Koktám, no a co? Copywriter si na nedostatku postavil úspěšnou kariéru

Co vás napadne, když se řekne „kocopywriter“? Možná Ko-ko-kokoška z pohádky Šíleně smutná princezna? Na rozdíl od Kokošky, který měl koktání v popisu práce, je Vojtěch Hulinský rozený balbutik. Vadu řeči zdědil po otci, ale spolu s ní dostal i podporující rodiče, silnou osobnost a kreativitu.

„Táta dobře věděl, čím si procházím a co mě může čekat. Už jako malého mě naučil, že výsměch nevypovídá nic o mně, ale pouze o posměváčkovi. Že nad tím můžu jen mávnout rukou a jít dál,“ vzpomíná muž živící se tvorbou textů na klíč – copywritingem.

Vojtěch Hulinský (33)

Jiří Svoboda

Rodák z České Lípy po osmiletém gymnáziu absolvoval bezpečnostně-právní studia na Policejní akademii České republiky v Praze a posléze magisterské studium na CEVRO Institutu. Krátce působil jako právní poradce a bezpečnostní ředitel, poté se začal prosazovat na poli copywritingu. Od ledna 2018 rozvíjí jako OSVČ značku Koktající copywriter. Byznys postavil na tom, že svůj handicap nebere vážně a proměnil ho v přednost.

„Dal mi spoustu podpory, ale ve škole jsem se s tím potýkal sám. Já se rozhodl, že nebudu nic vysvětlovat, že donutím lidi, aby koktání brali jako součást mě. Ne, že se to neděje, ale jako něco, co není potřeba řešit. I zpětně si za tím stojím, ale v té době to nebyla procházka růžovým sadem,“ vzpomíná Hulinský na složité dospívání.

„Jste v pubertě, formujete se a nemůžete říct to, co chcete a jak chcete. Pral jsem se s tím každý den, ale myslím, že i díky tomu mě okolí bralo rovnocenně a ne jako někoho, kdo má problém, ač já o něm věděl neustále.“

S příjmením měl překvapivě jiné problémy, než by se očekávalo. Hulinských je v Česku opravdu málo, takže lidé automaticky předpokládali příbuzenství s kontroverzním pražským politikem. „A co se týče hulení, párkrát jsem to zkusil, ale ten stav nemám rád, navíc mi zhoršuje řeč,“ předem reaguje na další možnou asociaci.

Odmala jsem se učil neřešit, co si o mě kdo myslí a řekne. A tak jsem měl tu startovní čáru paradoxně lepší.

Zdroj slovního bohatství

Hulinský hodně četl, do šuplíku psal krátké povídky a na gymnáziu s kamarádem založil web, který zásoboval vtipnými články ze života jejich party. Někteří učitelé o jeho hendikepu vůbec nevěděli, dokonce si mysleli, že si dělá legraci. Když měl totiž možnost si delší dobu sumírovat v hlavě, co řekne, dokázal mluvit souvisle.

„Než jsem otevřel pusu, tak jsem si v duchu promyslel X variant odpovědi, zhodnotil, kterou bych asi dokázal nejlépe říct, a tu jsem si pak vybral. A když jsem se blížil k obtížně vyslovitelnému slovu nebo cítil, že nastane blok, tak jsem improvizoval a jednoduché věci popisoval složitěji, protože jednoduše mi to zkrátka říct nešlo,“ prozrazuje textař úspěšné strategie boje s vadou řeči.

Finmag.cz

Za tu nejlepší v práci i v kontaktu s druhým pohlavím jednoznačně považuje humor.

„Ukecat holku, když koktáte, není žádná sranda. Pokud si ji ze sebe neuděláte i vy sami. Holky už na gymnáziu slyšely mnohem víc na celek, než na to, jak jsem mluvil. Na to, že se nebojím za nimi jít, že se neberu vážně, že si jich všímám a umím naslouchat,“ říká.

„Fungovalo to tehdy a funguje to dodnes. Možná mi i tady pomohlo, že jsem se odmala učil neřešit, co si o mě kdo myslí a řekne. A tak jsem měl tu startovní čáru paradoxně lepší – proti posměchu kvůli řeči jsem byl imunní, a proto jsem nikdy neřešil ani případné odmítnutí.“

Být kreativní osm hodin denně je náročné. Já to nedokážu, musím si během té doby trochu odpočinout, což v agentuře nešlo.

I já pomáhám a chráním!

Před maturitou nevěřil, že by se mohl psaním živit. „Copywriting byl v plenkách, novinařina pro mě kvůli zpovídání lidí nepřicházela v úvahu a literární ambice nemám. Navíc miluju kriminálky, takže policie byla pragmatická – a naivní – volba,“ vysvětluje své rozhodnutí přihlásit se do civilního programu bezpečnostně-právních studií na policejní akademii.

DanceArt Pelhřimov

Z tanečních chtěl utéct, dnes má vlastní školu. Chceme dobýt soutěže, říká mistr

Na soutěžích zpravidla excelují lidé, kteří s tancem začali jako předškoláci. Václav Žoudlík taneční vášni propadl až v pokračovacích tanečních, dnes v Pelhřimově vychovává novou soutěžní generaci. „Pokud někdo začal pozdě, na soutěžích to má mnohem těžší,“ přiznává podnikatel, jehož ambicí je přivést k pohybu co nejvíc dětí a dostat své svěřence do nejvyšších soutěží.

„Myslel jsem si, že se můžu stát takovým tím zamlklým vyšetřovatelem, který přichází do kontaktu hlavně s důkazy. A nakonec případ vyřeší.“

Policejní psycholožka mu však při pohovoru vysvětlila, že uniforma a vada řeči nejdou dohromady. Ale uměla ukázat směr: „Zkuste copywriting, to by vám mohlo sedět.“ Měla pravdu.

Hulinský však policejní motto Pomáhat a chránit přesto naplňuje. Originálně a po svém. Jak stojí na webu Koktajícího copywritera (ano, tak se jeho brand opravdu jmenuje): „Pomáhám prodávat. A chráním od prázdných frází. Rád se stanu i vaším obsahovým bodyguardem.“

Copywriterskou kariéru začal Vojtěch Hulinský v e-shopu s LED osvětlením, kde mu to časem začalo připadat monotónní. „Marketingová agentura nabízela rozmanitější náplň práce, ale plný úvazek v zaměstnaneckém poměru mi nevyhovoval,“ pokračuje Hulinský, když popisuje svou cestu na volnou nohu.

„Být kreativní osm hodin denně je náročné. Já to nedokážu, musím si během té doby trochu odpočinout, což v agentuře nešlo. Lákala mě možnost stát se vlastním pánem a pracovat tak, jak mi to vyhovuje. Jenže to samozřejmě nepřišlo hned.“

Mít každý pracovní den poloviční víkend a neznat syndrom nedělního odpoledne je k nezaplacení. Copywriting je ale vysoce konkurenční branže.

S velkou pomocí přátel

Během práce pro agenturu vymyslel unikátní koncept, připravil web, sháněl první zakázky a postupně snižoval úvazek. „Kamarádi z gymplu mi nabídli, že když si vše připravím, tak mi pomůžou s webem a pak všichni půjdeme na pivo,“ popisuje.

Finmag.cz

Montovna? Průmyslová země? Kdeže, Česko budují hlavně šikovní lidé

Říká se, že Česko je především průmyslová země. Že jsme montovnou Evropy. A že podnikatelé jsou „příživnici“ či dokonce snad „parazité“. I zběžný pohled do základních statistik ovšem odhalí, že je všemu jinak. A že by si politici, kteří se do podnikatelů oněmi nevybíravými slovy navážejí, měli ujasnit, co je pro Česko opravdu důležité: všichni ti činorodí lidé, kteří něco budují a podnikají.

Pak už to prý šlo ráz na ráz. „Fotografie jsem zdarma získal od skvělého portrétního fotografa Jirky Svobody, kterého zaujal nápad fotky s přelepenou pusou. Web poté během jediného dne dali do kupy vývojář Petr Nagy s Honzou Nyklem.“

„Příprava z mé strany zabrala přes půl roku, ale realizace mě s výjimkou útraty v hospodě nestála ani korunu,“ směje se textař.

O pět let později je Hulinský po všech stránkách spokojený. Stal se z něj uznávaný profík, nezávislý podnikatel a především – šťastný člověk. Stačí mu textovat kolem čtyř hodin denně a zbytek času může věnovat vzdělávání v oboru a budování značky.

Nežene se za bohatstvím, spíš se podobně jako řada vrstevníků snaží o rovnováhu mezi prací a volným časem. „Mít každý pracovní den poloviční víkend a neznat syndrom nedělního odpoledne je k nezaplacení,“ říká spokojeně. „Nicméně copywriterská branže je velmi konkurenční prostředí, a proto pracuji na tom, abych se nejen odlišil, ale byl i co nejvíc vidět.“

Celkem už Hulinského texty pomohly zvýšit tržby nebo návštěvnost víc než stovce klientů.

Během studií jsem podstoupil skvělou terapii, ale její trénink je časově náročný a základním předpokladem účinnosti je zcela klidné tělo i mysl.

V podnikání mám rezervy

Sám se považuje za velmi kvalitního a hotového textaře, který je připraven na ty největší výzvy, ale jako podnikatel vidí stále prostor pro zlepšení. Potýká se zejména s praktickými věcmi, jako je smlouvání, vymáhání nezaplacených pohledávek či propagace. Třeba do psaní na sociální síť LinkedIn se pořádně obul teprve nedávno.

I v podnikání má ale podporu kamarádů. „Byznysové záležitosti konzultuji s Honzou Nyklem, který je v podnikání i vyjednávání zběhlejší a nad pivem mi vždy rád poradí.“

Je také rád, že hned od počátku dbal na budování osobní značky, i když ho brzdí ve zlepšování problémů s vyjadřováním. „Během studií jsem podstoupil skvělou terapii, ale její trénink je časově náročný a základním předpokladem účinnosti je zcela klidné tělo i mysl. A s prací volného času rapidně ubylo, zatímco stresu výrazně přibylo,“ říká s tím, že se to logicky odrazilo i na mluvě.

„Samozřejmě bych na ní chtěl zase zamakat, ale teď má prioritu podnikání. U obojího mám vyzkoušené, že pokud do toho nedávám vše, nemá to cenu. Navíc kdybych nekoktal, tak by můj brand byl jen klamavá reklama,“ říká s nadsázkou.

Svůj přístup k životu, handicapu i podnikání Hulinský formoval dlouho. Občas to byl docela boj, který ale dnes považuje za definitivně vyhraný. V práci i soukromí si zakládá na autenticitě a smyslu pro humor. Řídí se citátem Oscara Wilda: „Buďte sami sebou, zbytek rolí je obsazen.“ Věří totiž, že k odlišení někdy stačí pouze to.

Ostatně, na LinkedIn mezi armádou zavedených kolegů zaujal jako možné téma pro Finmag.cz hned během prvního měsíce přispívání.

Kam dál? Podnikavé Česko na Finmagu:

• Kamil Vacek zblízka. Místo mobilů budou čipy v mozku, říká prodejce telefonů
• Žádný technologický smažák. Tvoříme stroje s osobností, hlásí český startup
• Airbnb či Booking sypou víc. Provozovat pracovní útočiště není pro každého
• Maluje pohledy, rozdává radost. Učitelka z Ústí vyměnila profesi za podnikání
• Češi jsou slušnější, než myslíme, říká šéf FreshPointů. Staví na důvěře