Verš za miliony? Na instapoezii se dá dobře zbohatnout, líčí literární badatel

Jak se změnila poezie v době rozmachu sociálních sítí?

Poezie se změnila vlivem digitálních médií už dříve, jen ty změny trvají doteď. Sociální sítě něco z těch změn akcelerovaly, zvýraznily. Těmi hlavními, které přinesl do literatury internet obecně, je za prvé rozšiřování počtu textů, které jsou ve veřejném oběhu, a za druhé změnu samotné podstaty textu. Digitální text je totiž něco docela jiného než text, který jsme byli zvyklí číst jen z papíru.

Proč?

Z řady důvodů. Tím hlavním je ale asi to, že je variabilní a kdykoli editovatelný. Nikdy si tak vlastně nejsme jisti, jestli čteme na tom samém místě tu samou báseň jako včera.

Nějaké výhody to ale má, nebo...?

Ano, celé to s sebou přineslo rozšíření publikačních možností a jakousi demokratizaci autorství. Básník dnes už není jen člen literární elity, ale k publikačnímu prostoru a veřejné prezentaci svých veršů se může dostat prakticky kdokoli.

Kde nejčastěji lidé svou tvorbu publikují?

Dnes hlavně na sociálních sítích, zatímco dříve to bylo na speciálních webech pro amatérskou tvorbu. Literární obsah je přítomen na Facebooku, Twitteru, ale taky na Instagramu. Ten je z hlediska literární komunikace v současnosti asi nejzajímavější, což je docela paradoxní, protože je to síť, která byla vyvinuta pro sdílení fotografického obsahu. Tohle omezení ale vlastně zafungovalo jako inspirace zejména pro amatérské básníky a zároveň se ukazuje, že je to prostředí, kde je možné dosáhnout docela velkých – i ekonomických – úspěchů.

Takže se na instapoezii dá docela dobře vydělávat?

Určitě, ti nejúspěšnější světoví autoři, jako třeba Rupi Kaur, oslovují miliony čtenářů. Myslím, že zrovna Rupi Kaur má aktuálně asi čtyři a půl milionu sledujících. Takový dosah jim pak dovoluje prodávat knihy v neuvěřitelných nákladech a s vysokými zisky.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený rupi kaur (@rupikaur_)

Ekonomická stránka instapoezie je od tohoto fenoménu neodmyslitelná. Ty texty vznikají tak, aby byly co nejsdílenější...

Existuje nějaký takový příklad u nás?

V České republice se samozřejmě takhle obrovské peníze v instapoezii netočí, ale máme taky úspěšné autorky a autory. Například autorka, která publikuje pod pseudonymem Zkažená, ta má asi pětapadesát tisíc sledujících (aktuálně už přes 60 tisíc, pozn. red.). Současně vydává své texty knižně a prodává je na svém webu, kde je možné si koupit i další předměty – merch – v podobě triček, zápisníků a podobně.

Takže poezie je dnes byznys jako každý jiný...?

Ta ekonomická stránka instapoezie je od tohoto fenoménu neodmyslitelná. Ty texty vznikají tak, aby byly co nejsdílenější, nejjednodušší a byl tam potenciál oslovit co nejširší publikum.

Shutterstock

Jak si psaním vydělat miliony. Substack mění pravidla hry

Používají ji hlavně američtí novináři, ale najdou se tam i Češi. Platforma Substack si raketově získala popularitu, ať už kvůli profitu nebo i volnosti, o čem psát. Texty různých autorů si na ní předplácí už přes půl milionu čtenářů. Proč uspěla a co jsou její výhody? Michael Durčák proklepl pro Finmag.cz nový trend na poli webové žurnalistiky.

Musí se nějak autoři vypořádávat například se zásadami Instagramu? Jak jste zmínil, je to přece jen platforma zaměřená na fotografický obsah...

Nesetkal jsem se s tím, že by byla nějaká kauza či problém tohoto typu. Myslím si, že to prostředí je pro texty zveřejňované v tom obrázkovém formátu ještě volnější a svobodnější, řada autorů jde za tím úspěchem i dost přímočaře. Teď mám na mysli třeba velmi explicitní sexuální tematiku a obraznost, která by v tom vizuálním podání asi nebyla na té síti akceptovatelná. Když je to ale ve slovech, tak to prochází...

S tím obsahem se ale přece musí nějak pracovat, aby to minimálně splňovalo parametry fotografie...

To samozřejmě. Jsou různé přístupy, jak ten text na Instagram dostat a jakou podobu mu dát – od naprosto jednoduchého několikaveršového obrázku, kde není nic jiného než slova, až po velmi náročnou kombinaci slov a grafiky... Ty přístupy jsou různé, ale čím nápaditější a chytlavější to grafické zpracování je, tím je také větší šance na úspěch.

Další věc je, že ti autoři velmi často myslí nejen na ten jeden konkrétní příspěvek, ale velmi systematicky budují feed všech příspěvků. To znamená, že například sledujete, jak se jim střídají barvy pozadí textu, nebo systematicky kombinují text a obrázek. Rozhodně tedy ta nepsaná pravidla Instagramu akceptují.

Liší se instapoezie tematicky od toho, co nazýváme klasickou poezií?

Tematicky je – aspoň ta česká – instapoezie zaměřena především na mezilidské vztahy, intimitu, erotiku. To naprosto jednoznačně dominuje, ač to není jen případ české instapoezie. Ve světě se ještě hodně mluvívá o tématech společenských, například feministických.

Dá se instapoezie považovat za skutečnou poezii? Haní, nebo naopak vyzdvihuje ji někdo?

V Česku se o tomto moc nediskutuje, ale ve světě se rozhořely poměrně ostré debaty a polemiky. Samozřejmě, že ti etablovaní básníci neradi vidí, že jim do té krásné vysoké poezie najednou pronikají autoři, kteří třeba nemají tolik talentu a znalostí, ale jsou mnohdy úspěšnější než ti, kteří literaturu vystudovali. Hodně se o tom polemizuje.

Jiní kritici a teoretici jsou naopak obhájci instapoezie a prezentují ji jako novou formu básnického vyjádření, na kterou si musíme teprve zvyknout a která má jiná pravidla. Například že cílí na takové, řekněme afektivní zaujetí čtenáře nějakým rychlým dojmem, ale už se nestará moc o tu strukturu vlastního textu a podobně.

Instagram je specifický tím, že tam jde o estetiku (...) Nahrává to pak i tomu literárnímu obsahu, který je ze své podstaty estetický.

Když jste zmiňoval tu demokratizaci... Je tomu skutečně tak? Přece jen ten člověk potřebuje minimálně chytrý telefon, možná trochu talent a také schopnosti ovládat sociální sítě...

Je to demokratizace pro jistou sociální i generační vrstvu současné populace. Teoretik nových médií Lev Manovich mluví o digitálně designové generaci, čímž označuje mladé lidi, kteří jsou velmi dobře vybaveni schopnostmi ovládat software a moderní technologie. To se projevuje i v jejich úspěších na sociálních sítích včetně Instagramu a instapoezie.

Už dva roky žijeme s pandemií koronaviru. Objevuje se v tvorbě i tohle téma?

To téma se tam určitě objevilo, ale nevšiml jsem si, že by bylo nějak dominantní. Nicméně covid zasáhl do všeho, takže instapoerzie nezůstala imunní.

Jak si vysvětlujete, že má poezie úspěch právě hlavně na Instagramu, když třeba Twitter je k tomu možná jako platforma vhodnější?

Ono nejde říct, že se primárně soustředí na Instagramu, toho literárního obsahu na Twitteru je taky určitě velké množství. Instagram je ale specifický tím, že tam jde o estetiku, i v tom obsahu jako takovém – ty fotky nejsou jenom dokumentární, to na Instagramu vidíte málokdy, vždycky se ten autor snaží o nějaký výrazný estetický projev. Nahrává to pak i tomu literárnímu obsahu, který je ze své podstaty estetický.

Lze říci, kdo instapoezie nejčastěji čte?

To je zajímavá otázka, ale myslím, že se jí ještě nikdo moc nezabýval. Můžeme jen předpokládat, že je to zase stejná generační vrstva, nejčastěji mileniálů, kteří jsou na této sociální síti doma. Bylo by ale určitě zajímavé se na to podívat blíž.

Berete to jako něco, co může k poezii přitáhnout mladé lidi? Přece jen to teď asi nebude nejoblíbenější žánr...

Určitě, takhle to fungovat může a i funguje. A ano, nejoblíbenější žánr to asi není, ale data o knižním trhu ze západní Evropy a ve Spojených státech ukazují, že nejdynamičtěji rostoucí segment knižního trhu je právě poezie. Ty prodeje rok od roku rostou a kupujícími jsou nejčastěji právě mladí lidé kolem dvaceti až třiceti let.

Co lidi motivuje k tomu, aby se instapoezii vůbec věnovali? Je za tím zájem o literaturu?

O tom bych dost pochyboval, myslím si, že je to spíš zájem být úspěšný na sociální síti, která je teď nejvíce trendy, sledovat čísla, která rostou. Samozřejmě tam vznikají i zajímavé a svým způsobem hodnotné texty, typického autora instapoezie bych ale spíš charakterizoval jako se slovy pracujícího influencera než jako básníka, který navazuje na nějakou literární tradici.

Takže verš za lajk...?

(smích) Tak nějak, ta cena se pohybuje různě, ale zas se vracíme k tomu tématu ekonomické stránky. Za instabáseň, či jakýkoli jiný obsah na Instagramu, se skutečně nejdříve platí lajkem, a když je jich víc, tak se tenhle symbolický kapitál může transformovat v ten peněžní. A roztáčí se ta kola obchodu s knížkami a merchem, o kterém jsme mluvili...

Kam dál? Netradiční byznys na Finmagu:

• Ostrý byznys plný bolesti. Znáte nejpálivější papričku světa?
• Není tráva jako „tráva“. Co je to CBD a proč byznys s ním raketově roste?
• Psychedelika mají obrovský potenciál, říká vědec
• Lžou, kradou a podvádějí. A vy jim za to ještě zaplatíte
• Tajné zbraně IKEA. Co stojí za úspěchem nábytkářské jedničky?

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Je medicína byznys? Jak pro koho. „Frustraci mladých lékařů chápu. Nemají ani na chůvu, aby jim pohlídala děti, když pracují,“ říká přednosta chirurgické kliniky Robert Lischke.

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

Koupit Finmag