Rozmetal je bolševik, teď rostou znovu. Všichni chceme někam patřit, říká majitel pražského byznys klubu

Pokud jste někdy četli klasické anglické romány, poznáte to místo okamžitě. Tmavé dřevěné táflování, kožená křesla a pohovky, velká majestátní knihovna a zdvořilí číšníci roznášející jídlo, kávu a sklenice s whisky. Mezi nimi hosté, většinou elegantní prošedivělí gentlemani v dobře padnoucích oblecích zabraní do četby Timesů nebo diskuze o cenách oceli na londýnské komoditní burze. Pokud jste dávali přednost dobrodružné literatuře, možná si představíte i Philease Fogga, jak se u partie kulečníku sází, zda dokáže uskutečnit cestu kolem světa za osmdesát dní.

Ano, řeč je o společenském či, chcete-li, pánském klubu, jakkoli druhý z pojmů už v jednadvacátém století až na výjimky ztratil svůj význam. Dobrá zpráva je, že dnes kvůli nim nemusíte létat do Londýna či na Manhattan, ale podobná místa najdete i v Česku.

Některé se svým předchůdcům snaží podobat takřka ve všem, jiné jsou mnohem neformálnější. Ve všech ale jde o setkávání, poznávání nových lidí a vytváření užitečných kontaktů nebo sdílení zajímavých obchodních tipů. A také trochu o dobré jídlo a pití.

Při pohledu na elegantní historizující činžák na Václavském náměstí v Praze by vás přitom nenapadlo hledat v něm společenský klub. Spíše byste nad luxusním hodinářstvím čekali kanceláře nebo snad drahé byty. Přesto v prvním patře domu najdete asi nejznámější z pražských klubů, příhodně nazvaný Prague Business Club (PBC).

Naši členové si tu postupně našli sobě rovné, své kamarády, prostředí, kde se můžou svěřovat i se svými podnikatelskými problémy.

Jak vás napadlo založit v Praze společenský klub?

Klub jsem zakládal před dvaceti lety a nebylo to tehdy něco, co bych úplně plánoval. Nejdříve se objevil krásný prostor pro pořádání eventů, s tím jsme začali. Potom se to ale rychle překlopilo do klubové struktury, která mi přišla optimální z hlediska pořádání akcí a zajištění stálé klientely. Určitou inspiraci jsme si vzali z londýnských klubů, ale i z českých. Za první republiky bylo v Praze několik společenských klubů, ty ale po válce rozmetal bolševik. Tato kultura zanikla a rozvinulo se především chození do hospod. My jsme na původní klubovou kulturu chtěli navázat, propojovat lidi a posloužit tomu, aby se českému byznysu dařilo.

Jak to tehdy lidé přijali?

Nejhorší byly úplné začátky, kdy byl prostor, byl klub, byla chuť něco dělat, ale nebyli členové. Přesvědčit lidi, aby tomu uvěřili, zaplatili členský poplatek a začali se účastnit akcí, bylo náročné. První tři roky byly tvrdé, ale postupně se členská základna rozšířila.

Co bylo klíčem k tomu, že lidé začali projektu věřit?

Pokud poznali, kdo je členem, a propojili se v nějaké přátelské rovině, přivádělo je to zpět. Naši členové si tu postupně našli sobě rovné, své kamarády, prostředí, kde se můžou svěřovat i se svými podnikatelskými problémy. Je tu znát společná zkušenost podnikatelů, kterou si umějí předávat. Někdy narazí na známé osobnosti, které sem chodí, takže je to i věc prestiže.

Kolik teď máte členů? A kdo je tím typickým?

Asi 150, primárně majitele a spolumajitele firem. Náš typický člen je kreativní člověk, který před lety založil firmu, je úspěšný a potřebuje někam patřit. Když vedete podnik, jste také často čím dál více sám a chcete najít nějaké prostředí sobě rovných lidí.

Převažují muži?

Odráží to stav byznysu, kdy převažují muži, většina majitelů firem jsou chlapi. Ale samozřejmě jsme otevřeni i ženám, takže řada členů využívá svého práva, které jim umožňuje chodit s manželkami nebo partnerkami. Na akcích je to půl na půl.

Co musí člověk udělat pro to, aby se stal členem?

Je potřeba reference od současného člena. Nebo někdy – když víme o někom, že by patřil do našeho klubu, je třeba mediálně známý a víme, že je eticky v pořádku – ho oslovíme napřímo.

Zkoumáte nějak charakter svých členů?

O každém, kdo vstupuje do klubu, máme informace z veřejně dostupných zdrojů. Současně jsou tu členové z různých oborů podnikání, takže pokud by tam byla nějaká negativní reference od někoho ze stejného oboru, je možné, že takového člověka odmítneme.

A stává se to?

Ano, stává, je to několik případů ročně.

Jak vidíte klubovou kulturu v Česku, změnila se za těch dvacet let?

Lidé si uvědomují, že zejména v krizových obdobích, jako je covid nebo ekonomická recese, potřebují mít vazby na ostatní, kteří jim mohou poskytnout nějaké informace, pomůžou jim s kontakty a podobně. Vidím, že lidé se čím dál víc snaží integrovat do různých uskupení. Naše členská základna se rozrůstá.

V čem je, kromě tradice, rozdíl v klubové kultuře zde a třeba v Británii?

U nás se lidé sdružují také, ale jinak. Hrají fotbal za vesnický klub, chodí do hospody, ale nejsou naučeni na takovouto formu. Ta jim může připadat snobská, ale to jsou jen mentální bariéry. Lidé u nás jsou velmi přátelští, snobského na nich není vůbec nic.

Která témata se v debatách nejčastěji řeší?

Děláme minimálně sto setkání na různá témata za rok, někdy až 150. Teď se hodně diskutuje třeba o krizi kolem Ukrajiny, ekonomiky, plynu. Naši členové získávají informace i dopředu, mají možnost se zorientovat a třeba i podle toho zaměřit svá strategická byznysová rozhodnutí, do čeho investovat a čemu se vyhnout. Máme často informace dříve, než se dostanou do obecného povědomí.

Zaujalo? V aktuálním tištěném Finmagu toho najdete víc!

NextPage Media

Rozhovor s Lubošem Drobíkem, majitelem, zakladatelem a prezidentem Prague Business Clubu, je jen část z velkého tématu aktuálního čísla tištěného Finmagu. Co se ještě dozvíte?

• výčet nejvýznamnějších světových i českých byznys klubů
• co je hlavním posláním těchto podnikatelských svatostánků a jakou mají historii
• proč v takovém byznys klubu nepotkáte Křetínského, Vítka nebo Tykače
• jak s pražskými byznysovými kluby souvisí kontroverzní postava nechvalně proslulého lékaře Jaroslava Bartáka

Myslete na nás, až půjdete kolem trafiky. Nebo si nás rovnou objednejte online.

 

Koupit Finmag

Kam dál? Rozhovory na Finmagu:

• Home office normou. Firmy už nikdy nebudou jako dřív, říká expert
• Češi a práce? Za nesmyslný plat a nejlíp za rohem, shodují se podnikatelky
• Startupista má osamělou práci, boří Dlouhý mýty o „klucích z plakátu“
• Z nuly k půlmiliardovému obratu. Enehano roste i bez investorů v zádech
• I drobná chyba může stát miliony, říká specialistka na umělou inteligenci