Digitalizovat stát je sisyfovský boj, říká šéf IT gigantu Aricoma. Problém je jinde

Martina Fojtů
Martina Fojtů | 21. 12. 2022 | 9 257
byznysdigitalizaceITpodnikáníPodnikavé ČeskoPraha

O digitalizaci státu se dobře mluví, ale hůř se vykonává. Své o tom ví i šéf IT holdingu Aricoma Milan Sameš. Jak moc se nám podaří štíhlý stát postavit, podle něj záleží taky na nás – občanech, nejen na vládě. „Stávkovat za to občan začne v okamžiku, kdy zjistí, že už státní správu neuživíme,“ říká Sameš s tím, že digitalizace státu je tak trochu sisyfovská práce.

Digitalizovat stát je sisyfovský boj, říká šéf IT gigantu Aricoma. Problém je jinde

Šéf IT holdingu Aricoma Milan Sameš

Zdroj: Aricoma

Osobnost Karla Komárka není lidem v Česku potřeba nějak zásadně představovat. I když si druhý nejbohatší Čech zrovna nelibuje v pozornosti, jeho byznys mluví za něj. Třeba to, že se jeho loterijní společnost Allwyn stala provozovatelem britské národní loterie, je pro firmu z malé země uprostřed Evropy historický úspěch.

Pozadu ale nezůstávají ani další divize Komárkova impéria KKCG. Holding Aricoma už dnes čítá deset firem z Česka i různých zemí Evropy a je největší česko-slovenskou IT skupinou. Na rozdíl od jiných si to navíc nedělá jednoduché a místo expanze na východ dělá všechno pro to, aby se prosadila mezi ostřílenými harcovníky zemí „staré dobré Evropy“.

Milan Sameš

Milan Sameš, Aricoma
Aricoma

Vystudoval ČVUT v Praze, obor elektronické počítače a matematická informatika. Patří ke generaci, která do Česka „přinesla“ počítače. Pracoval mimo jiné v Nokia Networks nebo v LogiceCMG. Z pozice CEO vedl český Oracle a pak evropskou část Ness Technologies. Následně si založil vlastní firmu truconneXion, kde už ale dnes aktivně nevystupuje, protože od roku 2018 je generálním ředitelem Autocontu a celé Aricoma Group. Sameš se angažuje ve startupovém dění, působí jako mentor začínajících technologických firem.

Expanzi Aricomy nekormidluje Komárek sám, ale jeho blízký spolupracovník Milan Sameš s kolegy. Akční padesátník by přitom nemusel. V minulosti už vedl jiné firmy, má vlastní byznys a mohl by si užívat peněz, které vydělal. Hned po prvních větách rozhovoru je ale jasné, že na nic takového se nechystá.

„Nechceme se poměřovat tady doma, ale s dodavateli ze západní Evropy. My Češi máme tendenci hluboce se podceňovat, je to zakořeněné v naší kultuře a změnit to ještě potrvá, ale je to něco, s čím celým příběhem KKCG bojujeme. Potřebujeme víc sebevědomí,“ říká zapáleně Sameš, který přitom první Komárkovu nabídku přejít do jeho firmy údajně odmítl, nicméně na přímou otázku se pouze usmívá.

Dnes Sameš vede skupinu, která je mimo byznysu v komerční sféře také důležitým dodavatelem IT do státní správy. A kterou aktuálně nejlíp definuje číslice čtyři: 40 milionů eur (975 milionů Kč) zisku, 400 milionů eur (9,75 miliardy Kč) obratu a čtyři tisíce zaměstnanců. Ještě před pěti lety to přitom začalo jedinou firmou: známý dodavatelem firemní a IT techniky a softwaru Autocont. Postupně se k tomu přidala datacentra, bezpečnostní experti či specialisté na cloud.

Sameš tak může mluvit o zákonitostech zadání IT zakázek, digitální transformaci, budoucnosti firemního IT i o tom, jaký má všechno tohle vliv na společnost.

Všichni bychom asi chtěli hubenější státní správu, ale asi byste jako občan nechtěla státní správu na home office.

Jak byste dnešní stav holdingu hodnotil optikou začátků jeho budování před pěti lety?

Je to zhruba tak, jak jsme si to představovali. Ona je to taky otázka příležitostí, které se na trhu naskytnou. Existují období, kdy se akvizičně nedaří, a pak ta, kdy příležitosti přicházejí samy. Nemá to žádnou zákonitost. Na pomyslném trhu akvizic je dynamika úplně jiná v době konjunktury a v době krize a my pevně věříme, že jsme připraveni na všechny fáze.

Přestože nejsem zrovna fanouškem Elona Muska, souhlasím s ním v tom, co momentálně říká: i já mám teď „super bad feeling about economy“, ale věřím, že jenom sýčkuju. Každopádně, když se vám míchá dohromady válka, inflace a dluhy, tak se z toho v byznysu obtížně vymanévrovává.

Znamená to, že v posledních měsících měníte svoje expanzivní vize a plány?

Ne, my se domníváme, že naše plány jsou dostatečně robustní. Často se plánuje prostřednictvím scénářů, ale to my neděláme, protože teď by jich bylo tolik, že už bychom nedělali byznys. Existuje jedno plánování a jedny cíle, které se nám chválabohu daří plnit. Pro větší firmy je krize dost často příležitostí k tomu, aby posílily svoji tržní pozici. Chceme se k nim řadit.

Otakar Fleischmann
Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem (UJEP)

Technologiím se nemá smysl vyhýbat, mnohem horší je zahlcenost

Informační technologie mají v moderním životě člověka důležité místo. Jejich přínos pro vědu a další oblasti lidského života je neoddiskutovatelný a člověk díky nim zvládne mnohem víc. Problém ovšem nastává, když to s nimi přeháníme. „Nalezení užitečné míry je pro nás důležité, jako vlastně ve všem v našem životě,“ říká psycholog Otakar Fleischmann.

Jste technologická firma. Co z vašeho pohledu v kontextu využívání technologií s odstupem času způsobil covid?

Nástroje, které umožňovaly práci na dálku a komunikaci, už firmy měly před covidem, jen se dovybavily. Covid podle mě přinesl spíš společenskou a kulturní změnu – vezměte si práci z domu nebo to, že dnes nepřijde nikomu zvláštní dělat ani velké schůzky přes video. Je to sociální a kulturní proměna, technologická tolik ne. To se týká byznysu.

Ve státní správě je to trochu jinak. Tam lidé zůstali doma, ale práce na dálku se tam nijak zvlášť nepropagovala, takže se zaměstnanci zkrátka vrátili do kanceláří. Myslím, že to ke státní správě patří. Všichni bychom asi chtěli hubenější státní správu, ale asi byste jako občan nechtěla státní správu na home office.

Ptám se proto, jestli vám narostla poptávka po technických řešeních.

Že bych zaznamenal větší poptávku třeba po kolaborativních řešeních, to se říct nedá. Státní správa se snaží digitalizovat, někdy lépe, někdy hůře, ale bohužel jsme si prošli dobou, kdy se reálně digitalizace státní správy na deset let zastavila. Velmi dobře jsme nastartovali czech pointy a pak to přestalo být prioritou vlád.

Cítím, že IT jako by se stalo tím ošklivým oborem, který působí problémy, což je podle mě jedna velká nespravedlnost. Mluví se o takzvaně problematických zakázkách, jenže IT má zkrátka problém v tom, že velké projekty dost často nedopadají v čase, kvalitě a rozpočtu.

Proč to tak je?

Protože v byznysu i státní správě existuje určitá posedlost mega projekty a ty zpravidla nedopadají tak, jak se plánuje. A je jedno, jestli je to stavba elektrárny, nebo IT. Výsledek je, že to trvá dvakrát tak dlouho a stojí dvakrát tolik peněz. Zadavatelé se nenaučili rozdělovat zakázky do menších a řídit je.

Když kdokoliv zadává obří projekt, nedokáže ho v ten moment popsat celý, to není v lidských silách. Navíc takový projekt trvá dlouho, v průběhu se tím pádem přirozeně proměňuje a to pak naráží na změnové požadavky a navyšování cen. U zakázek, kdy řešíte složitý informační systém, se požadavky objevují postupně. Možná tam někde je prapůvod.

Jde tomu nějak předejít? Protože náklady se přece kontrolovat musí.

Dalo by se to dělat daleko levněji, ale musí to být skutečnou poctivou prioritou politické reprezentace, a to jakékoliv. Snaha zjednodušovat legislativu a procesy musí být upřímná, teprve pak začíná digitální transformace dávat smysl. Představa, že dnes už komplexní společnost s komplexními procesy naprogramujete a svět se stane lepším, rozhodně nevyjde. Protože digitální transformace státní správy není o IT, ale nejdřív o legislativě a procesech.

Cloudový svět není zdaleka tak jednoduchý, jak jsme si mysleli. Mít Google disk jako jednotlivec je super, ale mít stejný model v podniku nefunguje.

Zastavme se u té legislativy.

Ta se bohužel stává čím dál komplexnější. Místo abychom věci zjednodušovali, děláme je čím dál složitější. To nesouvisí s konkrétní vládou, ale s obecným řízením státu za posledních dvacet let. Digitální transformace státní správy by měla v ideálním případě pomoct ke zjednodušení a k větší přívětivosti státu vůči občanům, ale když máte například banální akt státu vůči občanům na 56 formulářových stránkách, tak digitalizací to nijak nezlepšíte. Legislativa a procesy musí umožnit, aby to bylo na jedné stránce.

Digitalizovat procesy v současné státní správě je sisyfovský boj. Je to i na nás občanech, abychom na současnou i budoucí vlády vytvářeli tlak, že chceme věci jednodušší.

Co s tím? Čekat na super osvícenou vládu?

Superosvícenou vládu si nejdřív musí zvolit superosvícení občané. Až to pro občany bude priorita, až pochopí, že jednodušší stát je lepší, tak se to skutečně stane. Stávkovat za to občan začne v okamžiku, kdy zjistí, že už státní správu neuživíme a začne to mít dramatický dopad na naši životní úroveň.

Ivan Bartoš, ministr pro místní rozvoj
Česká pirátská strana

Teď je šance na změnu. Sníme o tom, že daně vám spočítá stát, říká Bartoš

Až 40 miliard korun. Takovou částku může na digitalizaci státu a podniků získat Česká republika z evropského fondu obnovy. Covidová krize by tak mohla mít na rozvoj e-governmentu akcelerační efekt. „Postcovidové peníze pomohou celou digitalizaci urychlit,“ říká v rozhovoru pro Finmag.cz Ivan Bartoš, místopředseda vlády pro digitalizaci a ministr pro místní rozvoj.

Zvládají firmy digitalizaci lépe než stát?

Ty, které jsou konkurenceschopné, ano. Ale stát opravdu nejde vést jako firmu. Stát se musí správně a spravedlivě chovat k potřebným. Zdravá státní správa je férová, za rozumné náklady, poskytující komfort a bezpečnost svým občanům, to není byznysová logika. Myslím, že je dobře, že ve státní správě jdou některé věci pomaleji, rychlé změny v kontextu státu nevedou k ničemu dobrému.

Státní správa je jeden z vašich velkých zákazníků. Jaké jsou obecně byznysové priority Aricomy?

Ano, to je pravda, nicméně byznys se státní správou u nás tvoří menšinu. Každopádně strategickými prioritami jsou například kyberbezpečnost, protože bezpečnostní hrozby rychle rostou a firmy i státní správa na to musí reagovat. Další prioritu je změna způsobu konzumování IT služeb hlavně v kontextu cloudu, protože se přece jen mění způsob, jakým IT služby konzumujeme – podniky mají daleko méně věcí na svém hardwaru a daleko víc v cloudu.

Takže přístup mít firemní IT jako službu podobně jako Spotify nebo Netflix?

Ne, on totiž cloudový svět není zdaleka tak jednoduchý, jak jsme si všichni mysleli. Mít Google disk jako jednotlivec je super, ale mít stejný model v podniku nefunguje. Naší úlohou jako systémového integrátora je zákazníky tou cloudovou džunglí provést, aby jejich firma zůstala flexibilní, reagovala na konkurenční prostředí správně a aby to měla za rozumné peníze. Ne všechno můžete mít v cloudu, proto se čím dál častěji používají takzvaná hyperkonvergovaná řešení. Pro nás je to ohromná příležitost. V IT obecně existuje několik obřích trendů a s nimi jsme počítali od samého začátku budování holdingu Aricoma.

Co byly první kroky, jak se to nabalovalo a jak se strategie měnila?

První kroky byly velice přízemní. Nejdřív jsme chtěli trošku předělat Autocont, chtěli jsme, aby měl větší výkon a záběr. Brali jsme ho jako neobroušený diamant, který stačí vybrousit, a to se přesně naplnilo. V tuto chvíli máme skupinu firem, kterou velmi obezřetně a postupně propojujeme. Smyslem je vytvořit platformu, do které můžete „nacvakávat“ nové buňky. Nikdy to asi nebude jednolitý organismus, chceme mu nechávat určitou míru flexibility.

CO VŠECHNO JE ARICOMA

Otazník
Shutterstock

Skupina Aricoma Group je v současnosti největší IT firmou v bývalém Československu. Zahrnuje deset společností, přičemž toto číslo bude do budoucna ještě růst. Teď se soustředí na hledání nových akvizic v Německu, Rakousku, Švýcarsku nebo Skandinávii. Aktuálně holding tvoří společnosti Autocont, Internet projekt (ICT infrastruktura, podnikové aplikace a služby), AEC cybersecurity, Komix, CES EA (řešení pro státní správu), Cleverlance, Seavus, Musala, Stratiteg a Clearcode (zakázkový vývoj software).

Jsou nějaká pravidla pro napojování firem?

Při každé akvizici je to jiné, a v tom je ta zábava a trochu i blázinec. Kdybychom se na to snažili našroubovat nějaký korporátní mustr, tak pak akvizice dost často neskončí dobře, takže my velmi pečlivě zvažujeme, jak se nám která firma hodí a jaký integrační plán pro ni použijeme. Dosud se nám to dařilo, počet lidí, kteří odešli z dané firmy po akvizici, je na minimu. Tohle bychom chtěli zachovat, nové firmy kupujeme i kvůli jejich lidem.

Hodně vašich akvizic se stalo ve Skandinávii, dlouhodobě teď hledáte firmy ke koupi v Německu. Jakou tam má Aricoma pověst?

V tuto chvíli zanedbatelnou. Trochu jsme to rozsvítili tím, jak jsme vyhráli tendr pro Evropskou komisi (zakázka obnáší dodávku technologií a konzultačních služeb pro datová centra víc než padesáti evropských institucí, jako jsou Evropský parlament, Europol, Frontex, Evropská centrální banka atd., pozn. red.), což bylo pro vývoj firmy velmi důležité. V současnosti už jí dodáváme hyperkonvergovanou infrastrukturu a služby s tím související. Považujeme to za první krok, chceme se při ní rozšiřovat.

Bylo to náročnější výběrové řízení než běžně?

Triviální to není, dostat se do tohoto klubu dodavatelů je náročné, ale principy dělání byznysu se státní správou se zase tolik neliší. Musíte splňovat nějaká kritéria, být transparentní a plnit své závazky. Celé je to pro nás zajímavé finančně, ale hlavně je to otevření dveří na trhy, kde Evropská komise působí. Ona totiž není jedna, je to šedesát různých úřadů. Je to pro nás vstup do staré dobré Evropy, protože v tomto Evropská komise funguje velmi profesionálně. Úřady mají obrovský IT rozpočet, je to dobře organizované. Obecně je naším cílem mít zákazníky prioritně v teritoriu západní Evropy.

Představa, že evropští odborníci jsou lepší než odborníci z Indie nebo Asie, je mylná. Indické firmy a jejich lidé jsou vynikající.

Není jednodušší mít je primárně na východě?

Jednodušší to je, ale to my nechceme. Spousta renomovaných IT firem v posledních letech zakládala pobočky ve východní Evropě a nedá se říct, že by mezi nimi byla nějaká výrazně úspěšná mimo globálních korporací. Byznys je tam roztříštěnější, komplikovanější. Západní Evropa pro nás znamená stabilitu ceny i čitelnost, proto je to pro nás atraktivní trh. V tuto chvíli je pro nás zakázka pro Evropskou komisi zásadní, hodně byznysu máme ve Švýcarsku nebo ve Skandinávii, což je navázané na naše firmy Seavus a Stratiteq. Nejsme naopak na jihu Evropy. Prioritní pro nás ale teď je Německo, Rakousko a Švýcarsko.

Anketa

Měl by se stát víc digitalizovat?

V IT světě aktuálně cítím odklon od nákupu služeb od indické konkurence? Cítíte to také?

Tady bych aplikoval mimořádnou pokoru a obezřetnost. Představa, že evropští odborníci jsou lepší než odborníci z Indie nebo Asie, je mylná. Indické firmy a jejich lidé jsou vynikající, ale takové spolupráce s sebou přináší problémy – přes všechny používané technologie je vzdálenost a kulturní rozdíl handicap. Takže ano, registruju určitý odklon od toho, že se automaticky outsourcovalo z Indie. Pro nás jsou to dobré zprávy, protože dělání evropského byznysu se zase trochu víc vrací do Evropy.

Dobré na tom je, že to není z důvodu nákladů. Můžu vás ubezpečit, že například expert z Česka bude rozhodně dražší než expert ze Španělska nebo z Itálie, v některých případech klidně i z Německa. A je to jedině dobře, protože dělat byznys jenom z důvodu rozdílu v těch nákladech není životaschopné. Musíte mít zkrátka lepší nabídku.

Kam dál? Podnikatelské příběhy na Finmagu:

ZIMNÍ FINMAG JE TADY. NA CO SE TĚŠIT?

Finmag předplatnéZdroj: Finmag

„Najednou jsem měla pocit, že jsem už někdo jiný, že jsem ztratila sama sebe,“ přiznala Adéle Vopěnkové sběratelka umění Kateřina Havrlant, když spolu mluvily o jejím odchodu z Googlu.

FIN. Dominik Stroukal tvrdí, že se máme připravit na investiční žně • V kanceláři partnera ZDR Investments • Václav Podzimek: Do čeho investovat v roce 2023 • Robert Vlach o pravidlech růstu freelancerů • Roste cena děl po smrti jejich autorů? • Podle Petra Beny z Alzy dochází k pomalé evoluci kapitalismu

MAG. Nejlepší soukromá gymnázia v Česku • Mladé sítě pryč nepustí a staří žijí v digitálních ghettech, říká marketér Tomáš Jindříšek • Kokain, VHS i Flexaret spojuje jedno: Nejsou a nebudou • Na skialpech od čtyř dubů jezdí nejen beskydští fajnšmekři • Americký pickup RAM 1500. Dává smysl i na opačné straně oceánu?

Autor článku

Martina Fojtů

Martina Fojtů

Martina Fojtů vystudovala žurnalistiku, germanistiku a marketing. Začínala jako sportovní novinářka, léta psala o zákulisí vědy a výzkumu a dnes učí klienty marketingové agentury komunikovat lidsky.