Moje peníze, moje oběti. Krizi zatím zkoušíme vysedět, říká šéf Mattoni

Alessandro Pasquale řídí jedničku na trhu s minerálními vodami a nealko nápoji ve střední Evropě, která provozuje 11 výrobních závodů a působí v osmi zemích. V letošním roce se Mattoni 1873 zatím daří slušně, Pasquale však přiznává, že se bojí, až lidé začnou šetřit. A přiznává, že firma bude muset zdražovat. Ovšem ne hned.

„Naštěstí jsme rodinná firma s jistou volností v rozhodování. Nejsme na burze, kde bychom museli vykazovat zázraky každý čtvrtrok. Zkoušíme zatím krizi vysedět a pozdržet zdražování na okamžik, kdy už nebudeme mít jinou možnost,“ říká Pasquale v rozhovoru pro Finmag.

Lidé se musí rozhodnout, jestli si nechají peníze sežrat inflací, anebo je rovnou utratí. Podle mě se zatím míchá obojí dohromady.

Jak moc vám hraje do karet letošní rok?

Docela slušně. Místy rosteme dvouciferným tempem. V Česku o něco méně, ale zatím si nemohu stěžovat.

Alessandro Pasquale (50)

Alexander Dobrovodský

Narodil se v italské Padově a žije střídavě v Česku a ve Švýcarsku. Vedení Mattoni 1873 převzal před 15 lety po otci Antoniovi, který podnik koupil v privatizaci na začátku 90. let. Alessandrovým dlouhodobým zájmem je oblast udržitelnosti a cirkulární ekonomiky. V Česku je hlavním hybatelem iniciativy zálohujme.cz, usilující už delší dobu o zavedení zálohového systému na PET lahve a plechovky.

V červnu byl zvolen prezidentem Evropské asociace výrobců minerálních vod NMWE. Má dva syny, stejně jako otec sbírá historické automobily.

Zatím? Máte strach, že se teď začne šetřit?

Ano, to samozřejmě mám. Až lidem dorazí nové účty za energie, budou, myslím, mnozí docela v šoku. Toho se momentálně hodně obávám, leckdo asi bude muset svoje výdaje poupravit. 

Co čekáte, že se stane?

Lidé se musí rozhodnout, jestli si nechají peníze sežrat inflací, anebo je rovnou utratí. Podle mě se zatím míchá obojí dohromady. Lidem rostou náklady, to je trochu děsí, na druhou stranu nechat peníze ležet v bance taky není žádná výhra. Zatím se tyto tlaky myslím víceméně vyrovnávaly, teď to asi bude horší.

Jak dolehne utahování opasků na vaše odvětví?

My jsme naštěstí docela odolní, tak snad letošní zimu přečkáme lépe než jiní. Ale nějaký dopad určitě bude, to je jasné.

Řada skláren v Česku se chystá zavřít, což bude brzy znamenat vážný nedostatek skleněných obalů. Jak silně vás to zasáhne?

My naštěstí používáme skleněné obaly pouze vratné, takže podíl nových skleněných lahví, které potřebujeme pořizovat, abychom nahradili rozbité nebo ztracené, je relativně malý. Problematická situace, v níž se sklářský průmysl v současnosti nachází, je jen vrcholem ledovce. Dramatický nárůst cen energií je něco, co bude mít vážný dopad na všechny výrobní podniky. Brzy uvidíme, že mnoho dalších průmyslových odvětví ukončí svou výrobu, pokud nedojde ke zlepšení. Bohužel v Česku neexistují nástroje, díky nimž by firmy mohly dočasně zastavit výrobu a s podporou státu si udržet pracovní sílu. Jakmile se nějaká továrna zavře, s velkou pravděpodobností už nikdy znovu neotevře.

Jak vážná je nadcházející krize z pohledu vaší rodinné podnikatelské zkušenosti?

Převzít firmu od mého otce v roce 2008 bylo zatraceně těžké. Svět čelil velké finanční krizi a spotřebitelé omezili své nákupy. Dotklo se to také obchodu s přírodní minerální vodou a nealkoholickými nápoji. Pak jsem si uvědomil, že to nic nebylo, když v roce 2020 explodovala pandemie. Měl jsem v době covidu za to, že už nemůže být nic šílenějšího. Mýlil jsem se. Energetická krize, ke které právě směřujeme, bude mnohem ničivější. Myslím, že za tři měsíce se ukáže.

Dá se to podat i tak, že jsem se rozhodl investovat něco z rezerv do svých zákazníků. Jsou to moje peníze, tak si můžu dovolit něco obětovat.

Před covidem jste uváděli tržby přes 16 miliard korun. Mezitím jste se rozrostli o další značky, jste tedy předpokládám už mnohem dál, nebo ne?

Ano, ale nejen díky akvizicím nových značek. Prodej slušně roste i u těch ostatních.

Kam se chcete dopracovat letos?

Na konci prázdnin jsme letošní výhled museli revidovat, všechno se teď mění a v konečném důsledku jsou všechny prognózy hodně ošemetné. Vše závisí na tom, co bude dál dělat Rusko, a do jeho plánů nikdo nevidí.

Mattoni 1873

Alexander Dobrovodský

• Mattoni 1873 (dříve Karlovarské minerální vody) je jedničkou na trhu s minerálními vodami a nealko nápoji ve střední Evropě.
• Provozuje 11 výrobních závodů a působí v osmi zemích. Vedle vlastních značek Mattoni, Magnesia, Dobrá voda, Poděbradka nebo Birgo funguje ve střední Evropě i jako distributor a výrobce PepsiCo a jejích značek Pepsi, Gatorade nebo Lay’s.
• Celá skupina Mattoni 1873 dnes zaměstnává 3200 lidí, loni poslala na trh přes 1,7 miliardy lahví a dosáhla obratu 16 miliard korun.
• Firma je pod stoprocentní kontrolou rodiny Pasqualeových, výši zisku za celou skupinu nezveřejňuje.

Budete dále zdražovat? A co takovému rozhodnutí předchází? Dá se čekat, že řada vašich nákladů jde nahoru, na druhou stranu – jak sám říkáte – lidé šetří a váš svět je docela konkurenční. Co s tím?

Zdražit samozřejmě musíme, to se nedá nijak obejít. Růst vstupů, jaký vidíme dnes, nepamatuju. Stoupají ceny surovin a energií, brzy se k tomu přidají tlaky ze strany zaměstnanců a my budeme zvedat mzdy. Dopad inflace je enormní. Naštěstí jsme rodinná firma s jistou volností v rozhodování. Nejsme na burze, kde bychom museli vykazovat zázraky každý čtvrtrok. Zkoušíme zatím krizi vysedět a pozdržet zdražování na okamžik, kdy už nebudeme mít jinou možnost. Dá se to podat i tak, že jsem se rozhodl investovat něco z rezerv do svých zákazníků. Jsou to moje peníze, tak si koneckonců můžu dovolit něco obětovat.

Akcie velkých hráčů, jako jsou Coca-Cola nebo Pepsi, jsou na tom letos zatím docela dobře. Celý trh padá, ale tyhle dvě akcie patří k těm, které drží. Čím to je? Pití známých značek jde na odbyt pořád, krize nekrize?

V naší branži máme štěstí, že prodáváme věci, které nejsou v absolutním měřítku zas tak nákladné. U lahve za deset korun dělá zdražení o deset procent jen korunu a to nikoho nezabije. Také mám pocit, nebo aspoň doufám, že nejsme úplně nahoře v seznamu věcí, na kterých teď zákazníci budou šetřit. My jsme dostupný luxus a lidé chtějí mít vždy nějakou radost. Když už nemohou hýřit, tak aspoň budou mít na stole dobré pití. Naše odolnost je poskládaná ze všech těchto střípků. Nic z toho neznamená, že máme vyhráno navěky, ale když jde ekonomika dolů, nás se to zpravidla dotýká méně. To je ověřený fakt.

V Česku si hodně zakládáte na udržitelnosti, vy sám jste známý jako velký propagátor recyklování PET lahví. Nepůjdou vaše zelené ideály v krizi na vedlejší kolej?

Záleží na tom, o čem se konkrétně bavíme. Ne všechny snahy o udržitelnost s sebou nesou větší náklady. Leccos naopak přináší úspory. Udržitelnost, když se dělá pořádně, jde v mnoha ohledech ruku v ruce s ekonomikou. Takže uvidíme. Zatím v těchto ohledech neplánujeme žádné ústupky, ale musíme samozřejmě hlídat i jiné aspekty. A teď nemluvím o zisku, tam se můžu jako vlastník rozhodnout, že něco slevím, ale třeba o zaměstnanosti. Může se tedy stát, že některé záměry budou muset počkat. Neříkám, že něco takového mám v plánu, ale nebylo by na tom nic špatného. Lidstvo jako celek bude postupovat stejně. Nedělali jsme nic celé dekády, takže když teď pár let polevíme, nikoho to nezabije.

Na firemním webu píšete, že „velikost zavazuje“ a že vaším cílem je, aby celé nápojové odvětví bylo „dlouhodobě udržitelné“. Co tím vlastně máte na mysli?

Vím, zní to docela troufale. Ale myslíme to vážně. Jsme rodinná firma, máme svoji vizi a máme prostor i chuť věci měnit. Náš byznys, ač se to mnohým nezdá, ve skutečnosti už docela udržitelný je. Naše plastové lahve jsou sice hodně na očích, leckdo na nás kvůli nim ukazuje prstem, ale věřte mi, že zdaleka nejsme co do spotřeby a produkce plastů nejhorší. Na druhou stranu je zjevné, že můžeme být ještě mnohem lepší. Udržitelnost je cíl, který sledujeme už dlouho. Teď je klíč v tom, přesvědčit všechny ostatní kolem sebe. Celý náš obor a v některých ohledech také politickou scénu. To zabere nějaký čas, ale děje se to.

Dali jsme si závazek být do roku 2030 uhlíkově neutrální a rád bych se dožil toho, že jednou budeme ještě dál.

Jak jste daleko s vaším nejznámějším záměrem, tedy prosadit v Česku zálohování PET lahví?

Cirkularita lahví je základ. Největší a nejrychlejší věc, jakou můžeme coby nápojáři pro zodpovědné fungování udělat. Proto se na zálohování tolik soustředíme. Už jsme docela daleko, dál už to moc nezávisí na nás. De facto všichni, kdo podnikají v našem oboru, jsou už s námi. Chybí jen posun na politické úrovni, a na tom pracujeme.

Zkuste v kostce shrnout, o co vám přesně jde. Jak by zálohování PET lahví mělo fungovat a na čem vázne?

Cirkularita nápojových obalů – nejen PET lahví, ale i plechovek – za mě dává smysl z mnoha úhlů pohledu. Ubylo by odpadů, klesla by uhlíková stopa, snížila by se spotřeba surovin, spálilo by se méně energie. Když se nás někdo jako Rusko snaží vydírat naší závislostí na tamějších surovinách, o to větší smysl dává osvobodit se a vytvořit vlastní materiálovou smyčku. Až 80 procent plastů můžeme držet ve vnitřním oběhu a stejnou měrou snížit nákupy zvenčí. To by samozřejmě úplně změnilo pravidla hry a naši závislost na okolním světě. Recyklace lahví a plechovek dává smysl i ekonomicky.

Alexander Dobrovodský

Místo Green Dealu potřebujeme Real Deal, říká investor Sýkora

Jan Sýkora ušel dlouhou cestu – od medvědů na Konopišti až k medvědím trhům. Nachodí desítky kilometrů, kdy přemýšlí o tom, kam kráčí Wood & Company i celé Česko. „Pojďme udělat bolestivé reformy. Teď to bude bolet, ale děláme to s vizí, že někde budeme třeba za tři roky nebo pět let.“ říká v rozhovoru pro Finmag.

Co dál obnáší „dlouhodobá udržitelnost“?

Cirkularita obalů je pro nás nejpřímější, a proto prvořadý úkol. Ale ne jediný. Dali jsme si závazek být do roku 2030 uhlíkově neutrální a rád bych se dožil toho, že jednou budeme ještě dál.

V čem dál?

Být uhlíkově neutrální znamená nulový dopad na klima. Zjednodušeně řečeno, pak bude z hlediska klimatu jedno, jestli existujeme, nebo ne. Jako krok dál beru naši novou iniciativu na podporu větší biodiverzity. Pravnuk našeho zakladatele Rudi Mattoni byl uznávaným entomologem, a tak jsme se ve spolupráci se zdejšími odborníky pustili do projektu na ochranu motýlích luk. Hmyz vymírá, biologická rozmanitost se snižuje a v případě motýlů existuje jednoduchý způsob, jak jim usnadnit život – na zemi se snadno stávají kořistí jiných živočichů, potřebují prostor, kam si mohou sednout, kde mohou v klidu odpočívat. Na Karlovarsku takto v tuto chvíli máme projekt na podporu 15 hektarů volně přístupných motýlích luk. V kontextu uhlíkové neutrality beru biodiverzitu jako jistou nadstavbu. Když k neutralitě přidáme ještě něco navíc, už nebudeme jen neutrální, ale i prospěšní.

Osm let do roku 2030 uteče jako voda. Co se musí ve zbývajícím čase stát, abyste s neutralitou opravdu uspěli?

Hlavní je to, o čem už byla řeč – cirkularita obalů. Pak samozřejmě úspory energií a další počiny, které produkci skleníkových plynů zredukují nebo povedou k jejich pohlcování. Bublinkové nápoje jsou, jak známo, sycené oxidem uhličitým. Ten dnes normálně kupujeme, někdo ho musí vyprodukovat. Ale lze ho získat i jako druhotnou surovinu z jiných výrobních procesů, třeba z fermentace. Propojit tyto procesy znamená zužitkovat emise a tím nároky na produkci skleníkových plynů snížit.

Na Slovensku už zálohování PET lahví a plechovek od ledna běží, obchody je vykupují podobně jako sklo za 15 centů. Jaká je ze Slovenska zkušenost?

Dobrá. V lednu se začalo s vybíráním zálohovaných obalů v obchodech, od června se dostávají zpátky k nám. Slovensko teď podle mě má nejpokročilejší systém ze všech evropských zemí. Do půl roku, maximálně do roka už budeme schopni dotáhnout i naši roli a vrátit do oběhu lahve vyrobené z vysbíraného materiálu.

Naštěstí už víme, co je třeba dělat. Tlačit napříč všemi zeměmi udržitelnost jako téma, které bereme vážně a kde chceme být prospěšní.

Jak daleko jsou tyto snahy v Česku? Za minulé vlády věc vázla na ministerstvu životního prostředí, které se k recyklaci moc aktivně nestavělo. O žádném posunu ale není slyšet ani teď – nebo vy o nějakém víte?

Nepatřím k těm, kdo pasivně čekají, až se někdo rozhoupe a o něčem uslyší. Snažíme se být v tomto ohledu aktivní. Ale z oficiálních míst zas tak velká aktivita zatím znát není.

Jak si to vysvětlujete? Recyklace plastů nevypadá zvenčí jako nic kontroverzního, co by politiky stálo u voličů body. Spíš naopak. Na čem to vázne?

Máte pravdu, nic kontroverzního na tom není. Takže kontroverzní bude spíš vaše otázka. Kdybych řekl to, co si opravdu myslím, tak se vystavuju riziku, že si zkazím svoje stávající možnosti něco změnit.

Předpokládám, že jsou tu ekonomické protiargumenty. Nejčastěji jsou slyšet ty, že PET lahve a hliníkové plechovky jsou cennou surovinou, že o ni přijdou provozovatelé barevných kontejnerů a také že po vyčlenění PET do zvláštního recyklačního kanálu ztratí lidé motivaci nosit zbytek plastů do tříděného odpadu. Jinými slovy – že vaše iniciativa naruší zaběhlý byznys provozovaný někým jiným. Není to pravda?

Odpovězte si sám – polevíte doma v třídění odpadu jen kvůli tomu, že PET lahve půjde nově vrátit v obchodě? Pochybuju. Nikdo to neudělá, zeptejte se kohokoli ze svých známých. Dá se vymyslet všelijaká výmluva, ale třídění odpadu vážně v ohrožení není, o to nemusí mít nikdo strach.

Kolikrát se dá znovu použít zálohovaná PET lahev?

Nejprve je potřeba říci, že zálohování tu není od toho, abychom vrácené lahve znovu plnili. Nedaly by se dobře vypláchnout a nesplňovaly by při opětovném použití ani další potravinářské normy. Ani z hlediska dopadů na životní prostředí by mytí nebylo lepší než zpracování a opětovná výroba. Jak plastové lahve, tak plechovky po vrácení slouží jako surovina na výrobu nových obalů. Nikdy se nevysbírá vše, ale materiál lze točit neustále dokola, míra recyklace může být 80 až 85 procent. Zbytek se v každém kole přidá z nových zdrojů. Ale to je samozřejmě pořád mnohem lepší než dnes, kdy z recyklace nedostaneme skoro nic. Jinými slovy – je tu možnost stlačit nároky na suroviny na pětinu, řekněme během dvou let. Rád bych viděl nějaký jiný příklad, kdy lze udělat podobně velký krok dopředu.

Během dvou let? To je váš cíl, dokdy tu rozběhnout stejný systém jako na Slovensku?

Na Slovensku celá příprava nakonec nabrala až moc rychlé tempo, všechno bylo potřeba připravit během osmi měsíců. Dal bych tomu aspoň rok a půl – myšleno od chvíle, kdy padne závazné rozhodnutí, že cestou zálohování opravdu jdeme. Spuštění pro zákazníky bych tedy v Česku teď realisticky viděl na rok 2025. Ale čím dříve, tím lépe.

V červnu jste byl zvolen do vedení celoevropské nápojářské asociace NMWE, udržitelnost jste při té příležitosti líčil jako hlavní bod svojí agendy. Čeho přesně chcete v Evropě dosáhnout?

Jde o asociaci výrobců minerálních vod, tedy vyloženě toho nejčistšího přírodního produktu, který má ale kvůli plastům trochu pošramocenou pověst. Musíme udělat dvě jednoduché věci. Za prvé vzít námitky vážně a čelit jim tím, že se zlepšíme. A za druhé dávat víc vědět o tom, že náš produkt má plně přírodní a zdravý základ. V té druhé oblasti se dnes můžete snažit sebevíc, ale bez té první stejně nebudete pro zákazníky atraktivní.

Co rozhodne, jestli na novém postu evropského lídra jste, nebo nejste úspěšný?

Úspěchem bude, když se mi povede seskupit všechny ty skvělé, ale velmi individualisticky založené lidi v čele jednotlivých firem, abychom táhli za jeden provaz. Jsme vesměs tvrdohlaví sólisté, sešikovat nás není snadné. Naštěstí ale už víme, co je třeba dělat. Tlačit napříč všemi zeměmi udržitelnost jako téma, které bereme vážně a kde chceme být prospěšní.

(...)

To není všechno. O čem ještě Alessandro Pasquale mluví?

NextPage Media

Zaujalo? Pokračování rozhovoru s Alessandrem Pasqualem najdete v aktuálním tištěném Finmagu.

Co se ještě dozvíte?

• jakou chybu dělá Evropská unie
• jak se dopracovat k cirkulární ekonomice
• jak ovlivní ekonomická situace Green Deal
• v čem měl pravdu jeho otec
• o opravách v areálu Kyselky
• zůstane Mattoni rodinou firmou?

Koupit Finmag

Kam dál? Rozhovory na Finmagu:

• Home office normou. Firmy už nikdy nebudou jako dřív, říká expert
• Češi a práce? Za nesmyslný plat a nejlíp za rohem, shodují se podnikatelky
• Startupista má osamělou práci, boří Dlouhý mýty o „klucích z plakátu“
• Z nuly k půlmiliardovému obratu. Enehano roste i bez investorů v zádech
• I drobná chyba může stát miliony, říká specialistka na umělou inteligenci