Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Desítky tisíc lidí na dlažbě. Jak číst nebývalý výplach v top firmách světa

Pavel Kohout
Pavel Kohout
26. 1. 2023
 19 886

Zprávy o masovém propouštění v největších technologických společnostech se v poslední době staly normou. Odhaduje se, že americké společnosti z odvětví big techu dosud propustily celkem 130 tisíc lidí. A tento počet nemusí být konečný. Proč se to děje? Je to příznak krize? A jak je možné, že tolik pracovníků – převážně kvalifikovaných – nikdo nebude postrádat?

Desítky tisíc lidí na dlažbě. Jak číst nebývalý výplach v top firmách světa
Masivní propouštění v big techu nebere konce. Co všichni ti lidé budou dělat? (ilustrační foto) / Zdroj: Shutterstock

Kdybychom soudili podle cen akcií, mohlo by se zdát, že technologické společnosti jako celek procházejí krizí. Je pravda, že odhady zisků byly redukovány, nicméně hovořit o „krizi“ by bylo silně přehnané.

Oproti letům 2000 až 2002 je situace nesrovnatelná. Firmy tvořící tehdejší dot-com bublinu byly skutečně extrémně nadhodnocené. Nynější ukazatele ovšem tuto teorii nepodporují, alespoň pokud jde o silné jádro: Apple, Alphabet, Meta...

Odhadovaný poměr P/E (poměr mezi tržní kapitalizací firmy a jejím čistým ziskem) pro akciový index NASDAQ 100 ve výši 21,5 (respektive 24,7 pro poslední čtyři kvartály) je víceméně normální: v roce 2000 se tentýž poměr vyjadřoval v řádu stovek.

Firmy se spíše snaží prostě ušetřit na nákladech. A je třeba dodat, že tato snaha je akciovými trhy vítána. Společnost Alphabet (mateřská firma vyhledávače Google) poskočila na trhu o osm procent, jakmile oznámila propouštění.

Vývoj akcií společnosti Aplhabet (Google)

Zdroj: peníze.cz

Dobrá, ale nebudou propuštěné pracovní síly chybět? Nejde o krátkodobé úspory na úkor budoucího rozvoje? Spíše ne… Pojďme se podívat, proč.

Jak je možné, že velká společnost propustí tisíce zaměstnanců, aniž by to ohrozilo její výkonnost? Znamená to, že nedělali nic...?

Skrze vyhazovy k růstu

Elon Musk zredukoval po převzetí společnosti Twitter počet zaměstnanců ze 7500 na 2300 (podle jiných zdrojů 1750). Podle některých (nepotvrzených) zpráv ponechal pouze 500 programátorů a vývojářů. Ať tak či onak, propouštění bylo masivní a na podzim roku 2022 dokonce vzbudilo obavy, zda Twitter bude vůbec fungovat. Šířily se fámy, že Musk propustil i zaměstnance nutné pro provoz.

Tyto fámy se však nepotvrdily. Twitter funguje i nadále, možná dokonce lépe. Nenastal žádný chaos, žádné systémové výluky. Ukázalo se, že masa propuštěných skutečně nepřinášela žádnou hodnotu.

Jak je ale možné, že velká společnost (nejen Twitter) propustí tisíce zaměstnanců, aniž by to ohrozilo její výkonnost? Znamená to, že ty tisíce zaměstnanců vykonávaly zbytečnou nebo žádnou práci? Pokud ano, jak je možné, že byli vůbec přijati?

Část odpovědi přináší kniha, která byla (a stále je) mylně považována za satiru. Napsal ji profesor Cyril Northcote Parkinson a vyšla v roce 1957. Jde o útlý svazek s názvem Parkinsonův zákon aneb Po stopách pokroku (v originále Parkinson's Law or The Pursuit of Progress). Centrálním tvrzením této knihy jsou tři zdánlivě parodicky vyhlížející tvrzení:

  1. Práce vyplní všechen čas, který je na ni vyhrazen
  2. Úředník chce rozmnožovat své podřízené, nikoli své soupeře
  3. Úředníci si navzájem přidělávají práci

Parkinson demonstruje působení tohoto zákona na vývoji tehdejšího britského ministerstva kolonií. Jeho objem během dvaceti let (od roku 1934 do roku 1954) vzrostl pětkrát, zatímco Británie za tu dobu ztratila Indii, Jižní Afriku a v roce 1956 Suez.

Podobně rostl počet úředníků britské admirality, zatímco počet bitevních lodí neustále klesal. Parkinson předpovídal, že Royal Navy bude mít jednou víc admirálů než lodí. V roce 2008 admirálové přečíslili lodě v poměru 41:40, podle novějších zpráv je poměr dokonce 34 ku 20. Statistika ale nezahrnuje menší plavidla, ponorky a obojživelné síly, takže není zcela férová; navzdory omezení počtu velkých křižníků a podobných lodí jde stále o jedno z nejvýznamnějších bojových loďstev na světě. 

Nicméně platnost zmíněných tří pravidel byla prokázána už tolikrát, že dalších ilustrací není třeba.

Velká část zaměstnanců v big techu jsou vývojáři a softwaroví inženýři. Chronickým problémem těchto profesí je obtížná hodnotitelnost výsledků.

V hlavní roli efektivita 

Co platí pro státní úředníky, platí v nemenší míře i pro zaměstnance velkých korporací. Nikdy se nestane, že by výkaz práce zůstal prázdný; vždy se najde něco, čím se čtyřicet hodin v týdnu vyplní (někdy i víc), vždy se najdou důvody, proč je třeba nabírat další pracovníky. Už jen proto, že šéf oddělení se stovkou zaměstnanců je placen líp než šéf s dvaceti zaměstnanci. A jak počet lidí roste, vznikají další pracovní místa pro vzájemnou komunikaci a koordinaci.

Kdo a kolik. Propouštění v big techu

Masový výplach zaměstnanců v big techu se týká celé řady firem. Extrémním příkladem je už mnohokrát zmíněný Twitter, který zredukoval počet lidí o víc než 70 procent (ze 7500 na 2300), z posledních dní pak jmenujme třeba Microsoft, který oznámil škrty ve výši deseti tisíc zaměstnanců (cirka pět procent všech), Alphabet (majitel Google) propustí dokonce dvanáct tisíc lidí (šest procent zaměstnanců). A můžeme pokračovat: společnost Meta (Facebook) už dříve oznámila uvolnění kolem jedenácti tisíc pozic (13 % pracovních míst) a přidal se třeba i švédský Spotify, který sice neoslní objemem (600), ale stále je to šest procent všech míst v této světové firmě. Celkem se mluví o tom, že o práci přijde na 130 tisíc expertů především v IT sektoru. 

Podobný jev je ostatně dobře známý z teorie i praxe paralelních počítačových systémů. Výkon by měl teoreticky růst lineárně s počtem procesorových jader. Ve skutečnosti je růst výkonu pomalejší, neboť vznikají „režijní náklady“ (overhead) v důsledku nutnosti komunikace mezi jednotlivými jádry: je nutné rozdělit úkol na části, řídit vykonání těchto částí jednotlivými jádry a nakonec zkompletovat výsledek. A od určitého počtu jader může celková výkonnost systému dokonce klesat.

Dobře vidět je to na osobních počítačích. Ani ten váš pravděpodobně nebude mít víc než dvanáct procesorových jader, i když není technicky problém vyrobit procesor s mnohem vyšším počtem, třeba i stovek tisíc. Takové ale najdou uplatnění jen ve vysoce výkonných serverech. V běžném počítači by takový počet „pracovníků“ zůstal nezaměstnaný. Obdobně je tomu ve firmách, kde počet řídících a vývojových pracovníků má určitý maximální limit, při jehož překročení výkonnost neroste, ale může i klesat.

Zpět k technologickým společnostem. Velká část jejich zaměstnanců jsou vývojáři a softwaroví inženýři. Chronickým problémem těchto profesí je obtížná hodnotitelnost výsledků jejich práce. Připomeňme, že i veřejné zakázky v oblasti IT trpí tím, že zadavatel (který obvykle nemívá příslušnou kvalifikaci) není schopen vyhodnotit náročnost projektu v počtu „člověkodnů“. Bývá pak snadné objem zakázky značně nadhodnotit. Také pro mnoho zaměstnanců v tomto oboru bývalo (a bývá) zvykem objem své práce značně nadhodnocovat.

V příznivých dobách, kdy tržby rostou a kapitál je levný, to zdánlivě tolik nevadí. Neefektivita je překryta extenzivním růstem. Jiná situace nastává, pokud tržby stagnují (či dokonce klesají) a k tomu se přidá růst úrokových sazeb. Pak je třeba provést revizi zaměstnanosti a propouštět tam, kde je to možné.

A ono se ukazuje, že je to možné. A to docela dobře. Líp, než by leckdo čekal.

Ti, kteří za něco stojí, si jistě najdou jinou práci. Někteří dokonce využijí propuštění jako impulsu pro založení vlastních firem.

Nezaměstnaní v IT

Elon Musk údajně použil pro rozhodování o efektivitě zaměstnanců tu nejprimitivnější myslitelnou metodu, což je počet odladěných řádků kódu. A ejhle, Twitter se nezhroutil. Právě tak se nemusíme obávat, že se zhroutí Google, Tesla, Amazon, Spotify či kterákoli jiná propouštějící firma.

Je big tech jen nafouknutá bublina?

Nastává ovšem otázka, co s propuštěnými lidmi? Ani ta ale není překvapivě nijak složitá: ti, kteří za něco stojí, si jistě najdou jinou práci, vždyť IT expertů je stále nedostatek. Někteří dokonce využijí propuštění jako impulsu pro založení vlastních firem.

A ti ostatní? Nezaměstnanost v USA dosahuje stále pouhých 3,5 procenta, takže o hladu patrně nezůstanou.

Život je změna.

Autor je bývalý člen Národní ekonomické rady vlády, nyní působí v čele investičních fondů Algorithmic SICAV.

Kam dál? Ekonom Pavel Kohout na Finmagu:

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Je medicína byznys? Jak pro koho. „Frustraci mladých lékařů chápu. Nemají ani na chůvu, aby jim pohlídala děti, když pracují,“ říká přednosta chirurgické kliniky Robert Lischke.

Finmag předplatnéZdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
51
+

Sdílejte

Diskutujte (2)

Vstoupit do diskuze
Pavel Kohout

Pavel Kohout

Ředitel Algorithmic Investment Management a strůjce investičních fondů Algorithmic SICAV. Dřív pracoval mimo jiné pro PPF investiční společnost, Komero, ING Investment Management a PPF, spoluzakládal finančněporadenskou... Více

Související témata

Amazonfacebookgooglekomentářnezaměstnanostspotifytechnologické firmytwitter
Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo