Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopis 

Jak čtrnáctkrát vyhrát loterii? Rady pro začínající gamblery

Jakub Žofčák
Jakub Žofčák | 15. 12. 2021 | 18 840
hazardHazardní byznysvýherní automatyzábavní průmysl

Každý občas fantazíruje nad tím, co by udělal s výhrou v loterii. Vlastní Ferrari, vlastní fotbalový klub, vlastní ostrov s vlastní jachtou, nebo aspoň mezonet v Holešovicích. Pojďme se tedy naučit obehrát kasino, přelstít loterii a podívejme se, jak vůbec taková kasina fungují. A jak tyto společnosti obcházejí regulace. Navíc se zastavíme i v Japonsku.

Jak čtrnáctkrát vyhrát loterii? Rady pro začínající gamblery

Vyhrát v loterii je snem mnoha lidí. Je tu jeden, kterému se to povedlo čtrnáctkrát za sebou (ilustrační foto)

Zdroj: Shutterstock

Lidstvo pravděpodobně zatím nevymyslelo přitažlivější koncept než kasino – onu kombinaci blikajících barev, alkoholu, možnosti pohádkových výher a určité míry dekadence a „zakázaného ovoce“. Každý si najde něco.

Není proto divu, že 51 kasin na Las Vegas Strip přináší svým majitelům příjem přes tři miliardy dolarů (přes 67 miliard Kč) ročně. A to jsou peníze jen z 2879 herních stolů – na automatech se protočí ještě jednou tolik.

Třeba Bellagio, jedno z tamních nejznámějších kasin, má roční rozpočet rovnající se HDP Seychelských ostrovů. Celosvětově pak hazardní byznys v roce 2019 vydělal půl bilionu dolarů (přes 11 bilionů Kč), což odpovídá půl procentu světového HDP.

Takže kasino asi nezabije, když mu ubude nějaký ten milion, ne?

Pokud kasino chce vydělat za rok na blackjacku dejme tomu milion korun, musí přes stůl protéct 200 milionů v sázkách.

Jistota půlprocenta

Jak je asi všem jasné, hazardní hry nejsou úplně fér. Kdyby byla pravděpodobnost výhry na ruletě opravdu padesát procent, kasino by v průměru nevydělávalo ani neprodělávalo. Bylo by zkrátka na nule. A kdo by pak zaplatil ty blikající neony a červené koberce?

Ve skutečnosti je pravděpodobnost na ruletě vychýlená ve prospěch kasina o 5,26 %, a to díky tomu, že k 18 červeným a 18 černým číslům jsou na ruletě dvě políčka navíc – nula a dvojitá nula.

Hazardní byznys - speciál Finmag.cz
Shutterstock

Hazardní byznys v Česku aneb Kde se točí miliardy

Hazard je celosvětový fenomén, který provází lidstvo už od vzniku civilizace. Pro jedny bezbožný byznys s lidským (ne)štěstím a závislostí, pro druhé zábava, sport nebo lákadlo pro turisty. Povyražení pro bohaté a falešná naděje pro chudé. Jak si stojí tenhle byznys v Česku?

Není to nijak obrovská výhoda, ale když kasinem ročně projde hrubý domácí produkt malé země, dělá těch pár procentních bodů hodně. Ještě menší je tento house edge na pokeru – něco přes tři procenta. A úplně nejmenší výhodu má kasino na jednadvacítce, tedy blackjacku, pouhé půl procento.

Proto první rada zní – běžte si zahrát blackjack.

Pouhá půlprocentní pravděpodobnost znamená pro kasino dvě věci. Zaprvé musí zajistit, aby se na této hře prosázelo obrovské množství peněz. Pokud kasino chce vydělat za rok na blackjacku dejme tomu milion korun, musí přes stůl protéct 200 milionů v sázkách.

Zadruhé si musí dávat opravdu obrovský pozor, aby si nesnižovalo pravděpodobnost výhry. Snížení výhody o pouhou desetinu procentního bodu znamená pro takové kasino ztrátu dvě stě tisíc korun. Největším nebezpečím pro kasina proto nejsou lupiči jako George Clooney a Brad Pitt, ale hráči, kteří počítají karty a kteří právě srážejí onu půlprocentní výhodu.

Výhry budou samozřejmě variabilní – některý stůl bude často prohrávat, jiný často vyhrávat. Ale kasina pracují se zákonem velkých čísel, takže vždycky v průměru vyhrají.

Kasina o vytrénovaných počtářích karet samozřejmě velmi dobře vědí, ale považují je prostě za riziko podnikání.

Počítat se může, ale...

Pravidla blackjacku jsou navíc poměrně jednoduchá: jsou rozdány dvě karty, hráč si může požádat o další kartu, a kdo je blíž hodnotě 21 (a nikoliv nad ní), vyhrává. Stačí si tedy zapamatovat, jaké karty už byly na stole, a podle toho sázet.

Tomu však kasino brání zejména tím, že je balík karet do blackjacku zamíchán ze šesti balíčků, tedy 312 karet. I to ovšem lze s tvrdým tréninkem zvládnout a existuje nespočet strategií, jak optimálně sázet.

S perfektní strategií si tak lze naklonit pravděpodobnost až o zhruba 1,2 % ve svůj prospěch. S průměrnou sázkou 200 dolarů (téměř 4500 Kč) tedy dokážou takové hráči při započtení průměrného počtu her připravit kasino až o příjemných 110 dolarů (asi 2500 Kč) na hodinu.

Hazardní byznys - speciál Finmag.czFinmag.cz

Kasina o vytrénovaných počtářích karet samozřejmě velmi dobře vědí – a mnoho iluzionistů a karetních expertů se rádo chlubí, že díky svým schopnostem nesmí vkročit do žádného kasina. Ve skutečnosti je ale počítání karet tolerováno a někde dokonce chráněno zákonem. Pro kasino také není dobrou vizitkou vyhazovat zákazníky, kteří vyhrávají.

Pokud tedy hráči nepoužívají zakázané mechanické pomůcky, považuje kasino počítání karet prostě za riziko podnikání. Přece jen, dělá to minimum hráčů a 110 dolarů za hodinu není v celkovém objemu zas tolik.

Mandel a spol. si vyhlíželi menší loterie, kde stačilo skoupit všechny lístky a přesto vydělat.

Nejbohatší ekonom

K obrání kasina tedy stačí pouze skvělá paměť a trpělivost, ale jak vyhrát jackpot v loterii? To nám ukáže asi nejznámější loterijní hráč historie Stefan Mandel, který se v roce 1940 narodil v Rumunsku. Během svého života vyhrál hlavní cenu ve 14 loteriích v několika zemích. Naprosto legálně.

Sazka na jistotu

Loterijním titánem je v Česku samozřejmě společnost Sazka, která provozuje i nejoblíbenější a nejstarší českou loterii Sportku. Ta má za sebou poměrně bohatou historii. První tah Sportky se uskutečnil na Velikonoční pondělí roku 1957. Tahy probíhaly během poločasů na sportovních utkáních po celé republice (proto Sportka) a pravidla jsou stále stejná: tahá se šest ze 49 čísel. Kdo uhodne všechna, nemusí příští den vstávat do práce.

Mimochodem, pravděpodobnost výhry jackpotu je tady:

(6/49) × (5/48) × (4/47) × (3/46) × (2/45) × (1/44) = 0,00000007151

Kombinací ve Sportce je tolik, že se za celou 64letou historii stalo jen jednou, že se vytáhla stejná šestice čísel – v roce 2009 padla stejná čísla jako v roce 1980. Nejvyšší výhru v historii, bezmála 400 milionů korun, si v roce 2013 odnesla rodina z Chrudimska.

Pro ekonoma a matematika, jako byl Mandel, bylo Ceaușescovo totalitní Rumunsko vězením. V šedesátých letech proto přišel s jednoduchým plánem, jak získat prostředky na opuštění země – stačí vyhrát v loterii. Spočítal, že u určitých loterií stačí nakoupit dostatek lístků (nejlépe všechny) a výsledná výhra převýší investované prostředky.

Se třemi dalšími kumpány takto vydělali na rumunské státní loterii 70 000 lei (přes 20 tehdejších ročních platů) a „lístek ke svobodě“ mu dovolil opustit zemi. Po podplacení celního úředníka samozřejmě.

Tím však teprve začala jeho celoživotní dráha. V osmdesátých letech konečně získal australské občanství, což mu dovolilo účastnit se tamní loterie. Mandel neponechal nic náhodě – vytvořil regulérní investiční skupinu, která prostě investovala do loterií.

Mandel a spol. si vyhlíželi menší loterie, které fungovaly jako ty v Rumunsku a kde stačilo skoupit všechny lístky a přesto vydělat. Navíc nebyl žádný skrblík: když v roce 1987 vyhrál jackpot 1,3 milionu dolarů (téměř 30 milionů Kč), nechal si pouze 97 000 dolarů (asi 2,2 milionu Kč) a zbytek rozdělil společníkům.

Pokaždé, když vyhrál, přišli australští regulátoři s novou překážkou. Všechny lístky nesměl skoupit jednotlivec – tak je koupil ve skupině. Pak je nesměla kupovat skupina – tak je skoupil jako právnická osoba. Mendel takto porazil australskou loterii dvanáctkrát. Jen za pomocí skvěle organizovaného týmu a metodické pečlivosti.

Kdo může tvrdit, že ekonomie nevydělává?

Mandelův husarský kousek dnes bohužel nejde zopakovat. Loterijní společnosti se poučily.

Z Ameriky na Vanuatu

Mandelovým posledním majstrštykem bylo dobytí Ameriky. Když už začaly být australské překážky příliš složité, soustředil se v roce 1992 na Virginskou státní loterii. Ta měla několik výhod. Zaprvé byly lístky levné (jeden za dolar, tedy dnes asi 22 Kč) a zadruhé si je mohl člověk vytisknout doma. Mandel tak dal dohromady celkem 2500 investorů a společně nakoupili šest milionů lístků, vytiskli je v Sydney a dopravili do Virginie.

Vyhrává celá vesnice

Poměrně oblíbenou britskou loterií je People’s Postcode Lottery, která funguje na bázi poštovních směrovacích čísel. Vyhrává přihlášený soutěžící, jehož poštovní kód se vylosuje. Zatímco v Česku jsme zvyklí, že například PSČ 101 00 patří polovině Vršovic, v Británii patří poštovní kód pouze jednotlivým domům, maximálně skupině sousedů. Proto když v lednu roku 2020 vyhrál kód HS6 5, tak se radovali všichni obyvatelé ostrova Severní Uist a Berneray na severu Velké Británie. Kód totiž náležel všem 101 sousedům, kteří si rozdělili jackpot tři miliony liber (89 milionů Kč). Dokument o této události natočil britský Channel 4.

Přesto neměli všechny lístky – asi milion jich prostě nestihli koupit, byla zde tedy šance na kolosální prohru. Mandelovi však přálo štěstí a s investory vyhráli všechny ceny. Jackpot 27 milionů dolarů (přes 606 milionů Kč) a další výhry v hodnotě zhruba tři miliony dolarů (66 milionů Kč). Po dlouhém vyšetřování a soudech stát Virginie musel Mandelovu výhru uznat a vyplatit nejen jeho, ale i všechny jeho společníky.

Dnes žije Stefan Mandel v Tichomoří na ostrovech Vanuatu. Má tam vlastní dům na pláži a podle posledních zpráv netrpí nedostatkem peněz.

Mandelův husarský kousek dnes bohužel nejde zopakovat. Loterijní společnosti se poučily a zavedly například to, že se loterijní lístky nesmí tisknout doma. Potřebný počet totiž sotva seženete v jedné trafice. A především jsou výhry nižší než součet cen za loterijní lístky.

Pokud opravdu velmi zjednodušíme pravidla, činí jackpot Sportky v den psaní tohoto článku přes 238 milionů korun a vsadit jeden sloupeček stojí 20 Kč. Pravděpodobnost výhry jackpotu je zhruba 1/14 000 000 (viz box), takže nakoupit všech 14 milionů kombinací stojí 280 milionů korun. Škoda, stačilo by si sehnat čtrnáct milionů přátel na Facebooku a domluvit se.

Je to obrovsky hlasité, barevné, neuvěřitelně chaotické a návykové. Takové Japonsko v kostce.

Big in Japan

předminulém díle speciálu zaznělo, že doslova gigantem co se počtu hracích automatů na osobu týče, je Japonsko. V zemi je 33,4 hracího automatu na obyvatele. Jedním z hlavních faktorů je obrovská popularita přístroje, o kterém naprostá většina Evropanů nikdy neslyšela – pačinko (pachinko).

Trh s nimi má hodnotu skoro tři biliony korun ročně. Ano, přes polovinu českého nominálního HDP. A bývalo to ještě víc. V roce 2020 pachinko hrálo přes sedm milionů Japonců ve zhruba 9000 specializovaných pachinko hernách. Celý průmysl pačinko zaměstnává zhruba 240 000 lidí a generuje třicetkrát víc peněz než kasina v Las Vegas.

Co to tedy je? V psaném textu jde jen velmi obtížně popsat, jak přesně taková hra vypadá, nebo co je hráčův úkol. Velmi dobře proto poslouží toto skvělé video kanálu Abroad in Japan:

Zjednodušeně řečeno jde o přístroj podobný pinballu – hráč ale hraje s mnoha kuličkami, každá stojí kolem čtyř jenů, tedy asi 80 haléřů. Páčkou vystřeluje kovové kuličky do herního prostoru, kde má za úkol trefit různé otvory a plnit úkoly, které se liší přístroj od přístroje. Za počet kuliček, které hráč vyhraje zpět, získává věcné odměny nebo peníze.

Je to obrovsky hlasité, barevné, neuvěřitelně chaotické a návykové. Takové Japonsko v kostce.

Tato národní obsese se do země dostala ze západu před sto lety formou takzvané Corinth game (primitivní verze pinballu). Modifikovaná verze této hry byla známá jako pači pači podle cinkajícího zvuku kuliček, který přístroj vydával.

Z obchodů se sladkostmi pro děti se pačinko dostalo k dospělým hráčům ve 30. letech. Opravdový rozmach však přišel až po 2. světové válce, kdy Japonci po letech bídy lačnili po zábavním průmyslu. Z původně mechanických her se v 80. letech staly elektronické přístroje, které Japonci dodnes milují.

Vtip je však v tom, že většina forem hazardu je v Japonsku zakázána, s výjimkou sázek na koňské dostihy a na určité motoristické sporty. Pačinko tuto regulaci obchází – vláda přivírá oči kvůli „historickému a kulturnímu odkazu“ (čti: daňovým výnosům) pačinka a výhru si hráč nevyzvedne přímo v herně, ale vyhrané kuličky vymění nejprve za stvrzenku nebo žeton, který následně odnese o ulici dál do specializované „směnárny“.

Až někdy budete v Americe a bude vám nabídnuto hraní takové hry, koukněte se na malá písmenka v pravidlech.

Výherní rovnice

Obcházení zákonů ze strany poskytovatelů hazardu se však neděje jen v Japonsku. Na 55 milionů Američanů ročně se účastní věcných soutěží. Jedná se o velmi jednoduché hry, které možná ani hazard nepřipomínají – stačí nasbírat například tři obaly od cereálií a dostat se tím do slosování o zájezd pro celou rodinu.

Hazardem k úsporám

S dlouhodobě nízkými úroky na běžných účtech (a poslední dobou i na spořicích) banky hledají způsoby, jak přimět zákazníky, aby si ukládali na účet peníze. S velmi zajímavým nápadem přišel v roce 2008 výzkumník Peter Tufano z Harvard Business School s kolegy. Stačí z toho udělat loterii.

Dejme tomu, že na spořicím účtu by zákazník banky uložil vklad 10 000 Kč s 1% úrokem. Ten by mu vydělal 100 Kč. Nuda. Tufano s kolegy přišli s následující alternativou – každý střadatel s vkladem alespoň 10 000 Kč se zařadí do loterie o 25 000 Kč, kterou vyhraje s pravděpodobností 0,4 %. Očekávaná hodnota této hry je znovu 100 Kč (25 000 × 0,004 = 100), avšak s tím rozdílem, že se jedná o hru.

Experiment ze zavedení tohoto opatření v Michiganu ukázal, že to opravdu funguje. Vzrostl zájem ukládání úspor v bance přes tyto „loterijní spořicí účty“ a 56 % zákazníků byli prvostřadatelé.

 

Jenže podle zákonné definice se jedná o loterii: (1) byly utraceny peněžní prostředky za vstup do hry, (2) vítěze určí náhoda a (3) výhra má nějakou peněžní hodnotu. Dobrá, říkejme tomu tedy klidně loterie, problém ale je, že loterie smí provozovat jen americký stát, nikoliv soukromý výrobce cereálií.

Řešením je tedy odstranit jeden z oněch tří elementů – nejčastěji nutnost utratit peníze za vstup do hry. Až někdy budete v Americe a nabídnou vám zahrát si takovou hru, koukněte se na malá písmenka v pravidlech. Každá taková hra jde hrát zadarmo. Tedy samozřejmě spíše „zadarmo“, protože alternativním vstupem do hry je odevzdání osobních údajů, které tyto společnosti prodávají telemarketérům. To už si radši kupte ty cereálie.

Ještě zajímavěji obcházejí regulaci v Kanadě. Ještě do srpna letošního roku platil úplný zákaz přidělovat výhry (peněžní i nepeněžní) na základě pravděpodobnosti. Tím padaly jak loterie, tak věcné soutěže. Na základě několika soudních procesů a precedentů však vznikla klička – stačí zařadit do soutěže malý test dovedností, například matematickou úlohu.

Proto, pokud byste hráli výše zmíněnou soutěž s cereáliemi, při zapsání se do soutěže by na vás čekal ve formuláři například takovýto požadavek:

Spočítejte: (14 × 7 – 18)/5

Nebudeme vás trápit, výsledek je 16. Ale nebojte, ten zákon se fakticky stejně většinou nevymáhá.

Hazardní byznys - speciál Finmag.czFinmag.cz

Doslova chviličku před roztočením rulety se rozhoduje pro červenou barvu. Jen těžko si lze představit, co se mu v té chvíli honilo hlavou.

Všechno na červenou

Tolik tedy k tomu, co je potřeba k výhře. Skvělá paměť a znalost ekonomie nebo alespoň matematiky ze základní školy. Ale hlavně je to samozřejmě štěstí.

V roce 2004 dostal 32letý kentský rodák Ashley Revell při popíjení s přáteli velmi nekonvenční nápad. Prodat veškerý majetek, který na světě vlastní, a vsadit ho do rulety. O půl roku později Ashley doráží do Las Vegas. V Hard Rock Hotelu ho odmítají, vchází tedy do slavného hotelu a kasina Plaza. Vlastní pouze oblek, co má na sobě, a 76 840 liber (přes dva miliony korun) v žetonech.

Anketa

Co byste radši?

Doslova chviličku před samotným roztočením rulety se rozhoduje pro červenou barvu. Jen těžko si lze představit, co se Ashleymu Revellovi honilo během těch několika sekund hlavou, kulička se však zastavuje na červené sedmičce. Ashley si připil šampaňským, vybral si svou výhru 153 680 liber (přes čtyři miliony korun) a vrátil se do Kentu.

Za vyhrané peníze objel Evropu na motorce a v Holandsku se poznal se svou současnou manželkou, se kterou má dvě děti. Štěstí ve hře, štěstí v lásce.

 

Finmag na léto

Finmag předplatnéZdroj: Finmag

„Jsem mizerný makléř,“ řekl Adéle Vopěnkové Prokop Svoboda. A tak místo aby prodával domy sám, vybudoval realitní kancelář, kde to ostatní dělají za něj. A výborně.

FIN. Dominik Stroukal dodá investorům naději po propadu trhů • V kanceláři šéfky České spořitelny • V hlavě lovce jednorožců Andreje Kisky ml. • Jakub Žofčák o byznysu s deskovými hrami • Robert Vlach o creator economy a podnikání s obsahem

MAG. Parkování zdarma je lidské právo. Co z pravičáka dělá soudruha • Nejbližší moře? Pět hodin jízdy. Se správným bourákem. Na ropu • Jako umami. V restauraci Jana Knedly umějí moderně míchat chuti i v české klasice • Kardiochirurg. Srdcař. A překvapivě dobrý spisovatel Josef Veselka

Autor článku

Jakub Žofčák

Jakub Žofčák

Jakub Žofčák je absolventem oboru Ekonomická analýza na NF VŠE a momentálně si dělá doktorát na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně. Živí se lektorstvím a pořádáním kurzů pro studenty, spolupracuje jako analytik s Centrem ekonomických a tržních analýz (CETA) a je editorem časopisu Trade-off. Mimo psaní ekonomických článků o obskurních tématech se několik let neúspěšně pokouší hrát na ukulele.