Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopis  

Vážně vlítne Čína na Tchaj-wan? Ostrovní stát má nečekaně mocnou zbraň

Marek Hudema
Marek Hudema | 21. 11. 2022 | 4 komentáře | 120 817
byznysČínačipyekonomikakrizeTchaj-wan

Malého ostrova Tchaj-wan se chce zmocnit pevninská komunistická Čína. Jelikož si je ale ostrovní stát vědom toho, že nemůže velikostí své armády víc než miliardové Číně konkurovat, spoléhá se na nevojenskou obranu silnější než tanky a rakety. Je jím ryzí byznys: ve světě i Číně tolik žádané čipy.

Vážně vlítne Čína na Tchaj-wan? Ostrovní stát má nečekaně mocnou zbraň

Čína považuje Tchaj-wan za svou neoddělitelnou součást, Tchajwanci mají ale jiný názor (ilustrační foto)

Zdroj: Shutterstock

Ta logika je jednoduchá: na malém ostrově u jihovýchodního pobřeží Číny se vyrábí většina světové produkce nejmodernějších mikročipů. A přerušení jejich produkce by nezasáhlo jen západní svět, ale především Čínu. Ta je jejich velkým odběratelem. Můžeme to nazvat třeba jako tenký křemíkový štít.

Tuhle obranu by ale teď mohl zničit největší spojenec Tchaj-wanu, Spojené státy. Ale nepředbíhejme.

Čína, která nebyla pod vládou Číny

Znovusjednocení, to je heslo, které razí čínští komunisté pro svoji snahu ovládnout Tchaj-wan. Jenže ostrov po většinu své historie nebyl jako celek součástí Číny. Tou se stal až po porážce Japonska ve druhé světové válce v roce 1945 a jeho počínštění je do značné míry dílem čínských nacionalistů, kteří na ostrov uprchli v roce 1949 v prohrané válce s čínskými komunisty. Do té doby od roku 1895 ovládalo ostrov Japonsko a byl součástí japonského císařství, které ho industrializovalo a částečně i japanizovalo. Součástí pevninské Číny byl Tchaj-wan mezi lety 1683 až 1895, ale čínské úřady ovládaly jen část ostrova. Před tím byl ostrov pod vládou pirátů a pak samostatné čínské dynastie, a ještě před tím Nizozemců a Portugalců. Čínské osadníky sem jako první přivedli Nizozemci v 17. století.

Donedávna žily Tchaj-wan a komunistická Čína téměř v harmonii. I když komunistická Čína považuje a vždy považovala Tchaj-wan za svoji odštěpeneckou provincii a tchajwanská vláda v historii vystupovala jako zástupce celé Číny, obě země spolu uzavřely mnoho technických dohod umožňujících obchodování a dokonce mají speciální výhodná pravidla pro cestování svých občanů mezi pevninou a ostrovem.

Přestřelky mezi oběma armádami z padesátých let se staly dávnou historií. Umožnil to takzvaný kompromis z roku 1992, který dovolil navázání polooficálních styků tím, že obě strany formálně zachovaly fikci, že existuje jen jedna Čína, k níž patří i Tchaj-wan. Jen se neřeší, zda tuhle jednotnou Čínu představují komunisté v Pekingu, nebo Tchaj-wan, který je dědicem čínských nacionalistů a oficiálně se jmenuje Čínská republika.

Peking je díky tomu největším tchajwanským obchodním partnerem, Tchaj-wan zase jedním z největších investorů v pevninské Číně.

Mírové sjednocení obou zemí, kteří čínští komunisté donedávna alespoň slovně upřednostňovali, už není možné.

Hongkongský scénář

Samozřejmě, čínští komunisté se nikdy nevzdali snahy ostrov získat případně i silou. Čínská lidová armáda si dokonce ve vnitřním Mongolsku uprostřed Číny postavila kopii sídla tchajwanské prezidentky a pravidelně cvičí jeho obsazení. Všichni to ale brali tak, že jde o povinné rituální tanečky bez souvislosti se skutečností. Čínská armáda totiž reálně neměla prostředky k přepravě vojáků na ostrov a jeho obsazení a ještě před pár lety se zdálo, že tato situace bude trvat.

Deglobalizace
Shutterstock

Rekviem za globalizaci aneb Jak válka na Ukrajině změní celý svět

Ruská invaze na Ukrajinu zasadila poslední ránu rostoucí globalizaci. Výsledkem bude víc pracovních míst na Západě, větší rozdíly mezi vyspělými a rozvojovými zeměmi a větší chudoba pro všechny. Nemusíme ale zoufat. Vlna globalizace, kterou jsme zažili, není první a patrně nebude ani poslední. Jen ta další bude zase trochu jiná a může přijít až za desítky let, píše pro Finmag.cz Marek Hudema.

Jenže rychlé posilování Čínské lidové armády vše změnilo. Jak například letos uvedl bývalý šéf amerického námořnictva admirál Mike Gilday, komunisté možná boudou mít technické prostředky k obsazení Tchaj-wanu už příští rok. Ostatně o „sjednocení“ ostrova s Čínou silou mluvil nedávno i čínský prezident a zároveň generální tajemník čínské komunistické strany Si Ťin-pching.

Mírové sjednocení obou zemí, kteří čínští komunisté donedávna alespoň slovně upřednostňovali, už není možné. Pekingští komunisté si ho představovali tak, že obyvatelé Tchaj-wanu přijmou hongkongský model „jedna země – dva systémy“. Britské kolonii Hongkong bylo totiž přislíbeno zachování jeho autonomie a politických svobod i po jejím připojení k Číně v roce 1997.

Dlouho to fungovalo, ale v posledních dvou letech s tím čínští komunisté udělali konec. A prosazují v Hongkongu tvrdou linii. Tchaj-wanci ale nechtějí dopadnout stejně.

Čipy z Tchaj-wanu pravděpodobně nosíme ve většině elektroniky: od chytrých hodinek, přes tablety a notbooky až po auta.

Americká mlha a ekonomika

Sílící apetit Číny pohltit Tchaj-wan aktuálně brzdí dvě věci. Za prvé je to podpora Spojených států Tchaj-wanu, která je ovšem poněkud nejistá. Od sedmdesátých let, kdy se Washington spojil s Pekingem proti Moskvě, neudržují Američané na ostrově vojenské základny ani nemají s Tchaj-wanem oficiální smlouvu o vzájemné obraně.

„Utajená“ firma ovládající svět

Donedávna byla firma TSMC (Taiwan Semiconductor Manufacturing Company) známá jen pár odborníkům. Nevyrábí totiž čipy či jiné elektronické součástky pod vlastní značkou, ale naopak pro jiné firmy, které značkové výrobky mají. Přitom stojí za až devadesáti procenty světové produkce nejpokročilejších mikročipů. Firma sama uvádí, že v roce 2021 vyráběla 12 302 různých produktů, využívala 291 odlišných technologií a to vše pro 535 zákazníků včetně Apple, Nvidia či AMD.

Společnost vznikla ve druhé polovině osmdesátých let minulého století v tchajwanskou vládou vytvořeném technologickém parku. Šlo o součást snahy tchajwanské vlády přilákat Tchajwance pracující dosud v americkém Silicon Valley a modernizovat tím tchajwanskou ekonomiku. Zakladatel TSMC Morris Chang přitom přišel s konceptem, že čipy pouze vyrábí na zakázku, a tak nebyl vnímán ostatními firmami jako konkurence. Mohl se tak plně soustředit jen na vývoj technologií výroby co nejrychlejších, nejmenších a nejvýkonnějších čipů.

Až donedávna praktikovaly USA takzvanou „strategickou nejednoznačnost“, tedy nechávali čínské komunisty na pochybách, zda budou Tchaj-wan bránit, či ne. Fungovalo to, dokud byla čínská armáda slabá. Nyní už podle vyjádření amerického prezidenta Joa Bidena Spojené státy jasně deklarují, že budou Tchaj-wan bránit.

Není to ale žádný písemný závazek a navíc ne všichni američtí politici s ním souhlasí. Dokonce ani ne všichni významní politici z prezidentovi strany.

Naštěstí je tady ale ještě jedna brzda, na kterou se Tchajwanci spoléhají. Zhruba 24milionový ostrov je klíčovým dodavatelem moderních mikročipů. Produkuje jich celosvětově osmdesát až devadesát procent. I když to člověk nevnímá, pravděpodobně je nosí ve většině elektroniky: od chytrých hodinek, mobilních telefonů přes tablety, notebooky až po auta.

Závisí na nich doslova celý svět. A to včetně pevninské Číny.

Pokud by Čína napadla Tchaj-wan, mělo by to možná největší dopad na světovou ekonomiku v její historii. Větší než byl rok 1929.

Čipy vládnou světu

Peking se sice pokouší v rámci svého programu Made in China 2025 zbavit své závislosti na cizích technologiích včetně mikročipů, ale zatím mu to moc nejde. V roce 2020 pocházelo jen šest procent polovodičových součástek v čínských výrobcích z komunistické Číny, a i když Číňané zkoušejí kopírovat výrobky největšího tchajwanského výrobce, firmy TSMC (viz box vpravo), zatím jsou asi pět let pozadu.

Nedostatek čipů
Shutterstock

Čipy došly, autoprůmysl v krizi. Kde je problém?

Pozastavení výroby automobilů, zpoždění dodávek herních konzolí, ale i potíže s výrobou chytrých telefonů, ledniček a všeho, co má jednu konkrétní součástku: čip. Až dosud jste pravděpodobně o jeho výrobě téměř neslyšeli, ale pandemická krize vše mění. Kde je tedy problém?

Navíc je komunistická Čína víc závislá na taiwanských výrobcích než tchajwanské společnosti na tržbách z pevninské Číny. Pokud by Čína zahájila invazi na Tchaj-wan, mohla by minimálně dočasně přijít o dodávky čipů, a to by ochromilo globální i její ekonomiku.

„Pokud by Čína napadla Tchaj-wan, mělo by to možná největší dopad na světovou ekonomiku v její historii. Větší než byl rok 1929 (kdy začala velká hospodářská krize),“ řekl serveruInsider Glenn O'Donnell, viceprezident americké poradenské společnosti Forrester Research. Ta se mimo jiné specializuje i na analýzu elektronického byznysu. „Polovodiče jsou pro světovou ekonomiku jako kyslík. Bez čipů nebude moct dýchat,“ dodal.

Zasáhlo by to samozřejmě i Spojené státy, které se sice také snaží obnovit výrobu na vlastním území, ale jsou na tom podobně jako Čína. Představa, že svět přijde o dodávky čipů, by pak mohla vést k tomu, že by se Spojené státy postavily na obranu ostrova.

Má to fungovat podobně jako Švédsko za druhé světové války, kdy byla Třetí říše z podstatné části závislá na švédské železné rudě.

Zapálit, či nezapálit

Část tchajwanských představitelů si je důležitosti výroby polovodičových součástek dobře vědoma a mluví neoficiálně o polovodičích a o jejich klíčovém výrobci, společnosti TSMC, jako o „křemíkovém štítu“. Snaží se zabránit přesunu klíčové výroby i know-how mimo zemi a vláda podporuje například prostřednictvím vědeckých parků další technologický vývoj, aby tchajwanské výrobce nedohnali jejich čínští či jiní konkurenti.

Podle některých odborníků by tchajwanská vláda měla Čínu na její závislost na tchajwanských mikročipech aktivně upozorňovat. A dopředu oznámit, že pokud dojde k invazi, zničí sama jejich výrobní kapacity. Techniky z továren by pak Tchaj-wan měl evakuovat třeba do Spojených států. Komunistická Číně by pak v případě dobytí ostrova nezbývalo nic jiného, než investovat obrovské peníze do obnovy výroby. Zároveň by jí ovšem chyběly peníze z vývozu elektroniky, protože do ní nebudou čipy. Byla by to tedy výhra, která se nevyplatí.

Technologický závod o nadvládu

TSMC samozřejmě není sama, kdo do čipů šlape na plné obrátky. Dohánět se ji snaží zejména jihokorejský gigant Samsung, který se světovou jedničkou zápolí hlavně v technologické rovině pomocí nové technologie zvané Extreme Ultra Violet (EUV), tedy extrémní ultrafialová litografie. Výrobní stoje na tomto principu se intenzivně vyvíjejí už od 90. let minulého století, ale výroba vykazuje velkou chybovost a není zatím ekonomicky efektivní. Pokud se EUV ovšem podaří Samsungu zdokonalit, měl by velkou šanci z tržního koláče svého konkurenta významně ukousnout.

Má to fungovat podobně jako Švédsko za druhé světové války. Švédsku tehdy hrozilo obsazení nacistickým Německem, zároveň byla nacistická Třetí říše z podstatné části závislá na švédské železné rudě. Švédská vláda proto hrozila, že v případě nacistické invaze své doly zničí, a poškodí tak fatálně nacistický válečný průmysl.

Letos v říjnu zveřejnila agentura Bloomberg zprávu, podle které se na Tchaj-wanu a v USA skutečně zvažuje v případě války evakuace inženýrů z firmy TSMC a zničení firemních továren. Oficiální tchajwanští představitelé to ale popřeli s tím, že není třeba továrny ničit, protože bez školené obsluhy a dodávek komponentů ze zahraničí jsou k ničemu.

Jak to ale je ve skutečnosti, není zdaleka jisté. Jisté naopak je, že výroba čipů je aktuálně pro Tchaj-wan naprosto klíčová výhoda.

Američtí občané potřebují speciální povolení, pokud chtějí pracovat v čínských továrnách na výrobu polovodičů.

Čipová a skutečná válka

I tahle premisa má ale trhliny. Nejmodernější čipy se totiž pokouší vyvinout a vyrobit i jinde ve světě, a to včetně Evropy. A časem se to jistě i podaří. Tchajwanské firmy včetně už zmíněné TSMC navíc přesouvají část své výroby mimo ostrov, mimo jiné díky politickému tlaku cizích vlád, které – i když jsou třeba spojenci Tchaj-wanu –, chtějí mít svou vlastní nezávislou čipovou „základnu“.

Anketa

Vtrhne Čína na Tchaj-wan?

Znát je to hlavně ve Spojených státech. Ty minulý měsíc zahájily „čipovou válku s Čínou“. Z obavy, aby Peking nezískal převahu ve vývoji moderních technologií a umělé inteligence a nevyužil toho ve zbrojení (což mimochodem čínští komunisté plánují a veřejně to také říkají), americké úřady zakázaly vývoz některých technologií na výrobu a vývoj čipů do Číny.

Zakázán je tak nejen vývoz čipů samotných, ale američtí občané potřebují i speciální povolení, pokud chtějí pracovat v čínských továrnách na výrobu polovodičů. Navíc zahraniční společnosti budou potřebovat povolení, pokud budou používat americké zařízení k výrobě špičkových čipů prodávaných do Číny. Jenže to je problém i pro tchajwanské výrobce a představitelé TSMC už oznámili, že vlivem protičínských sankcí v některých případech přerušují výrobu pro Čínu.

Komunistická Čína se tak jako tak bude muset bez tchajwanských čipů obejít a za pár let je nahradí vlastními. Nebo jejich dovozem odjinud. Zároveň tak ale zmizí i čínská obava, že útokem na Tchaj-wan poškodí své vlastní hospodářství.

Silikonový štít tak pomalu přestává fungovat paradoxně díky Spojeným státům, největšímu tchajwanskému spojenci.

Kam dál? Marek Hudema na Finmagu:

PODZIMNÍ FINMAG JE TADY. NA CO SE MŮŽETE TĚŠIT?

Finmag předplatnéZdroj: Finmag

„Jsme dostupný luxus a lidé chtějí nějakou radost. Když už nemohou hýřit, tak aspoň budou mít na stole dobré pití,“ řekl Jiřímu Nádobovi šéf Mattoni 1873 Alessandro Pasquale.

FIN V kanceláři šéfa Impact Hubu • Jakub Žofčák o byznysových souvislostech etikety • Robert Vlach o rozdílu mezi freelancery a zaměstnanci • Elonova obrana „čisté“ Tesly střílí vedle. • Mnohé firmy čekají problémy spojené s insolvencí a možná i trestní odpovědností. Jak se mají chovat?

MAG Tomáš Eckschlager a Lukáš Drásta zrekonstruovali bývalý klášter a vybudovali atypický domov pro seniory • Klára Moldová oživila historickou školu T. G. Masaryka • New York: hlavní město světa, nebo samozvaný král sebestředných sociopatů? • Conversky nosí hvězdy popkultury, to je ale až jejich druhý život

Autor článku

Marek Hudema

Marek Hudema

Vystudoval historii a politologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, pracoval jako novinář například v Respektu, Reflexu, Hospodářských novinách nebo Lidovkách. Zajímá se o Blízký východ a Asii, kde se snažil co nejvíc cestovat, a také ekonomiku a ekonomii.