Z tanečních chtěl utéct, dnes má vlastní školu. Chceme dobýt soutěže, říká mistr

Řada mladých mužů se do tanečních přihlásí až na nátlak rodičů, brzy ale začnou s ulejváním a kurz nedochodí ani na naléhání babiček. Zakladatel taneční školy DanceArt Pelhřimov Václav Žoudlík patří k těm akčnějším – přihlásil se z vlastního zájmu, ale v průběhu kurzu měl chuť s tancem seknout.

„Naštěstí jsem byl doma veden k tomu, že mám věci dokončovat. Kurz jsem tak nejen dochodil, ale dokonce jsem se s kamarády přihlásil do pokračovacích tanečních. A tam nastal ten zlom, zjistil jsem, že mě to opravdu hodně baví,“ popisuje začátek své taneční kariéry i následného podnikání.

Václav Žoudlík (32)

DanceArt Pelhřimov

Rodák z Pelhřimova objevil krásu tance až v 16 letech. Po maturitě na pelhřimovském gymnáziu zakončil studium podnikové ekonomiky a managementu na Podnikohospodářské fakultě pražské VŠE bakalářskou prací „Marketingové aktivity tanečního centra“. Je trenérem a porotcem II. třídy FTVS UK (licence B), pracuje také jako moderátor, event manager a instruktor kurzů první pomoci.

Z pokračovacích kurzů vedla jeho cesta do místního tanečního kroužku a k účasti v prvních závodech. „Od toho okamžiku nebylo dne, abych netančil, nebo na tanec aspoň nemyslel,“ pokračuje Žoudlík. Za dosavadní vrchol své kariéry považuje dosažení nejvyšší mezinárodní třídy v latinskoamerických tancích a účast na mistrovství republiky či soutěžích v zahraničí – rovněž ve své oblíbené „latině“. Kromě ní vyučuje také standardní tance.

„Pokud někdo začal pozdě, na soutěžích to má mnohem těžší,“ přiznává mladý podnikatel. „V současnosti vše pracovně směřuji do svého tanečního podnikání. V Pelhřimově nikdy nebyl klub, který by přímo vedl a učil soutěžní páry, tak jsem se rozhodl ho založit.“

Při studiích mě podporovali rodiče a už tehdy jsem začal se svými aktivitami, i když se to ještě netvářilo jako podnikání.

Snoubení tance s ekonomií

Žoudlíkovy aktivity se postupně proměňovaly a přesouvaly. Za velkou výhodu považuje studium podnikové ekonomiky a managementu na Podnikohospodářské fakultě pražské VŠE. „To jsem ještě netušil, jak se mi to krásně propojí. Studoval jsem, tančil, jezdil na soutěže a občas učil,“ vypráví ekonom s bakalářským titulem, který v rámci celoživotního vzdělávání studuje trenérství na FTVS.

„Soutěžním tancem, i když je považován za sport, se živit nedá, minimálně v Česku ne. Při studiích mě podporovali rodiče a už tehdy jsem začal se svými aktivitami, i když se to ještě netvářilo jako podnikání,“ přibližuje své začátky. Po dokončení školy se do podnikání pustil naplno. Při pozvolném rozjezdu mu pomáhala velká vášeň pro tanec s chutí vyučovat druhé a s trochou štěstí.

DanceArt Pelhřimov obrazem

DanceArt Pelhřimov

DanceArt Pelhřimov

Další obrázky v galerii (8)

S tehdejší taneční partnerkou v roce 2011 začali s prvními dvěma kurzy pro malé děti a lekcemi latiny pro ženy. Ty si díky tomu mohou zatančit samy, protože mívají o tanec větší zájem než jejich partneři. Postupně se nabalovaly další aktivity.

„Dokud jsem měl málo vlastních akcí, přivydělával jsem si pohybovou výchovou v nedalekých základních uměleckých školách, ale na to brzy nebyl čas,“ popisuje Žoudlík svou cestu k dnešní podobě své taneční školy.

Jsme sice spolek, ale fungujeme jako firma. Proměna byla důležitá kvůli možnosti stát se členy Českého svazu tanečního sportu i kvůli dotacím.

Tančí celá rodina

Většina profesionálů tvrdí, že taneční partnerství je občas těžší než manželství. Nejinak je tomu u Žoudlíka: „Musíte se vždycky dohodnout a při tanci předstírat lásku a vášeň, i když jste rozhádaní. Teď se mnou tančí a učí moje o čtyři roky mladší neteř Tereza Fanta. Mám totiž o mnoho let starší sestru, díky tomu jsem se stal strýcem už v minus třech letech,“ směje se příbuzenským propletencům.

U taneční partnerky to ale nekončí. „Můj starší synovec Michal Fanta je skvělý lifestylový fotograf. Vděčíme mu za profesionální dokumentaci našich akcí,“ říká s tím, že na těchto akcích se jako dozor podílí Žoudlíkův otec i manžel jeho taneční partnerky, policista a spisovatel Ondřej Fanta. Ten zas v roli podpory či zdravotníka na letních akcích.

Finmag.cz

Montovna? Průmyslová země? Kdeže, Česko budují hlavně šikovní lidé

Říká se, že Česko je především průmyslová země. Že jsme montovnou Evropy. A že podnikatelé jsou „příživnici“ či dokonce snad „parazité“. I zběžný pohled do základních statistik ovšem odhalí, že je všemu jinak. A že by si politici, kteří se do podnikatelů oněmi nevybíravými slovy navážejí, měli ujasnit, co je pro Česko opravdu důležité: všichni ti činorodí lidé, kteří něco budují a podnikají.

Už osmý rok pořádají Pelhřimovské tančírny – společenskou událost pro všechny generace. „Lidé si sem chodí zatančit na příjemnou reprodukovanou hudbu, na řadu předtančení se přijdou podívat i prarodiče vystupujících. Další pravidelnou aktivitou na konci školního roku je Pelhřimovská taneční akademie – vystoupení dětí z našeho klubu,“ vypočítává taneční mistr aktivity DanceArt Pelhřimov.

Taneční podnikání se na cestě od fyzické osoby přes společnost s ručením omezeným proměnilo v zapsaný spolek, jehož je Žoudlík předsedou. „Fungujeme ale spíš jako firma. Proměna ve spolek byla důležitá kvůli možnosti stát se členy Českého svazu tanečního sportu i kvůli dotacím, jimiž město podporuje kulturu,“ vysvětluje. K přerodu na potřebnou formu podnikání mu prý pomohla i covidová pandemie.

„Tanec je sice sport, ale je úzce navázaný na společnost a kulturu. V našem oboru musí spolek existovat dva roky a vykazovat nějakou činnost, aby se předešlo podvodnému čerpání dotací. V tomhle mi pomohl covid, že jsem měl na všechny úřední aktivity čas," říká dnešní předseda spolku.

„Začátkem března jsme ze dne na den všichni zůstali zavření doma. Někteří kolegové začali okamžitě učit on-line, ale my si na jaře dali pauzu. Do té doby jsme byli tak trochu v krysím závodu, tak jsem první měsíce volna vnímal pozitivně jako možnost odpočinku.“

Vypadla tři pololetí, kdy se vybírají příspěvky. Takže kromě státní podpory nic nepřiteklo, ale naštěstí ani nic moc neodtékalo.

Covid? Nemám si na co stěžovat

Během covidových uzávěr si sám postavil nové webové stránky a do výuky on-line se pustil až od podzimu. „Dvakrát týdně probíhaly tréninky našich dětí, ale bylo to extrémně náročné jak pro ně, tak pro lektory. Tanečníci totiž potřebují zpětnou vazbu, musím se s nimi postavit do tanečního držení a ukázat správné provedení,“ vysvětluje lektor.

Se souhlasem Lenky Procházkové

Maluje pohledy, rozdává radost. Učitelka z Ústí vyměnila profesi za podnikání

Výtvarnice Lenka Procházková začala podnikat v Ústí nad Labem v roce 2007. Před vypuknutím covidu měla dva obchody a optimistické vize do budoucna. Jak jsou na tom její Ostrovy dobré nálady po dvou letech covidových opatření a uprostřed krize?

„Zejména malým dětem to jde na dálku jen těžko slovně vysvětlit. Předškoláci on-line výuku neměli vůbec a těch starších se účastnilo tak dvacet až třicet procent. Překvapivě chyběli i srdcaři, za které bych dal ruku do ohně,“ říká s nadsázkou.

Covidová opatření prý DanceArt Pelhřimov přežil jako spousta jiných firem také díky pomoci státu. „Jako taneční mistr jsem bez jakékoliv pochybnosti spadal mezi postižené profese. Seděl jsem doma na zadku a nemohl učit. Spolek o nic žádat nemohl, ale podporu jsem získal jako fyzická osoba. Žádné zaměstnance ani pravidelně vyplácené fakturující nemáme a moje taneční kolegyně mají každá svou vlastní práci,“ přibližuje Žoudlík zvládání doby covidové.

„Výhodou byla i skutečnost, že nemám fixní náklady, pronajaté prostory jsem neužíval a pronajímatelé mi naštěstí nájem neúčtovali. Vypadla tři pololetí, kdy se vybírají příspěvky. Takže kromě státní podpory nic nepřiteklo, ale naštěstí ani nic moc neodtékalo. Ale aby nebylo všechno jen smutné a z korony byl také nějaký užitek, začali jsme zdarma vysílat on-line, hlavně Tančírny z obýváku. Lidé si díky tomu naší školy aspoň všimli. Nemám si na co stěžovat, spousta kolegů si musela najít náhradní práci.“

Rád bych pokračoval v tanečních kurzech, ale mým hlavním snem je přivést k tanečnímu sportu co nejvíce dětí a dostat je na taneční soutěže.

Soutěže jako cíl

Po covidu se do kroužků stejně jako u jiných sportů vrátila méně než polovina dětí. Nové přibývají pomalu, tu a tam někdo přivede spolužáka nebo kamaráda. Covid a následná složitá ekonomická situace byly přísným sítem toho, co lidé opravdu chtějí dělat.

Jakmile to bylo možné, aktivita spolku se obnovila ve stejném rozmachu jako před covidem. Žoudlík opět učí pět až šest dní v týdnu. Ztrátu účastníků dětských kurzů v taneční škole nahradil po ukončení všech opatření otevřením klasických tanečních pro mládež a také kurzů pro dospělé. Jejich absolventi se často hlásí do pokračovacích lekcí a posléze do klubu.

„Na taneční jsme se léta těšili, ale jako dvacetilelý kluk jsem se na to necítil. Taneční mistr přece jen musí být nějaká autorita,“ směje se i tak velmi mladě působící třicátník. „Rád bych pokračoval v tanečních kurzech, ale mým hlavním snem je přivést k tanečnímu sportu co nejvíce dětí a dostat je na taneční soutěže. Po covidovém období máme málo soutěžních párů, ale věřím, že se talenty brzy objeví.“

Finmag.cz

Kam dál? Podnikavé Česko na Finmagu:

• Češi jsou slušnější, než myslíme, říká šéf FreshPointů. Staví na důvěře
• Slevami jsme si zkazili zákazníky, říká zakladatel Le Premier Lohniský
• Za energie platíme čtyřnásobek, pomoc je nutná, říká šéf přední keramičky
• Důstojné stáří jen pro bohaté? Domov v Mělníku dokazuje, že to jde jinak
• Místo pohřbu velká party. Český inovátor mění pohled na smuteční obřad