Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopis 

Co s tunami odpadu z covidu? Tyhle startupy si s ním umí poradit

Natálie Dudová
Natálie Dudová | 1. 8. 2022 | 2 295
byznyscovidhygienarecyklace

Celý svět denně vyhodí 3,4 miliardy roušek a ochranných obličejových štítů vyrobených z plastu. Mezitím uprostřed Tichého oceánu plave zhruba 80 tisíc tun odpadu. Přispěje covidová pandemie k dalšímu znečištění planety, nebo pro zdánlivě nevyužitelný odpad najdeme uplatnění?

Co s tunami odpadu z covidu? Tyhle startupy si s ním umí poradit

Na roušky a respirátory se ze začátku pohlíželo jako na nerecyklovatelný odpad, s nímž není možné udělat nic lepšího, než jej spálit. Lze je však i recyklovat. (ilustrační foto)

Zdroj: Shutterstock

Dva roky jsme z médií neslyšeli skoro nic jiného: koronavirová pandemie, ústřední téma večerních zpráv i ranního šálku kávy. Dnes už společenské večery ani mediální obsahy neovládá a skoro se zdá, jako by covid-19 zmizel. S jeho dopady se ale budeme vyrovnávat ještě dlouho. A to nejen s těmi nejviditelnějšími, tedy zdravotními a ekonomickými.

Jedním z těch opomíjených je množství odpadu, které jsme v průběhu pandemie vyprodukovali a následně delegovali na skládky, nebo ještě „lépe“ do oceánu.

Studie z konce roku 2021 mluví o zhruba 11 milionech tun plastového odpadu, který by měl v souvislosti s globální pandemií vzniknout. Z toho 34 tisíc tun pak mělo skončit právě ve světových oceánech.

Ochranné pomůcky jednotlivců končí nejčastěji na skládkách. Tam ohrožují kvalitu přilehlé půdy či nezávadnost vod.

Odkud vítr vane

Hlavními viníky znečistění jsou ochranné pomůcky jako roušky, rukavice a obleky, případně testovací nebo očkovací sady. Osobní ochranné pomůcky jednotlivců však tvořily pouze 7,6 % celkového globálního objemu odpadu. Většina odpadu, celkem 73 procent, pochází přímo z nemocnic.

Rouškový byznys

Rousky Cina
Alexander Piragis / Shutterstock.com

Podle zprávy Fortune Bussines Insights vykázal globální trh s ochrannými pomůckami v roce 2020 meziročně růst o 16,58 %. Covid s sebou přinesl bezprecedentní zájem: za rok 2021 dosáhl globální trh hodnoty 71,05 miliardy dolarů (1,7 bilionu Kč). Navíc by měl dál růst a do roku 2029 pokořit hranici 110 miliard dolarů (2,6 bilionu Kč).

Loni dominovala z hlediska podílu na tržbách Severní Amerika s trhem o velikosti 23,76 miliardy dolarů (571 miliard Kč). V prvních měsících pandemie byla lídrem trhu Čína, která jen v březnu 2020 vyvezla pomůcky v hodnotě 1,4 miliardy dolarů (33,6 miliardy Kč). Ostatně většinu svých peněz uvolněných na nákup pomůcek poslala do Číny i ČR.

Ne všechny nemocnice na svůj odpad ale stačí. V únoru letošního roku vydala Světová zdravotnická organizace zprávu, ve které varuje před špatným nakládáním s infekčním odpadem.

Ze zprávy vyplývá, že téměř třetina zařízení ve vyspělých státech měla problém se zvládáním odpadu už před covidovou zátěží. V rozvojových zemích může jít až o 60 % zdravotnických zařízení.

Pokud je s infekčními odpady z nemocnic nakládáno správně, končí v Česku ve spalovnách nebezpečného odpadu.

Ochranné pomůcky jednotlivců, tedy nejčastěji roušky, které nosil téměř každý z nás, končí nejčastěji na skládkách. Tam ohrožují kvalitu přilehlé půdy či nezávadnost vod. Nehledě na to, že se tyto materiály v přírodě nerozloží.

Na roušky a respirátory se ze začátku pohlíželo jako na nerecyklovatelný odpad, který se musí spálit.

Z roušky nabíječka

Hlavní otázkou tedy je, zda se odpad v podobě ochranných pomůcek dá vůbec nějak využít. Na roušky a respirátory se ze začátku pohlíželo jako na nerecyklovatelný odpad, s nímž není možné udělat nic lepšího než ho spálit.

Největší znečišťovatel? Asie

Už v předpandemické době byla největším světovým znečišťovatelem moří plasty jednoznačně Asie s 81 procenty. Evropa? Ani ne jedno procento...

Postupem času ale začalo přibývat technologií na jejich zpracování a opětovné využití. Jako první nalezly řešení francouzská firma Plaxtil a britská ReFactory. Roušky a respirátory jsou prakticky celé vytvořeny z plastových vláken a zmíněné firmy tak přišly s technologií, která dokáže tento plast získat a následně z něj vyrobit třeba školní potřeby.

Tchajwanská firma Miniwiz zase díky svému odpadkovému presovači upcykluje roušky a další ochranné pomůcky třeba do podoby bezdrátových nabíječek. Denně jsou jejich stroje schopny zpracovat 500 kilogramů plastového odpadu, což zhruba odpovídá množství, které za den vyprodukuje deset tisíc lidí.

Ostravská ExpertGel přišla s nanorouškou, která má vydržet až 200 dní.

Jde to i v Česku?

V České republice recyklační startup na covidový odpad chybí. To může představovat velký problém. Především vzhledem k velmi rozšířenému fenoménu skládkování, které je sice nejméně vhodnou, ale finančně stále nejvýhodnější variantou nakládání s odpadem.

Skládkování

Skládkování je v Česku stále nejvyužívanější způsob nakládání s odpadem. Přitom k odklonu od něj měly pomoci dotace z evropského operačního programu Životní prostředí 2014–2020. Ministerstvo z něj do konce roku 2020 rozdělilo devět miliard korun. Na jejich využití se letos zaměřili kontroloři z NKÚ.

Z jejich zprávy vyšlo najevo, že se nepodařilo vylepšit způsob nakládání s odpady. Polovina komunálního odpadu v roce 2020 znovu skončila na skládkách. Neklesla ani celková produkce odpadů, a to i přesto, že je předcházení vzniku odpadů jedním z prioritních cílů národní odpadové politiky.

Podle NKÚ k současnému špatnému stavu přispěl odklad zákazu skládkování využitelných a recyklovatelných odpadů z roku 2024 až na rok 2030. Napomáhala mu také dlouhodobě stagnující výše poplatku za skládkování. Ten byl 12 let beze změny a v loňském roce vzrostl na 800 korun. Přitom například energetické využití odpadu stálo v roce 2021 průměrně 1 799 korun. Skládkování tak nadále zůstává finančně nejvýhodnější.

Můžeme ale najít firmy, které se problémem zvyšujícího se zdravotnického odpadu zabývají jinak. Ostravská ExpertGel se snaží předcházet vzniku odpadu a na trh přišla s nanorouškou, která má vydržet až 200 dní. Kdyby ji používali všichni lidé, ušetřilo by se denně teoreticky až 34 tisíc tun odpadu.

Společnost Ventos Energy Solutions se zase zaměřila na odpadem přetížené nemocnice a pomáhá s jeho zpracováním. Jejich technologie dokáže nebezpečný odpad rozdrtit a následně dekontaminovat a zbavit infekčnosti. Zůstane tak suchý recyklát, který je možné využít třeba jako alternativní palivo.

Jako první začala její Converter loni v létě využívat nemocnice v Kolíně. Svůj infekční odpad díky němu nemusí vozit do 130 kilometrů vzdáleného dekontaminačního zařízení a ušetří tak ročně 25 tisíc najetých kilometrů a patnáct tun CO2.

Velkou tichomořskou odpadkovou skvrnu v současnosti odhadem tvoří asi 79 tisíc tun plastu.

Ryba je kámoš, plast ne

Plastová produkce za posledních 70 let vzrostla ze dvou milionů tun v roce 1950 na 400 milionů tun v roce 2019. S příchodem pandemie a zpomalením globální ekonomické aktivity se sice celková produkce plastů o 2,2 % snížila, zvýšilo se ale užívání jednorázových plastových pomůcek či obalů.

Anketa

Máte doma schované roušky?

Po obnovení hospodářské aktivity v roce 2021 se navíc spotřeba plastů znovu zvýšila. Předpokládá se, že do roku 2060 se světová produkce plastového odpadu ztrojnásobí a dosáhne jedné miliardy tun.

Zvyšující se plastová nadílka přitom není nic, na co bychom měli být hrdí. Celkem jsme před pandemickým nárůstem podle programu OSN pro životní prostředí vyprodukovali 8,3 miliardy tun plastového odpadu, přičemž 80 % z něj skončilo na skládkách nebo v přírodě. Například v oceánech to je ročně 13 milionů tun plastů, které přispívají k tvorbě odpadkových skvrn, jako je ta v Tichém oceánu.

Velkou tichomořskou odpadkovou skvrnu, která si vysloužila přezdívku „sedmý kontinent“, v současnosti odhadem tvoří asi 79 tisíc tun plastu složených z 1,8 bilionu plastových kousků. OSN varuje, že pokud bude tento trend pokračovat bez větších zásahů, bude ve světových oceánech do roku 2030 víc plastů než ryb. V roce 2050 by pak množství odpadu v oceánech mohlo být oproti dnešku trojnásobné.

Problém přitom nejsou pouze plastové lahve a opuštěné rybářské náčiní, které často vídáme na snímcích, ale především mikroplasty. Ty dnes najdeme v 83 % veškeré pitné vody nebo v 99 % všech ryb.

Konec plastové nadvlády?

Jednou z nejznámějších organizací, která se snaží nevzhledné vyhlídky budoucnosti zvrátit, je Ocean Cleanup. V roce 2013 ji založil nizozemský podnikatel Boyan Slat s cílem vyvinout technologii, která by vyčistila odpadkovou skvrnu v Tichomoří. V roce 2014 spustili crowdfundingovou kampaň, která jim vynesla 2,2 milionu dolarů.

Díky vybraným penězům vyvinuli systém na sběr plastů z oceánu. Zároveň poukázali na fakt, že za většinu odpadků v oceánech jsou zodpovědné znečištěné řeky, které odpad přivádějí. V roce 2017 postavili první prototyp systému na zachytávání odpadu v řekách.

Do dnešního dne tak zachytili necelých 1 400 tun odpadu z řek a oceánů. Z vyloveného odpadu vyrobila nezisková organizace recyklované sluneční brýle. Díky jejich prodeji získala organizace finance na vyčištění dalšího kusu oceánu o ploše větší než 500 tisíc fotbalových hřišť. Cílem Ocean Cleanup je zbavit světové oceány 90 % plovoucího plastového odpadu.

Kam dál? Natálie Dudová na Finmagu:

Finmag na léto

Finmag předplatnéZdroj: Finmag

„Jsem mizerný makléř,“ řekl Adéle Vopěnkové Prokop Svoboda. A tak místo aby prodával domy sám, vybudoval realitní kancelář, kde to ostatní dělají za něj. A výborně.

FIN. Dominik Stroukal dodá investorům naději po propadu trhů • V kanceláři šéfky České spořitelny • V hlavě lovce jednorožců Andreje Kisky ml. • Jakub Žofčák o byznysu s deskovými hrami • Robert Vlach o creator economy a podnikání s obsahem

MAG. Parkování zdarma je lidské právo. Co z pravičáka dělá soudruha • Nejbližší moře? Pět hodin jízdy. Se správným bourákem. Na ropu • Jako umami. V restauraci Jana Knedly umějí moderně míchat chuti i v české klasice • Kardiochirurg. Srdcař. A překvapivě dobrý spisovatel Josef Veselka

Autor článku

Natálie Dudová

Natálie Dudová

Studentka třetího ročníku žurnalistiky na Univerzitě Palackého v Olomouci. V průběhu studia přispívala hlavně do studentského časopisu Helena v krabici nebo na univerzitní portál. Stážistka Finmagu, která do opravdové novinařiny teprve nahlíží a sbírá cenné zkušenosti. Zajímá se o společensko-kulturní témata, módu a design. Ve volném čase připravuje a pije kafe ve společnosti dobré knihy.