Vaše odpadky, naše miliardy. Kdo vydělává na českých skládkách?

Hlavní možností, jak nyní na skládkách vydělat co nejvíc, je jejich rozšiřování. Ne všem obcím, v jejichž katastru se „odpadové kopce“ nacházejí, se to však líbí.

Zatímco ve vyspělých evropských zemích se na skládky dostává pár procent komunálního odpadu, v tuzemsku na ně míří každoročně zhruba polovina. V roce 2020 české domácnosti vyprodukovaly tohoto odpadu 5,7 milionu tun. Za svoz a odstranění odpadu z černých popelnic platí přes šest tisíc tuzemských obcí ročně dohromady zhruba šest miliard korun.

Podle platného zákona se má skládkování výrazně omezit v roce 2030, kdy by se mělo týkat už jen deseti procent komunálního odpadu. Původně, podle předchozího zákona, se tak mělo stát už v roce 2024. Zákon platný od roku 2021 zároveň stanovuje povinnost sbírat z obcí v roce 2025 odděleně šedesát procent komunálních odpadů a v roce 2035 sedmdesát procent odpadů.

„Očekáváme, že po přijetí nové legislativy budou vznikat nová zařízení na využití odpadů a kolem roku 2024 by mohlo dojít k výraznějšímu odklonu od skládkování recyklovatelných a využitelných odpadů,“ říká mluvčí ministerstva životního prostředí Dominika Pospíšilová.

Vše nad šest set korun bylo do konce roku 2020 příjmem skládkovací firmy. Cena za skládkování přitom v průměru byla 1 100 korun za tunu.

Přísun odpadků znamená přísun peněz

Lidé z byznysu se shodují, že skládkování zajišťovalo firmám během uplynulých třiceti let velmi slušné a stálé příjmy. Z peněz, které odpadová společnost získala za likvidaci odpadu, musela pouze odvést rekultivační poplatek a poplatek za ukládání odpadů na skládku.

Do roku 2020 šlo u komunálních odpadů o 500 korun na tunu. U nebezpečných odpadů byl poplatek výrazně vyšší (6 200 korun za tunu), ty ale mohou přijímat jen některé skládky. Od roku 2021 jsou s novým zákonem o odpadech poplatky i jejich dělení odlišné.

Do fondu na rekultivaci skládky, tedy na zajištění údržby skládky po jejím uzavření, odváděla firma provozující skládku u komunálních odpadů sto korun za tunu. Od loňska platí poplatek vyšší, ve výši 145 korun.

„Vše nad šest set korun bylo do konce roku 2020 příjmem skládkovací firmy. Cena za skládkování přitom v průměru byla 1 100 korun za tunu,“ popisuje dlouholetý manažer z oboru, který si nepřál zveřejnit své jméno.

Z uvedeného rozdílu musela firma zaplatit zaměstnance na váze, což mohlo podle něj dělat odhadem sto korun na tunu odpadků (auto je nutné vážit při příjezdu i odjezdu). Platit je třeba také auta, řidiče, benzin, údržbu aut a kompaktor na skládce. A do nákladů se rozpočítává i vybudování skládky, protože jde o „stavbu“, která má předepsaná pravidla, a případně pronájem pozemku, pokud ho firma nevlastní.

„Marže ve finále nebyla tak velká, ale šlo o jistý a pravidelný příjem. Ke skládkám totiž kromě spaloven nebyla alternativa,“ upozorňuje manažer.

Každá z velkých odpadových skupin zahrnuje mnoho firem blízce či více vzdáleně souvisejících s nakládáním s odpady.

Silná čtyřka

Lukrativnímu byznysu skládkování v tuzemsku dominují čtyři silné odpadové skupiny. FCC, Marius Pedersen a Suez sem přišly ze zahraničí, čtvrtá AVE má českého majitele. Další skládky provozují samy obce či obecní společnosti, ty však mají z hlediska celého trhu menší podíl.

Každá z velkých odpadových skupin zahrnuje mnoho firem blízce či více vzdáleně souvisejících s nakládáním s odpady. Některé provozují skládku, třídící linku, sběrné dvory, další zajišťují svoz odpadů či úklid měst a recyklaci.

Tereza Makovská

Odpady jsou hlavně byznys, až pak ekologie, říká expertka

Zálohovat PET lahve? Podle expertky na odpadové hospodářství Aleny Myslivcové Fučíkové z Univerzity Hradec Králové to není až tak skvělé řešení, jak se na první pohled jeví. Stejně jako bezobalové obchody, bioplasty, dřevěné kartáčky na zuby nebo snaha o zero waste život. Rozhovor od Zuzany Keményové prozradí víc.

Pod dánskou Marius Pedersen spadá v tuzemsku 28 firem od hlavní akciové společnosti Marius Pedersen po regionální podniky, jako je Skládka Tušimice, Moravská skládková společnost či Ipodec Čisté Město. „Akciovka“ Marius Pedersen měla předloni tržby 3,4 miliardy korun a zisk po zdanění 469 milionů. Další firmy ve skupině jsou menší, například Skládka Tušimice předloni utržila 28,7 milionu korun, z čehož skládkování představovalo 27 milionů, a zisk dosáhl pěti milionů korun.

Španělská skupina FCC má jedenáct skládek, z toho dvě jsou mimo provoz. Podle výroční zprávy za rok 2020 jí v Česku patří devatenáct firem. Zřejmě největší z nich je FCC Česká republika, pod níž spadají skládky Ďáblice, Březová a Řepiště, sběrné dvory, zařízení na lisování a balení odpadů, třídící linky. Tuzemská FCC předloni utržila 3,68 miliardy korun a zisk po zdanění činil 32 milionů. Koncem loňského roku se sloučila s FCC Uhy, provozovatelem skládky v okrese Kladno.

Další z obrů, společnost AVE, patří do skupiny EP Industries miliardáře Daniela Křetínského. Čtvrtinu v této odpadové společnosti drží Kaprain Industrial Holding Karla Pražáka, bývalého manažera a blízkého spolupracovníka zesnulého majitele PPF Petra Kellnera. AVE v Česku provozuje osm skládek, převážně ve Středočeském kraji. Tržby z odpadového hospodářství v roce 2020 dosáhly 2,1 miliardy korun.

Poslední z velké odpadové čtyřky je francouzský Suez, který se zaměřuje hlavně na odpad z firem a průmyslových provozů. Kromě šesti skládek, kompostáren, třídiček a recyklačních linek provozuje i zařízení na energetické využití odpadu v Ostravě. Koncem loňského roku se Suez na nadnárodní úrovni spojil s francouzskou Veolií do jednoho koncernu. Předloni měl Suez tržby téměř dvě miliardy korun a zisk sedm milionů.

Byl na nás vytvářen tlak i anonymními dopisy zasílanými nám či našim zaměstnavatelům nebo jsme byli verbálně napadáni při obhlídkách...

Posvěcená hora

Protože současných zhruba 140 tuzemských skládek se zaplňuje a nové se nepovolují, snaží se firmy o jejich rozšíření. Jen za posledního půl roku se v systému EIA (Posuzování vlivů na životní prostředí) objevilo patnáct žádostí o zvětšení kapacity. Většinu úředníci schválili, u pár si vyžádali doplnění.

Už několikrát procesem rozšíření prošla například skládka u Nasavrk v Pardubickém kraji, rozšiřovat se má skládka v Mutěnicích na jižní Moravě. Osmou etapu plánuje i společnost Depos Horní Suchá u své skládky u Karviné.

Glejt na rozšíření skládky u Nasavrk přitom AVE získala i přes odpor místních a spolku Čisté Nasavrcko. Tamní zhruba sedmdesát metrů vysoký kopec odpadu se nyní tyčí do výšky 545 metrů nad mořem a podle zpráv ze schvalovací dokumentace převyšuje některé okolní kopce a přírodní dominanty. Nyní se jedná už o šesté etapě rozšíření.

„Při předchozím procesu rozšíření před zhruba deseti lety jsme byli tehdejšími představiteli AVE ujišťováni, že pátá etapa rozšiřování skládky je zaručeně poslední. V době tehdejšího projednávání rozšiřování skládky jsme byli opakovaně ignorováni, byl na nás vytvářen tlak i anonymními dopisy zasílanými nám či našim zaměstnavatelům nebo jsme byli verbálně napadáni při obhlídkách okolí skládky,“ popisuje Ondřej Nekvapil ze spolku Čisté Nasavrcko, které společně s Českou inspekcí životního prostředí a experty z ochrany lesa podalo námitku.

Sice už šlo o zakonzervovaný kopec, ale poklesl, tak proč bychom tam dalších několik metrů nenasypali.

Sesedla se, tak přivezte další odpad

Někde se obyvatelům podařilo rozšíření zablokovat. Příkladem je největší skládka v zemi provozovaná na severním okraji Prahy v Ďáblicích skupinou FCC. „Zatímco založení skládky bylo na poměrně bezpečném podloží nepropustných jílů, pak ji postupně protahovali do kopce, na horizont a dále do prostupných písků a nikoho to nezajímalo. Argumenty jsou, že když už to tady je, tak to může pokračovat dál,“ uvádí starosta Ďáblic Miloš Růžička s tím, že jako obec přitom podporují moderní nakládání s odpadem.

Poslední pokus o rozšíření ďáblické skládky v roce 2018 mířil do výšky. „Sice už šlo o zakonzervovaný kopec, ale poklesl, tak proč bychom tam dalších několik metrů nenasypali,“ přibližuje starosta tehdejší uvažování. Zatím se obci podařilo navýšení zablokovat. Jak ale Růžička dodává, není jisté, že u toho zůstane: „Územní změny plánu jsou možné pořád, je to jen otázka budoucího politického uspořádání.“

Podobně chce FCC využít sesednutí skládky ve středočeských Úholičkách, které leží nedaleko ruzyňského letiště. Záměr z roku 2020 mluví o „dotvarování“ kopce o deset metrů, o které si rekultivovaná skládka sedla. Vzniklo tak místo pro zhruba 540 tisíc tun odpadků. A není v tom sama. O „modernizaci Centra komplexního nakládání s odpady“ usiluje společnost AVE i v Benátkách nad Jizerou. Jak vyplývá ze zpracovaného záměru, modernizace zahrnuje kromě nové a automatizované třídící linky a drtiče k výrobě paliva z odpadů i rozšíření skládky.

Dokumentace tvrdí, že vše má být v souladu s cirkulární ekonomikou a oběhovým hospodářstvím. Rozšíření ale zahrnuje i zábor kusu lesa.

Článek je součástí série věnované skládkovému byznysu v České republice, kterou podpořil Nadační fond nezávislé žurnalistiky.

Kam dál?

• Odbouratelné mýdlo z fritovacího oleje? Jde to, ukazuje česká firma
• Plastové obaly nejsou čisté zlo. Brání plýtvání potravinami, chrání přírodu
• Papírový odpad: Většinu vědeckých článků prý nikdo nečte
• Proč jíme odpad a je nám to jedno?
• V moři je místa dost!

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Je medicína byznys? Jak pro koho. „Frustraci mladých lékařů chápu. Nemají ani na chůvu, aby jim pohlídala děti, když pracují,“ říká přednosta chirurgické kliniky Robert Lischke.

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

Koupit Finmag