Škrty, propouštění a tvrdá vojna. Big Tech věští příchod velké krize

Adam Páleníček
Adam Páleníček | 5. 12. 2022 | 1 komentář | 9 680
bublinaElon Muskfacebookgooglekrizeškrty

Twitter se otřásl v základech. Tisícovky propuštěných a pro přeživší vojna jako řemen. Na obzoru visí omezení home office, riziko nárůstu strávených hodin v práci a v lepším případě tlak na efektivitu, v tom horším ztráta práce. Na stejnou vlnu navíc naskakují i další hráči z velkého technologického klubu. Co se to děje? Máme se snad bát velké krize?

Škrty, propouštění a tvrdá vojna. Big Tech věští příchod velké krize

Ve světě Big Techu, jak se přezdívá největším technologickým firmám světa, se dějí velké věci: škrty, propouštění a vystřízlivění mohou znamenat začátek jedné velké krize (ilustrační foto)

Zdroj: Koshiro K / Shutterstock.com

Sektor velkých technologických hráčů dostává v poslední době doslova zabrat. Ve vzduchu je cítit nástup ekonomické krize a horších časů. Máme snad dot-com déjà vu?

Zní to divoce, jak za dob starého kapitalismu. V Evropě ale můžeme být klidní, máme nový kapitalismus a kurzabeity.

Twitter není sám, podobně drastické kroky volí i další technologičtí hráči. Amazon, Google, Facebook nebo třeba i Apple.

Trendsetter z Texasu

Elon Musk na konci října definitivně ovládl Twitter. A do firmy vlítl jak velká voda. Než se polovina zaměstnanců stihla probudit ze svého poledního home office šlofíčku, měli v emailu výpověď. Ta šťastnější druhá polovina ze sedmi tisíc zaměstnanců pak zjistila, že nejspíš na dlouhou dobu promeškala svou poslední šanci na práci z domova.

Twitter a Elon Musk
Shutterstock

Muskův Twitter, Twitterův Musk. Proč je převzetí sítě rizikem pro všechny?

Nejbohatší muž planety se rozhodl, že vlivná, sporná a prodělečná sociální síť bude jeho. Na tom, co se bude dít dál, závisí pravidla velkého byznysu, osud svobody slova i Muskova příčetnost. Ani jedno nelze brát jako samozřejmost, píše pro Finmag.cz Daniel Deyl.

Jasně, z části je to nadsázka narážející na tvrdá úsporná opatření. Vypadá to ale, že se Musk nezbláznil a neutratil 44 miliard dolarů (přes bilion Kč) jen tak z rozmaru, aby mohl nechat Trumpa a jemu podobné tweetovat. Mnozí si to přitom mysleli.

Poslední vývoj ovšem hovoří spíš o byznysovém přístupu. Zdá se totiž, že Twitter letos po třetí v řadě vykáže ztrátu. Sám Musk ve svém tweetu uvedl, že společnost doslova propálí čtyři miliony dolarů (cca 94 milionů Kč) denně. To už je relevantní důvod ke škrtům.

Twitter ale není zdaleka sám, podobně drastické kroky volí i další technologičtí hráči. Amazon, Alphabet (Google), Meta (Facebook) nebo třeba i Apple, který zatím vykazuje rekordní výsledky. Tito hráči nezačali všichni nutně propouštět, ale v kontextu současnosti začínají myslet úsporně.

Někteří už ovšem k masivním škrtům a propouštění přistoupili. Platební služba Klarna, či investiční platforma Robinhood, jejíž akcie se za poslední rok propadly z 50 dolarů na necelých deset. A stranou nezůstávají ani krypto hráči: propouští například i jedna z největších kryptosměnáren světa, Coinbase.

Oproti krachu burzy FTX je to vlastně ještě docela dobrá zpráva, ale zdá se, že u Coinbase nezůstane a podobné kroky čekají i další společnosti. O menších podnicích a technologických startupech nemluvě.

Musk je bez pochyby trend setter. Toto je ovšem jiný případ. Není to o tom, že by manažeři neměli vlastní strategii a bez hlavy ho kopírovali. Svědčí to o tom, že existuje reálný problém. Technologický sektor se dostává pod tlak a tuší ještě horší časy.

Investoři investovali do všeho, co mělo něco společného s technologií a s internetem. Hlavně, aby společnost měla doménu com.

Předzvěst krize

Komu tento příběh něco připomíná, není sám. Jako bychom to už zažili. V různých obměnách je to pořád to samé: uvolnění měnově politických pravidel, nové peníze, nafukování bubliny, přehřívání ekonomiky, rostoucí inflace. Následné zatažení za brzdu, respektive utažení měnově politických podmínek, splasknutí bubliny, ekonomická recese a spolu s ní rostoucí nezaměstnanost a další související problémy. A tak pořád dokola.

Máme se bát recese?
Shutterstock

Máme se bát recese? Dost možná už v ní jsme

Všude kolem byla recese, ale nikdo o ní nevěděl. To tak s recesemi bývá, že o nich víme až zpětně. V prosinci roku 2007 by vás to ani nenapadlo. Přesto statistici právě tímto měsícem vytyčují začátek poslední velké krize. Opakuje se snad historie? ptá se ekonom Dominik Stroukal.

Nechci suplovat ekonoma Dominika Stroukala, který to ve své knize Ekonomické bubliny bravurně zdokumentoval a doložil tento kolotoč na desítkách historický případů. Dovolil bych si zmínit jen jednu bublinu: dot-com. Možná v ní najdeme víc podobností se současnou situací než v případě jiných bublin.

V roce 1993 byl uvolněn přístup k World Wide Webu (WWW), tedy k internetu pro širokou veřejnost. Otevřela se tím obrovská byznysová příležitost. Mezi lety 1990 a 1997 narostl počet domácností v USA s počítačem z 15 na 35 %. K tomu byl umíchaný koktejl ze zákona o telekomunikacích, podporující nové technologie, zákona o daňových úlevách a z velké dávky uvolnění měnové politiky. Mejdan mohl začít.

Nikdo nechtěl spořit na účtu, když si mohl levně půjčit peníze a investovat. Nikdo si nechtěl nechat ujít unikátní příležitost prorazit na internetu a v technologiích. Investoři investovali do všeho, co mělo něco společného s technologií a s internetem. Hlavně, aby společnost měla doménu com.

Přehlížely se základní investiční parametry. Ziskovost společností, zisk vůči hodnotě akcií, zadlužení. Otravné parametry, které nikoho nezajímaly. Dav investoval pod heslem „růst nad profit“, ať už růst reprezentoval získávání tržního podílu či zvyšování obratu. Všichni měli růžové technologické brýle a před sebou vidinu pohádkového zbohatnutí.

Index Nasdaq, kde byly reprezentovány všechny technologické tituly, se od roku 1997 do roku 2000 téměř zpětinásobil. Vrcholu dosáhl 10. března 2000. Poté přišla krize v Japonsku, začaly se objevovat zprávy o špatné výkonnosti dot-com společností. A mejdan skončil.

Vývoj indexu nasdaq

Zdroj: peníze.cz

Nasdaq začal padat volným pádem. Přišlo vystřízlivění. Na konci 2002 činil propad Nasdaq 78 % oproti situaci v březnu 2000. Do roku 2004 přežilo 48 % dot-com společností. Víc než polovina ale jen propálila kapitál investorů a doslova zavřela krám. Přežily jen ty, které dokázaly generovat aspoň nějaký zisk a aplikovaly dramatická úsporná opatření.

Mjdan končí. Začínáme zjišťovat, že některé technologické společnosti nikdy nedoručí slibované výsledky.

Déjà vu a levné prachy

Jinými slovy, máme déjà vu. Poslední globální „lehmanovská“ krize vyústila znova v uvolnění měnové politiky. Bez kvantitativního uvolňování nejsou koláče. Levné peníze roztočily opět investiční kolotoč. A mejdan začal nanovo, v jedné z hlavních roli opět technologické tituly. Ideálně pyšnící se označením fintech.

Z investování do fintechů se stal nový fetiš. Zkuste se ostatně na chvíli zamyslet, kolik jen kolem sebe máte lidí, které pohltila tato vlna. A kteří bez větších znalostí začali investovat své úspory do fintech akciových titulů nebo třeba do bitcoinu či ještě exotičtějších věcí.

DogeCoin je ukázkou covidového šílenství

Zdroj: peníze.cz

V opojení z nového koktejlu z levných peněz jsme opět zapomněli na tradiční investiční parametry. Společnost, do které investuji, určitě prorazí s její technologií a já na tom pohádkově zbohatnu. Zisk někdy možná bude, ale to je jedno, hodnota akcie stejně roste.

Jenže ouvej. Inflace, energetická krize, ekonomická recese, a hlavně mediální senzace. Křičí to na nás ze všech stran. Krize, krize, krize. I kdyby krize nebyla a fundamentálně se nic nestalo, tak po takové masáži se lidé začnou chovat, jako by krize byla. A krizi přivodí. To je podceňovaná síla očekávání, ale to už je na jiný text.

Někdejší šéf americké centrální banky Fed Ben Bernanke
Al Teich / Shutterstock.com

Záplata na křehký svět. Proč Nobelova cena míří za spolustrůjcem Velké recese

Během Velké hospodářské krize zanikla krachem či fúzí zhruba polovina amerických bank. Když 15. října 2008 nechal tehdejší guvernér americké centrální banky Ben Bernanke, později označený za spolustrůjce krize, padnout investiční banku Lehman Brothers, myslel i na tuto děsivou statistiku. Letos si, spolu se dvěma kolegy, odnesl Nobelovu cenu za ekonomii. Jak to?

Mejdan zkrátka končí, měnová politika v rámci boje s inflací začíná utahovat šrouby. Přichází vystřízlivění. Historie se opět opakuje. Začínáme zjišťovat, že některé technologické společnosti nebudou tak dobré a nikdy nedoručí slibované výsledky. A možná jich bude hodně. Začínají se objevovat propady hodnot společností a první bankroty. Nasdaq se od začátku roku propadl téměř o 30 %.

Dot-com šílenství se začalo naplno projevovat v roce 1999, vrchol nastal v březnu 2000. Ekonomické poklesy nastaly až v roce 2001. Nezaměstnanost začala akcelerovat v roce 2001, ale svého vrcholu dosáhla až v roce 2003. Teď na tom můžeme být obdobně.

Současné opatření serióznějších technologických hráčů z USA může věstit nástup hlubší ekonomické krize. Nicméně jsou to právě tito seriózní hráči, kteří přežijí. Stejně jako tomu bylo v dot-com bublině. Tito hráči si totiž připouštějí problém.

Bohužel u velké spousty jiných se pořád hraje na palubě přesto, že se Titanic potápí. Mejdan u nich skončí až spolu s posledním utraceným dolarem investorů.

Naordinují se všemožné podpory, dotace, kurzarbeity. Čelíme totiž mimořádné době. Covid, válka, energie.

Evropská verze kapitalismu

I když to tak ale zní, není to drama. Děje se to, co jsme viděli už mockrát. Některé společnosti zkrachují, trh se zkonsoliduje, zůstanou ti nejsilnější a nejlepší, kteří posunou ekonomiku a společnost vpřed.

Dneska se na Muska v Evropě díváme jako na vůdce, který dělá nepřípustná drakonická opatření. Ale takto kapitalismus funguje. Pokud se společnosti nedaří, musí přijít nějaká změna. Když se změna podaří, tak může pokračovat, když ne, odchází. Nastupují jiní hráči v duchu Schumpeterovské kreativní destrukce se posouváme vpřed.

Anketa

Bojíte se krize?

V ČR a Evropě jsme na to už zapomněli. Pokud nastane problém, musí ho vlády řešit. Vláda musí zachránit všechny. Není přípustné, aby někdo zkrachoval. To se v moderním evropském státě nemůže stát. Raději všichni, i když polomrtví.

Naordinují se všemožné podpory, dotace, kurzarbeity. Čelíme totiž mimořádné době. Covid, válka, energie. Zejména v covidu se zakořenilo, že když se objeví problém, stát platí. Jedná se ovšem opravdu o mimořádné události? Nebudou nás teď náhodou provázet častěji?

To jsou otázky, které je důležité si klást. Tyto mimořádné události se totiž můžou stát běžnou součástí žití. Vždycky bude někde krize. A tudíž vždycky budeme zachraňovat.

Krize spojená s technologickými hráči nás ale může nechat v tomto kontextu chladnými. Pokud nastane opravdu velký problém, zaplatí to stát. Na dluh. Státní dluh je stejně natolik virtuální pro běžné občany, že to už nikoho netrápí.

Nabízí se filozofická otázka na závěr. Nevyústí tato politika náhodou někdy v krizi, která bude mít mnohem větší a ničivější rozměry?

Kam dál? Adam Páleníček na Finmagu:

 

ZIMNÍ FINMAG JE TADY. NA CO SE TĚŠIT?

Finmag předplatnéZdroj: Finmag

„Najednou jsem měla pocit, že jsem už někdo jiný, že jsem ztratila sama sebe,“ přiznala Adéle Vopěnkové sběratelka umění Kateřina Havrlant, když spolu mluvily o jejím odchodu z Googlu.

FIN. Dominik Stroukal tvrdí, že se máme připravit na investiční žně • V kanceláři partnera ZDR Investments • Václav Podzimek: Do čeho investovat v roce 2023 • Robert Vlach o pravidlech růstu freelancerů • Roste cena děl po smrti jejich autorů? • Podle Petra Beny z Alzy dochází k pomalé evoluci kapitalismu

MAG. Nejlepší soukromá gymnázia v Česku • Mladé sítě pryč nepustí a staří žijí v digitálních ghettech, říká marketér Tomáš Jindříšek • Kokain, VHS i Flexaret spojuje jedno: Nejsou a nebudou • Na skialpech od čtyř dubů jezdí nejen beskydští fajnšmekři • Americký pickup RAM 1500. Dává smysl i na opačné straně oceánu?

Autor článku

Adam Páleníček

Adam Páleníček

Ekonom a právník. Vystudoval národní hospodářství a finance a oceňování podniku na Vysoké škole ekonomické a práva na Univerzitě Karlově. Pracuje v mezinárodní poradenské společnosti v oddělení zaměřeném na transakce, oceňování společnosti a podnikové finance. Je členem boardu Prague Finance Institute.