„Jsme Češi, očuráme všechno.“ Firmy marně strkají před ESG hlavu do písku

Martina Fojtů
Martina Fojtů
18. 1. 2023
 24 026

Co je to ESG? Ještě nedávno to byla volba. Firma se zkrátka mohla etablovat jako „zelená“ a udržitelná, a jít tak vstříc určitému typu zákazníků, nebo jí to mohlo být jedno. Možnost volby ale pomalu končí. „Část podnikatelů před tím strká hlavu do písku, což je chyba,“ varuje Ondřej Vaněk ze společnosti PKV.

„Jsme Češi, očuráme všechno.“ Firmy marně strkají před ESG hlavu do písku
Ondřej Vaněk ze společnosti PKV, která se zabývá energetickým managementem, udržitelností a inovacemi / Zdroj: PKV

Jen co Česko zapracuje evropskou legislativu (Corporate Sustainability Reporting Standard – CSRD), budou muset firmy od určité velikosti povinně dokládat takzvané ESG reporty (reporty nefinančních dat). Tedy analýzy toho, jaký vliv má jejich činnost na životní prostředí a společnost obecně, a zda funguje podle mezinárodně uznávaných principů řízení.

Povinnost dokladování se zprvu nedotkne všech firem. Protože ale ty větší budou mapovat i svůj dodavatelský řetězec, vtáhne to i menší hráče. Na podnikatele tak čeká epochální změna.

Jak jsou na ni připraveni? O tom mluví v rozhovoru pro projekt Podnikavé Česko na Finmag.cz Ondřej Vaněk ze společnosti PKV build, která se zabývá energetickým managementem, udržitelností a inovacemi. A už léta firmám zpracovává právě i podklady, které budou brzy povinné.

„Celé ESG se i dnes ještě často redukuje jen na to E, tedy problematiku životního prostředí a v dnešní době spíš na energetiku a spotřebu. Což je opravdu velké zjednodušení. Udržitelnost je postavena na celkem 17 kategoriích, které řeší všechny různé oblasti. Ty největší firmy už reportují, změny musely akceptovat, teď se půjde na další úroveň, a tam se přijetí velmi liší – část podnikatelů před tím strká hlavu do písku, což je chyba. ESG je ohromná příležitost, jen je opravdu třeba pro to začít něco dělat,“ varuje Vaněk.

Když jste dobrý hospodář s vysokým morálním a sociálním uvědoměním, ESG nepotřebujete...

V jaké jsme fázi? Přijde někdo za firmami a zaklepe na rameno, ať dělají to a tamto?

Společnosti začaly vnímat tlak, ale dokud nedojde k implementaci do příslušné legislativy, nikdo nikomu nic nenařídí. Problematika je to ale komplexní, takže až na implementaci dojde, půjde to ráz na ráz a po firmách se budou chtít reporty, u kterých zjistí, že nemají systém pro sběr podkladů. A nastane problém... Legislativa na evropské úrovni už vznikla a postupně se rozvíjí. Na té mezinárodní jsou pravidla už více než deset let stará.

Co je to ESG?

ESG je pojem označující udržitelné investování. Tento nehledí jen na finanční zisk, ale také na udržitelnost a sociální dopad dané investice. Zastánci ESG poukazují hlavně na benefity spojené s vyšší finanční výkonností a nižším rizikem. 

Environment faktor
Environment indikátory hodnotí vliv společnosti na životní prostředí (ekosystémy, lidské zdraví, ovzduší, půdu a vodu). Hlavními kritérii jsou pak energetická efektivita, uhlíková stopa nebo schopnost zpracovávat odpad.

Sociální faktor
Sociální indikátory hodnotí vliv společnosti na širší veřejnost (zaměstnance, dodavatele, zákazníky). Hlavními kritérii mohou být spokojenost zákazníků, persita ve společnosti, angažovanost zaměstnanců nebo charitativní dary.

Governance faktor
Governanace indikátory hodnotí standardy při vedení společnosti. Hlavními kritérii mohou být kompenzace vrcholového managementu, peníze použité na lobbing, míra korupce nebo transparentnost vůči akcionářům.

(Wikipedia.org)

Kde se povinnost ESG reportingu vůbec vzala?

S jistou mírou zjednodušení můžeme říct, že základ je v ratifikaci Pařížské dohody a Green Dealu a na ně navazující legislativě. Prvním zákonem se širším dopadem bylo nařízení Evropského parlamentu a rady z roku 2020 číslo 852, což je lidově nazýváno taxonomie Evropské unie, která firmám i investorům říká, co je to udržitelná aktivita. Netýká se to jen uhlíkové stopy, ale zavedla i „principy nepoškozovat“, kdy se záměry posuzují i z jiných hledisek. Dál vznikl širší rámec, Non-Financial Reporting Directive (NFRD), na základě kterého povinně reportují největší pojišťovací a finanční společnosti, což znamená asi jen 500 společností v celé EU. To nedává dostatečnou informaci o stavu nefinančních dat, proto se dnes chystá implementace rozšířené směrnice Corporate Sustainability Reporting Directive (CSRD).

K čemu je ESG reporting dobrý?

Obecně, když jste dobrý hospodář s vysokým morálním a sociálním uvědoměním, ESG nepotřebujete, protože se snažíte nevytvářet a nepodporovat korupční prostředí, dávat rovné příležitosti všem, snažíte se rozvíjet technologie, snižujete energetickou náročnost. Ale troufnu si říct, že většinu firem doteď poháněl hlavně zisk.

Lhůta, kdy začnou nová nařízení platit, se pořád posunuje, nicméně, co bude to, co budou firmy muset začít dělat?

To se týká právě směrnice CSRD, která přesně řekne, co musí firma vykazovat. A řekne to tak přesně, jak jen právní dokument může být… Aktuálně se mluví o tom, že poprvé se bude reportovat v širším kruhu za finanční rok 2025 a v Česku se to dotkne všech velkých podniků tedy přímo asi patnácti set podniků.

Koho přesně se ESG reporting dotkne?

Okruh dotčených se bude stále rozšiřovat. Kritériem je veřejná obchodovatelnost, množství zaměstnanců, obrat a balanční suma, přičemž musíte splňovat dvě ze tří. Platí ale, že unijní regule si mohou členské státy ještě do jisté míry upravit. Evropský parlament je odsouhlasil před Vánocemi, takže teď se půjde na národní úroveň. Určitě to bude muset být prioritou, státy to nemůžou ignorovat. Co víme například už teď je, že vznikne mezera – ti, kteří reportují už teď, říkají, že jim chybějí data od těch, co zatím nic dokládat nemusí.

Jsme Češi, očůráme všechno. I tady platí, že ještě než je zákon odsouhlasený, víme už o dvou třech metodách, jak ho obejít.

I když se nejedná jen o energetiku, začněme od ní, firmy teď pálí nejvíc. Jak si mám měření a získávání dat pro reporty představit?

Dá se to schovat pod sousloví energetický management. Představte si, že nějaký člověk bude pravidelně zaznamenávat stavy měřáků energií, vkládat data do excelu, kompetentní člověk je bude vyhodnocovat a sestavovat doporučení, kde ušetřit. Tímto způsobem zachytíte jen ty nejhrubší nedostatky. Do budoucna je jasné, že se to celé musí automatizovat, kvalita a četnost dat se musí zlepšit. Jinak je to stejné, jako kdyby finanční ředitel vyhodnocoval stav firmy na základě ročních nebo měsíčních dat. My třeba měřáky integrujeme do jednotného systému sběru dat, osazujeme čidly, takže spotřebu sledujeme na dálku a rovnou online můžeme dát upozornění na nestandardní chování nebo doporučení na zlepšení. Vypočíst a sledovat uhlíkovou stopu v oblasti energií je pak automatické.

Jiří Pech, PKV
PKV

Vymysleli mixážní pult na energie a slaví úspěch. Nápad z Brna šetří miliony

Vyměnit dodavatele elektřiny, namontovat nové technologie či jen šetřit. Energetické úspory se dají dělat různě, když ale jde o velkou fabriku či komplex budov, nic z toho nebude samo o sobě stačit. Ukočírovat všechny složky energetické spotřeby a tím i výdaje je v takových případech výzva jako blázen. Brněnští podnikatelé na ni našli řešení a úspěch slaví i díky pandemii.

Z průběžného měření spotřeby energií se tedy stane nutnost?

Ano. Každá společnost vidí minimálně jednou ročně účty, kolik spotřebovala plynu nebo elektřiny, ale řešit je jen jednou ročně už nebude stačit. Legislativa vás bude nutit do snižování, musíte jít do hloubky, říct, do jaké míry můžete snižovat, v jakých oblastech, sledovat, jak si stojíte vůči vašemu dlouhodobému cíli. Hlavní cíl zní být uhlíkově neutrální do roku 2050. A třeba Evropská unie odeslala už v roce 2018 Organizaci spojených národů závazek, že do roku 2030 snížíme proti roku 1990 produkci emisí skleníkových plynů o 55 procent.

Je to velký cíl? Vždyť spousta už se toho udělala.

Je to zatraceně velký cíl. Ano, tehdy jsme čerpali hlavně z hnědouhelných zdrojů, běžely u nás jen Dukovany, Temelín ještě ne a celé naše fungování bylo hrozně špinavé. Může se zdát, že mezitím jsme spoustu práce udělali, ale ekonomika mezitím zase narostla, potřebujeme víc energie a transformace energetiky zase není taková, že bychom využívali desetkrát čistější zdroje.

Jak je Česko připravené? Kdo je v pohodě, pro koho to bude výzva? A existuje někdo, kdo to nezvládne?

Taková typologie by se líbila každému, ale na to nemáme data. Navíc už teď legislativa připouští, že budou obory, které podmínky nedokážou splnit. Například cement zatím bezemisně vyrobit neumíme. Takové obory musí jít cestou best practices, postupně výrobu osazovat inovativnějšími systémy, než bezemisní technologii jednoho dne vyvineme.

Existují firmy či odvětví, která jsou z pohledu ESG strategie a jejího naplňování napřed?

Napřed jsou určitě ty společnosti, které využívaly posledních pár let velkého profitu, aby investovaly do technologií, vyměnily stará zařízení za energeticky efektivnější a třeba už si vybudovaly své vlastní zdroje energie.

Pravidlům ESG tedy nejde vyhovět bez změny chování?

Změna chování by měla být základem, ale jsme Češi, očuráme všechno. I tady platí, že ještě než je zákon odsouhlasený, víme už o dvou třech metodách, jak ho obejít. Někdo se určitě jen pokusí vytvořit papír pro papír, aby to dobře vypadalo. Jenže obecné povědomí se bude zvyšovat a jednoho dne vás to doběhne, protože nebudete mít slova podepřená daty a třeba banky se zeptají a budou chtít podrobnosti. Zkratka vám přinese jen vícenáklad, v podstatě to není udržitelné. Druhá varianta je, že firmy vezmou udržitelnost vážně, uvidí za změnami příležitost, budou mít dobře a detailně zpracovanou strategii a té se budou maximálně držet.

V Česku jsme stále hodně východní, žijeme momentem a chceme k devíti mercedesům desátý. Je cítit skepse daná historickým vývojem.

Takže jsme se dostali do fáze, kdy tlak na udržitelnost vyvíjejí banky? Až díky nim bude celé ESG fungovat?

Jako vždycky to všechno začíná a končí u peněz, takže vlastně ano. Už teď vidíme, že motivací méně spotřebovávat, být zelenější, je prudké zdražování energií. A teď to půjde dál v tom, že když nebudete splňovat standardy v oblasti udržitelnosti, dostanete se hůř k penězům pro financování byznysu a jednoho dne možná vůbec.

Tomáš Němeček, EY
EY

ESG už proniká do rozhodování bank, přínosy se projeví později, říká Němeček

Financovat projekty, které nesplňují parametry ESG, bude čím dál těžší, varuje partner poradenské společnosti EY Tomáš Němeček. Na trhu jsou podle něj například banky, které už považují uhelný byznys za rizikový a zcela mu zavřely dveře. To se podle něj bude dít častěji.

Už si to majitelé firem uvědomili?

Pociťuju, že udržitelnost a ESG víc rezonuje ve společnostech pohybujících se v mezinárodním prostředí. Čeští podnikatelé to pořád podceňují a nevidí v udržitelnosti nebo potřebě pomáhat životnímu prostředí takový smysl. Svůj byznys berou jako „teď a tady“, nevnímají, že vynaložené peníze můžou mít i jiný efekt než jen zisk. Podléhají efektu setrvačnosti – byznys založili, provozují ho desítky let, pořád to sype a roste, tak proč to měnit.

Jsou v tom Češi nějak unikátní?

Nemyslím, že unikátní. Jsme v tom ale pořád hodně východní: žijeme momentem a chceme k devíti mercedesům desátý. Je cítit skepse daná historickým vývojem. Je velký rozdíl, když se na schůzkách bavíme s někým, kdo má osobní zájem na prosperitě nebo dlouhověkosti byznysu, nebo mluvíme jen s řadovým manažerem. Tomu druhému jde o plnění KPI a o jeho prémie. Korporace už teď proto přenastavují hodnocení manažerů, aby nebyli motivovaní jen ziskem.

Když si teď management firmy řekne, že ESG už opravdu začne řešit, v čem spočívá největší výzva?

V tom stanovit si, čeho vlastně chtějí dosáhnout, co je motivace. Už dnes trh dělí firmy podle toho, jak moc agresivně za změnami jdou, jestli jdou se stádem, nebo jestli chtějí udávat trend. Když je motorem jen plnění zákonné povinnosti, určitě to firmě nepomůže udržet si konkurenční výhodu na trhu. Musí jet o něco rychleji než konkurence.

A co velké výrobní firmy, typicky automotive a jeho dodavatelé, který je pro českou ekonomiku velmi důležitý?

Autoprůmysl je hodně napřed, oni řeší uhlíkovou stopu a udržitelnost možná už deset let. Dodavatelé už jim velmi často dodávají nějaká data o svém fungování v oblasti udržitelnosti, ale to je pořád ještě jen přípravná fáze, protože nikdo ještě závazně neřekl, jakou kvalitu ta data musejí mít a do jaké hloubky bude potřeba jít. Třeba jeden významný výrobce automobilů už má na první úrovni svého provozu dobrý přehled. Má ale třeba pět úrovní různých subdodavatelů. Aby to celé mělo reálný dopad, bude muset projít peklem analýzy celého řetězce až k primární surovině.

Pokud to bude kontrolovat unavený úředník, který toho má na talíři desetkrát víc, než zvládne, nebude to dobré.

Máte nějaký odhad pro to, co se stane, až se schválí patřičný zákon? Nastane panika jako vždycky?

My jsme si touhle zkušeností už prošli v roce 2015, kdy začala platit nutnost mít energetický audit. Zákon přišel, část firem už podmínky naplňovala, část to začala zpracovávat po schválení, ale větší množství subjektů to dělalo s ročním odstupem a dokonce jsou velké firmy, které to nemají dodnes.

Řešíte už ve firmě ESG?

Nikdo to nepostihuje?

Postihuje, ale kontroluje to státní správa… Ono je to celé i nutně o digitalizaci. Pokud to bude kontrolovat unavený úředník, který toho má na talíři desetkrát víc, než zvládne, nebude to dobré. Když na něj ale nějaká databáze plivne, že chybí data z nějaké konkrétní firmy, je to hned o něčem jiném.

Celou dobu se tady bavíme o nutnosti inovovat, ale to je někdy těžké, když máte třeba nízkomaržový byznys. Je to jako byste říkal člověku, který nevydělává moc peněz a dožívá mu auto, ať si teď hned koupí nové. Jenže kde na to má vzít?

U paralely s autem si nejprve musíte položit otázku, jestli je pro mě to auto zbytné, nebo nezbytné. Spousta lidí takhle nechce přemýšlet. Jsou zvyklí se chovat podle nějakého vzorce a statusu, takže to chce opravdu pragmatický pohled – pokud ho opravdu potřebujete, hledat cesty, jak si vůz splňující nezbytné parametry pořídit. V byznysu platí to samé.

Podnikavé ČeskoFinmag.cz

Kam dál? Podnikavé Česko na Finmagu:

Ohodnoťte článek

-
-97
+

Sdílejte

Diskutujte (1)

Vstoupit do diskuze
Martina Fojtů

Martina Fojtů

Martina Fojtů vystudovala žurnalistiku, germanistiku a marketing. Začínala jako sportovní novinářka, léta psala o zákulisí vědy a výzkumu a dnes učí klienty marketingové agentury komunikovat lidsky.

Související témata

byrokracieekologieESGpodnikáníPodnikavé Českorozhovorživotní prostředí

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo