovou těžbou a dřív zamořené emisemi tepelných elektráren životodárný impulz.

Jenže tahle představa se začala bortit velmi rychle po revoluci. A dost k ní přispěl (a vlastně i dokreslil) zánik vojenského letiště u Žatce v roce 1993, čímž Ústecký kraj mimo jiné přišel o dlouhou a zpevněnou přistávací dráhu. Byť dnešním faktem je, že regionální letiště v Česku jsou pro kraje spíš jen drahými hračkami.

Vstupní investice měla převýšit dvacet miliard korun a zaměstnání mohlo získat několik stovek lidí. I proto se ve věci angažoval Hrad.

Velké plány v „Koreji“

Po nákladném rozbití a zlikvidování veškeré vojenské infrastruktury vznikla na dlouhé přírodní plošině s dohledem na Krušné hory průmyslová zóna zvaná Triangle. Zkrátka to nejjednodušší a nejrychlejší, co tam mohlo být. Ironií je, že vojenskému letišti se od padesátých let říkalo Korea (viz box Korea u Žatce) a nyní je tam hlavním zaměstnavatelem jihokorejská společnost Nexen Tire.

Korea u Žatce

Základy žateckého letiště položila už v závěrečné etapě druhé světové války armáda Adolfa Hitlera, měla tu i proudové messerschmitty a jednu zpevněnou přistávací dráhu. Druhá betonová ranvej byla „pétépáky“ vybudována na začátku 50. let, kdy východní blok masivně posiloval letectvo kvůli korejské válce. Pamětníci vzpomínají, že z tohoto důvodu – a svou roli prý hrálo i to, že žatecká základna byla mnoho let staveništěm a připomínala spíš bojiště – se pro letiště vžil název Korea.

V roce 1993 letiště zaniká, v listopadu odletěly poslední stíhačky. Ministerstvo obrany původně usilovalo o zachování betonové letištní plochy. Nakonec ale opuštěný areál předalo kraji, vláda poskytla několik stovek milionů korun na demolici a následnou očistu. Společnost Nexen Tire tam začala pneumatiky vyrábět v létě roku 2019.

Když se před deseti roky začalo mluvit o tom, že firma sonduje ve středoevropském prostoru, bylo to poměrně velké haló. Vstupní investice měla převýšit dvacet miliard korun (na druhou stranu nabídlo Česko miliardové pobídky) a zaměstnání mohlo získat několik stovek lidí. I proto se ve věci citelně angažoval Hrad.

V červnu roku 2014 dokonce Miloš Zeman uspořádal poměrně velkou sešlost, které se kromě něj účastnili i tehdejší ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek, hejtman Ústeckého kraje Oldřich Bubeníček, prezident Hospodářské komory ČR Vladimír Dlouhý či prezident Svazu průmyslu a dopravy ČR Jaroslav Hanák.

A když pak 1. října 2015 začala výstavba, fialový rýč na symbolický první výkop si přímo v Žatci vzali do ruky premiér Bohuslav Sobotka či ministryně práce Michaela Marksová. „Je tu velká příležitost pro kvalifikované lidi Ústeckého kraje, aby v této továrně našli novou příležitost,“ řekl tehdy Sobotka. Realita je taková, že v továrně dnes pracuje 1100 lidí a připravuje se její rozšíření o další výrobní linku.

V řadě případů se zkrátka vsadilo na průmyslová odvětví, která negenerují žádnou přidanou hodnotu.

Stávka jako předzvěst trendu

V posledních dnech ale přichází ze Žatce i jiné zprávy. O stávce, která tu už dlouho nebyla. Podle odborů ji podporuje většina zaměstnanců, avšak aktivně stávkuje 190 lidí. Nátlakovou akcí chtějí odboráři mimo jiné docílit zvýšení platů. Od jihokorejských majitelů konkrétně žádají růst mezd o 8,3 procenta, dvacetiprocentní příplatek za noční směnu a víkendy nebo dvě koruny navíc k hodinové sazbě směnařů. Vlastníci prý chtějí jednat, avšak rovnou vzkázali, že odbory mají nepřiměřené požadavky.

Ostrava
Shutterstock

Pusto, prázdno a vzduch plný prachu. Kde je ten slibovaný restart Ostravska?

Přestože to bude už třicet let, co ostravské doly vydaly poslední kilogram uhlí, region stále neprošel potřebným restartem, o němž se jen a jen diskutuje. Kam neřešená situace dospěla, nejlíp ilustruje sama Ostrava.

Stávka v Žatci může být i předzvěstí trendu, který se dá v příštích letech čekat. A o němž se vědělo už v době, kdy se průmyslové zóny po celé republice rodily. V řadě případů se zkrátka vsadilo na průmyslová odvětví, která negenerují žádnou přidanou hodnotu, nepřinášejí žádné know-how a nenutí dané kraje investovat do školství a rozhodně nejsou tím, co by do regionu přitahovalo vzdělané lidi z jiných oblastí republiky.

Nutno zdůraznit ještě to, že tento segment staví především na levné pracovní síle. Tyto firmy zkrátka své továrny staví tam, kde nabídnou lepší pobídky a kde je možné rychle najít stovky zaměstnanců za výhodných a dlouhodobě neměnných podmínek. Což přestává platit.

Kromě Ústeckého kraje se podobně vyvíjí situace i v Moravskoslezském kraji. Tam před mnoha lety došlo k rozhodnutí, že na skomírající těžký průmysl a hornictví naváže automobilová výroba. Jenže blízké radikální změny v této oblasti dokazují, že bude rychle třeba vymyslet nové řešení. Zkrátka že samotný automotive čekají velké změny a existenci kraje neutáhne.

Budoucnost jednoduchých výrobních provozů a desítek tisíc lidí, kterým nyní dávají práci, není rozhodně vyřešená.

Průmyslové zóny nejsou samospásné

Poslední roky ukázaly, že situace se mění a nové projekty montoven či jednoduchých výrobních provozů se už tolik na středoevropský prostor nezaměřují.

Měly by v Česku vznikat další nové montovny?

Ta změna je pomalu cítit už i v Česku, kde by se dal za takový průlomový projekt označit testovací polygon pro vozidla s autonomním řízením, který vznikl na rekultivované ploše u Sokolova. Jenže i když byl původně ohlášený záměr skutečně monstrózní, realita se od plánů z roku 2018 značně liší. Například místo 250 pracovních míst jich má na polygonu vzniknout jen sto.

Česká republika se stejně jako ostatní okolní země bez průmyslových zón neobejde. Je ovšem třeba počítat s tím, že jde jen o časově omezené řešení. Ať bude stávka v Žatci trvat jakkoliv dlouho, politikům – regionálním i těm celostátním – dává jasný signál. Budoucnost jednoduchých výrobních provozů a desítek tisíc lidí, kterým nyní dávají práci, není rozhodně vyřešená. A v krajích Karlovarském, Ústeckém a Moravskoslezském bude zřejmě bolestivější než kde jinde.

Jednoduše se musí pracovat s tím, že průmyslové zóny nejsou samospásné a připravit se na to, až je současní nájemci začnou opouštět. A to se pak za pár let může ukázat, že ta demolice žateckého letiště nebyla zas tak promyšleným krokem.

Autor je členem redakce Reportérů ČT

Kam dál? Ondřej Stratilík na Finmagu:

Ohodnoťte článek

-
87
+

Sdílejte

Diskutujte (3)

Vstoupit do diskuze
Ondřej Stratilík

Ondřej Stratilík

Vystudoval žurnalistiku a následně i mediální studia na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Člen redakce Reportérů ČT a externí dopisovatel magazínu Jane's Defence Weekly pro oblast střední... Více

Související témata

byznysinfrastrukturakomentářprůmyslprůmyslová výrobaregionystávka

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo